pondělí 26. července 2010

12.Díl Sasuke,Sai,Neji,Gaara a Hikairi,Ino,Saasukinka,Gaarinka

,,Jsem zpátky!" řekl Neji a Saasy vystartovala z gauče a šla pro tašky.
,,Dekuji Neji," řekla a dala mu pusu na tvaar.
,,Sasuke?! Jestli chceš videt jak umiim varit tak se pot kuknout!" vlezla mu Saasy do pokoje. Začala ziirat a pak odešla s vykulenýma očima.
,,Co se stalo?" zeptala se Hikairi.
,,Sasuke si ho ve sweem pokoji honi!" řekla Saasy a šla radeji varit obed.
,,OMFG!" řekla si pro sebe Hikairi a Sasuke vylezl z pokoje.
,,Sasuke, priiste se radeji zamkni..." řekla Hikairi a šla si uklidit pokoj.
,,Saasy?" vešel Sasuke do kuchyne.
,,Co je?" zeptala se Saasy.
,,Hele... Jsem newedel, ze-" začal, ale Saasy mu strčila do pusy housku.
,,Hele sklapni, jaa se o tom tedka bavit nechcu, jelikož jdu vařit oběd," řekla mu a vzala mu housku.
,,Nechceš s něčím pomoct?" nabidl se.
,,Ani nee... Kdyztak ti reknu," odpovedela Saasy a začala jiist housku. Sasuke si sedl na zidli a diival se jak Saasy pripravuje Lassagne -dala by jsem si...-.
,,Ej co vy dva tady deláte?" zeptal se Sai, kdyz si došel na jiidlo.
,,Jaa ti tady wariim obed a on se diivaa jak to delaam," odpovedela Saasy a ukaazala na Sasukeho,  ten kývl.
,,Aha, jasne chaapu," řekl Sai a otočil se.
,,A nechceš mi pomoct se saalatem? Za a) nwm jakyy udelat a b) mi nikdy salaaty nesli..." řekla Saasy a vzpomnela jsi na priihodu jak minule delala salaat...
,,Tak joo, jestli nebudu rušit," odpovedel a mrkl na Sasukeho, ten po nem hodil vraždící pohled.
,,Tak jo, delaam lassagne, jakej salaat k nim?" zeptala se Saasy a Sai začal kuchtit. Za puul hodiny bylo nawařeno uuplne všechno. Bylo prostreno, stacilo si jen sednout a začít jíst.
,,Tak jo, dobrou chut, snad wám to bude chutnat," řekla Saasy a všichni začli jiist.
Jakmile dojedli tak Gaara a Gaarinka odešli zase ven.
,,Takze kdy jim reknem o naas?" zeptal se Gaara a sedl si na houpacku. Gaarinka si sedla vedle nej a pritulila se k nemu.
,,Já ani nwm jestli by bylo dobree jim to říct. Teda aspon nee Saasy. To by totiž nedopadlo moc dobre..." odpovedela Gaarinka a oprela se o Gaarovo rameno.
,,Proč nee jii?" podivil se Gaara a objal Gaarinku kolem pasu.
,,Jelikož se jí moc nezamlouváš. Asik by jsi pak prozil týdenní peklo..." zasmála se Gaarinka a Gaara jen polkl. Neznal sice Saasy moc dlho ani moc dobre, ale to, že mu udelá týdenní peklo jo...

,,Ej Saasy, co takhle si zahrát flašku?" zeptala se Ino.
,,Ty máš snad nějakou prázdnou?" podivila se Saasy.
,,Ne, vlastne nemám žádnou flasku," zesmutnela Ino.
,,Tak to nech na mne," mrkla na ni Saasy a nekam zmizela.
,,Tak jo, a ted mám strach..." řekla Ino a šla za Nejim.
,,Neji?" řekla. Neji se mega lekl a tak se bouchl do skříně - jen tak mimochodem od nej byla asik 2metry, ale to se neřeší ;-) -

