"Nemusíš chodit, zvládnu to sám," ujistil Naruta Itachi.
"Chci jít s tebou, na chvíli bych se měl ukázat doma, ať si nemyslí, že jsem utekl nadobro."
"Takže ti to nevadí?"
"Ne," řekl Naruto. "Bude to jen jedna noc a ráno zase vyrazíme sem."
"Mohl bych to stihnout přes noc. Večer vyrazím a brzo ráno budu zpátky, poběžím."
"Jo a týden budeš jíst brčkem, protože budeš mít odrovnaný tělo."
"Fajn, tak jdem." Naruto kývl.
Celou cestu oba mlčeli. Itachi cítil napětí. Věděl, že se Narutovi do vesnice nechce. Být to na něm, nechtělo by se mu nic. Snad ani žít.
Od toho hrozného snu to šlo od jedné k deseti. Občas to s Narutem vypadalo dobře, ale jindy měl Itachi strach jestli to vydrží. Pořád se budil se slzami v očích a občas i s výkřikem na rtech. Naruto se přemáhal, aby snesl každý Itachiho dotyk, ale v jeho očích se vždycky dala vyčíst bolest a napětí. Itachi nijak nespěchal. Když viděl, že je Narutovi něco nepříjemné nechal toho. Věděl, že Naruto nesnese jakýkoliv dotek na holou kůži, i polibky snášel s zatnutými pěstmi. Naruto to na sobě nechtěl dát znát, Itachi ale věděl, jak daleko může zajít. Jemné, ne příliš vřelé objetí, lehký dotek rukou a když to šlo, mohl i vedle něj spát. Ovšem tehdy byl Itachi celou noc vzhůru a pozoroval ho ustaranýma očima.
"A jsme tady," řekl Itachi. Naruto odemkl dveře a vstoupil do měsíc neobydleného bytu. Když se dveře otevřeli a oba vešli dovnitř, prach se zvířil.
Naruto okamžitě přiskočil k oknu a otevřel ho dokořán. Vyklonil se ven a zhluboka začal dýchat.
"Opravdu tu chceš spát?" zeptal se Itachi.
"Chce to jen vyvětrat," řekl Naruto a přešel k sobě do pokoje. Na skříni vedle postele bylo prachu snad nejvíc. Nešlo poznat, co se pod ním skrývá. Naruto vzal do ruky jednu věc v domnění, že je to kniha. Byla to ale zarámovaná fotka, která byla položená, aby nebyl vidět obrázek. Byla to fotka týmu sedm.
Naruto se na ni zadíval. On, Sakura, Kakashi a....
"Sasuke," hlesl Naruto. Na fotce byl, ale ten Sasuke, ke kterému byl schopný cítit lásku. Pohled na něj ho nebolel jen naplňoval pocitem zklamání a prázdnoty.
Itachi si všiml, že na něco upřeně dívá.
"V pořádku?" zeptal se a přistoupil k němu.
"Jo," řekl Naruto a obrátil obrázek. Vyndal fotku a rámeček položil na skříň. Přešel k oknu. Itachi ho pozorně sledoval.
"Myslím, že je čas tuhle kapitolu ukončit a začít se zabírat jinou, šťastnější částí života," řekl a začala fotku trhat. Utrhl je část s Sasukem. Ten kousek ještě roztrhal na malé a položil si je ne dlaň. Pak natáhl ruku ven a jen čekal až zafouká vítr a odnese minulost pryč.
"Není toho škoda?" zeptal se Itachi a stoupl si vedle Naruto.
"Proč uchovávat něco, co už vlastně neexistuje?"
Itachi se usmál.
"Jdu si lehnout," řekl nakonec Naruto.
"Půjdu se podívat po městě. Večer se vrátím, zvládneš to tu?"
"Jasně, jen jdi."
Itachi odešel Naruto se posadil na postel. Z kapsy vyndal prášky, co mu dával Itachi.
"Jinak to nejde," řekl a vzal si dva. Dělal to nerad, ale nic jiného mu nedopřávalo aspoň trochu klidný spánek. Lehl si a do chvilky usnul.
