Venku hustě sněžilo a země byla pokryta vydatnou dávkou sněhu. Nemalý dům uprostřed lesa byl zcela odříznut od světa. Uvnitř se svítilo, i přesto, že bylo odpoledne.
"Já jsem říkal, že se máme přehnízdit do vesnice," vztekal se Naruto a oblékl si další svetr.
"No tak, není to tak zlý."
"Není? Jsme tu jak bobři. Já si chtěl Vánoce užít ne přezimovat."
"Lásko…"
"Nesnaž se mě obměkčit," varoval ho Naruto. "Teď na mě radši nemluv, jinak poznáš zlo."
Itachi se usmál. Vždycky ho pobavilo, když se Naruto vztekal. Pokaždé mu zrudly uši a tváře a oči se mu leskly.
"Naruto…"
"Řekl jsem, nemluv na mě," vyjel Naruto.
"Ale…"
"Ne."
"Pálí se ti to." Naruto zpozorněl a jakmile ucítil zápach, rozběhl se do kuchyně. Itachi šel za ním a pobaveně se smál. Naruto otevřel v kuchyni okno a dovnitř okamžitě vklouzly vločky sněhu.
"Myslím, že je tu něco špatně," řekl Itachi a díval se na kousky spáleného čehosi, co Naruto vytáhl z trouby.
Naruto se na něj zamračil.
"To je tvoje dávka," ušklíbl se a dal spálené kousky na talíř.
"Skáču štěstím."
"Skač a když budeš u toho, odházej ten sníh před dveřmi."
"Někoho čekáš?"
"Že se ještě tak blbě ptáš. Byl to tvůj nápad."
"Návrh," opravil ho Itachi a zamířil ke dveřím.
"Jestli se sem kvůli tobě nedostane…"
"Půjdu mu klidně naproti. Má přijít až zítra, času dost."
"Modli se ať už nic nespálím, nebo budeš jíst uhlí."
"Taky tě miluju," usmál se Itachi a vyšel ven.
Byla hluboká noc a Naruto s Itachim klidně spali. Najednou se ozval hluk, který probudil Naruto. Zaposlouchal se a uslyšel kroky.
"Itachi?" strčil do něj.
"Ano?" zamumlal z spánku.
"Někdo je dole."
"Naruto, před hodinami jsi se na mě vztekal, že se sem nikdo nedostane a teď mi chceš říct, že se sem někdo vkradl?"
"Vystihls to přesně."
"Třeba je to Santa."
"Nejseš vtipnej."
"Fajn, jdu tam," řekl Itachi a posadil se. "Mám se oblíkat, nebo můžu jít takhle?"
"Jestli ho chceš vyděsit, nemusíš se oblíkat," zasmál se Naruto.
"To si budu pamatovat, až budeš škemrat," řekl Itachi a oblékl si tričko a kalhoty.
"Ty si vždycky začneš," natáhl se Naruto po oblečení.
"Jestli je to myš, uvařím ti ji k snídani," brblal Itachi, když scházeli dolů.
"Nechceš si vzít něco do ruky?"
"Naruto, jsi ninja a bojíš se zloděje?"
"Ty mě máš chránit a ty, drahý exakatsuki, jsi za poslední měsíce zlenivěl."
"Jsi nesnesitelný."
"A přesto mě miluješ, že?"
"Čteš mi myšlenky."
Oba zamířili do kuchyně odkud se nesl hluk. Itachi rozsvítil, zatímco Naruto stál za ním. Itachi čekal myš, ale pachatel byl poněkud vetší a velmi podobný sněhuláku.
"Sasuke?" ujistil se Naruto a vyšel zpoza Itachiho. Oslovená osoba zavřel ledničku, kterou chtěla vybílit a usmála se.
"Sasuke," vykřikl šťastně Naruto a vrhl se Sasukemu kolem krku.
"Rád tě vidím, Naruto."
"Měl jsi přijít až ráno."
"Jo, ale nějak se to urychlilo. Nechtěl jsem vás vzbudit, ale měl jsem hlad," řekl Sasuke. "Tos pekl ty," podíval se na Itachiho a ukázal na spálené kousky.
"Ne, to moje drahá polovička. Pohádali jsme se a tohle má být můj trest."
"Aha, čeká mě taky něco spáleného, jako trest za to, že jsem vás vzbudil?"
"Ne, skoro jsme nespali."
"Mluv za sebe," zívl Itachi.
"Chceš jít zase hrabat sníh?" zamračil se Naruto a odešel nachystat Sasukemu pokoj.