Saasy zašla do obchodu a začla si prohlížet jaký mají alkohol. Nakonec se rozhodovala mezi 1l vodkou nebo 0,5l vodkou... Vybrala tu menší, jelikož se jí to nechtělo tahat.
Došla domů a výtězoslavně nesla vodku 42...
,,Hej,a le ona je plná," konstatoval Sasuke.
,,Jo je, ale tak za 20minut nebude!" usmála se Saasy a dala si mega loka.
,,Dá si nekto?" zeptala se.
,,Hele Saasy, jaa tuším, že ty zase budeš uuplne namol." řekla Ino a pokusila se jii sebrat flašku.
,,Však je nejlepší být namol a hraat flasku," odvetila Saasy a znovu se napila. Trošku se napil i Neji a Sai, ale víc než tričtvrtě flasky vypila Saasy.
,,A ted je asik praazdnaa, tak jdem hraat, nee?" řekla Hikairi a sedla si na zem. Sedli si všichni krom Saasy. Ta se začla motat po pokoji. Kdyz si chtela sednout tak to šlo vcelku hodne dobre... Vypadalo to, ze si tam zrovna sednout nechtela, ale, že spíš neudržela rovnováhu... Spadla na Sasukeho a sedla si vedle neho. Roztočila flašku a padlo to na Hikairi.
,,Takze pravda nebo úkol?" zeptala se Saasy.
,,Pravda," odpovedela a Saasy začala premýšlet. Jakmile dopremýšlela, tak řekla:
,,Takže dala by jsi neky nekomu v této místnosti pusu?"
Hikairi zrudla a kývla hlavou na souhlas. Pak roztočila flasku, ta padla na Nejiho, který chtel úkol. Tak se prostriidali vseci a jen na Saasy to furt nepadalo.
Ta se jen křenila a pomaahala vymyslet úkoly a otázky. Nakonec to na ni padlo, ale nic hrozného naštěstí. Pak jí mel dát Sasuke pusu, ale ona se bránila zuby nehty. To sice každá holka, ale Saasy jak byla namol tak trošku zbořila zed... Tak od toho úkolu radeji opustili. Jak hráli nák 3hodiny došel Gaara a Gaarinka.
,,Cawky," rozběhla se Saasy za Gaarinkou, ale jaksi zapomnela, že tam maj gauč a tak trošku spadla.
,,Auuu," postěžovala si jak se zvedala a šla si zase sednout.
,,Ahoj, hrajete flašku?" zeptala se Gaarinka.
,,Jo.." řekl Sasuke a nenápadně se podíval na rozbitou zed. ,,Ale nejak se to trošku vymklo kontrole."
,,To widiim, můžem se pridat?" zeptal se Gaara.
,,Jasne, že nee, jelikož ty chodíš s Gaarinkou tak by ti newadilo se s ní vykousnout, a jí zase s tebou, ale co kdybyste se meli vykousnout s nekyym jinyym? Jeste byste se rozešli," řekla Saasy s trochou ironie a jen tak ze srandy. Bylo jasné, že se můžou pridat, ale Gaarinka tenhle její humor nikdy nepobrala a tak řekla:
,,Kdybysme meli, tak zboříme dalsii zed... Ale ty o nás wíš? A my se celou tu dobu dohadovali jak ti onás říct," usmála se Gaarinka. Saasy vykulila oči jelikož o nih newedela. Chvilku asik minutu na ně zírala a pak omdlela.

-Pokračování příště-

pátek 23. července 2010

Povídka: The strength of feeling

Ahojky milí čtenáři,
Víte, že vás zbožnuji? XP
Určitě jo :)

No jinak jsem vám chtěla říct, že tu už je NEW povídka, ale aj Autor ;)
Snad se vám bude hodně líbyt, protože mě se šíleně líbý a těším se na další díly od ní.
Jak se to bude vyvíjet :D

No jinak příběh je o dvou chlapcích atd. :D
Víc neprozradím to už si přečtěte sami ;)

