Naruto se vrhl k Itachimu.
"Itachi?" hlesl plačtivě. Itachi neodpovídal. Měl přivřené oči a z úst mu tekl pramínek krve. To nebylo nic oproti tomu, co se tvořilo kolem nože, trčícího z hrudi.
Naruto ho jedním pohybem vyndal. Přiložil ruce na ránu. Nevěděl, jak ale chtěl mu pomoct. Přece mu tady neumře?!
Než však stačil cokoliv podniknout, uvědomil si, že pod rukama nic necítí. Jeho srdce už nebije. Naruto zíral na ránu po noži z které se valilo víc a víc krve. Na ránu začali dopadat slzy a mísit se s krví.
"Ne, ty nesmíš umřít, nesmíš," vykřikl Naruto a objal mrtvé tělo. "Slíbil jsi, že budem spolu."
Naruto se na něj znovu zadíval, jako by snad doufal, že se probudí.
"Itachi," zašeptal a vtiskl mu malý polibek. Ucítil kovovou chuť krve.
"Ty parchante," vykřikl najednou a vrhl se na Sasukeho. "Proč jsi ho zabil?" křičel a začal do něj bušit pěstmi. Na nic většího se teď nezmohl.
"Jak jsi mohl?"
"Nečekal jsem, že to bude tak lehké," přiznal a díval se na mrtvolu svého bratra.
"Stačila obyčejná přeměna," pokračoval. "Tolik tě miloval, tolik miloval tvoji tvář, že ho ani nenapadlo podezírat mě."
"Proč jsi ho zabil? Proč?" křičel Naruto a slzy mu nepřestávali téct.
"Byla to pomsta," řekl klidně.
"Nevíš, co říkáš. On… on tě měl rád, měl rád i vaši matku, měl rád všechny."
"Lžeš!"
"Nechápeš to, udělal to pro tebe. Zabil otce, protože nechtěl, abys byl zklamaný. Tolik ho trápilo, že si tě nevšímá, cítil se hloupě a to jen protože byl silnější. On nechtěl zabít ostatní, ale připletli se do toho. Lituje toho, neuplynula minuta kdyby nechtěl vrátit čas."
Sasuke nemohl uvěřit tomu, co mu Naruto říká. Přece to nemohla být pravda. Itachi byl vrah, chladnokrevný vrah. Pak si vzpomněl, co mu Naruto tehdy řekl. Když jsi byl malý, nosil Itachi v srdci lásku pro tebe. Bratrskou lásku, ale ty jsi ji odmítl. Nepochopil jsi ho a on se ze zoufalosti dal k Akatsuki.
Teď si on přál vrátit čas.
Smutně se podíval na Naruta, který se sesouval k zemi.
"Myslel sis, že se k tobě vrátím? Po tom, co jsi mu udělal? Copak jsi to ještě nepochopil? Já ho miloval," řekl a hlas mu slábl. "Miloval."
"Promiň," zašeptal Sasuke. Člověk jedná aniž by si ověřil fakta.
Naruto se cítil zoufale. Všechno vypadalo na dobré cestě a teď tohle. Umřel a ani mu nestihl říct, co všechno pro něj znamená.
Nevěděl, co bude dělat. Nechtělo se mu žít. Tentokrát neměl o koho se opřít, kdo by mu pomohl.
"Co budeš dělat?" zeptal se Sasuke.
"Já… já nevím. Jsem jediný, kdo Itachiho znal tak dobře. Nikdo jiný ho neopláče. Nikdo nepochopí, jak se cítím."
"Já to vím."
Naruto se chystal něco říct, když se za ním ozval jakýsi zvuk. Naruto otočil hlavou. Přísahal by, že to vycházelo z Itachiho.
Znovu. Znovu ten zvuk. Dokonce i pohyb. Itachiho hruď se začala zvedat. Ruce se jemně pohnuly.
"Itachi?" řekl Naruto. Sasuke se na něj překvapeně díval. Žil? Opravdu žil?
"Itachi!" vykřikl Naruto radostně a vrhl se k němu.
"Naruto," zachraptěl a natáhl k němu ruku.
"Jak to?" nechápal a stiskl jeho ruku. Druhou natáhl k hrudi a ohmatal místo, kde před chvíli byla díra po noži. Nebyla tam. Jen krev, ale hruď byla neporušena.
Sasuke poznal o co jde. Orochimara mu kdysi o tomhle říkal. Itachi nejspíš stihl srdce obalit čakrou. Nůž sice skrz pronikl, a srdce porušil, ale to se pak začalo hojit. Jenže k tomu bylo potřeba srdce někoho živého, někoho milujícího. Narutova láska mu pomohla. Jejich srdce teď byla ve stejném rytmu. Bylo to jedno srdce.
"Slíbil jsem, přece, že budem spolu," řekl a namáhavě se posadil. Naruto ani nedokázala popsat jak je šťastný.
Sasuke se cítil přebytečný. Měl by jít. Chystal se otočit a odejít, když ho Naruto zastavil.