"Má tě v hrsti, že?" řekl Sasuke.
"Ale kdepak, je to andílek," zamířil za Narutem.
"Není tu uklizeno, protože někdo říkal, že je času dost," řekl Naruto.
"No promiň, pozvali jsme ho na ráno, nečekal jsem půlnoční přepadovou."
"Nevadí, stejný jako před dvanácti lety."
"Jo, mám pocit, že takovejch dvanáct let se tu ani neotevřelo okno."
"Mám jen dvě slova, línej Itachi," řekl Naruto.
"Fajn, chápu, jdu si lehnout," odešel Itachi.
"Netrap ho tolik," řekl Sasuke.
"Jenom se tak škádlíme, ví, že se na něj nedokážu zlobit."
"Občas lituju, že na jeho místě nejsem já." Naruto sklopil oči. Co mu na to měl říct? Byl smířen s tím, že takové situace nastanou, když k sobě pozve někoho koho miloval.
"Promiň," omluvil se Sasuke. "Neměl jsem to říkat, to nebylo správné."
"V pořádku," usmál se Naruto. "Jsem, rád že jsi tu a Itachi určitě taky."
"Fakt? Moc nadšeně se netvářil."
"To je kvůli mně, ráno bude v pohodě."
"Hmmm."
"Tak se dobře vyspi," dal mu pusu na tvář a odešel. Itachi leže na zádech, ruce složené za hlavou a díval se do stropu.
"Už jste si pobrečeli?" zeptal si, když přišel Naruto.
"No tak, neříkej, že ho taky nevidíš rád."
"Zdaleka ne tolik, jak ty."
"Slyším žárlivost?" vlezl Naruto do postele.
"Mám důvod?" zeptal se a přetočil na bok čelem k Narutovi.
"Ne, je to kamarád."
"Takže už k němu nic necítíš?"
"Proč se na to ptáš?"
"Chci vědět na čem jsem."
"Aha, takže máš pocit, že jsem ho pozval, abych ti oznámil kopačky a vrátil se k němu? Jsi neskutečný. Mám ho rád, ale nemiluju."
"A mě?"
"Co? Mám ti tu vyznávat lásku?"
"Proč ne, pěkně se to poslouchá."
"Hmm, no ale já už nevím, jak se to říká."
"Zkus hádat. Dvě slova. Osm písmen. Začíná to na M."
"Makovice?"
"To jsou dvě slova?"
"Hmmm. Dvě makovice."
"Ber to vážně, cítím se ohrožený."
"Sasukem? Prosím tě. Ani on už mě nemiluje, tak se nemusíš bát."
"Jak to víš?"
"Hmm?"
"Jak víš, že už tě nemiluje."
"No prostě to vím, mezi námi nic moc nebylo. Poznal bych to, díval by se na mě jinak."
"Aha."
"Itachi. Byl to tvůj nápad ho sem pozvat, myslel jsem, že budeš rád."
"Jsem. Jsem rád, protože ty jsi rád. Jsi šťastný."
"A ty jsi úžasný," usmál se a objal ho kolem pasu.
Když Itachi ráno scházel dolů, Naruto ještě spal. V kuchyni našel sedět Sasukeho.
"Vždycky vstáváš tak brzo?"
"Za život jsem se naspal dost. Kde je Naruto?"
"Spí, rád si poleží."
"Je to zvláštní tě s ním vidět."
"Myslíš, špatné?"
"Ne. Je vidět, že je s tebou šťastný."
"Fakt? Poslední dobou mi dává všechno sežrat."
"Ale miluje tě."
"Jak to víš?"
"Vím. To jak se na tebe dívá, jak o tobě mluví."
"Slyším vás a všechno si pamatuju," ozvalo se od dveří, kde stál Naruto.
"Co že vstáváš tak brzo?" zeptal se Itachi.
"Za prvé jsi mě vzbudil a za druhé, je tu Sasuke a když se pokusíš vařit snídani, vyhoříme."
"Po ránu jsi obzvlášť milý, je radost s tebou žít."
"Já vím," usmál se Naruto. "Tebe je zase radost krmit," dal mu pusu na tvář.
"Vyčítáš mi, že jsem odstoupil od strany zla?"
"Ne, já ti nic nevyčítám. Jsme rád. Jsi tu, když přijdu z mise, což by tak nebylo, kdyby ses honil za nějakým démonem."
"Ty víš, jak potěšit."