5.Díl The strength of feeling

***MIJUJI TĚ***


Jelikož jsem věděl,že máma nebude ráno doma,rozhodl jsem se přispat si,což nebyl tak úplně nejlepší nápad.Věděl jsem,že se Deril zase ppokusí o útok na Sama,protože u něj nebudu a ostatní mu nepomůžou.
    Vzbudil jsem se kolem osmé ráno,ale vůbec jsem nespěchal.Proč taky?Škola není jako hospoda,abych tam byl každý den.
     Loudavě jsem sešel schody,posadil se ke stolu a začal přežvykovat snídani,kterou mi máma jako obvykle nachystala.Jakmile jsem dojedl,šel jsem se do pokoje převlíct.
    Po nekonečném vybírání vhodného oblečení jsem se s batohem na zádech vydal do školy.Vzal jsem to delší cestou přes "Labirint"opuštěných paneláků.
     Ty domy mi naháněly hrůzu.Sice se tam vyktyvovalo poměrně dost lidí,ale většina byly pouze žebráci a další zoufalci umístěni nízko ve společenském žebříčku.
     Náhle jsem spozoroval povědomou osobu vycházející z jednoho z domů.Promnul jsem si oči,jestli se mi to náhoodou nezdá-nezdálo.Kousek odemě kráčel Deril směrem ke škole a mě se naskytla skvělá příležitost vrátit mu všechno utrpení,které Sam prožil a to i s úrokama.Rozběhl jsem se zaním v doměnce,že ho překvapím útokem zezadu.Deril byl bohužel rychlejší.Otočil se a popadl mě za krk.
     ,,Co dělá slaboch jako ty,v mé ulici?!"Promluvil dost ostře.,,Jdu do školy?"Pokusil jsem se s jeho sevření uvolnit.,,Takhle pozdě?"Zeptal se a přitlačil mi prsty na ohryzek.DOcílil svého,začal jsem se dusit a on mě měl ve své moci.Ledaže by se mi podařilo se z jeho sevření dostat.
     Přestal jsem přemýšlet a uskutečnil plán na získání nadvlády.Vší silou jsem Derila udeřil pěstí do rozkroku.Ten se skácel k zemi,jako právě poražený strom.Přitiskl jsem své koleno na jeho tvář a výtězně se usmál.,,Odteď necháš mě a Sama napokoji!Je to jasný?!"Přitlačil jsem a Derilovi nezbývalo,než souhlasit.Konečně!Sam bude nadšenej!Zajásal jsem vduchu.,,Zvedej se a poď.",,Nemáš mi co rozkazovat!"Obořil se na mě.,,Nejsi v poloze vhodné na námytky."Uvolnil jsem koleno a svižnými kroky s Derilem vpatách došel do školy.
     ,,Co tak pozdě kluci?"Uslyšel jsem dobře známý hlas uklízečky při vstuppu do vestibulu.,,Kolik mi dáte času na vymyšlení věrohodné výmluvy?"Odpověděl jsem a drze se usmál.Hned nato jsem schytal pohlavek.,,Žádný!Upalujte do třídy!"Na tento rozkaz jsme se otočili a uháněli po schodech do učebny.
    ,,Zase pozdě?"Zvolal učitel po našem vpádu dovnitř.,,Zaspal jsem."Pokoušel jsem se o nejméně lhostejný ton.,,S Derilem?"
,,Nikdy!"Vyjeknul jsem naštvaně a celý rudý se posadil do lavice.,,Vážně jsi s ním nic...",,Žárlíš?"Přerušil jsem Sama.,,Ne!"Odpověděl rázně a stočil svůj pohled na venkovní krajinu.,,Chtěl jsem ti něco důležitýho říct,ale když se chováš takhle...",,Co?!"Otočil se ke mě prudce a pozoroval mě svýma modrýma rozzářenýma očima.,,A co z toho budu mít?"Optal jsem se a lsttivě se usmál.,,CO bycs chtěl?."Všimnul jsem si mizející záže z jeho oočí.,,Tebe."Zašeptal jsem mu do ucha a po zbytek hodiny jentak seděl,aniž bych si ho všímal.
     ZAzvonilo a všichni jako vždy,vyklidili třídu.,,Co si mi chtěl říct?",,Nějakej zvědavej:",,Slíbil jsi mi to!"Okřikl mě hlasem malého rozmazleného dítěte.,,A co mi zato dáš?"Zeptal jsem se a natiskl ho na stěnu.,,Už si říkal co chceš!"To znělo dost podrážděně.,,Radši ti to řeknu.Nechci abys mi tady vybouch.",,Pche..."Sam si mě od sebe odstrčil.,,Potkal jsem Derila a..Zkrátím to.Prostě tě nechá napokoji.Tebe i mě."Sam vypadal zaraženě,ale pak se jeho rty zvlnili do úsměvu.,,Ty..ty se o mě tak staráš."VYhrknul a objal mě.,,Já...",,No?"Tvářil se dost rozpačitě.Náhle pevně zavřel oči a vykřiknul.,,tě muluju!"
    Musím přiznat,že tohle mě zaskočilo.A hlavně fakt,že jsme oba kluci.Ale nadruhou
stranu jsem to cítil stejně.Byl jsem rád,že Sam konečně pochopil co je láska.Že ji ale vyjádří mě,to jsem nečekal.,,JAk moc?"Promluvil jsem.,No..K životu tě potřebuju víc,než kyslík."TAhle odpověď mě zahřála u srdce.Byl tak roztomilí.Neváhal jsem a dlouze Sama políbil.Ten nezůstal pozadu a polibek mi oplatil.,,Zvoní."Zamumlal potichu a usadil se do lavice.
    Po vyučování jsme šli domů společně a cestou mluvili o různých věcech.Neuniklo mi,že Sam kouří.,,Tohle jsem o tobě nevěděl.",,Kouřil jsem vždycky,když mě Deril mlátil.",,Teď ale nemáš důvod.",,Vím,ale přiznat ti své city pro mě bylo náročné."Přykývl jsem.Náhle mě napadla senzační otázka!,,Za jak dlouho vykouříš Spartu?"Snažil jsem se,aby mi v hlase nešl poznat smích.,,Asi za pět minut."Klaplo to!,,I s trenérem?"Sama to zaskočilo,div se neudusil.Pak se ale uklidnil a já měl na jazyku další otázku.,,Kouříš i zdravě?",,A dost!"Vykřilk a rozběhl se k sobě domů.Nejspíš jsem ho neštval nebo urazil,ale když se naskytne příležitost mělo by se jí využít ne?
     Snad poprvý v životě jsem se vykašlal na oběd a spěchal do pokoje udělat si úkoly,které byly pro mě dost náročné.Ale pro Sama ne!Vylovil jsem z kapsy mobil a prozvonil ho.Ani ne po pěti vteřinách mi začal volat.,,Co jsi chtěl?"Ozvalo se.,,Dáš mi opsat ten úkol?",,CO zato?"Neuniklo mi Samovo uchechtnutí.,,Prosím."Chvíli bylo ticha,ale pak se dost hlasitě ozval.,,TAk dobře,ale přijmeš mou nabýdku.",,Cokoliv.Jakou nabýdku?",,To se dozvíš zítra."Zašeptal a ukončil hovor.O úkoly mám postaráno.ale co je to za nabýdku bloumalo mi hlavou.
     Po chvíli jsem to vzdal.,,Zítra se to dozvím."Utrousil jsem nahlas a šl se do obýváku dívat na televizi,čímž jsem ztrávil celý zbytek dne.
     Ani nevím jak,ale znovu jsem se ocitl v posteli.Znovu jsemm začal přemýtat o Samově nabýdce.,,CO by tak po mě mohl chtít?"Nebyl bych to já,kdybych si nepředstavoval něco hrozně úchylnýho.
Zítra to zjistím,zítra to zjistím opakoval jsem si vduchu dokať jsem neusnul.