"Počkej," řekl a vstal. "Chvíli tady počkej," dodal a zmizel.
Sasuke se podíval na Itachiho.
"Řekneš mu někdy o tom spojení?"
"Není třeba."
"Víš, e když umře on, umřeš i ty?"
"Jo, ale… nemusíš to vědět. Jenom by se trápil."
"Asi máš pravdu," uznal.
Naruto vešel do pokoje a v ruce něco držel.
"Na," podal to Sasukem. Sasuke si to vzal. Byla to to fotoalbum.
"Je tvoje a chci, abys ho měl u sebe," řekl Naruto. "Na konci je i fotka našeho týmu," dodal.
"Díky," řekl Sasuke a zamířil ven. Naruto se podíval na Itachiho. Ten kývl. Naruto se rozběhl za Sasuke. Zachytil ho venku.
"Co teď budeš dělat?" zeptal se ho.
"Nevím, svůj cíl sem ztratil."
"Vrátíš se do Listové?"
"Myslím, že to nepůjde, ale… k Orochimarovi už se taky nevrátím."
"Takže…"
"Viděl jsem, jak jste spolu šťastni, už se tu neukážu, nebudu se vám do toho plést, ale… jediné, co můžu udělat je zajistit vám bezpečí. Z povzdálí vás chránit."
"Tvůj cíl?"
"Asi."
"Pak tedy díky," usmál se Naruto. "A," dodal než Sasuke stihl zmizet. "Rádi tě oba uvidíme, tady budeš vždycky vítán. Tady budeš mít vždycky rodinu."
Sasuke se usmál.
"Díky, třeba se uvidíme," řekl a pak zmizel. Naruto se ještě chvíli díval na místo, kde před chvíli stál, pak se vrátil za Itachim.
"Je pryč?" zeptal se.
"Ano, ale jednou se vrátí a navíc… máme strážného anděla," dodal s úsměvem.
O půl roku později.
"Itachi?"
"Hmm?"
"Někdo klepe."
"Jsem na záchodě."
"Já ve vaně, tak, co je horší?"
"To moje," nedal se Itachi. Naruto spolkl další nadávku a vylezl ze sprchy. Kolem pas si omotal ručník a zamířil ke dveřím.
Byl odhodlaný dotyčného vyhodit. Takhle ho vyrušit.
Když však uviděl, kdo stojí za dveřmi, málem pustil ručník, který si pro jistotu přidržoval.
"Sasuke?" řekl překvapeně.
"Itachi?" hlesl plačtivě. Itachi neodpovídal. Měl přivřené oči a z úst mu tekl pramínek krve. To nebylo nic oproti tomu, co se tvořilo kolem nože, trčícího z hrudi.
Naruto ho jedním pohybem vyndal. Přiložil ruce na ránu. Nevěděl, jak ale chtěl mu pomoct. Přece mu tady neumře?!
Než však stačil cokoliv podniknout, uvědomil si, že pod rukama nic necítí. Jeho srdce už nebije. Naruto zíral na ránu po noži z které se valilo víc a víc krve. Na ránu začali dopadat slzy a mísit se s krví.
"Ne, ty nesmíš umřít, nesmíš," vykřikl Naruto a objal mrtvé tělo. "Slíbil jsi, že budem spolu."
Naruto se na něj znovu zadíval, jako by snad doufal, že se probudí.
"Itachi," zašeptal a vtiskl mu malý polibek. Ucítil kovovou chuť krve.
"Ty parchante," vykřikl najednou a vrhl se na Sasukeho. "Proč jsi ho zabil?" křičel a začal do něj bušit pěstmi. Na nic většího se teď nezmohl.
"Jak jsi mohl?"
"Nečekal jsem, že to bude tak lehké," přiznal a díval se na mrtvolu svého bratra.
"Stačila obyčejná přeměna," pokračoval. "Tolik tě miloval, tolik miloval tvoji tvář, že ho ani nenapadlo podezírat mě."
"Proč jsi ho zabil? Proč?" křičel Naruto a slzy mu nepřestávali téct.
"Byla to pomsta," řekl klidně.
"Nevíš, co říkáš. On… on tě měl rád, měl rád i vaši matku, měl rád všechny."
"Lžeš!"
"Nechápeš to, udělal to pro tebe. Zabil otce, protože nechtěl, abys byl zklamaný. Tolik ho trápilo, že si tě nevšímá, cítil se hloupě a to jen protože byl silnější. On nechtěl zabít ostatní, ale připletli se do toho. Lituje toho, neuplynula minuta kdyby nechtěl vrátit čas."
Sasuke nemohl uvěřit tomu, co mu Naruto říká. Přece to nemohla být pravda. Itachi byl vrah, chladnokrevný vrah. Pak si vzpomněl, co mu Naruto tehdy řekl. Když jsi byl malý, nosil Itachi v srdci lásku pro tebe. Bratrskou lásku, ale ty jsi ji odmítl. Nepochopil jsi ho a on se ze zoufalosti dal k Akatsuki.