"Jo, takže teď můžeš jít ven, shrabat ten sníh." Itachi se na něj zamračil a rezignovaně zamířil ven, za dům.
"Máš hlad?" zeptal se naruto Sasukeho.
"Budu muset dojít na pole?"
"Jsi host. Ne… ty jsi rodina a o rodinu se musím starat." Sasuke se usmál. Nemá Naruto, má rovnou celou rodinu.
Naruto vyndal z lednice pár věcí a začal dělat snídani. Pro Sasukeho byla rána, že Naruto umí vařit. Největší šok bylo, když začal žonglovat s vajíčky.
"Myslím, že tu zůstanu," usmál se Sasuke, když před něj postavil naruto snídani.
"A já nic?" ozval se Itachi, který přišel zvenku.
"Co ten sníh?"
"Furt tam kde byl. Ale můžeš jít stavět sněhuláka. Začalo zase sněžit." Naruto s výrazem malého dítěte o Vánocích, vyběhl ven.
"Občas mám pocit, že žiju s malým dítětem," řekl Itachi. "Ale jsem rád, když je takhle šťastný."
"Já mu moc štěstí nedaroval," sklopil hlavu Sasuke.
"Nemá cenu se tím trápit. On na to nemyslí a ty už se tím taky nezabývej."
"Když jsme se viděli naposledy, řekl mi, že ty jsi byl ten na koho celý život čekal. Jako jediný se nedíval, na to cos udělal, ale co děláš."
"Jedna z mnoha věcí…chci se tě na něco zeptat."
"Hmm?"
"Miluješ ho pořád?"
"Naruta? Já nevím, možná. Chci říct, že ti závidím, ne že bych žárlil, jen ta představa, že tě někdo má rád a tak…"
"Naruto tě má rád. Považuje tě za rodinu. My oba."
"Divím se, že sis ho ještě nevzal."
"Chtěl jsem."
"Co? Opravdu? A proč…?"
"Řekl ne."
"Aha, jak…"
"Ne, že by nechtěl. On mě jenom nechce ohrozit, kvůli utajení. Já to chci udělat ale hlavně pro jeho ochranu. Ostatní Akatsuki nemůžou vztáhnou ruku na příslušníka rodiny. Takhle je Naruto v nebezpečí, když by řekl ano, byl by v bezpečí."
"Jenže ty ne a to je pro Naruto priorita. Oba chcete to stejné."
"Chci ho ochránit, protože vím, že Akatsuki ho budou hledat a skrz mě ho najdou snáz. Zvažoval jsem odejít, jenže bych to nedokázal. Ublížil bych mu a ani já sám…"
"Tolik ho miluješ."
"Překvapuje mě, jak moc. Každým dnem víc."
"To je dobře. Naruto bude v největším bezpečí s tebou a navíc jsem tu i já."
"Strážný anděl, že?"
"Tak mě nazval Naruto."
"Brr. Nemůžem si stěžovat, že nebudou bílé Vánoce," řekl Naruto, když vešel do kuchyně celý od sněhu.
"Ty jsi se v tom sněhu koupal?" zasmál se Itachi.
"Stavěl jsem sněhuláka," zamračil se Naruto.
"Sám vypadáš, jak sněhulák," usmál se Itachi a setřepal mu sníh z vlasů. Naruto se zamračil ještě víc.
"No tak, nemrač se. Mám rád sněhuláky."
"Jednoho takovýho ti strčím do postele jestli chceš."
"Nevím jestli jsem ochotný vyměnit kus ledu za tebe."
"Ty víš, jak potěšit."
"Proto mě tak miluješ?" zeptal se Itachi.
"Dvě makovice," řekl Naruto a posadil se vedle Sasukeho.
"Dvě makovice?" nechápal Sasuke.
"Takhle vyjadřuje Naruto svoje city," odpověděl Itachi. "Skrz jídlo."
"Vy jste pár k pohledání."
"Definuj slovo pár."
"To jsem opravdu tak strašný?" zeptal se Naruto.
"Ne, jenom o Vánocích, narozeninách, Valentýnu, nový rok atd…"
"Jsem jen rád, že v tu dobu u sebe někoho mám."
"Já vím, to já taky. Což mě přivádí k večeru."
"Hmm?"
"Musím pryč."
"Pryč? Jak pryč? Je štědrý den, kam chceš jít?"
"Klid, až po večeři. Jenom na pár hodin, něco si zařídit."
"Co?"
"Je to… překvapení."
"Aha."