4.Díl The strength of feeling

***POMSTA***


,,Musím tam jít?"Zeptal jsem se mámy u snídaně.,,O tom jse už mluvili."Mámin hlas nepřipouštěl námitky a ni výmluvy.,,je Pátek."Pokusil jsem se o dobrý argument,který nezabral.,,No právě!ten jeden den to snad přežiješ!"Kěžby!Zaklel jsem v duchu a podíval se prosebně na mámu.,,Konec diskuze a přestaň s tím!"Se sklopenou hlavou a svěšenými rameny jsem se vydal k autu.
     ,,Netvař se tak.Je nádherný de."Ale tebe se nikdo nechystá zbít!
,,Trápí tě něco?",,Ne!"Odpověděl jsem chladně.
     Čím blíž jsme byli škole,tím víc jsem byl nervozní.Máma to na mě naštěstí nepoznala.kdyby jo,zastavila by a já bych byl nucen ji vše vyklopit.
     ,,Stalo se ti něco?"Optala se mě máma když jsem vystoupil z auta.,,Ne,ale.."
,,Tak vidíš."odpověděla a mrknutím oka byla pryč.Stěška jsem polkl a vydal se do školy.
     ,,Ahoj Tohasi!"Zvolal učitel při mém příchodu do třídy.Kývnul jsem na něj a poadil se vedle Sama.Bylo divné,že si mě nevšímal.Zato Deril na mě házel pohled masového vraha.Náhle ke mě hodil zmuchlaný papír se vzkazem.Pomalu jsem ho rozevřel a začal si vduchu číst.
     "Neboj,tebe néchám,ale tvůj kámoš Sam to pěkně slízne.Opovaž se mě zastavit!Uděláš to a tvá máma tě nepozná!"
Hlasitě jsem polkl a stočil pohled na nicnetušícího Sama.Jako vždy měl oči jen pro venkovní krajinu.
     Zazvonilo a žáci se rozběhli ze třídy.Zůstali jsme uvnitř jen já,Sam,Deril a kluci z jeho party,kteří se na Derilův povel zvedli a vyhnali Sama z lavice.Chtěl jsem mu pomoct,ale děsila mě Derilova výhružka.
     Deril udeřil Sama pěstí do Tváře.Sam se s tvrdým nárazem hlavy o lavici svalil nazem.Náhle ho však nějakej kluk chytil za vlasy a prudce škubnul rukou.Další mu silně nohou stlačil hrudník.Samovi začaly téct slzy.,,Nechte ho!Nevidíte,že m dost?!"Zvolal jsem.,,Dobře."Odpověděl mi Deril a kopnul sama do zad.Ostatní kluci to po něm zopakovali a odběhli za ním na chodbu.,,To bude dobré."konejšil jsem Sama a přitom ho hladil po vlasech.Ten se ke mě přitulil a silně mě objal.,,Moc ti děkuju."Zašeptal a mírně zčervenal.Já mu odpověděl polibkem na čelo.,,Zvládneš to?"Zeptal jsem se,abych prolomil to trapné ticho.,,Ano.."Odpověděl mi a postavil se.Po několika krocích se skymácel k zemi.,,Zajdu pro učitele.",,Dobře."
               ***
,,Doprovoďte Sama domů.Jste oba uvolněni z vyučování.Pravil učitel a já vduchu zajásal.,,Můžete jít."Kývnul jsem a vyšel se Samem ven.,,Kde bydlíš?",,Tři domy od tebe."Neuvěřitelné!Bydlí tak blízko a já si ho nikdy nevšiml.
     Po cestě plné Samových pádů a klopýtání jsme se konečně dostali k němu domů.,,Máš to tu útulný."Pravil jsem při vstubu do chodby,ze které byla vidět malá kuchyň,obývák a schody vedoucí do dalšího patra.,,Pokoj máš nahoře?",,Ano"Odpověděl a já ho podepřel.,,Zvládnu to sám!"Vyhrknul naštvaně.,,Dobře...dobře"
,,Promiň..."Omluvil se a vyšel po dřevěných schodech.Já se vydal zaním.
     ,,Máš to tu zajímavé"Jeho pokoj byl divný,nikolvi zajímavý.Polovina stěn bílá a polovina čarná.Skříně,pracovní stolek s notebookem pokryty šachovnicovým vzorem.Zeď nad postelí polepená plakáty strašidelných skupin se jmény související se smrtí a zabíjením.Na poličkách položené obojky a vodítka.Povlečení černé s bílými skvrnami.,,Díky."Pravil Sam a rozvalil se na posteli.Já si k němu přisedl a položil mu ruku na hrudník.,,Ještě jednou děkuju."Za co mi děkuje?!Vždyť jsem nechal Derila a jeho partu zmlátit ho!
                ***
     ,,Vážně už musíš jít?"Optal se mě trochu zklamaně.,,Jo,mámě by bylo nápadný,že nejsem doma včas.",,Aha."Odpověděl Sam a objal mě.,,Fakt musím.."S úsměvem mě pustil a já se rozběhl domů,kde mě na stole čekal oběd.
     ,,Jak bylo ve škole?",,Dobře."Odpověděl jsem a začal hltat.Chtěl jsem co nejdřív zmizet z mámina dohledu.Což se mi povedlo a já se ocitl ve svém barevném útulném pokoji.Stejně jako sam jsem si lehl na postel.Vypadá to,že jsme oba stejně líní a máme rádi spánek.Chvíli jsem jen ak ležel,ale pak jsem se ponořil do říše svých představ.
     Probudil jsem se kolem deváté večer.Sešel jsem schody a zamířil do obýváku.Tam jsem zapnul ednu a lehl si na gauč.Půl hodiny jsem sledoval nějakou kriminálku,než mi došlo,že je to ztráta času.Vypnul jsem tedy televizi a zamířil do pokoje.Tam jsem se jako každý večer zachumlal do peřin a po určité době,která je vždy krátká usnul.

