pondělí 16. listopadu 2009

12.Díl Začalo to tak a končí to jinak

Už hodinu seděli na trávě, pořád ve stejné pozici. Oba pozorovali, jak se na obloze objevuje tečka za tečkou (jinak řečeno hvězda za hvězdou) a zkrášlují temnou oblohu po kulatého měsíce.
Itachi držel objímal naruta kolem pasu a zepředu ho držel za ruce. Na jednu ruku mu ukazováčkem kreslil neidentifikovatelné obrazce.
Narutovi bylo dobře a Itachi z něj necítil žádné napětí.
"Když by ti bylo cokoliv nepříjemné, řekni mi to," řekl Itachi. Naruto se k němu místo odpovědi otočil a zadíval do očí. Naklonil se k němu a lehce přejel jeho rty po Itachiho.
Chvíli se na sebe jen dívali, než se Narutovi ruce vrhli kolem Itachiho krku a uvěznil jejich rty v vášnivém polibku.
Itachi si dával pozor, aby v čas zaregistroval jakékoliv napětí nebo škubnutí, ale Naruto byl zcela klidný.
Jeho ruce sklouzly podél těla dolů a vloudili se Narutovi pod tričko. Zkusmo se dotkl jeho kůže. Necítil nic. Naruto dál hltal každý jejich polibek.
Itachi ho začal hladit po zádech.
Jedna Narutova ruka sklouzla od krku dolů a vjela Itachimu zepředu pod triko. Chvíli na to ji následovala druhá a obě se začali zvedat. Pokus o osvobození Itachiho těla z trička byl přerušen Itachiho hlasem.
"Nechceš jít dovnitř?" zeptal se a v očích se mu zablýskali jiskřičky touhy.
Naruto se nezdržoval odpovědí. Zvedl se a táhl Itachiho dovnitř. Už mezi dveřmi se znovu vrhl na jeho rty a pokračoval v boji s tričkem. Nohou za sebou zavřel dveře a přitom Itachiho naváděl do pokoje. I když si nebyl zcela jistý, jestli podlaha, kam se oba zhroutili v tanci vášně, je vážně od jejich pokoje. Hlavně protože se mu do nohy omylem zapíchla vidlička. Naruto ji vzal a odhodil někam neurčito do prostoru. Ani otřesný zvuk tříštícího se skla je nevyrušil. Pro každého z nich existoval jen ten druhý.
Dokonce ani ptáci venku se neodvažovali ozvat. Kolem vládlo naprosté ticho. I vítr si dnes odpustil hru s listy. Takové ticho.
Ticho, které nakonec protl výkřik dvou jmen.


Naruto otevřel oči. Pootočil hlavou a spatřil Itachiho spící tvář. Při vzpomínce na předešlou noc se mírně pousmál.
Naruto pomalu vstal a sesbíral oblečení. Když se rozhlédl kolem, zjistil, že oba leží v kuchyni, přikryti Itachiho pláštěm (obyč, ne Akatsuki). Vidlička, která se včera zabodla narutovi do nohy a kterou hodil přes celou místnost, trčela v hodinách, které byli dokonale vysklité.
Naruto jenom zavrtěl hlavou. Zvedl spolední kousek oblečení a zamířil do koupelny.
Skrz proud vody ani nebyly slyšet kroky, které mířili do kuchyně.
Itachi otevřel oči a první, co viděl byla Narutova tvář.
"Mohl jsi na mě s tím oblýkáním počkat," řekl a vstal. Našel kalhoty a oblíkl si je, pak se otočil k Narutovi.
"Děje se něco?" zeptal se a došel k němu.
Naruto zavrtěl hlavou.
"Jen jsem přemýšlel," řekl a natáhl k němu ruce. Objal ho kolem krku a přitiskl svoje rty na jeho. Itachi se v duchu pousmál.
Narutova ruka se sunula dolů. V ruce se cosi nebezpečně blýskalo a mířilo si to k Itachiho hrudi.


Naruto, pořád s spokojeným úsměvem, vešel do kuchyně přesně v okamžiku, když se nůž zabodl Itachimu do srdce a z jeho hrdla vyšel bolestný výkřik. Naruto se zděšeně díval na jeho kácející tělo a i na postavu, která se pomalu měnila. Blond vlasy zmizeli. Modré oči nahrazeny Černými. Před Narutem stál, a taky Itachiho vrahem byl, Sasuke.

Žádné komentáře:

Okomentovat