"Nebudu dlouho pryč, slibuju," slíbil, natáhl se k němu a chytil ho za ruku. "Sasuke ti bude dělat společnost."
"Nemyslel jsem si, že budu na Vánoce sám."
"Budu pryč jen přes noc. Ráno mě najdeš vedle sebe, jako bych ani nebyl pryč."
"Má mě uklidnit, že jdeš v noci pryč? Jdeš na to blbě."
"Poslyš," přistoupil k němu a objal ho. "Představ si, že jsem Santa. Usneš a ráno mě tu budeš mít."
"Odkdy chodí Santa nahý po pokoji?" Sasuke se zasmál.
"Nikdy sis nestěžoval."
"Já ne, ale jestli nechceš vyděsit děti, tak se radši obleč." Sasuke se znovu rozesmál.
"Hmm."
"Ne, promiň. Hlavně na sebe dávej pozor."
"Budu, slibuju."
Bylo něco po půlnoci a Naruto se převracel v posteli. Byli to dvě hodiny, co odešel Itachi. Už si natolik zvykl na teplo jeho těla vedle něj, že se cítil neuvěřitelně sám.
Sasuke ležel v posteli a četl si. On moc na spánek nebyl a hlavně Itachi byl pryč a stát se mohlo cokoliv. Itachi ho poprosil ať na Naruto dává pozor. Je spousta lidí, kteří po Narutovi jdou a jen čekají na příležitost jako tahle, až Itachi na pár hodin odejde.
Někdo zaklepal na dveře a chvíli na to dovnitř nakoukla Narutova hlava.
"Promiň, můžu?" Sasuke kývl a Naruto vešel do pokoje.
"Promiň, ale nemůžu spát," řekl Naruto a posadil se na židli. "Bude to znít blbě, ale už mi schází." Sasuke se usmál. Tipoval že přijde během tří hodin.
"Za chvíli bude zpátky."
"Ty víš kam šel?"
"Ne, ani mě to neřekl." Naruto sklopil hlavu.
"Snad se o něj nebojíš?!" Naruto kývl.
"Co když zase něco má, myslím nějaká skupina, organizace, jako Akatsuki."
"Pochybuju, Itachi by ti to neudělal."
"Já vím, ale třeba ho někdo nutí. Nechci, aby se mu něco stalo."
"Nic se mu nestane, jen šel něco zařídit, to neznamená, že se zas k někomu přidal. Má tebe proč by to dělal."
"Sasuke?"
"Hmm?"
"Ty… pořád ke mně něco cítíš?" Sasuke se na něj překvapeně podíval. Jak ho to napadlo?
"Slyšel jsem vás, jak se s Itachim bavíte."
"Pak víš, jak to je."
"Jaktože nikoho nemáš?"
"Asi nejsem typ pro stálý vztah."
"Nesmysl."
"Jak dlouho jsme byli my dva spolu? Den, dva?"
"Já tě nepřestal milovat ani ty tři roky, co jsem na tebe čekal."
"Já nevím jestli to, co jsem pak cítil byla láska nebo… myslel jsem si, že ano, ale to co jsem dělal nebylo zrovna důkaz lásky."
"Stejně ale, za ty měsíce jsi nepotkal nikoho koho bys mohl milovat?"
"Ne. Prostě nejsem typ na lásku."
"Nechybí ti?"
"Možná, nevím."
"Já tě mám pořád rád a Itachi… no je to tvůj bratr a jsme rodina."
"To je víc než bych si zasloužil."
"Jsem rád, že jsi tu. Sám bych tu zmateně pobíhal."
"Kdybych tu nebyl, Itachi by neodešel, nenechal by tě samotného. Půl hodiny mi tu dával instrukce, jak tě mám chránit."
Naruto se usmál.
"Je trochu přehnaně starostlivý."
"Chrání si tě."
"Já vím. On mi jednou nabídl, že si mě vezme a já řekl ne."
"Nechceš?"
"Ne, já bych chtěl, ale pro něj by to bylo příliš velké riziko, mohli by ho odhalit a to já nechci. Nikdo z vesnice neví, kde bydlím ani s kým."
"Nechybí ti?"
"Trochu ano. Už dlouho jsem neviděl Sakuru a Kakashiho. Vlastně nikoho. Jo trochu se mi stýská, ale neměnil bych. Nechci aby mi Itachiho vzali kvůli dvanáct let staré záležitosti (pokud mám dobré informace, Sasukemu tehdy bylo sedm)."
Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešel Itachi.
