Sasuke a Saskie - Vánoce

No vím, že už vánoce byli XDD

Ale mě rychle jiné téma pro mou Kam nenapadlo :-D

---

Byl zimní večer ,pomalu se stmívalo a Saskia seděla u okna a koukala na padající sníh...Letos je hodně sněhu.. celá konoha byla zasypaná jako v pohádce...ale ona nebyla štastná...Slzy jí tekly po tvářích a kapali z brady...
seděla tam a myslela na osobu která jí byla tak blízká...byla jí blízká a ublížila !
,,Sasukeho jsem vždycky milovala a nedokážu jinak... Proč mi ale tohle udělal, nemusel odejít ...
všichni se dnes smějí a radují - a já ?hlavou se opírám o sklo a zebou mě nohy... ''
najednou někdo vejde do pokoje! Byl to Naruto...
,,Pojd už Saskie... ''
řekl a Saskie se jen otočila a usmála že za chvíli příjde... Chvíli ještě koukala ke dveřím pokoje, ale pak vstala a pomalu šla za Narutem a Kakashim senseiem.. najednou se jí ale v okně rozpráskla sněhová koule.. zastavila se a udiveně vyvalila oči... doufala, že by to mohl být on ale řekla si, že už si nebude dělat naděje!
,, to budou nejspíš nějaký malí děti ''
pomyslela si a pomalu udělala další krok... Když v tom do okna vletěla druhá ! To už se ale otočila a šla k oknu...
Dole ve sněhu stál Sasuke, v ruce držel sněhovou kouli a Zvedl oči nahoru k oknu... Vločky mu padali na jeho tmavé dlouhé vlasy a Saskie se začali klepat kolena...
,, Co tady děláš? ''
Vyhrkla ze sebe udiveně, utřela si slzy a trochu jsem se zasmála...
,, Přišel jsem za tebou ''
,, za mnou? a neměl bys ted být doma s rodinou a slavit vánoce? ''
,, no asi jo.. ''
odpověděl a sklopil oči...
,, ale já je chci slavit s tebou ! ''
řekl potom a znovu se usmál...
Saskie popadla kabát, čepici, šálu a rukavice a běžela ven...Vyběhla ze dveří a skočila na Sasukeho...
ten ji potom také objal a polibyl, už si to kráčeli ruku v ruce zasněženou krajinou...

21.Díl Splněné tužby

Když se Naruto probral, v pokoji už byl jenom Sasuke. Zprvu nevěděl, co říct, ale ticho bylo mnohem horší.
"Naruto?" řekl Sasuke. Naruto se sice díval jeho směrem, ale pořád měl ten děsivě prázdný výraz.
Neodpověděl mu.
"Naruto prosím, řekni něco." Naruto nereagoval.
Než stačil Sasuke pokračovat, přišel doktor.
"Hmm, to je divné," řekl.
"Co se stalo?" zeptal se Sasuke.
"Už má v sobě dvě jednotky, ale necítím žádnou změnu. Jakoby jsme mu nic nedávali."
"Ale…"
"Počkáme tři hodiny a pak mu dáme další, pak uvidíme."
Sasuke kývl. Doktor odešel, a oni byli zase sami. Naruto pořád nic neříkal. Vlastně nezměnil pozici, jakoby ani nežil.
"Naruto musíš něco říct," zkusil to znovu Sasuke. Žádná reakce.
Přesně za tři hodiny přišel doktor znovu napojit Naruta. Ten nijak nereagoval, nic neříkal, jenom ležel.
"Za hodinu a půl uvidíme, kdyby něco, tak zavolejte," řekl doktor.
Celou hodinu a půl Sasuke pozoroval, jak se infuze kapka po kapce dostává do hadičky a následně do Narutova těla.
"Tak uvidíme," řekl doktor a odpojil Naruta. Přiložil ruku na hruď a podíval se na přístroje.
"To není možné," řekl.
"Co? Děje se něco?"
"Byl pryč deset dní, že?"
"Ano."
"To odpovídalo stavu v jakém jsme ho našli, jenže… po třech jednotkách bysme měli už vidět nějaké změny. Ne viditelné, ale byli by cítit. Ale já nic necítím. Je na tom stejně, jako předtím."
"Jak je to možné?"
"Naruto?!" řekl doktor. Naruto pootočil hlavou, aby viděl na doktora. "Musíte nám říct jestli vás něco bolí." Naruto neodpověděl, jenom odvrátil hlavu zpátky do původní polohy.
"Naruto, musíš nám něco říct," zkusil to Sasuke. "Jinak ti nemůžeme pomoct."
"Vypadá to, že ani nechce pomoct," řekl doktor.
"Co? Proč?"
"Nejdřív sem tomu nevěřil, ale… ověřil jsem si to."
"Tak co je s ním."
"Uzdravil by se, ale… jeho čakra požírá všechno, co do jeho těla napumpujem. Úmyslně."
"Jeho čakra nebo Kyubiho?"
"Kyubiho."
"A dá se s tím něco dělat?"
"Jediná možnost je přemluvit ho," řekl doktor a odešel.
"Naruto, prosím, přestaň blbnout," prosil ho Sasuke. Naruto, ale nereagoval.
"Naruto…" Naruto, ale zavřel oči.