3.Díl The strength of feeling

***POMOC V PRAVOU CHÍLI***


Během dvou týdnů se ze mě stal nejoblíbenější kluk na škole.Učitelé mi tolerovali neudělané domácí úkoly a občasné vyrušování v hodinách,ale žádný z nich mi nedovolil odsednout si od Sama.Byl jako moje prokletí.Nesnášel jsem ho!Nikdy neřekl jediné slovo.Jen se díval z okna nebo si dělal zápisky.K něčemu ale dobrý byl-Nechával mě opisovat.
     ,,Proč semnou a s nikým nemluvíš?"Mírně jsem sama kopnul.Nereágoval ostatně,jako vždy.Jen se na mě podíval a po chvíli svůj pohled stočil na venkovní krajinu.Kopl jsem ho znovu,tentokrát silněji.Já mu dám,nemluvit semnou!Znovu nereágoval a vůbec se nehýbal.Začal jsem toho mít dost.Náhle mi ale položil svou dlaň na stehno,pěkně blízko rozkroku.Dost mě to vyděsilo,ale nejvíc mě děsil fakt,že Sam si neuvědomoval,jak divnou věc zrovna provádí.Místo toho,posunul svou dlaň ještě blíž.Začal jsem a panikařit a potichu se ho zeptal-,,Co to děláš?"Odpovědi jsem se samozřejmě nedočkal.Místo toho so sam ruku položil na lavici a zbydek dne se mi vyhýbal.
               ***
     Po vyučování jsem musel jít domů pěšky,bo mamka byla v práci a já ještě neměl udělaný řidičák.Zkoušky nejsou tak jednoduchý.Naštěstí jsem si cestu ,,domů"pamatoval.Vydal jsem se ulicí přeplacané obchody a stánky.Chvíli jsem jen tak bloudil a pozoroval zboží ve výlohách.Nemohl jsem si nevšimnout krutě předraženého zboží.Platy tady musí být milionové.
     Náhle jsem spozoroval postavu,která mi někoho připomínala.Popošel jsem blíž a uviděl Sama!Ale nebyl sám,byl s ním Deril-dohola vyholený kluk,který každého jen mlátí a provokuje.Udeřil Sama kolenem do břicha,ten se skácel k zemi a schoulil se do klubíčka.Strach mi nedovolil se pohnout.Stál jsem na místě jako socha a sledoval Sama,svíjejícího se v ohromných bolestech.Deril znovu udeřil Sama.Tentokrát ale pěstí a do obličeje.To už na mě bylo moc!Sebral jsem a odvahu a rozběhl jsem se za Derilem.Chytil jsem ho pod krkem a přitiskl ke stěně.,,Co to vyvádíš Tomasi!?"Na jeho otázku jsem nereágoval,přiložil mu prst na ohryzek a stisknul.S úsměvem jsem pozoroval,jak těžce lape po dechu.,,Nech Sama napokoji!"Začal jsem na něj křičet.
,,DObře,dobře..."Pustil jsem ho a zavelel-,,Vypadni!"Deril neváhal,okamžitě vyběhnul a po chvíli mi zmizel před očima.Stočil jsem pohled na Sama.Z úst mu tekla krev a vypadal dost vyděšeně.Pomohl jsem mu vstát a usadil ho na lavičku.
     ,,Jsi v pořádku?"Zeptal jsem se ho a položil mu dlaň na rameno.Odpovědi jsem se však nedočkal.,,Mluv semnou!"Zvýšil jsem na něj hlas.Zase nic,jen ke mě otočil svou tvář.Skoumal mé oči a já ho napodoboval.Náhle se mé rty setkaly s jeho-Políbil mě.
     Svám jazykem se mi probourával do úst.Chtěl jsem se odtrhnout,ale mé tělo mi to nedovolilo.Dokonce mě o vzrušovalo.Po chvíli se odemě odtrhnul a se slzami v očích se mě zeptal-,,Je tohle láska?"Poprvé jsem zaslechl jeho hlas.Byl jemný,jako od anděla.Víc než polibek polibek nebo jeho hlas mě však šokovala jeho otázka.,,Je to láska?"Optal se mě zoufale znovu.Nedokázal jsem mu odpovědět.Jen jsem mírně zakroutil hlavou.,,CO je láska?"Moc na mě naléhal.Bylo mi ho hrozně líto.Vypadal jako hromádka neštěstí.
     ,,To musíš cítit tady."A přiložil jsem svou dlaň na místo,kde bije lidské srdce.Chvíli váhal,ale pak svou dlaň položil na mou.,,Láska."To bylo poslední co jsem slyšl,než klopýtavě odběhl pryč.
                ***
     Domů jsem dorazil značně pozdě.Jakmile jsem vešel do domu,zasypávala mě otázkami.,,Kde jsi byl? Ským?Proč jsi tu tak pozdě?"Na všechny její otázky jsem si vylhal nějakou důvěryhodnou výmluvu.Nebylo mi to moc platné,ale vyvlíknul jsem se z toho.
    Po večeři jsem se vytratil do svého pokoje a jako vždy se rozvalil na postel.Přemýšlel jsem o dnešním dni.Deril,Sam,polibek,láska.To vše se mi míhalo hlavou a tvořilo jednu velkou ,,slátaninu."
     Svlékl jsem si všechno své oblečení a vstekle ho hodil ho na zem.Nemohl jsem se dočkat spánku.Znovu jsem začal přemýšlet o dnešním dni a hlavně o derilovi,který se mi určitě krutě pomstí.Otočil jsem se na bok a následkem naprostého vyčerpání jsem konečně usnul.