"Čekal jsem, že tě najdu tady." Naruto se zvedl a objal Itachiho kolem pasu.
"Byl jsem pryč tři hodiny nebo tři týdny?"
"Bál jsem se," řekl Naruto.
"Proč prosím tě?"
"Nevěděl jsem kde jsi a co jsi dělal."
"Řekl jsem ti, že jde o překvapení a teď jsem tady a živej."
"Stejně, přísahej, že nešlo o nic nelegálního, žádný klub nebo spolek."
"Přísahám."
"Fajn, tak půjdem spát," táhl Itachiho z pokoje. "Díky, Sasuke."
"Pomalu, už nikam nepůjdu," ujistil ho Naruto.
"Já vím," zastavil se u nich v pokoji. "Jenom prostě chci spát."
"Kdo ti bránil?"
"Nikdy jsi přes noc pryč nebyl, je to nezvyk."
"Takže se ti stýskalo?" zeptal se Itachi a lehl si.
"Jo," řekl Naruto. Lehl si k Itachimu a nechal se obejmout. "Je to nepříjemný nevědět kde jsi, mohlo se ti cokoliv stát. Z devadesáti procent tě chtějí zabít nebo zatknout. Nepřežil bych, kdyby mi tě vzali. Miluju tě."
"Vidíš, že sis vzpomněl," usmál se Itachi. "Nestane se to. Už jen kvůli tobě si dávám pozor," slíbil a políbil ho na čelo. "Teď spi."
Naruto zavřel oči a okamžitě na něj padla únava. Teď když je zase s ním, usne.
"Tak kde je, nikdy bych neřekl, že tak dlouho spí," vztekal se Naruto.
"Je to trochu nezvyk, ale v noci byl vzhůru."
"To já taky a teď jsem tady."
"Půjdu ho vzbudit," řekl Itachi a vstal.
"S kýblem sněhu."
Po třech minutách se Itachi vrátil s neurčitým výrazem ve tváři.
"On tam není."
"Co?"
"Není v pokoji. Je pryč."
"Co? V noci ty a teď on? Copak jste se domluvili?"
"Já se vrátil a aspoň jsem vás informoval."
"Až se vrátí tak ho…" najednou zmlkl. "Co když se mu něco stalo?"
"Naruto, nemusíš za vším vidět smrt. Je v pořádku, jenom si někam odskočil, vrátí se."
"Je to tvůj bratr, jaktože nešílíš, když zmizí z pokoje?"
"Právě protože je to můj bratr, když něco má, neříká co, teprve až když se to povede. "Jestli si potřeboval něco zařídit, řekne nám to až se vrátí."
"Až nám přinesou jeho mrtvolu?"
"Naruto, je v pohodě. Je to Sasuke, nenechá se unést sněhulákem."
"Co když jsem řekl něco špatně? Třeba se urazil nebo…"
"Naruto?" ozvalo se od dveří. Naruto se otočil po hlase a vyrazil ke dveřím.
"Sasuke, kde…?" Itachi slyšel ten zlom.
"To… to není nejlepší…" koktal naruto a couval zpátky do kuchyně.
"Děje se něco?" zeptal se Itachi, když do něj Naruto narazil.
"No…"
"Někoho jsem přivedl," usmál se Sasuke. Vzápětí zpoza něj vyšla Sakura a Kakashi.
"Tohle se děje," odpověděl Naruto a zůstával stát před Itachim. Jeho postoj byl jasný všem. Ochranný. Chtěl ho chránit před nimi.
"Sasuke, zbláznil ses?" vyjel Itachi. "Nemůže sem jen tak někoho přivést." V tu chvíli ale víc myslel na Narutovo bezpečí než na svoje. Tím, že je sem přivedl ohrozil i Naruta. Kdokoliv z nich může vypáčit, kde Naruto bydlí a zaútočit.
"Nebojte, nejsou tu, aby tě zatkli nebo tak, přišli…"
"Sasuke, já si opravdu nemyslím, že je to dobrý nápad," řekl Naruto, který zas myslel na Itachiho ochranu. Jestli ho odvedou, zatknou, odsoudí… nemůže žít sám, bez něj ne.
"Neboj Naruto, jsme tu jako přátelé, kteří ti přišli popřát veselé Vánoce, tedy vám," ujala se slova Sakura. "Nikdo z nás nevyzradí, kde bydlíte a ani vás nebude pronásledovat. Nejsme tu pracovně, ani Kakashi." Kakashi kývl.