Další den přišla Sakura.
"Jsi tu celou dobu?" zeptala se. Sasuke kývl.
"Jak je mu?"
Sasuke sklopil hlavu.
"On… všechno, co mu dávají požírá jeho čakra."
"Ale…"
"Úmyslně," dodal. "Zkusil jsem s ním mluvit, ale neodpovídá." Sakura se podívala na Naruta, který spal.
Chvíli bylo ticho. Oba přemýšleli, co říct a když už je to napadlo, nenašli v sobě odvahu říct to.
Z přemýšlení je vytrhl kašel. Narutův kašel.
"Naruto," řekl vyděšeně Sasuke. Naruto neodpovídal, kašel neustával. Sasuke mu přiložil ruku na čelo. Bylo horké.
"Sakura, dojdi pro doktora," řekl. Sakura kývla a odešla.
"Naruto, musíš mi říct, jestli tě něco bolí!" naléhal na něj. Naruto neodpovídal. Sasuke ho vzal za zápěstí a odtáhl mu ruku od úst. Na dlani se mu leskla krev.
Sasukemu začalo strachem bít srdce rychleji. Odhrnul deku a třesoucí se rukou vyhrnul Narutovi vršek od pyžama.
V tu chvíli vešel do pokoji doktor s Sakurou a uviděli to, co Sasukeho tak vyděsilo. Narutovo břicho zdobilo několik červených skvrn.
"Tohle je první fáze," řekl doktor, když ho prohlédl. "Odebral jsem krev, ale to bude jen na ujištění. Příznaky tomu odpovídají."
"Jakto? Všechen jed v jeho těle byl přece zničen!" řekl Sasuke.
"Jeho tělo, nebo spíš čakra si pamatuje ten jed a vypadá to, že ho začala znovu produkovat a rozšiřovat po těle. Nejhorší je, že mnohem rychleji než je normální. Dám mu protilátku a za půl hodiny uvidíme."
"Pokud zabere, nemáme se čeho bát. Odchytli jsme to v čas, nebude mít ani žádné následky."
To Sasukeho ale neuklidnilo. Měl špatný pocit.
Který nebyl oprávněný. O hodinu později už si doktor nevěděl rady.
"Dostal už druhou dávku, ale příznaky se zhoršují," řekl. "On prostě… nepřijímá ji. Nechce ji. Vypadá to, že chce zemřít."
"Co se bude dít dál?" zeptal se Sasuke.
"No, vzhledem k tomu, jak rychle to postupuje… selhávají mu ledviny a játra. Potřebuje nové."
"Jak dlouho ještě vydrží?"
"Tak dva dny. Ale… skus s ním promluvit. Když jsi tu ležel ty, dal ti svou čakru, aby ses uzdravil, na tebe snad dá. Kdyby ne, budem jednat dál. Dal jsme mu kyslíkovou masku, aby se mu líp dýchalo."
"Zkusím to," řekl Sasuke. Doktor kývl a odešel.
"Taky půjdu," řekla Sakura. "Pak mi zavolej, jak na tom je."
"Hmm."
Sasuke se podíval na Naruta. Nevěděl jestli spal, nebo byl v bezvědomí.
"Naruto?" Naruto otevřel oči. Hned na to se rozkašlal. Na masce se začali objevovat kapičky krve. Sasuke ho chytil za ruku. Měl ji horkou a skoro se v té jeho ztrácela. Naruto působil hodně zbídačeně. Slabý, bledý. Jen tváře mu hořeli od horečky.
"Naruto, podívej se na mě," řekl Sasuke a stiskl jeho ruku. Naruto přestal kašlat, ale bylo poznat, že se mu špatně dýchá i přes masku.
"Naruto, prosím. Vím, že se na mě zlobíš. Ublížil jsem ti a hrozně toho lituju. To, co jsem řekl, bylo ze vzteku, nemyslel jsem to tak. Ty víš, že tě potřebuju, nechci, abys umřel."
Naruto nijak nereagoval. Začali se mu zavírat oči. Sasuke poznal, že upadá do bezvědomí.
"Naruto, nedělej to. Nesmíš to takhle vzdát prosím," prosil ho Sasuke. Naruto pořád nereagoval. Sasukemu se začali hrnout do očí slzy. Přece ho tu takhle nenechá umřít. Nesmí. On ho potřebuje. Miluje ho.
"Naruto, otevři ty oči. Slyšíš! Otevři je! Naruto prosím. Omlouvám se, udělám cokoliv, jenom to nevzdávej! Potřebuju tě, nemůžu bez tebe žít. Miluju tě, víš to! Prosím."
"Já…" řekl. Aniž by pustil Narutovu ruku, si vedle něj lehl. "Prosím! Když budeš chtít, nechám tě na pokoji, jenom prosím tě žij!" prosil ho dál. Nedokázal zastavit proud slz ani bolest v srdci. Nechtěl o něj přijít, nepřenesl by se přes jeho smrt.
Tiskl se k němu, skrčený, s hlavou u jeho srdce.
"Naruto," zašeptal. Už nevěděl, co říct. Připadalo mu to všechno zbytečné.
Najednou ucítil na tváři něčí dotyk. Donutil ho zvednout hlavu a podívat se mu do očí.
"Naruto," řekl s nadějí v hlase.
Naruto si sundal masku.
"Promiň," zašeptal. Hlas byl už tak dost tichý, ale tohle by si Sasuke nedovolil přeslechnout.
"Naruto," řekl šťastně a políbil ho.
"Promiň," zašeptal znovu Naruto.
"Hlupáčku, neomlouvej se," řekl a pohladil ho po tváři. "To já se mám omluvit."
Naruto natáhl ruku a konečky prstů se dotkl Sasuke tváře.
"Už jich bylo dost," řekl. Sasuke chytil jeho ruku a držel si ji u tváře.
"Prosím řekni, že se uzdravíš!"
"Udělám, co budu moct."
"To mi stačí," usmál se Sasuke,
"Tak dojdi pro doktora, ať mi může dát tu protilátku."
"Kyubiho čakra ten jed nezničí?"
"Kyubiho čakra jed vytvořila, požíral bych sám sebe."
"Dobře, hned jsem zpátky," řekl Sasuke a slezl z postele.
Do minuty byl zpátky i z doktorem.
"Takže je všechno v pořádku?" zeptal se doktor, zatímco dával Narutovi protilátku.
Naruto, který měl zase masku, kývl.
"Dobře, za půl hodiny by ti mělo být líp. Přijdu se podívat," řekl a pak odešel.
"Naruto?"
"Hmm?"
"Já si půjdu zavolat."
"Hmm." Sasuke se na něj naposledy podíval a pak odešel.
"Sakuro?"
"Sasuke! Jsem ráda, že voláš. Jak je Narutovi?"
"Mluvil jsem s ním."
"Takže… je v pořádku? Nechá působit protilátku?"
"Ano."
"To je skvělé. S vámi je tedy všechno v pořádku?"
"Doufám. Nevím jestli někdy zapomene na to, co jsem mu udělal, ale… v tuhle chvíli je hlavní, že se pokusí uzdravit."