2.Díl The strength of feeling

***PRVNÍ DEN VE ŠKOLE***


,,Vstávej!Je pozdě!.Uslyšel známý hlas,ale na příkaz nereágoval.,Notak!Tomasi!"Tohle znělo výhružněji.Otevřel jsem tedy oči a uviděl mámu.
,Už jsem myslela,že budu muset vzít kýbl s vodou."
,,To bys neudělala."Máma pozvedla malý plastový kbelík a lstivě se usmála.,,Není v něm voda."Odpověděl jsem výtězně.
,,CO není,může být."Ztěška jsem polkl a rychlostí světla se vyhrabal z postele.
,,Máš strach?"
,,Jen...respekt."Máma protočila oči a vydala se po schodech do kuchyně.Já samozřejmě za ní.Jen jedno mám radši,než spánek-jídlo.
     V kuchyni jsem se usadil na židli a vyčkával na snídani.Neumím si totiš sám udělat jídlo.Každý můj pokus dopadl dost býdně.,,Nech si chutnat."Máma předemě postavila mísu s mlíkem a ovesnými vločkami.,,To je snídaně?"
,,Je to jediné,co jsem našla.Nakoupit půjdu později."
,,Aha."S nechutí a výrazem chudáka jsem svou snídani snědl.
,,Nebylo to tak hrozné."Otřásl jsem se a raději se klidil do svého pokoje.
     Ze skříně jsem vytáhl modrý triko a kalhoty.Vyrazil jsem do koupelny a pustil sprchu.
     ,,Jdeš už?"Uslyšel jsem křičet mámu přes dveře.Rychle jsem si umyl zuby a vyšel ven k autu.,,Najednou spěcháš."Tahle dosti jízlivá poznámka mě zaskočila.Nevěděl jsem co odpovědět.Raději jsem nasedl do auta a čekal,než vyjedeme.
    Po několikaminutové cestě jsem zahlédl školu a několik pospíchajících kantorů.,,Pojď!"Vytáhla mě mamka z auta a za ruku mě odtáhla ke školním dveřím.,,Nejsem dítě!"Vysmeknul jsem se jí a vešel dovnitř.
     ,,Zvládnu to sám."
,,DObřeDobře,Zatím."Jakmile máma odešla,začal jsem mírně panikařit.Po chvíli jsem se ale uklidnil a vyšel po schodech.Hledal jsem osobu,která by mi ukázala třídu.Najednou jsem zahlédl uklízečku a rozběhl se za ní.Samozřejmě jsem nedával pozor a zakopl o kýbl s vodou,který mě celého slyl.Zase kbelík!
,,TY budeš To-To-Tomas!"Uklízečka se náramě bavila na můj účet.Náhle se smát přestala a začala se podivně mračit.Ohlédl jsem se auviděl zvláštního kluka oděného do dlouhého černého kabátu a tmavých kalhot.Vlasy měl krátké a tmavé jako noc.Upíral na mě své blankytně modré oči.
,,Ahoj."Pokusil jsem se o pozdrav,který nevnímal a pokračoval ve své cestě.,,To je Sam,jdi za ním."Uposlech jsem uklízečku a rychlími kroky se vydla za tím divným klukem.,,Jsi ze stejné třídy jako já?"Odpovědi jsem se nedočkal.Mezitím se Sam zastavil a otevřel dveře své třídy.
     ,,Ty budeš Tomas."Zvolal Kantor.
,,Jo,jsem tu správně?"
,,Ano,sedni si vedle Sama."Bezva!Teď budu sedět vedle nejdivnějšího kluka,jakého jsem kdy viděl!Postěžoval jsem si vduchu.,,Co kdybys nám o sobě něco řekl."
,,Jasně."Aspoň zdrřím několik vyučovácích hodin.Pomyslel jsem si a při tom se usmál.
                 ***
     Po několika nekonečných hodinách plných otázek typu-Kolik ti je?Máš holku?Jak dlouhu tu budeš? jsem se kponečně mohl vydat domů.Všimnul jsem si Sama,který se na mě díval,jako na nějaké vzácné zvíře.Pak jsem ale stočil svůj pohled na mámino auto.Sedl jsem si na sedadlo spolujezdce a mlčky čekal na rozjezd.
     Konečně jsme byli doma a seděli u stolu s večeří před sebou.,,Jak ses měl?"
,,Šlo to."Odpověděl jsem mírně otráven.,,Co se ti nelíbio?"
,,Učitel mě posadil vedle Sama!"Vyjeknul jsem.,,A co je natom?
,,Je divnej."Odpověděl jsem stroze.,,V čem?"Ty máminy otázky mě začaly otravovat.
,,Prostě je!"Vykřikl jsem a utekl do svého svého pokoje,kde jsem se okamžitě rozvalil na postel.Neměl jsem náladu na ty její otázky a kecy.Chvíli jsem pozoroval bílý strop a vybavoval si jeho oči.,,DOst!"vykřikl jsem a přikril si hlavu polštářem.Po chvíli mě ale přemohla únava.Položil jsem polštář na své místo a složil na něj svou hnědovlasou hlavu.Chvíli jsem měl zavřené oči,ale pak jsem se ponořil do bezesné tmy.