"Naruto," zašeptal Itachi Narutovi "Můžem si promluvit?" Naruto kývl a nechal se zatáhnout pár metrů dál.
"Já vím, že jsou to tví přátelé, ale nemůžou tu zůstat, je to příliš velké riziko."
"Říkali, že tu nejsou pracovně, slíbili, že tě neodvedou."
"Mě nejde o sebe, ale o tebe."
"Jsou to přátelé, co si myslíš, že by mohli… aha," pochopil. "Akatsuki, že?"
"Na tebe nasadili mě a Kisame, ale když jsem odešel, najdou si někoho jiného, silnějšího než já a udělají cokoliv, aby tě našli. Kyubi v tobě je nejsilnější z démonů a je nejtěžší ho dostat, právě proto nasadí toho nejsilnějšího. Nedivím se, kdyby si pro tebe přišel sám Pein a já to nechci riskovat. Pochop, vím, že se ti stýská po přátelích. Držím tě tu, jak v vězení…"
"Ne, mě to nevadí. Já jsem tu rád, protože jsi tu ty."
"Naruto…"
"Tohle jsem probírali několikrát, pro štěstí a lásku se musí dávat oběti. Klidně se s tebou odstěhuju na Sibiř, ale hlavně, že tam budu s tebou." Itachi se usmál. Kdyby je nesledovala skupinka tří jouninů, políbil by ho. Vrátili se k nim a Naruto je zavedl do obýváku. Itachi a Naruto seděli naproti Sakuře, Kakashimu a Sasukemu. Všichni mlčeli a nikdo se neměl k slovu. Jak taky, když mezi nimi seděl Itachi. Sakura se po něm pořád po očku dívala. Kolikrát se jí "poštěstí" sedět v jedné místnosti s obávaným Uchihou, který vyplenil klan. Kakashi zase nebyl výřečný typ. Sasuke zas nevěděl, co říct. Dovedl je sem on, ale doufal, že se o zábavu postará Naruto. Ten měl ale nervy v kýblu. Ticho ho znervózňovalo a pořád měl strach, že Kakashi najednou vstane a Itachiho odvede, zatímco Sakura mu dá něco na uspání. Itachi se po obou, Kakashim i Sakuře, díval. Na rovinu by řekl, že v nich viděl hrozbu. Co ovšem všechny zajímalo, tedy aspoň Sakuru a Kakashiho, byl vztah Naruta a Itachiho. Sasuke jim řekl, že spolu žijí a mezi nimi je to vážné. Ani jeden z nich si ale nedovedl představit oba dva spolu. Sakura se přistihla, že trochu žárlí. Naruto vždycky pálil za ní a teď skončil v náručí vraha.
"Tak," chopil se slova Itachi, čímž všechny překvapil. "Jelikož mě tu každý pozoruje jak výstavního psa a nikdo nemá odvahu říct byť jen slovo, protože si nejspíš myslí, že mu useknu hlavu, přejdu k tomu v čem nás vyrušilo Sasuke zmizení," dořekl a vstal. Na chvíli se vzdálil. Naruto už si myslel, že zdrhl a vrátí se až večer, kdy tu bude vylidněno.
Když přišel, držel něco za zády.
"Je to Vánoční dárek kvůli kterému jsem byl v noci pryč," řekl a věc položil Narutovi do klína. Věc se hýbala a když všichni ustoupily, poznali malé štěně. Narutovi se rozzářili oči jako dvě žárovky a okamžitě si začal štěně prohlížet.
"Jak tě to napadlo?"
"Při jednom sezónním odhrabávání sněhu jsem ho našel, bylo zraněné a jeho stav se spíš blížil k smrti než životu. Tak jsem ho zanesl známému, aby se o něj postaral. Rozumí zvířatům a včera jsem si ho vyzvedl."
"Díky," poděkoval Naruto a dal Itachimu pusu na tvář. Na druhé straně to mírně zahučelo, Sasuke už si jakžtakž zvykl, ale Kakashi a Sakura nikdy nečekali, že uvidí Naruta někoho líbat, i když jen na tvář.
"Jenže…" začal naruto a trochu posmutněl.
"Co? Nelíbí se ti?"
"Ne, je úžasný, ale…" vstal a na chvíli odešel. Štěně při tom dal na zem.
"Já pro tebe mám taky dárek," řekl, když přišel. I on něco držel za zády. Sehnul se a dal věc k štěněti.
"A nejsem si jistý, jestli to bude fungovat," dodal a ustoupil. Naskytl se jim pohled na uhlově černé kotě.
"To bude nejspíš problém," souhlasil Itachi a sledoval obě malá stvoření.
"Nechci dávat pryč ani jedno," zakňoural Naruto. "Třeba se nebudou prát."
"Je to pes a kočka, to je jak kdybys k sobě dal…" hledal vhodné přirovnání.
"Hledaného vraha a mírumilovného jounina?" zkusil Sasuke. Itachi pochopil narážku na ně dva.
"Myslím, že si na sebe zvyknou," usoudil Sasuke. "Tak jako vy dva." Naruto se podíval na Itachiho.
"Co se na mě tak díváš? Nechci dát ani jednoho pryč, ale nechci mít na krku jejich roztrhaná těla. Když ale řeknu ne, měsíc budu spát na gauči."
"Přidej, spal bys tu tak půl roku."
"No tak vidíš, myslíš, že o to stojím?" zeptal se ovinul jednu ruku Narutovi kolem pasu. "Navíc myslím, že se sbližují," usoudil. Kotě i štěně se bázlivě obcházeli a vzájemně očichávali.
"Takže budem mít oba," řekl Naruto.
"Jo, se vším všudy."
Bylo něco po půlnoci, když se Itachi probudil. Znáte to, probudíte se a když je vše, jak má být, během vteřiny usnete. Itachi se ale posadil a rozhlížel se kolem. Naruto nebyl v posteli. Jejich dva nový přírustci do rodiny spali klidně v posteli.
Itachi zamířil hledat Naruta. Našel ho. Stál venku na verandě.
"Naruto? Děje se něco?" zeptal se Itachi.
"Ne, jenom… sněží," řekl. Itachi věděl, že Naruto má sníh rád a ještě víc, když sněží.
"Proto tady musíš mrznout?" řekl a objal ho kolem pasu.
"Itachi?"
"Hmm?"
"Víš, já jsem přemýšlel," začal Naruto a otočil se k Itachimu čelem. "Víš, jak jsi mě nedávno žádal, abych si tě vzal?"
"Ano?"
"Odmítl jsem."
"Jo."
"Chápej, že tě prostě nechci ohrozit."
"Já vím, nemusíš…"
"Počkej, nepotřebuju od tebe slyšet ano, stačí mi tvůj slib."
"Slib?"
"Od tebe pro mě. Slib."
"Co chceš abych ti slíbil?"
"Nevím, lásku, věrnost… Itachi, miluješ mě?"
"To je hloupá otázka. Samozřejmě, že ano," řekl a přitáhl si Naruta blíž do objetí.
"Co?" Itachi se na něj nechápavě podíval.
"Co na mě tak miluješ?"
"No, je toho hodně. To, jak se směješ, jak se vedle mě ráno probudíš, jak vedle mě večer usínáš, jak roztomilý jsi, když se zlobíš, jak líbáš, jak objímáš… mám pokračovat?"
"Hezky se to poslouchá," usmál se Naruto. "Taky tě miluju, moc."
"Naruto, děje se něco?"
"Ne, jen chci, abys to věděl."
"Pořád chceš ten slib?" Naruto kývl.
"Slíbím ti cokoliv budeš chtít, lásku, věrnost, ochranu, sebe, cokoliv pro tebe a tvoje štěstí."
"Díky," řekl Naruto a políbil Itachiho.
"Zvláštní," řekla Sakura, která to celé pozorovala z okna. "Myslela jsem, že budete spolu vy dva," řekla Sasukemu.
"Možná bysme byli, ale udělal jsem pitomost jménem odchod a Itachi mě předběhl," vysvětlil Sasuke, který dění venku pozoroval ze svého okna.
"Nezlobíš se na něj?"
"Ne, Naruto je šťastný s ním a mě už k Narutovi neváže nic jiného než přátelství."
"Vy dva jste teda kvítka," ozvalo se z třetího okna.
"Kakashi?"
"Není to trestné takhle sledovat někoho večer, zvlášť v takovýhle intimních situacích. Vypadá to, že si za chvíli navzájem vycucnou mandle."
"Když tak odsuzujete šmírování, proč na ně tak vejráte?" zeptala se Sakura.
"Jen pozoruji."
"Díváte se na něj jako byste ho chtěl zatknout a odvléct. Naruto by mi to nikdy neodpustil."
"Řekl jsem, že ne. Navíc… není důvod. Byl jsi jediný poškozený a jaksi jsi mu si odpustil. Itachi od vyvraždění tvého klanu nikoho nezabil, takže není důvod ho zatýkat."