Itachi se vrátil krátce po setmění. Zařídil Narutovi alibi na nepřítomnost v vesnici, sehnal další léky a ujistil se, že nikde v okolí neřádí Akatsuki.
Nakoukl do pokoje. Když viděl, že Naruto klidně spí, zamířil do kuchyně.
"Tak co? Jak se mu vede?" ozvalo se od okna.
"Nebudu se otáčet a ty zmizíš," řekl Itachi.
"Nikam nepůjdu, nepřišel jsem za Narutem. Chci si promluvit s tebou."
"Co chceš?" Itachi se otočil čelem k Sasukemu.
"Spíš co ty chceš od Naruta? Proč jsi pořád s ním? Chceš, abych žárlil? Ještě víc tě nenáviděl? Nebo ho chceš pak opustit?"
"Nevíš, co říkáš," řekl Itachi. "Jsem s Narutem protože chci, vím, že mě potřebuje. Kdysi jsi to taky tak cítil."
"Neříkej, že ho miluješ?" řekl výsměšně Sasuke.
"Láska se tomu říká, že? Nejspíš je to láska. Divný pocit u srdce. Táhne tě to k němu ani nevíš proč. Máš chuť chránit, položit za něj život. Je ti tak drahý, je pro tebe celý svět. To je láska, ne?"
"Někdo jako ty není schopen cítit lásku," zamračil se Sasuke.
"A ty snad ano? To, co jsi Narutovi udělal není projevem lásky."
"Nic nenamítal."
"Neměl sílu, bál se. Měl z tebe strach, měl strach o všechny. Myslel na ostatní víc než na sebe. Vědě jsi to, věděl jsi že pod příslibem, že mě a ostatní necháš žít si nechá líbit cokoliv."
"Dokážeš i teď říct, že ho miluješ?" dodal Itachi. "Je to co cítíš opravdu čistá láska, nebo prostě nemůžeš vystát, že jeho srdce teď bije pro někoho jiného?"
Sasukemu hořeli oči vztekem.
"Ale vlastně máš pravdu," zklidnil se. "Už to není, co dřív. Nejspíš opravdu žárlím. Nesnesu, že ho objímá někdo jiný než já. A hlavně nemůžu snést, že jsi to ty. Kdysi jsem ho nejspíš miloval, ale tenhle cit je dost pomíjivý, i tebe přejde. Moc ti dá nový pohled na vše. Je lepší si věci vzít a užít si je než je milovat."
"Takhle se díváš na Naruta? Jako na věc? On je ale lidská bytost. Má city, dokáže milovat, to jsi zapomněl. Kdysi tě miloval. Celé ty roky si schovával lásku po tebe. Když ale někoho takového pak opustíš a nemá komu tu lásku věnovat, stane se z něj jen skořápka neschopna už nikdy přijmout lásku. Vzít někomu šanci milovat je jak mu vzít život."
"Takže jsi s ním přece jen ze soucitu!"
"Ne. I já v sobě nosil lásku. Každý ji v sobě nosí. V srdci. A čeká až narazí na někoho komu jí dá. Pak to srdce bije jen pro něj. Já našel Naruta."
"Blbost."
"Když jsi byl malý, nosil Itachi v Srdci lásku pro tebe. Bratrskou lásku, ale ty jsi ji odmítl. Nepochopil jsi ho a on se ze zoufalosti dal k Akatsuki," ozvalo se ode dveří. Oba se překvapeně podívali ke dveřím. Stál tam Naruto.
"Nevíš o čem mluvíš, nebyl jsi tam."
"Jsem s ním a to mi stačí na to, abych to pochopil."
"Naruto," zašeptal Itachi. Naruto došel k němu a chytl ho za ruku.
"Zřejmě myslíte, jak nejste silní, ale když budu chtít, klidně si Naruta znovu odvedu a pohraju si s ním. A nebo by ses možná rád díval?!"
Žádné komentáře:
Okomentovat