Teď si on přál vrátit čas.
Smutně se podíval na Naruta, který se sesouval k zemi.
"Myslel sis, že se k tobě vrátím? Po tom, co jsi mu udělal? Copak jsi to ještě nepochopil? Já ho miloval," řekl a hlas mu slábl. "Miloval."
"Promiň," zašeptal Sasuke. Člověk jedná aniž by si ověřil fakta.
Naruto se cítil zoufale. Všechno vypadalo na dobré cestě a teď tohle. Umřel a ani mu nestihl říct, co všechno pro něj znamená.
Nevěděl, co bude dělat. Nechtělo se mu žít. Tentokrát neměl o koho se opřít, kdo by mu pomohl.
"Co budeš dělat?" zeptal se Sasuke.
"Já… já nevím. Jsem jediný, kdo Itachiho znal tak dobře. Nikdo jiný ho neopláče. Nikdo nepochopí, jak se cítím."
"Já to vím."
Naruto se chystal něco říct, když se za ním ozval jakýsi zvuk. Naruto otočil hlavou. Přísahal by, že to vycházelo z Itachiho.
Znovu. Znovu ten zvuk. Dokonce i pohyb. Itachiho hruď se začala zvedat. Ruce se jemně pohnuly.
"Itachi?" řekl Naruto. Sasuke se na něj překvapeně díval. Žil? Opravdu žil?
"Itachi!" vykřikl Naruto radostně a vrhl se k němu.
"Naruto," zachraptěl a natáhl k němu ruku.
"Jak to?" nechápal a stiskl jeho ruku. Druhou natáhl k hrudi a ohmatal místo, kde před chvíli byla díra po noži. Nebyla tam. Jen krev, ale hruď byla neporušena.
Sasuke poznal o co jde. Orochimara mu kdysi o tomhle říkal. Itachi nejspíš stihl srdce obalit čakrou. Nůž sice skrz pronikl, a srdce porušil, ale to se pak začalo hojit. Jenže k tomu bylo potřeba srdce někoho živého, někoho milujícího. Narutova láska mu pomohla. Jejich srdce teď byla ve stejném rytmu. Bylo to jedno srdce.
"Slíbil jsem, přece, že budem spolu," řekl a namáhavě se posadil. Naruto ani nedokázala popsat jak je šťastný.
Sasuke se cítil přebytečný. Měl by jít. Chystal se otočit a odejít, když ho Naruto zastavil.
"Počkej," řekl a vstal. "Chvíli tady počkej," dodal a zmizel.
Sasuke se podíval na Itachiho.
"Řekneš mu někdy o tom spojení?"
"Není třeba."
"Víš, e když umře on, umřeš i ty?"
"Jo, ale… nemusíš to vědět. Jenom by se trápil."
"Asi máš pravdu," uznal.
Naruto vešel do pokoje a v ruce něco držel.
"Na," podal to Sasukem. Sasuke si to vzal. Byla to to fotoalbum.
"Je tvoje a chci, abys ho měl u sebe," řekl Naruto. "Na konci je i fotka našeho týmu," dodal.
"Díky," řekl Sasuke a zamířil ven. Naruto se podíval na Itachiho. Ten kývl. Naruto se rozběhl za Sasuke. Zachytil ho venku.
"Co teď budeš dělat?" zeptal se ho.
"Nevím, svůj cíl sem ztratil."
"Vrátíš se do Listové?"
"Myslím, že to nepůjde, ale… k Orochimarovi už se taky nevrátím."
"Takže…"
"Viděl jsem, jak jste spolu šťastni, už se tu neukážu, nebudu se vám do toho plést, ale… jediné, co můžu udělat je zajistit vám bezpečí. Z povzdálí vás chránit."
"Tvůj cíl?"
"Asi."
"Pak tedy díky," usmál se Naruto. "A," dodal než Sasuke stihl zmizet. "Rádi tě oba uvidíme, tady budeš vždycky vítán. Tady budeš mít vždycky rodinu."
Sasuke se usmál.
"Díky, třeba se uvidíme," řekl a pak zmizel. Naruto se ještě chvíli díval na místo, kde před chvíli stál, pak se vrátil za Itachim.
"Je pryč?" zeptal se.
"Ano, ale jednou se vrátí a navíc… máme strážného anděla," dodal s úsměvem.
O půl roku později.
"Itachi?"
"Hmm?"
"Někdo klepe."
"Jsem na záchodě."
"Já ve vaně, tak, co je horší?"
"To moje," nedal se Itachi. Naruto spolkl další nadávku a vylezl ze sprchy. Kolem pas si omotal ručník a zamířil ke dveřím.
Byl odhodlaný dotyčného vyhodit. Takhle ho vyrušit.
Když však uviděl, kdo stojí za dveřmi, málem pustil ručník, který si pro jistotu přidržoval.
"Sasuke?" řekl překvapeně.
Žádné komentáře:
Okomentovat