20.Díl Splněné tužby

"Naruto?" neslo se od dveří. Sakura potichu vešla do bytu a zavřela za sebou dveře.
"Naruto?" řekl a mířila k němu do pokoje. Tam ho našla. Seděl na posteli, skrčený a rukama si objímal kolena. Nemluvil, ani se nehýbal.
"Naruto," řekla Sakura a posadila se vedle něj. Slyšela, že se s Sasukem pohádali, ale nečekala, že je to až tak zlé. Od Sasukeho se nic nedozvěděla.
"Naruto," zopakovala a položila mu ruku na rameno. Naruto zvedl hlavu a podíval se na ni. Jeho modré oči byli ustarané a plné bolesti. Na tvářích se leskli stopy slz, i když zrovna teď nebrečel.
Nevěděla, co mu mář říct. Jeho pohled ji obral o všechna slova útěchy.
"Proč mu nezavoláš?" zeptala se.
"Nemůžu. Ublížil jsem mu," řekl potichu. "Nenávidí mě, nechce mě vidět." Z očí mu začali znovu téct slzy.
"To není pravda," snažila se ho utišit, ale sama si nebyla jista jestli nelže.
"Já bez něj, ale nemůžu žít," vzlykal. "Miluju ho a ztratit ho je jako ztratit kus sebe. Bez Sasukeho nemá můj život smysl."
Sakura ho ztrápeně pozorovala.
"To se spraví."
"Ne," zavrtěl hlavou. "Už to nemá cenu."
"Můžu ti nějak pomoct?" Naruto zavrtěl hlavou. Sakura se tedy zvedla a odešla.
Přišla další den, ale Naruta nenašla. Takhle to bylo následujících devět dní. Desátý den už to Sakuře bylo podezřelé a prohledala celý byt. Jediné, co našla byla fotka. Přetržená na půl. Sakura ji vzala a okamžitě se rozběhla za Sasukem.
"Sasuke, otevři!" bušila naléhavě do dveří. Nakonec se dveře otevřeli i s nechápavým Sasukem za nimi.
"Co je?" řekl.
"Tohle jsem našla u Naruta doma," řekla a sama se pozvala dál. "Už deset dní tam nebyl."
Sasuke se podíval na roztrženou fotku. Na jednom kousku byl on, Sakura a Kakashi a na té odtržené… Naruto.
"Co to znamená?"
"Když jsem u něj byla den po tom, co odešel, byl na tom hodně špatně. Hádám, že nejedl, nespal. Řekl mi…" odmlčela se. Teď když si to v hlavě zopakovala ji z toho mrazilo. "Že bez tebe nemůže žít, že… jeho život nemá bez tebe cenu. Ale nechtěl ti volat, protože byl přesvědčený, že ti ublížil a že ho nenávidíš. Že už ho nechceš vidět."
"Sakra," zaklel Sasuke. Já sám sem si myslel, že mu bude beze mě líp. Chtěl jsem mu dát pohov a… nevěděl jsem, že… sakra," zopakoval a zatl pěsti.
"Musíme ho najít!" řekl nakonec.
"Půjdu ho hledat, ty zůstaň tady kdyby se vrátil a můžeš zavolat ostatním jestli ho neviděli," řekla Sakura. Sasuke kývl a Sakura zmizela.
"Naruto, cos to zas provedl?" řekl Sasuke a podíval se na utržený kus fotky.
O pět hodin později se Sakura vrátila. Nikde ho nenašla ani ho nikdo neviděl.
"Kruci," zaklel Sasuke. "Ani já neměl úspěch." Dosedl na pohovku a složil si hlavu do dlaní.
"Kdybych mu zavolal… ne kdybych na něj vůbec nekřičel. Nechápu, co mě to popadlo? Proč jsem vůbec tehdy utíkal?!"
"Teď už je to jedno," řekla Sakura. "Přemýšlej, kde by mohl být."
"Já nevím, za tu dobu, co jsme spolu, jsme nevytáhli paty z bytu, až na…" zvedl hlavu. "To jezero. Byly jsme tam spolu tu noc než jsme se pohádali. Tam určitě bude."
Sakura kývla a zmizela. U jezera byla do minuty. Naruto tam opravdu. Seděl pod stromem, stejně jako tehdy u sebe doma. Jenom byl příšerně hubený a nejspíš i unavený.
"Naruto," řekla Sakura. Naruto však nereagoval.
"Naruto!" zkusila znovu. Tentokrát Naruto zvedl hlavu. Sakura se lekla, když viděl jeho prázdný výraz. Jako by se na ni dívala mrtvola. Žádné city, žádná jiskra života, nic!
"Počkej tu, dojdu pro pomoc," řekla a rozběhla se pro Sasukeho.


"Sasuke, našla jsem ho," řekla udýchaně Sakura.
"Kde? U toho jezera?"
"Jo, ale…"
"Ale?"
"Je na tom špatně, měl bys za ním jít. Na mě se sotva podíval."
Sasuke kývl a vzápětí zmizel. Cestou se připravoval na to nejhorší. Klidně i na křik a výčitky.
Ale to co viděl… na to ho nic připravit nemohlo. Naruto vypadal naprosto zničeně a ten jeho pohled… šel z něj mráz po zádech.
"Naruto," řekl a klekl si před něj. Naruto se na něj díval prázdnýma očima, ani nebylo poznat jestli ho vnímá.
"Naruto, slyšíš mě?" Naruto neodpověděl.
"Poslyš je mi líto, co se stalo. To co jsem řekl… bylo to ze vzteku. Nic z toho jsem tak nemyslel. Opravdu!" na chvíli se odmlčel. "Naruto pojď se mnou. Musíš domů. Nechci, aby se ti cokoliv stalo. Prosím, pojď se mnou!"
Naruto několikrát mrkl. Vypadalo to, že ho slyšel. Pokusil se vstát, ale nohy ho neudržely. Dřív než se stačil sesunout k zemi, ho Sasuke chytil do náruče. Naruto se nebránil, ale ani se k němu nepřivinul, jak to dělával když ho držel v náručí. Jenom tam tak ležel a díval se před sebe.
Sasuke ho odnesl domů a okamžitě zavolal doktora.
"Nevím, co si o tom mám myslet," začal, když prohlédl Naruta. "Vypadá to, že zažil nějaký šok. Nechce mluvit, vůbec nekomunikuje."
"Řekli jste, že utekl, že? To bylo nejspíš proto, aby od toho utekl. To místo, kde jste ho našli, má pro něj nějaký zvláštní význam."
Sasuke kývl. Po dlouhé době byli spolu venku, sami. Bylo jim tam dobře.
"To znamená, že se sice snažil utéct, ale i tak chtěl být aspoň v úzkém spojení s významem toho místa. Řekli jste, že je to deset dní, což odpovídá jeho stavu. Deset dní nejedl a nejspíš ani nespal. Dal jsem mu injekci, takže spí. Musí začít po malých dávkách jíst. Jinak je úplně v pořádku, když by byli nějaké komplikace, zavolejte," řekl doktor a odešel. Sakura ho šla vyprovodit a pak se vrátila k Sasukemu, který stál mezi dveřmi do pokoje a pozoroval, jak Naruto spí.
"Zůstaneš tu?" zeptal se Sakury. "Já… nevím, jak bude reagovat až se probudí. Nechci, aby zase utekl. Bude lepší, když tu bude ještě někdo."
Sakura kývla. Oba odešli z pokoje a nechali Naruta spát. Když se vzbudil, pokusili se mu dát něco sníst. Sám nic nedělal, takže ho Sakura musela krmit. Dala mu první lžíci a čekala, pak druhou. K třetí už se nedostali. Naruto zbledl, jestli to tedy ještě víc šlo, namáhavě se nahnul přes postel a všechno, co v sobě měl, vyzvracel.
Sasukemu, který všechno pozoroval ode dveří, se stáhl žaludek. Ne odporem, ale strachem.
"Naruto," řekla vystrašeně Sakura a natáhla se po něm. Narovnala ho a položila na postel. Naruto byl pořád bledý a v očích se mu leskly slzy.
"V pořádku?" Naruto jí neodpověděl. Jenom se skulil na bok. Sakura vstala a odešla do vedlejšího pokoje.
"Za chvíli to zkusím znovu." Sasuke kývl.
O tři hodiny později se Sakura znovu pokusila Naruta nakrmit. Mělo to ale stejný efekt. Naruto v sobě prostě nic neudržel.
"Takhle to dál nejde," řekla Sakura Sasukemu. "Musí do nemocnice, nebo umře hlady."
Sasuke se zmohl jen na kývnutí. Zavolal do nemocnice a ti si pro něj okamžitě přišli.
O hodinu později už ležel Naruto v nemocnici, napojený na infuzi s výživou a přístroj kontrolující jeho dýchání a tep srdce.
"To je jen pro jistotu. Deset dní bez jídla člověka dokážou odrovnat," vysvětlil jim doktor.
"Mám strach," řekl najednou Sasuke. On s Sakurou seděli u Naruta v pokoji. Naruto pořád spal.
"Nevím proč, prostě mám hrozný strach," vysvětlil hned.
"Naruto bude v pořádku. Jenom potřebuje nabrat síly," řekla Sakura.
"Jo, snad máš pravdu."

19.Díl Splněné tužby

"Zase jdeš ven?" zeptal se Sasuke, když viděl, jak se Naruto hrabe v šuplících.
"Ne," řekl a konečně šuplík zavřel. "My jdeme ven," usmál se a hodil po Sasukem oblečení.
"My? Spolu? Ven? Sami?"
"Nedělej, překvapeného, slíbil jsem ti to," usmál se Naruto. Sasuke byl v mžiku oblečený. Naruto vzal tašku a zamířil ven.
Venku už byla tma, téměř noc. Vzduch byl teplý a bylo naprosté bezvětří.
"Kam vlastně jdeme?" zeptal se Sasuke, který byl rád, že je na vzduchu.
"Uvidíš," řekl Naruto a oba vstoupil do lesa. Šli ještě kousek, když se konečně zastavili. Stáli u menšího jezírka, obklopeného stromy.
Naruto položil tašku a začal se svlíkat.
"Co chceš dělat?" zeptal se Sasuke mírně zaskočený jeho počínáním.
"Co asi?" řekl a došel k Sasukemu.Sasuke zrudl, protože v tuhle chvíli ho napadala jen jediná věc.
Když viděl, že se Naruta zbavuje i spodního prádla, nevěděl, co si má myslet.
"Tak dělej, svlíkej," řekl mu Naruto. Sasuke stál jak přimražený. Nestyděl se a ani mu nevadil nahý Naruto, byl jen šokovaný. Nakonec se zbavil, trička, kalhot, bot a pásky. Pak uviděl, jak Naruto míří k vodě. Konečně mu došlo, prčo to všechno a už bez přemýšlení si sundal i spodní prádlo.
S úsměvem vlezl k Narutovi do vody. Voda byla sice trochu studená, ale i na dobu překvapivě teplá.
"Ale žádný šampionát v kraulu," upozornil ho Naruto. Sasuke se usmál.
Chvíli plavali nebo se jen dívali, jak se měsíc odráží v hladině jezírka.
Pak Naruto roztáhl deku, kterou sebou přinesli a oba se na ni natáhli. Bylo teplo a stačilo, když na sobě měli jen spodní prádlo.
"Je tu krásně, že?" řekl Naruto a hladil Sasukeho po zádech. Sasuke ležel těsně vedle něj, na boku, tváří k němu. Naruto ležel na zádech a díval se na hvězdy na nebi.
"Ty jsi krásný," pošeptal mu Sasuke a tváří se k němu posunul blíž. Začal mu kůži na krku zasypávat polibky. Sasuke si všiml, že Narutova ruka na jeho zádech ho přestala hladit a jak Naruto přivřel oči. Pousmál a rty sjel k klíční kosti. Začal se tělem posouvat nad něj až se rty dostali na hruď. Pod rty cítil, jak Narutovi zběsile pulzuje srdce.
"Sasuke," vzdychl Naruto. Sasuke se usmál, ale Naruto pokračoval. "To stačí," přerušil ho. Sasuke zvedl hlavu a podíval se do Narutových, teď už otevřených, očí.
"Nech mě, aby sis to užil aspoň ty," řekl mu Sasuke a rty sjel k břichu.
"Já si počkám s tebou," řekl Naruto a vzal Sasukeho hlavu do dlaní. Přisunul si ho k obličeji a dlouze ho políbil.
"Když chceš," řekl a znovu se uvelebil vedle něj. Naruto ho znovu začal hladit po zádech.
"Já nejsem na sexu závislej," dodal po chvíli s úsměvem.
"To má bejt jako narážka na mě?" řekl Sasuke.
"Ne," řekl nevinně Naruto. "To jsem řekl jen tak."
"Jasně," řekl Sasuke, ale dál už to neřešil. Bylo mu dobře a nakonec usnul.


Sasuke seděl na posteli a četl si. Po dlouhé době byl sám. Naruto odešel aniž by zburcoval celou vesnici, aby Sasukeho pohlídala.
Ale i když byl Sasuke rád, že nemusí trčet v jedné místnosti s Sakurou, mrzelo ho, že tu není Naruto. Když tu byl, modlil se, aby mohl být aspoň sekundu sám. Když byl ale naopak sám, Sasukeho srdce po něm toužilo.
"Ach jo," vzdychl si a zaklapl knihu. Najednou se dveře do pokoje rozrazili. Stál v nich Naruto.
"Děje se něco?" zeptal se Sasuke, když viděl, že se Naruto mračí. Naruto neodpověděl. Místo toho za sebou prásknul dveřmi a došel k posteli.
"Na něco se zeptám a chci slyšet pravdu," řekl stručně. Sasuke netušil kam tím míří.
"Když jsem byl na té misi, byl jsi pořád doma?"
V Sasukem hrklo. On o tom ví?
Zavrtěl hlavou.
"Takže je to pravda," řekl Naruto a už se vůbec nemračil. Sasuke mu poznal v očích zklamání.
"Proč?" zeptal se Naruto. Sasuke neodpověděl, jenom sklopil hlavu.
"Mohlo se ti něco stát!"
"Ale nestalo, jenom sem potřeboval ven."
"Byl jsi venku jeden den a noc, to je na procházku trochu moc."
"Hmm."
"Proč jsi utekl? Já chápu, že…"
"Ty chápeš?" přerušil ho Sasuke. "To sotva. Já trčel doma, zatímco ty jsi byl na misi."
"Kdybys řekl, odmítl bych ji!"
"To sotva, mise miluješ. Nevynecháš žádnou příležitost na misi. Klidně přiznej, že je máš radši než mě."
"Co to meleš? Kdybych věděl… staral jsem se o tebe a…"
"V tom byl ten problém," vyjel Sasuke. "Ta tvoje péče. Nikdo se tě o ní neprosil."
"Ale…"
"Nepotřebuju ji. Doteď jsem si vystačil sám, kdo říká, že to tak nemůže být i teď?!"
"Když ti to tak vadí, proč jsi mi to neřekl?" řekl Naruto. "Vyčítáš mi to snad?"
V Sasukem vřel vztek. Neovládal se. Vůbec nevěděl, co říká.
"Sasuke," řekl Naruto a došel k Sasukemu. Snažil se ho dotknout, třeba jen položit mu ruku na rameno. Ale Sasuke se nenechal.
"Dej mi pokoj, slyšíš. Nech mě být! Nepotřebuju tě. Tady jsem koneckonců kvůli tobě! Když já, tak proč ne ty? Kvůli tomu monstru, co máš v sobě, že?" řekl a couvl před ním a máchl kolem sebe rukou. Jeho dlaň se setkala s Narutovou tváří a zanechala po sobě červenou skvrnu, která dostávala tvar ruky.
Narutovi se nahrnuly do očí slzy. Nevěděl jestli proto, co mu řekl, nebo kvůli té facce. Cítil, jak ho to zasáhlo u srdce. Bolelo ho, krvácelo.
Sasuke se díval na ruku, která zasáhla Naruta. Nemohl uvěřit tomu, co udělal. Nechtěl, ale… Když se znovu podíval před sebe, byl Naruto pryč.
"Naruto," zašeptal. S očima pořád upřenýma na svou ruku se posadil na postel.

18.Díl Splněné tužby

"Ach jo," vzdychl si Naruto. "Chtěl sis otestovat jestli jsem ti věrný?" zeptal se na rovinu.
"Asi," řekl nejistě Sasuke.
"Aha, pak to chápu. Ale jestli tě vzrušuje pohled na to, jak se mě snaží svést cizí holka, tak nevím jestli nám to bude klapat."
"Jo, jasně chápu. Příště zasáhnu."
"Ne."
"Ne?" tázavě se na něj podíval. Naruto došel až těsně k němu.
"Žádné příště nebude," zašeptal a dal mu pusu na nos. ¨
"Končíš s randěním?"
"Jinak bys samou žárlivostí pukl, ty můj medvídku," usmál se a zamířil do pokoje.
"Nějak si fandíš a přestaň mi říkat medvídku," řekl naoko rozzlobeně.
"Proč? Vždyť je to hrozně roztomilý a hlavně se přitom červenáš, což se hrozně sexy."
"Cože?" Sasuke zrudl až po kořínky vlasů.
"Vydíš?!"
"Sasuke?" rozhlížel se Naruto po pokoji zmateně.
"Hmm?"
"Kde je to kotě?"
"Na pár dní u Sakury," odpověděl Sasuke a posadil se na postel.
"U Sakury? Proč?"
"Chci tě mít taky pár dní pro sebe a ty se furt staráš jen o tu kočku."
"Méďa žárlí na číču?" usmál se Naruto a posadil se vedle Sasukeho.
"Nežárlím a nejsem méďa," zaprotestoval. Naruto se usmál a lehce Sasukeho políbil na rty.
"Tak možná trochu žárlím," uznal. Naruto se znovu usmál a znovu ho políbil. Tentokrát trval polibek o něco déle.
"Asi trochu víc." Naruto se k Sasukemu znovu naklonil. Polibek byl zase o něco delší a vřelejší.
"Klidně budu i méďa," kapituloval Sasuke. Naruto poznal, že vyhrál. Naposledy se k němu naklonil. Tentokrát ho Sasuke chytil kolem krku a držel jejich rty spojené dokud přívod vzduchu nosem nezačal být příliš malý.
Sasuke hodlal být vytrvalý, už v tom měl praxi. Jenže tentokrát se do toho tak vrhl, že po dvou minutách nestačil s dechem. Jen těžko se mu chtělo opouštět tak příjemné místo, jako jsou Narutovi rty.
"Co mám říct, abych dostal další pusu?" zeptal se Sasuke s úsměv.
"Nemusíš nic říkat," řekl Naruto a naklonil se k němu. "Dnešní limit už jsi vyčerpal, takže se ani nenamáhej," dodal vzápětí a vstal.
"Cože?!"
"Musíme šetřit tvoje srdce, drahoušku," připomněl mu.
"Nechci šetřit svoje srdce a nejsem drahoušek."
"A co bys chtěl?"
"Moc dobře to víš. Tebe, tady vedle sebe, bez oblečení. Jen tak jak tě příroda stvořila."
"Rovnou řekni, že chceš sex," řekl na rovinu Naruto.
"Hmm," řekl Sasuke, což nejspíš měl být souhlas.
"Všiml sis, jak se při milování zrychlí dech, srdce tluče rychleji, tlak stoupá, tělo se svíjí v agónii rozkoše, hlasivky si můžeš vykřičet, tělo se zahřívá a zvyšuje se mu teplota. Svaly se střídavě zatínají a uvolňují až to může vést ke křeči. To všechno kvůli jedinému momentu, kdy to všechno dotáhneš na nejvyšší stupeň. Vrchol všeho blaha. V tu chvíli nevíš, co je realita a co sen, žiješ jen pro tu chvíli, tu sekundu. To chceš, že?"
Sasuke polkl. Takhle otevřeně o tom ještě Naruto nemluvil. Až mu skoro nahnal strach.
"To by zkrátka tvoje tělo nemuselo vydržet," dodal nakonec Naruto s úsměvem.
"Jak dlouho ještě?" zeptal se Sasuke, pořád ohromený Narutovým výstupem.
"Do mých narozenin, pamatuješ?"
Sasuke se zamračil.
"Abych ti nezdrhl za někým jiným."
"Pochybuju, někoho jako mě těžko na světě najdeš," řekl, věnoval mu další úsměv a šel do kuchyně chystat jídlo.
"To je pravda," řekl si pro sebe Sasuke a usmál se.

17.Díl Splněné tužby

"Fakt jsem žárlivý a majetnický?" zeptal se Sasuke.
"No vlastně… ano jsi," odpověděla Sakura.


"Nedozví se to, já ti neřeknu slibuju," ujistila ho a sklonila se k jeho krku. Jakmile se její rty dotkly jeho kůže, Naruto začal ječet.
"Po-počkej, já fakt nemůžu. Zabije mě jestli tohle zjistí. Neumíš si představit, jak umí zuřit, dost na to, že mě dneska večer pustila."


"Já nezuřil," hájil se Sasuke.
"Ale žárlils!" připomněl mu Sakura.


"Řekla jsem, že jí to neřeknu a tady jsme sami. Nedozví se to." Začala mu svlíkat tričko.
"Co to děláš?"
"Že se ještě ptáš," řekla a odhodila tričko na druhou stranu pokoje.
"Tady končí všechna legrace!"
"Omyl, teprve to začíná."


"To bych řekl," přidal se Sasuke.
"Neříkej, že se bavíš?"
"Děsně! Po tolika dnech nudy konečně nějaký vzrůšo."


"Víš, z Akademie mě vykázali, protože jsem dostala do postele všechny kluky z ročníku. A z jejich strany to nebylo dobrovolné. Oni to nazvali znásilněním, ale celkem se bavili, jenom je pak opustili jejich holky."
"Cože jsi?" Naruto nemohl uvěřit s kým se to zapletl.


"Teda, takže místní nymfomanka," řekl Sasuke.
"Možná by jsme měli zakročit."
"Jen je nech, chci vědět, jak moc věrnej je Naruto."


"Dostala jsem každého, ty nebudeš výjimkou," řekla a rukama sklouzla k kalhotám.
"Co chceš dělat?"
"Hádej," usmála se a začala je rozepínat. Naruto se začal vrtět.
"Nechci!"
"Ale chceš, každej chce."
"Ale já nechci."
"Prosím tě, to ti ta tvá ještě nedala nebo co?" Naruto zrudl.