"Takže je čistý?"
"No, tak bych to nenazýval, ale zřejmě by mu to u soudu prošlo. Možná nějaký práce a pár měsíců pod dohledem, ale vězení by nebylo nutné."
"Naruto to ví?"
"Možná, ale podle mě se jim tady vede dobře a i když Itachiho očistí, nebylo by to jednoduché, ostatním nevysvětlíš, že se Itachi změnil. Naruto to zná a pořád by tu bylo nebezpečí z jiné strany."
"Asi je to tak lepší. Fajn, ale teď už bysme je měli nechat o samotě," oznámil Sasuke.
"Jo, měli," souhlasila Sakura.
"Ale nikdo z nás se k tomu nemá," řekl Kakashi.
"Je to zvláštní je spolu vidět. Itachi a Naruto," řekla Sakura.
"Jo, ale teď už vážně," řekl Sasuke a zavřel okno. Sakura a Kakashi se na sebe podívali.
"No tak," zakřičel na ně Sasuke. Sakura a Kakashi rezignovaně zavřeli okno a nechali Naruta, Itachiho a jejich mandle o samotě.
Ráno se všichni sešli u snídaně. Sakura a Kakashi se po očku dívali na Naruta a Itachiho.
"To jsme dva výstavní psi nebo, co?" nevydržel to Naruto.
"Dali jste si slib?" zeptal se Kakashi.
"Co? Jak… jak to víte?" K odpovědi se nikdo neměl.
"Šmírovali jste nás?" došlo to Narutovi. Všichni kývli. "Jak dlouho?"
"No, dost dlouho na to, abychom věděli, že vy dva a vaše jazyky to myslí vážně," usmál se Kakashi.
"Vy…" zrudl Naruta, pak se podíval na Itachiho. Ten byl buď pořád v šoku nebo to neslyšel.
"Ty okna při další návštěvě zatlučem," začal. "A pořídíme si zvukotěsný stěny."
"Co ten slib?" zeptal se Kakashi.
"No, možná, proč?"
"Slib je něco jako manželský svazek, jen trochu soukromější," vysvětlil. "Zahrnuje všechno, co manželství."
"Fakt? To už se Itachi nemusí trápit s tou ochranou," řekl Sasuke.
"Jaká ochrana?" zeptal se Naruto.
"hlavní důvod, proč jsem ti nabízel manželství, jsou Akatsuki. Miluju tě a opravdu jsem si tě chtěl vzít, ale pokud bys řekl ano, Akatsuki by se tě už nemohli dotknout. Akatsuki nesmí ublížit nikomu z rodiny jiného Akatsuki."
"Ale tys od nich odešel, ne?"
"Odešel, ale vztahuje se to i na bývalé členy."
"Aha a tím slibem se to vyřešilo?"
"Asi, tys věděl, že to má stejnou moc jak manželství?"
"Jo, věděl jsem, že to stačí mezi náma dvěma a…"
"Jsem rád," řekl Itachi. "Ty ne?"
"Jsem. Jsi tu se mnou a pokud nás nebudou Akatsuki ohrožovat, nemůžu si přát víc."
"Když se ale slib poruší," vložil se do toho Kakashi. "Znamená to konec, definitivní. Slib je založen na důvěře, lásce a tak, pokud se poruší, všechno to je zlomeno."
"Já ho opravdu miluju a nehodlám nic lámat ani rušit," ujistil ho Itachi.
"Včerejšek nás přesvědčil."
"Kolik toho viděli, vždyť jsme se jen líbali," rudl Naruto.
"Na tebe je vždycky podívaná," usmál se Itachi. "Sám se na tebe nemůžu vynadívat," dodal a políbil ho. "Co takhle další divadlo, dneska večer, náš pokoj?" Naruto zrudl. Nemyslí to vážně, že ne?
"Dělám si srandu."
"My se stejně musíme vrátit do vesnice," řekla Sakura.
"Vy možná, ale já ne," usmál se Sasuke.
"Že by zvukotěsné zdi?" navrhl Itachi.
"Zavřem ho ve sklepě," dodal Naruto.
"Už se těším," zasmál se Itachi a vstal.
"Kam jdeš?" zeptal se Naruto.
"Nachystat ten sklep," usmál se Itachi.
"Myslíte to vážně?" zeptal se Sasuke.
"U něj nikdy nevíš," odpověděl Naruto a zamířil za Itachim. "Ale být tebou, tak se dnes přivážu k posteli."