1.Díl The strength of feeling

The strength of feeling

***STĚHOVÁNÍ***


,,Stěhujeme se."Tahle slova jsem slyšel poněkolikáté,ale tentorkát mě uvedla do šoku.Zral jsem na svou matku s otevřenou pusou a v duchu se ptal proč.Z přemýšlení mě vytrhl její hlas.,,Běž si zbalit."Se sklamaným výrazem a loudavýmmi kroky jsem se vydal do svého pokoje.
     V pokoji jsem se rozvalil na postel a znovu přemýšlel proč.Má přece skvělou práci,je oblíbená a já si konečně našel přátele.Zakroutil jsem hlavou a slezl z postele.Vytáhl jsem kufr a otevřel ho.Všimnul jsem si,že některé věci jsem z něj vůbec nevytáhnul.,,Vzhůru do balení."Popošel jsem ke skřýni,vytáhl z ní několik tryček a kalhot.A naházel je do kufru.Z poliček jsem sebral všechny knihy a uložil je do popsaných krabic.Nakonec jsem otevřel noční stolek,vytáhl z něj několik fotek,mp3 a odhodil je do kufru k oblečení.,,To bylo rychlý."S povzdechem jsem popadnul kufr,na něj naskládal krabice a vyšel z domu.
     Venku na mě čekalo mámino červené auto s otevřeným kufrem.Nemohl jsem si nevšimnout máminých dávno naskladaných věcí.S hlasitým vzdychnutím jsem své věci naložil dovnitř a přisedl si vedle ní na sedadlo spolujezdce.,,Tentokrát je to naposledy.Slibuju.",,To jsi říkala i minule."Neubránil jsem se této trbké a zraňující poznámce.Povšimnul jsem si mámina zoufalého výrazu.,,Promiň...nemyslel jsem to zle..jen.",,Dost!Jedeme!"Takhle surová ke mě ještě nebyla.Musel jsem ji dost ranit.Pravda bolí.Pomyslel jsem si,ale hned tu myšlenku zapudil.,,Promiň."Pokoušel jsem se znovu omluvit.,,To nic..máš pravdu.",,Nechci se celou cestu omlouvat.Radši mi řekni,kdy tam konečně budem."Kladl jsem velký důraz na slovo Konečně.,,Asi za dvě hodiny.Těšíš se?"Z této otázky se mi sevřel žaludek a zmocnil se mě zvláštní pocit.,,Pravdu nebo mám lhát?"Promluvil jsem trochu opožděně.,,Raději lži."Tuhle odpověď jsem nečekal.Naštěstí jsem rychle a pohotově zareágoval.,,V tom případě se těším."
,,Bude se ti tam líbit."Jednala semnou jako s malým dítětem,který se porvé stěhuje.,,Je to docela možné."Odsekl jsem.,,No vidíš!Uš tě přešla ta apatie?
,,Ani ne,ale nechci tě zklamat.",,Zvykneš si."Na tohle jsem neodpovídal,jen jsem se usmál a kývnul.
                 ...
     Po nekonečných dvou hodinách jsme konečně zaparkovali na příjezdové cestě malého žlutého baráčku s hnědou střechou.,,Nádhera co?"
,,To ano."Odpověděl jsem plný nadšení a očekávání.VYstoupil jsem z auta,otevřel kufr a vzal si své věci.Máma mezitím odemkla dveře.Celý nedočkavý jsem vpadl dovnitř a oněmněl úžasem.Z chodby byla vidět malá kuchyň s lednicí,sporákem a linkou.Postoupil jsem kousek dopředu a nadhlédl do místnosti s televizí,malým dřevěným stolkem,bílým gaučem,několika poličkami a zeleným kobercem.Vylezl jsem po dřevěném schodišti do vyššího patra.Uviděl jsem troje dveře.První s nápisem koupelná,další ložnice a pokoj pro hosty.Zamířil jsem do pokoje pro hosty.Otevřel jsem dveře a uviděl velkou dřevěnou postel se zelenými peřinami.Nad ní bylo několik poliček,do kterých jsem okamžitě naskládal knížky.Vedle postele byla malá bílá skříňka do níž jsem naskládal své oblečení.Na malý pracovní stůl jsem položil fotky a mp3.Kufr jsem uložil do rohu místnosti a svalil se na postel.V tu chvíli do mého pokoje vtrhla máma.,,Líbí se ti tady?
,,Je to nádhera!"Vykřikl jsem a pořádně se zachumlal do peřin.,,To jsem ráda.Zítra tě půjdu přihlásit do školy."
,,V kolik hodin budu vstávat?"Nesnáším ranní vstávání a vše spojeno s tím.Nejradši bych všechno prospal.,,Stačí v sedm."
,,Dobře."Pořádně jsem si zývnul a polootevřenýma očima jsem zíral na matku.,,Je pozdě,Měl bys jít spát.Dobrou..."
,,Jo,dobrou."Vrzání dveří bylo to poslední co jsem slyšel,než jsem se propadl do tmy.