"Sem zvědavej, co řekne," řekl Sasuke. Tohle šmírování ho dost bavilo.


"No… víš…"
"Takže ne? To je věřící?"
"Ne…"
"Takže jste spolu něco měli?" Naruto to vzdal.
"Je k nezastavení," řekl a okamžitě zrudl.


"K nezastavení? Za co mě má?"
"Tak k nezastavení?" řekla Sakura. "Měl bys ho začít šetřit!"


"Unavuje tě?" zeptala se Muriel.
"Co? No…" Naruto se snažil vykroutit.
"Dává ti zabrat, že?"
"Trochu?" zkusil. Třeba se z toho vykroutí.


"Dávám mu zabrat? Unavuju ho?" opakoval Sasuke.
"Co se tady nedozvím!" řekla Sakura.
"Nejenže hodlají poskvrnit můj gauč, ale ještě mě tam pomlouvají."
"A tebe se to hodně dotklo, že?"


"Neboj, já budu jemná," ujistila ho Muriel.
"Já, ale nechci abys byla jemná," řekl a vzápětí si uvědomil, že blbě zformuloval větu.
"Chceš změnu? Klidně," řekla a znovu se pustila do rozepínání kalhot. Naruto sebou začal zmítat, čímž spíš ale Muriel spíš popoháněl než odháněl.
"Tak ukaž, co skrýváš," zašvitořila a rozepla knoflík. Prsty sjely k zipu, ale to už bylo pro Naruta dost. Zaječel a konečně se mu podařilo dostat se zpod ní. Okamžitě byl na druhé straně pokoje.
"Zůstaň, kde jsi," zaječel.
"Ty seš teda nedobytnej," řekla a vstala z gauče.
Naruto před ní začal uhýbat.
"No tak, myšičko myš pojď ke mně blíž," zanotovala a pořád se k němu blížila.
"Nechci, koušeš," odporoval a dál před ní uhýbal.
"Stejně tě dostanu, tak proč se bráníš?" Nakonec ho uvěznila v rohu.
"To ji tak miluješ, že seš jí tak věrnej?"
Naruto chvíli mlčel.
"Jo, miluju a nechci si to pokazit."


"Spokojenej?" řekla Sakura. Sasuke se nad Narutovými slovy usmál.


"Láska je na prt," řekla nakonec a znovu se vrhla na Naruto. Naruto sebou nejdřív jen vrtěl, pak začala máchat rukama a nakonec přidal křik.


"Myslím, že to zašlo daleko," řekla Sakura.
"Hmm, asi jo. Tak dobře, vylez oknem a vejdi dveřmi," řekl Sasuke.
"Já? Mám předstírat, že jsem jeho holka?"
"Jo, protože jsi holka."
"No tak jo," řekla Sakura a zamířila k oknu.


Muriel už zřejmě přestalo bavit chodit kolem horké kaše a pokusila se stáhnout vřeštějícímu Narutovi kalhoty.
Najednou se otevřeli dveře a v nich stála Sakura.
"Sakura?" řekl překvapeně Naruto.
"To je ta tvoje?" zeptala se Muriel. Naruto začal horlivě kývat.
"Tak fajn, jdu," řekla a zamířila pryč. "Máš fakt štěstí, je věrnej jak pes," dodala, když kolem ní procházela. Sakura se usmála a zavřela za ní dveře.
"Kde je Sasuke?" zrudl Naruto vzteky. Jako na povel se dveře od Sasukeho pokoje otevřeli a v nich stál Sasuke s spokojeným úsměvem na rtech.
"Bavil ses?" zeptal se Naruto a natáhl si napůl stažené kalhoty.
"Jo, bavil," usmál se Sasuke.
"To vás to nenapadlo dřív?" vztekal se dál. "Vždyť mě málem vysvlíkla do naha."
"No jo asi jsme měli ještě chvíli počkat. Byla by větší sranda pozorovat tě, jak tu běháš po pokoji nahý," usmál se Sasuke.
"Ty…" zavrčel, ale nakonec se obrátil k Sakuře. "Díky, můžeš jít, musím si to vyřídit s tímhle brzo mrtvou osobou," zamračil se na Sasukeho.
"Jen jdi, chvíli bude ječet a pak si to bude chtít vynahradit," usmál se Sasuke.
"Se ještě uvidí."
"Tak zatím," řekla a zavřela za sebou dveře.
"No tak, byla to přece sranda, ne?" řekl Sasuke.
"Sranda? Ležela na mě, líbala mě a svlíkala jak nějakého panáka. Pak mě tu honila po pokoji."
"Možná trochu perverzní no."
"Perverzní bylo to tvý šmírování. Ona je něco mnohem horšího."
"Tak promiň."

NEW DESS - Neko Sweet

Ahojky,

Moji milí čtenáři!

Možná ste si všimly mého nového vzhledu blogu :-D

Snad se vám líbý a taky NEW ikonka blogu :-D