***DeathPrincess***

**Yaoi**

čtvrtek 15. července 2010

2.Díl Noví Talent

Noví Talent

***POZNÁŠ MĚ?***


Suiči se rohledne nenápadně kolem sebe. Nejdříve do leva, pak do prava, nakonec dolů a pak nahoru. Uvidí v okně co dřív bylo úplně prázdné zavěs. Velmi se podiví. Pomalu de ke dvěřím a přitom se podívá na hodinky už bylo 16:30 hod. Velmi se zarazil a začal utíkat, ale vrazil do vchodovích dveří. ,,Au to bolelo, kdo tu zamiká???" Tak šel tedy na Eiriho zazvonit, protože zrovna sebou náksy neměl klíče. U zvonků uviděl jeden zalepený, ten byl od bytu kde byl v okně závěs. Zvědl obočí a trochu mu po čele stekl pot. Pomyslel si cokdyž se tam nastěhovala Ajaka, ale to si nemohl připustit, to určitě ne a tak zazvonil na Eiriho. Ze zvonku se ozvalo ,,Halo, kdo tam je?" Suiči úplně zazářil ,,To jsem já Suiči, Eiri můžeš prosím otevřít? Já nemám klíček." Zvonek byl chvilku mimo, ale pak se ozvalo ,,Tak počky." Suiči se zarazil, že to bylo tak klidným hlasem. Stoupl si za dveře a čekal až je Eiri otevře, ale místo toho vyšel Matsuo a Suiči bez váhání skočil na něj.
Dolů došel s klíčky Eiri ,,To už sis místo mě našel náhradu?!! Super už mě nemusíš otravovat!" a odešel spátky.
,,Eh Suiči můžeš semně prosím slést??" řekl zmateně Matsuo ,,Co? Jo promiň." Suiči s něho slezl a postavil se načeš aj Matsuo ,,To je v pohodě. Co tu vlasně děláš?" Suiči trochu zrudl ,,No víš, šel jsem navštívit kamaráda." Matsuo zvedl levé obočí a trochu se ušklíbl ,,Vážně jo? To mi nechtěl říct, že jen kamaráda. Podle toho co jsem teďkom slišel. Prej náhradu hmm........"
Suiči začal lapat po dechu ,,Hele seš v poho?" ,,Jo to je dobré Takumi." Matsuo se usmál ,,Jo, ale Takumi mi říkat nemusíš Matsuo bude stačit." A pohladil Suičiho po vlasech ,,Eh co to děláš?" ,,Promiň jestly ti to vadí." ,,Né jen..." Matsuo se na Suičiho usmál.
,,Jinak Suiči nebude ti vadit když půjdem dovnitř? Já sem právě náksy oblečený v pižamu." Podrbal se Matsuo na hlavě a Suiči s toho spad na zem, ale hned se postavil ,,Jo dobrá, sem si nevším" ,,To nevadí, plno lidí by si ani nevšimlo kdybich šel ven jen ve skodkách. U mě to už tak je." To mu se Suichi začal trochu smát. ,,Jo Matsuo a ty tu teďka bydlíš?" ,,No vlastně, po dobu studia a dál ještě nevím zda tu zůstanu. Chceš se podívat dovnitř?" ,,To by bylo fajn." Suiči se, ale podívá na hodinky ,,Fajn by bylo, ale musím čau." Bylo už 17:00hod. strávil zase s Matsue kterého nechal dole dost času. -Eiri mě zabije- říkal si v duchu Suiči.
Suiči zaklepal na dveře od Eiriho bytu a tam se ozvalo jenom ,,Dále!" Tak trochu naštvaným hlasem. Na zemi tam ležely 3 plechovky energy driků, taky 5 nedopalků cigaret. ,,Eh Eiri hodláš se trhnout rekort v kouření a pití?" Podíval se na Eiriho Suiči jak vešel dovnitř. ,,Ne! A ty snad jo!" Řekl úplně argumentním hlasem Eiri a odešel do své pracovni. ,,Ale, já." Začaly Suičimu téct slzyčky z očí. Eiri vyšel z pracovny a pohladil ho na hlavě, přitiskl si ho k sobě a věnoval mu dlouhý polibek a slovy ,,buď sticha!"

---POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ---