13.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Endaria sa po chvíľkovom pozorovaní jazera pozrela na Deidara."Nechcem, aby sa ti niečo stalo."-zrazu sa ozvala."Neboj, nič sa mi nestane."-aj Deidara sa na ňu pozrel. Endaria ho chytila za ruku a hladila ho za ňu." Naozaj mi nič nie je Endy."-napokon sa usmial. Endaria si robila starosti, ale aj ona sa usmiala. Deidara aj napriek tomu že sa usmieval bol veľmi naštvaný. Nechcel vzbudzovať pozornosť a obavy. "Miluješ ma?" Spýtal sa nesmelo a hneď aj odvrátil zrak aby to tak nebolelo keď ho Endaria odmietne...Endaria bola chvíľu ticho. Krok od neho odstúpila. "Deidara....ja neviem."-potom zrazu utiekla. Utekala čo najďalej, aby ju nikto nevidel a zastala
hustom lese neďaleko sídla. Už nevládala, a tak si radšej sadla."Čo to do čerta robím?"-pýtala sa samej seba a naďalej tam sedela. Nevedela, čo má Deidarovi povedať, nechcela ho zraniť, ale ani klamať.

---

Deidara bol ešte zúfalejší ako predtým. Chcel vedieť odpoveď ale Endaria mu to veľmi neuľahčovala. Deidara odišiel. Neukázal sa tri dni a Endaria si začala robiť starosti. Ostatných to veľmi netrápilo boli na to zvyknutý. Každý rok takto zmizol presne na jeho narodeniny. Nikto nevedel kam ani ich to nezaujímalo. "Kde je Deidara?" Pýtala sa Endy Itachiho zatiaľ čo s nim ležala v posteli v jeho objatí. Itachi jej povedal o to ako Deidara na svoje narodeniny zmizne aby ho nikto nerušil. "Hmm....ale je smutné, že na svoje narodeniny je sám. Nechcem, aby bol sám."-povedala. Itachi sa začudoval."Ty si o neho robíš starosti?"-opýtal sa."Je normálne, že si robím starosti. Pôjdem ho hľadať a privediem ho späť."-povedala a začala sa potom obliekať. Strašne sa o neho bála a rýchlo vybehla zo sídla.

Utekala a hľadala ho všade kde len mohla ale nikde ho nenašla a tak sa vrátila na ďalší deň do sídla. Keď prišla, unavená a smutná Deidara už bol dávno späť. Zavrel sa vo svojej izbe a odkedy sa vrátil nevyšiel z nej. Pred izbou stála Konan a klopala na dvere ale žiadna odpoveď. "Dobre, že si sa vrátila Endy. Deidara vôbec nevychádza. Dúfam, že je v poriadku. Čo sa mu stalo?". "Konan...nepýtaj sa, nechaj to tak. Ja sa pokúsim to vyriešiť."-povedala. Konan odišla a Endaria ostala pri dverách a klopala."Deidara..prosím, otvor mi dvere."-prosila Endaria a naďalej klopala. Deidara sa ani neozval. Endaria sa k nemu stále ozývala, ale on nie, bol stále ticho.

Konan išla za Peinom a povedala mu, čo sa deje. Prišla s ním ku Deidarovej izbe. Endaria bola stále tam. "Otvor dvere Deidara, inak si otvoríme sami!" zakričal Pein, lenže žiadna odpoveď. Endaria vykopla dvere. Pein a Konan na ňu pozerali čo to do nej vošlo. Takúto ju nepoznali. Vošli do izby lenže okno bolo otvorené a Deidara nikde. Endaria sa rozbehla von a hľadala ho."Deidara!!Prosím, ukáž sa!"-kričala, ale jeho nikde. Endaria bola zúfalá a nevedela, kde ho má hľadať."Och..prečo to robíš?"-opýtala sa zúfalo, až jej išlo do plaču a pozerala sa po okolí. Zrazu si spomenula na ten domček na strome. Rýchlo sa tam rozbehla. Lenže ani tam Deidara nebol. Konan odišla za Endariou Pein ostal v jeho izbe a našiel Deidara schovaného v kúpeľni. Nereagoval a mal trochu červené oči. Bolo hneď jasné, že niečo s ním nie je v poriadku. Deidara pozeral pred seba vôbec sa nehýbal. Pein sa ho snažil nejako prebudiť ale nešlo to. Zakričal na Endariu a Konan a tie prišli do izby. Endaria ho zbadala a hneď sa rozplakala."Deidara..čo ti je?!"-bola v šoku a rýchlo ku nemu pribehla a objala ho. Kľačala pred ním a objímala ho."Deidara....povedz mi, čo ti je..prosím."-stále sa ho pýtala a hladila ho, aby ju konečne vnímal. Potom sa rozbehla preč a v izbe strašne plakala.

Pein a Konan ho položili na posteľ a odišli. Nechali ho samého v izbe. Mali dosť svojich problémov na Deidara nemali čas. A každý vedel, že Deidara a drogy sa občas zhodujú. Čo nevedeli alebo bolo, že Deidara sa predávkoval a jeho srdce pomaly prestávalo pracovať. Deidarovi sa zdalo o Endarii. Akí by boli spolu šťastný a ako by zabil Itachiho. Premýšľal o celom svojom živote o rodičoch a priateľoch. Potichu pošepkal pre seba
" Nikdy som nikomu nepovedal, že ho mám rád. Bál som sa, že to nie je pravda." zavrel oči a pomaly zaspával. Endaria sa rozhodla, že sa do Deidarovej izby vráti a vyšla zo svojej izby. Vošla do Deidarovej izby a sadla si ku nemu na posteľ."Deidara...zobuď sa, prosím."-šepkala mu do ucha. Zbadala, že je v bezvedomí a rýchlo ho začala prebúdzať."Deidara!!Prebuď sa!"-strašne sa začala báť. Skontrolovala tep a zistila, že sa spomaľuje."Deidara..nedovolím, aby si umrel!"-rozhodla sa použiť svoj kekkei genkai a mala v úmysle Deidara oživiť.

Endaria to aj spravila lenže Deidara sa nezobudil. "Deidara... prosím" vyhŕkli jej slzy dopadli na Deidarovu tvár "prečo plačeš?" povedal. Endaria bola prekvapená. Objala ho a usmiala sa. "M-Myslela som si, že umrieš. Nechcem, aby si umrel. Si pre mňa veľmi dôležitý."-povedala a z úsmevom ho ďalej objímala. Deidara sa aj napriek smútku usmial a objímal sa z ňou."Už ma tak nikdy nevystraš Deidara."-Endaria ho pevne objímala a nechcelo sa jej ho pustiť. Naraz Deidarovi prišlo smutno. Spomenul si na všetko. Pustil Endariu. "Nechaj ma." chladne povedal. Endaria ho znova objala ale to už v izbe stál Itachi. Itachi sa začudoval."To čo robíš?!"-bol v šoku."To ho už nemôžem ani objať?!"-nahnevala sa. Itachi sa upokojil a ťahal ju do haly. Endaria sa za Deidarom smutne pozrela a odišla z Itachim. Celý čas bola ticho, neozvala sa. Deidara tiež prišiel do haly a ani sa na Endariu nepozrel a ani ona na neho. Endarií bolo ľúto, že sa na ňu Deidara hnevá.

Bol ako námesačný. Prešiel okolo Itachiho. Ten mu v momente vrazil päsťou do tvare. Deidara stratil rovnováhu a oprel sa o stenu. Endaria vybehla."Prestaň Itachi! Deidara ti nič nerobí!"-nahnevala sa Endaria a prišla ku Deidarovi a ošetrila ho."Ospravedlňujem sa za Itachiho."-povedala. Deidara sa na ňu pozrel, ale potom sa znova rozbehol za Itachi a ako vždy, spustila sa bitka."Nie chlapci!"-vykríkla Endaria a rozbehla sa za nimi, aby ich zastavila. Deidara sa vôbec nebránil. Ako by aj mohol. Sotva chodil a nejedol 2 dni. Itachi ho držal pri zemi a brutálne ho mlátil. Deidara bol ticho. Endaria to chcela zastaviť, ale držala ju Konan. "Nie Endy, nechaj ich. Nevedia sa inak zhodnúť."

"Nie Konan!"-rozbehla sa a vošla medzi Itachiho."Prestaň!!"-povedala a chytila mu ruky. Itachi bol v šoku, ale uznal, že mala pravdu a tak si išiel sadnúť. Endaria postavila Deidara a posadila ho na kresle a potom ho ošetrovala."Veľmi ťa to bolí Deidara?"-opýtala sa. Odsotil ju, vstal a pomaly odchádzal z haly. "Kam ideš?"-spýtala sa Endaria. Deidara
sa neozval na zem dopadla kvapka krvi a on už bol preč. Itachi sa usmial. "Ako sa môžeš usmievať?!!" zakričala
na neho. Endaria sa na Itachiho nahnevala a ušla niekde von. Bol už večer, Endaria sedela pri jazierku a pozorovala hviezdy a k tomu ešte aj premýšľala. Smutne si ľahla a z oka jej vyšla slza. Strašne jej bolo smutno a tak sa rozplakala.

Prisadol si k nej Pein a všimol si, že plače.
"Neplač. Ani jeden z nich si tvoje slzy nezaslúži" Endaria ho objala a Pein ju pobozkal. Ani nevedela ako a už sa bozkávali. Endaria sa spamätala."To nemôžeme."-povedala a odsunula sa od neho. Pein sa ku nej znova priblížil."Prepáč mi to Pein."-ospravedlňovala sa, ale Peinovi to nevadilo, stále sa na ňu pozeral a objal ju.

                                                                           Pokračovanie nabudúce.....................................

12.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Raňajky rýchlo skončili a Endaria sa rýchlo rozbehla do izby a potom rovno do sprchy, aby sa poriadne vysprchovala. Deidara sa potichu prikradol do jej izby a pozoroval ju ako sa sprchuje. Deidara pootvoril dvere do kúpeľne a sledoval ju. Bol z toho vzrušený, pretože Endaria bola úplne nahá. Veľmi chcel ísť za ňou, ale rozmyslel si to lebo počul kroky za dverami. Rýchlo sa schoval do skrine a sledoval kto to je. Nanešťastie to bol Itachi. Celý sa vyzliekol a vliezol ku Endarií. "Miláčik, chýbala si mi."-usmial sa Itachi a bozkával Endariin krk. Obaja sa maznali a Itachi jej vášnivo hladil telo. Endariu to vzrušilo, ale myslela aj na Deidara. Myslela na ich strávenú noc. Itachi si ju otočil ku sebe a začali sa bozkávať. Deidarovi od zlosti vrela krv a mal sto chutí Itachiho zabiť, lenže musel sa ovládať.

---

Kým ju Itachi preťahoval Deidara sa rozhodol že počká, kým odíde. Lenže jemu sa nejako nechcelo a Deidara tri hodiny počúval perverzné zvuky ktoré vychádzali z kúpeľne. Bol taký nahnevaný, že už to nevydržal a vypadol zo skrine zakopol a spadol na zem. Zdvihol hlavu ale to už nad ním stál Itachi rozhodnutý odísť. "Čo ty tu robíš?!" Zakričal Itachi ale ani sa nepohol. Deidara bol v šoku a Endaria ešte viac. "Len som sa tu zatúlal, ty pako!"-zasmial sa Deidara."Moju Endy by si chcel pretiahnuť čo?!!"-nahneval sa Itachi a skočil na Deidara. Znovu sa strhla bitka, ale tento krát potieklo viac krvi. Nekrvácal už len Itachi, ale aj Deidara. Endaria sa ich snažila zastaviť, ale bolo to márne. Nakoniec ich zastavil Pein."Hej! Prestaňte!!!"-Pein ich oddelil."To on do mňa skočil" -zakričal Deidara."A ty si chcel pretiahnuť moju Endariu!!"-zakričal Itachi."Ty máš asi halucinácie, moja päsť ti to asi spôsobila."-smial sa Deidara.

"Nikto normálny sa len tak do skrine nezatúla! Nehovor, že si tu náhodou!" Itachi bol čoraz zúrivejší, sotva ho Pein dokázal udržať. Deidara sa rozhodol, že ho vyprovokuje, a tak vášnivo pobozkal Endariu. Potom sa začal smiať. "Si totálny úbožiak ničomu nerozumieš. Žiadna tvoja Endy neexistuje! Je len moja!" Deidara sa potom naštval ešte viac, pretože Endaria vôbec nereagovala na to, čo povedal. Iba stála a sledovala to, bola vystrašená. "Prečo mu to nepovieš!?" Deidara sa otočil na Endariu. Endaria sa na neho v šoku pozrela."A čo by som mu mala povedať???Deidara..pozhovárajme sa. Itachi..potrebujem sa z Deidarom zhovárať."-povedala a zatiahla Deidara za roh."Deidara..ja mu to nepoviem, a ty tiež nesmieš."-povedala a objala ho."Prosím, nič mu nehovor."-prosila ho. Deidara ju odstrčil a odišiel do svojej izby. Zamkol sa a sadol si za dvere. Bol veľmi smutný a zmetený. Medzi tým Itachi išiel nájsť Endariu a objal ju. "Čo tým myslel, že si jeho?" Endaria sa snažila zachovať pokoj a začala ho bozkávať. Po chvíli na to Itachi zabudol, zdvihol ju a odniesol do izby. Položil ju na posteľ a ľahol si na ňu.

"Potrebujem byť chvíľku sama Itachi."-povedala mu."Dobre miláčik, potom za tebou prídem."-usmial sa Itachi a odišiel z izby. Endaria ležala na posteli a premýšľala. Všetci zrazu odišli na prieskum okolia a v sídle ostala len Endaria a Deidara, obaja boli vo svojich izbách. Deidara si zapálil cigaretu, ale vôbec mu nechutila. Nemal náladu na nič. Myslel si, že Endaria je tá pravá, zamiloval sa do nej ako ešte do žiadnej. Začalo mu byť veľmi úzko a pristihol sa, že mu po líci pomaly tečie slza. Rýchlo si ju utrel a rozhodol sa odomknúť dvere. Vykukol na chodbu, či tam náhodou niekto nie je. Endaria vyšla na chodbu a rozhodla sa, že pôjde do záhrady. Myslela si, že príde na iné myšlienky. Deidara si ju všimol a pozoroval ju. Endaria sa pomalým tempom vybrala do záhrady. Konečne vyšla von a ľahla si pod strom."Och...čo mám robiť?"-pýtala sa samej seba.

Deidara ju tajne sledoval. Veľmi podrobne skúmal jej jemnú pokožku, červené divoké vlasy a nikdy nemal takú túžbu sa jej dotýkať, akú mal teraz. Endaria si ho všimla a videla, že sa trápi. "Poď sem, prosím" Endaria na neho zavolala. Deidara ku nej prišiel a bez slova si ku nej sadol."Deidara...prepáč mi to. Nechcela som ťa nahnevať. Je mi to fakt ľúto."-ospravedlňovala sa Endaria."To nič...Endy...strašne po tebe túžim a trhá mi srdce, keď ťa z Itachim vidím."-povedal Deidara a ešte viac sa ku nej priblížil. "Milujem Itachiho a nechcem mu ublížiť." Pozrela do zeme, aby sa vyhla Deidarovmu pohľadu. "V poriadku. Aj tak je skoro, chcel som priveľa" Zdvihol Endarií bradu a nežne ju pobozkal. Konan ich videla a nemohla tomu uveriť.

Pribehla ku nim."Čo to má znamenať?"-opýtala sa šokovane."Prepáč Konan, len som sa nevedel ovládnuť."-vstal a odišiel. Konan sa na Endariu divne pozrela."Neboj, bola to len nehoda."-povedala Endaria."Tak dobre...len sa mi to zdalo čudné, nič viac."-povedala Konan."Prosím, nehovor to Itachimu."-poprosila ju Endaria."Dobre, nič nepoviem, pretože si moja priateľka."-Konan sa usmiala.

Postupne sa už všetci vracali do sídla. Deidara išiel do veľkej haly, kde sedel Hidan, okolo neho dve ženské s ktorými to určite neskončí len pri rozhovore. Deidara sedel a premýšľal nad všetkým, čo sa stalo, ani nepočul, že za ním hučí Tobi "Deidara senpai?". "Deidara senpai!"-zakričal mu do ucha Tobi.
Deidara sa naľakal a nahneval."Čo chceš??!!!!Idiot!!"-zakričal. Tobi sa radšej vzdialil, aby od Deidara nedostal nakladačku. Deidara znova len premýšľal. Potom do haly vošla Endaria a keď zbadala Deidara, uhla pohľadom a sadla si na kreslo. "Prečo si taký bez nálady? Je v tom nejaká žena však? Netráp sa, na svete je ich dosť." Hidan dopovedal a oblízol ústa jednej zo žien. Obidve sa začali chichotať a Deidarovi z toho prišlo nevoľno. "Čo je teba do toho?!!"-hneval sa Deidara."Ok..už budem ticho."-povedal Hidan a chytil dievča za prsník. Deidarovi prišlo ešte viac zle a vybral sa za Endariou."Ale čo!!!Brúsiš si zuby na Endy, čo?"-smial sa Hidan. Deidara dostal amok a znova vypukla bitka.

Deidara vyrobil bombu aby Hidana umlčal, ale niečo ho zastavilo. Nemohol sa ani pohnúť. V miestnosti stál Itachi a sharinganom zastavil Deidara. Hneď to aj využil. Chytil Endy za zadok a pritiahol k sebe "Čo sa tu deje láska moja?"- a Itachi sa na ňu usmial. "Nič..len Hidan provokuje Deidara. Hidan mi ide na nervy."-povedala Endaria. Itachi ju pred Deidarom pobozkal a v Deidarovi to vrelo. Endaria bola úplne zmätená a nevedela, čo má robiť. Itachi uvoľnil Deidara a Deidara v zlosti odišiel preč. Vošiel do svojej izby, a len čo buchol nahlas dvere, zbadal, že v jeho izbe niekto je. "Deidara senpai milovať Endaria!"-áno bol to Tobi. Deidara bol taký nahnevaný, že ťažko dýchal. Mal v úmysle Tobiho okamžite zabiť. Tobi sa od neho držal čo najďalej, aby to neschytal, lenže Deidara ho chytil za krk."Si rovnaký ako Hidan!!!Si idiot! Nestaraj sa do toho, do čoho ťa nie je!!"-stále ho dusil."D-Deidara senpai, p-prepáčte." -ledva, že rozprával. Všetci počuli z Deidarovej izby buchot a rozbehli sa tam. Zrazu zbadali, ako Deidara dusí Tobiho. Pein Deidara chytil."Čo sa z tebou deje?!"-Pein bol v šoku.

Deidara sa vyšmykol a už bol na odchode, ale za dverami stála Endaria. Bola vážna, nie ako zvyčajne usmiata. Deidara sa jej uprene pozeral do očí a aj ona jemu. Tobi sa spamätával na zemi a Pein ich sledoval. "Deidara, musíme sa už vážne pozhovárať, poďme k jazeru."-povedala Endaria a ťahala ho von. Konečne dorazili k jazeru a posadili sa."Čo sa to z tebou deje? bojím sa o teba."-povedala ustarosťeným hlasom."Nič...nevšímaj si ma."-povedal tichým hlasom. Nastalo chvíľkové ticho a obaja sa pozerali na jazero.

                                                                       Pokračovanie nabudúce........................................

11.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Hviezdy na oblohe už vyšli,Deidara sa pomaličky k Endarií približoval,aby sa jej mohol dotknúť.Endaria si nič nevšimla,pozerala iba na oblohu.Deidara už bol úplne blízko. "Endy..dnes v noci budú padať hviezdy,ostaňme tu celú noc,bude to krásne."-usmial sa Deidara na Endariu,ona sa len usmiala a prikývla. "Nebude ti vadiť ak..."-nedopovedal to a pritúlil sa ku nej,Endaria sa znovu len usmiala a naďalej pozorovala oblohu. "Ehm....páči sa ti tu?"-opýtal sa Deidara. "Je to krásne miesto."-Endaria sa pozrela na Deidara. "Áno..je to krásne a hlavne romantické miesto,ale z dievčaťom ako si ty je toto miesto ešte krajšie."-povedal z úsmevom Deidara.Endaria sa zrazu začervenala.

---

Prešlo pár hodín a nastala polnoc.Hviezdy padali tak ako ešte nikdy predtým. "Endy...želaj si niečo.Ja som si už niečo želal."-usmial sa.Endaria zavrela oči a zrazu ju Deidara pobozkal.Endaria sa naľakala. "Deidara...p-prečo?Toto b-by si n-nemal."-povedala. "Prepáč Endy,nechcel som."-Deidara sa zatváril dosť smutne. "Mala by som ísť."-Endaria sa nemotorne postavila a zo zadu narazila na ílového veľkého vtáka a ten ju odsotil až na Deidara.Endaria mu ležala priamo v náručí. "Je ti niečo Endy?"-opýtal sa. "P-Prepáč mi to....nič mi nieje."-chcela sa postaviť ale nemohla,pretože ju bolel chrbát a noha. "Endy nehýb sa,pomôžem ti."-povedal Deidara.Vzal ju na ruky a odniesol ju dnu do domčeka,položil ju na hodvábnu deku a pod hlavu jej dal hodvábny vankúš. "Neboj,ošetrím ti ranu."-usmial sa na ňu Deidara.Endaria ležala pokojne.Deidara jej jemne stiahol podkolienky a jemne jej masíroval kolená. "Je to tak dobré?"-opýtal sa jej opatrne. "Áno...kľudne pokračuj."-nakoniec sa na neho usmiala.Z Deidara tréma odpadla a pokojne masíroval jej kolená.

"Už je to dobré,nemusíš už masírovať."-povedala a chcela sa postaviť.Zrazu ju však zabolel chrbát a klesla na kolená. "Čo sa deje Endy!"-Deidara sa naľakal. "Nič sa nedeje,len ma akosi bolí chrbát."-posťažovala sa Endaria. "Och....treba ti ho vymasírovať."-povedal Deidara. "Ale...ale.."-ani to nedopovedala a Deidara jej dal palec na ústa. "Nechcem,aby ťa bolel chrbát.Iba ti ho vymasírujem...ale musíš si vyzliecť tričko."-povedal. "No tak dobre."-súhlasila a vyzliekla si tričko,pred Deidarom stála iba v sukni a v podprsenke.Ľahla si na brucho a Deidara jej začal masírovať chrbát.Zrazu sa mu postavil,Deidara si to všimol a pozeral na Endariíne telo a omylom jej odopol podprsenku.Endaria sa znovu naľakala. "Och..prepáč mi to Endy....n-nechcel som."-ospravedlňoval sa. "To nevadí,nič sa nestalo."-usmiala sa na neho a naďalej ležala.Deidara sa postavil a chcel ísť do skrinky po ďalšiu masť,ale zrazu sa pošmykol a pristál rovno na Endy.Deidara sa len usmial. "Endy...si krásna."-pošepkal jej do uška.Endaria sa strašne červenala a nevedela čo má povedať.

Deidara jej opatrne chytil prsia spoza podprsenky a jemne ich masíroval.Endaria tomu chcela zabrániť,ale telo ju vôbec neposlúchalo,akoby to samo chcelo. "D-Deidara...ja..."-nestihla nič povedať,Deidara jej znova niečo zašepkal. "Nebráň sa,prosím Endy."-nakoniec jej pobozkal uško a Endaria potichu zavzdychala.Pomaly a vášnivo jej začal lízať krk a stiahol jej zozadu podprsenku.Potom si ju otočil a začal sa z ňou vášnivo bozkávať. "Endy..strašne po tebe túžim."-znova jej niečo pošepkal.Endaria sa nezmohla na slovo a len zavzdychala a pevne ho objala.Deidara tiež vzdychol a strčil ruku do jej sukne a hladil jej cez nohavičky klitoris. "Aaach Deidara...po-pokračuj."-už nevedela odolať a tak sa začala vášnivo pohybovať.Deidara jej napokon stiahol suknu a potom aj nohavičky a začal jej bozkávať celé telo. "Endy..presne toto som si želal."-usmial sa.

Endaria už nevedela vydržať a tak ho vyzliekla úplne do naha a hladila ho po celom tele.Deidarovi sa postavil ešte viac a posadil si ju na seba.Endaria mu honila penis a divoko sa z ním bozkávala.Napokon do nej Deidara vnikol a Endaria sa začala rýchlo na Deidarovi pohybovať.Deidara si ju položil na deku a divoko do nej začal prirážať. "Ooooch Endy..poriadne ťa pomilujem,budeš iba moja."-vzdychal jej do uška a Endaria začala čoraz viac vzdychať a čoraz viac sa z ním pohybovala.Ich telá sa o seba ošuchovali a vášeň pomaličky rástla.Deidara do nej čoraz silnejšie a rýchlejšie vnikal a Endaria hlasno a divoko vzdychala.Endaria si na Deidara znova sadla a krúživými pohybmi sa pohybovala a vzrušenie rýchlo rástlo.Obaja spoločne hlasno a vášnivo vzdychali a bozkávali sa.Deidara sa prekrútil na Endariu a dravo do nej začal vnikať,Endaria mu silno stláčala zadok a masírovala si prsia. "Nie miláčik."-usmial sa a chytil jej obidve ruky a naďalej do nej pichal a slastne stonal.Napokon dostal Deidara orgazmus a vystriekal sa naplno do nej a posledný krát hlasno zastonal.Endaria to už tiež nevydržala a aj ona dostala obrovský orgazmus a zastonala spolu z ním.Deidara na nej ostal ležať a vášnivo sa ešte bozkávali.

"Endy...musím ti niečo povedať."-povedal Deidara potichu. "No tak mi to povedz."-bola strašne zvedavá.Deidara cítil,že toto je tá príležitosť. "Milujem ťa."-pošepkal jej do uška.Endaria nevedela čo má povedať a radšej nič nevravela a ďalej sa z ním bozkávala a objímala. "Toto je moja najkrajšia noc Endy."-usmial sa a maznal sa ešte z Endariou.Endaria sa pousmiala a opätovala jeho pohladenia.Cítila sa čudne,pretože ešte nikto sa jej nedotýkal tak nežne ako Deidara.Obaja napokon zaspali v náručí.Nastalo slnečné ráno a obaja vstali spoločne.Endaria sa obliekla a chcela odísť,ale Deidara ju ešte zastavil. "Endy...ďakujem ti za krásnu noc."-pobozkal ju a usmial sa.Endaria sa tiež usmiala a rýchlo utekala do sídla,kým ešte každý spal.Deidara išiel hneď za ňou a obaja napokon odišli do svojich izieb.

Prešla hodina a všetci sa zobudili.Všetci sa potom stretli v sále pri raňajkách. "Kde si bola Endaria??"-opýtal sa Hidan. "No kde asi??Vo svojej izbe.Kde by som mala asi tak býť?"-povedala. "No vieš,lenže ty si išla za Deidarom a potom si sa už nevrátila.Čo si z ním robila?"-znovu sa Hidan opýtal. "Nič...zhovárala som sa z Deidarom,nič viac."-povedala Endaria.Deidara sa na Endariu pozrel a usmial sa.Endaria si to všimla a tiež sa usmiala.Deidara sedel pri nej a tajne jej hladil stehno a Endaria sa len usmievala.

                                                                                             Pokračovanie nabudúce.......................

10.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Endaria sa rozbehla do sídla a rovno si to zamierila do Itachiho izby,kde na neho dohliadala Konan.Vtrhla do izby a prišla až ku Itachimu.Itachi konečne otvoril oči a hneď mu zrak zablúdil ku Endarií. "Itachi!!Milujem ťa!!!"-usmiala sa a hodila sa mu do náručia a bozkávala ho.Itachi tomu nemohol uveriť a jej bozky opätoval."Och Endy..aj ja ťa milujem..strašne ťa milujem."-vzdychol Itachi šťastím.Endaria ležala vedľa neho a vášnivo sa z ním bozkavala.Nevedeli odolať tej silnej a horúcej vášni.Konan radšej odišla,aby ich nevyrušovala.Itachi zabudol na bolesť a prekrútil sa na Endariu,chcel sa z ňou milovať,lenže nevedel,či to ona chce.Endaria mu videla na očiach,že sa chce milovať a usmiala sa.Nežne ho objala a dala mu najavo,že to chce.Itachi sa len usmial a nežne ju bozkával na krku.

---

Endaria začala jemne vzdychala a pomaličky vyzliekala Itachimu tričko.Itachi bol ešte rozpálenejší a vášnivejšie ju bozkával.Endaria mu vyzliekla aj nohavice a trenky.Itachi pred ňou ležal úplne nahý."Och ty moja dračica."-usmial sa a začal z nej vyzliekať Akatsuki plášť a postupne ju vyzliekol úplne celú.Obaja už boli nahý a Itachi jemne Endariu bozkával na tele.Endaria vášnivo a žiadostivo vzdychla a ešte silnejšie Itachiho objala.Itachi bol úplne vzrušený a nevedel to už vydržať. "Miláčik,milujem ťa."-usmial sa a vnikol jemne do Endarie.Endaria potichu od vzrušenia zastonala a začala ho vášnivo bozkávať.Itachi pomaly zrýchľoval a Endaria čoraz viac vzdychala.Itachi úplne zrýchlil a vznikol z toho veľmi divoký sex. "Ooooch!!Itachi!!Milujem ťa!!"-hlasne Endaria vzdychala.Itachi
do nej vnikol ešte hlbšie a tiež hlasno vzdychal a nemohol prestať."Endyyy!!!!Aaaaaach!!!"-stonal od vzrušenia a počas toho,ako do nej vnikal sa držal silno vankúša."Och ďakujem ti Endy...milujem ťa miláčik."-usmieval sa a vystriekol to do nej.Endaria posledný krát hlasno zavzdychala a dostala poriadný orgazmus.Potom sa Itachi prevalil na posteľ a ležali vedľa seba a hľadeli si do oči.

Deidara bol nanešťastie pred dverami a všetko smutne počúval. "Prečo je mi tak čudne?"-pýtal sa sám seba."Nie...to nemôže byť...niesom zamilovaný,určite nie.Alebo predsa len áno??"-Deidara si nešťastne sadol na zem a pomaly sa mu tlačili slzy do očí."NIE!!Nesmiem plakať!"-strel si ich z očí a rýchlo odišiel preč.Vyšiel von a zapálil si cigaretu a sadol si na kameň."Ako sa mi to mohlo stať??Prečo som sa zamiloval??!"-pýtal sa Deidara stále sám seba.Zistil totiž,že Endariu miluje.Deidara sa rozhodol,že o ňu zabojuje,ale musí vystihnúť tu pravú chvíľu.Zrazu odhodil cigaretu a len sa usmial.

Itachi z Endariou naďalej ležal v posteli a objímali sa."Endy...vieš ako dlho som na túto chvíľu čakal??Och..strašne dlho."-usmial sa Itachi a pobozkal ju.Endaria sa znovu cítila ako v siedmom nebi a maznala sa z Itachim."Hej vy lenivci!!Vstávajte!"-schválne ich vyrušil Deidara."No dobre,dobre..už ideme!"-zakričal Itachi a začal sa obliekať,aj Endaria sa obliekla a išli do haly.Tam už boli všetci,aby sa sa spolu navečerali.Deidara si schválne sadol vedľa Endarie a aj Itachi.Itachimu sa nepáčilo,ako sa Deidara správa,ale Deidara sa len tak usmieval.Endaria si ani nevšimla,čo sa vlastne deje a ani Itachi nevedel,čo sa deje z Deidarom.

Pein ich pri večeri vyrušil a chcel im oznámiť jednú správu."Tak..zajtra v noci si urobíme párty,takže zajtra v noci nespite!"-smial sa Pein."Hmmm....zajtra v noci zaúradujem!"-pomyslel si z úsmevom Deidara a znova si zapálil cigaretu."No ale Deidara!Že sa nehanbíš fajčiť pri večeri!"-nahneval sa Itachi. "Len pre tvoju informáciu!!!Ja si budem robiť čo sa mi len zachce!!Nie si môj otec a ani nikto!"-zakričal na neho Deidara."Hmm...si len drzí puberťiak!!"-hneval sa Itachi.Deidara sa naštval a skočil na neho a poriadnú mu vrazil,Itachi nestíhal ani vnímať.Endaria bola v poriadnom šoku. "Tak!!Máš čo si chcel!"-zasmial sa Deidara.

Všetci ostali potichu stáť a nikto nič nevravel.Zrazu sa strhla bitka,Itachi verzus Deidara.Itachi bol výborný v Sharingane,ale bitky nemal rád,takže Deidara bol v prevahe,poriadne ho dobil a rýchlo vyšiel von,aby sa ukľudnil,vzasl si fľašku whisky a išiel sa prejsť.Endaria bola v šoku,ešte Deidara takto nevidela.Rozhodla sa,že keď uloží
Itachiho do postele,tak pôjde za Deidarom.vyniesla Itachiho do izby,ošetrila ho a utekala za Deidarom.Vyšla von a nevedela ho nájsť. "Deidara!!Kde si?!!"-kričala,ale nevedela,kde je."Endy..psst..tu som."-zašepkal z hora Deidara.Endaria sa obzrela a videla na strome akúsi chatu.Vyšla hore a uvidela Deidara. "Hmm...veľmi pekná chatka.To si robil sám??"-usmiala sa Endaria. "Áno sám,veď som umelec."-usmial sa Deidara a uprene sa jej pozrel do očí. "Prečo si sa z Itachim pobil??Čo máš proti nemu?"-opýtala sa Endaria. "To nerieš Endy...len mám zlý deň a Itachi ma naštval."-Deidara jej nechcel hneď povedať,že ju miluje,keby jej to povedal,vyplašil by ju. "Endy??Neostaneš tu cez noc zo mnou?Budeme pozorovať hviezdy."-usmial sa. "Tak dobre,ostanem tu z tebou."-usmiala sa Endaria na Deidara.Pomaly bolo vidieť hviezdy a Deidara a Endaria len čakaly,kedy všetky hviezdy vyjdu na oblohu.

                                                                                                    Pokračovanie nabudúce..............

Madman

---

,,Vás pár bylo vybráno, abyste tuhle ženu doprovázely v cestě, ale nezapomeňte bude nebezpečná. Její stoupenci ji budou chtít zachránit. To si pamatujte a buďte ve střehu." Opakovala asi 3x Tsude našim lidem co budou doprovázet Maroko.

Gaarinka se na ni jen znechucene podívala a tak aj Saasy a Saskia, ale Sasori se na ni ani nemohl podívat. Byl smutný, smutný ze stráty osoby kterou miloval. Miloval ji tak až ho to bolelo, sice jeho citi nikdy nebyli znát, ale tohle ho prostě nutilo k pláči. Probrečel už mnoho dnů a nocí, ale nebylo mu to moc platné, protože jeho milovanou Endariu mu už nic nikdy nevrátí.

,,No tak dem!!" zařvala znechuceně Gaarinka na Maroko. Za dneřmy na holky co byli u Tsunade pro náké ty informace atd. čekaly kluci. Byl to Shikamaru, Goutu a Sora, ale taky Yoka tam byla s klukama. Nechtěla totiž poslouchat ty řeči. Moc jí Endaria totiž chyběla, a to úplně stejně jako Sasorimu. Znala ju už totiž od dětství a spoustu toho spolu prožily. Ať už to bylo u akatsuki, v bojích nebo jen tak někde.

Všichni zdílely pocity toho jiného, mlčely celou dobu až k lesu. U něj se zase Sasori rozbrečel. Připomínalo mu to chvíly kdy nestihl Edariu zachránit, před člověkem kterého mají doprovodit do přístavu a ještě sním odjed do nejstřeženějšího vězení. Dělalo se mu sté holky zle.

,,Sasori neboj, jednou to bude dobré uvidíš." Utěšoval ho Sora a Sasori ho objal a ještě brečel víc. Všichni se zastavily. ,,Bežte mi vás pak doženeme" řekl Sora a všichni šli dál.

Gaarinka s Goutem se pořád kolem sebe rozhlížely a vždy když se na sebe podívaly tak se aj na sebe usmály. To Nejiho nebavylo, že si stoho všeho dělají tak trochu srandu. Shikamaru šel vedle Yoko a tá mu pořád něco šeptala do ucha z čehoš se snažil nesmát. Neji si v duchu říkal -Jak tohle přežiju, ti spolu flirtují, ten zas někoho drbe ze sestřenkou, další je skoro náhá a zbytek sme někde nechaly, bože to je moc- Neji si oddechl. ,,Počkejte na nás" Volala na ně Saskia a všeci se zastavylo. Sora nesl Sasoriho na zádech a Neji se praštil do čela co to tu vlastně s něma všema dělá.

Cesta jim moc dlouho netrvala asi tak den. V noci se všichni krom Sasoriho vystřídaly na hlídce. Ráno už byli u přístavu. Gaarinka z Goutem chytli Maroko za ruce a odvedly ju na loď kterou měly plout, ale to netušily co se vlastně stane.

Zavedly ju úplně dolů do nákladového prostoru kde měla nachystanou celu. Tam ju zavřely a ještě za jednu ruku projistotu připoutaly. Všichni jinak měly svoje pokoje o patro víš, ale musely být po dvou. Moc místa tam zas nebylo. Tak že si pokoje rozdělyli takhle: Saasy a Saskia, Neji a Sora, Shikamaru a Yoka, Goutu a Gaarinka, ale Sasori byl sám. V poslední době byl rači sám a se všemi moc dlouho nevydržel. Bylo mu pořád moc smutno.

Přes den ještě pomohly vyplout a udělat všechno co bylo potřebné. Jak už byla noc všichni vešly do svích kajut. ,,Hej Gouto můžeš se nachvilku otočit!" Zařvala na něj Gaarinka ,,Snad se nestydíš, snad jsem tě už viděl ne" ,,To bylo, ale něco jiného, sem byla zraněná" ,,Když myslíš." Gouto se otočil, ale jedním okem trošku pokukoval čehoš si Gaarinka všimla a přišla k němu a jednu mu vrazila. ,,Zaco to bylo?!" ,,Jen se nedělej, viděla jsem tě" Gouto se jen trošku usmál, sundal si triko a šel si lehnou tak jako Gaarinka.

Po náké době co už všichni spaly se Gouto zbudil a šel na záchod, ale jak se vracel a vešel do pokoje tak se loď prudce pohla a on spadl za Gaarinkou. Vůbec si toho nevšimla a chtěl sní slézt, ale bylo pozdě. Objala ho a volala na něj Gaara. Gouto se chtěl trochu smát, ale vzpomněl si co by se stalo kdyby se probudila a snažil se z jejího obětí dostat, ale nák mu to nešlo. Tak uní usnul.

Ráno se Gaarinka probudila dřív než Gouto a divala se proč je u ní, ale bylo jí to fuk. Měla ho moc ráda jako svého jednoho z mnoha bratrů. Sice ho nemilovala, ale ráda měla. Přitulila se k němu načež se Gouto probudil a divil se proč se k němu ještě víc tulí a říká mu ,,Gouto spi, je brzy." Tohle nepochopil a vrtalo mu to celý den hlavou.

Po snídani zase všeci pracovaly na lodi co je za potřebí.

,,Proč zrovná já mám vytírat palubu, proč!" stěžovala si Saasy a Saskia se začala smát ,,Ty se moc nesměj taky ju vytíráš!" ,,No to sice jo, ale to tvoje knučení mi příde směšné" a smála se dál, pochvíly se kní přídala aj Saasy.

,,Soro nepotřebuješ tam něco na vrchu" Ptala se ho pořád ještě od rána rozespalá Yoko. ,,Né to je v pořádku" a příjemně se na ni usmíval. Sasori stál vepředu na lodi a nechal se ovíjet mořským vánkem a pořád myslel na Endariu. ,,Sasori nepřeháníš to už trochu mám o tebe celkem strach" ,,Ne to je dobré Shikamaru." ,,Vážně? Nevypadáš na to..." ,,Ale jo je!" ,,No když myslíš." Shikamaru se opřel na druhou stranu a taky se nechal ovijet mořským vánkem.

,,Hej Sora neviděl si Gouta?" Zavolala na něj Gaarinka ,,Jo šel do kuchyně" ,,Vážně? O.o" ,,Jo" ,,Tak to dopadne šptaně, ale su ráda, že tu si snáma" ,,Jo nápodobně."

Gaarinka se rozběhla do kuchyně. Uviděla Gouta jak něco připravuje ,,Co to tu děláš?" Gouto se zarazil. ,,A-ahoj Gaarinko, jen něco připravuji pro naši vězeňkyni, taky musí něco jíst" ,,To máš pravdu, ale...zaslouží si to vůbec?" ,,Zaslouží nebo ne, je snad jedno. My nejsme jako ona" ,,To ano, ale" Gouto z nachystaným jídlem odešel a nechal tam Gaarinku. Ona odešla do svého pokoje a sedla si na postel. Něco ji štíplo do zadku. Vstala a uviděla, že to jsou Goutovy kunaie a hvezdice. Nejspíš mu ráno vypadly. Gaarinka se zděsila a bežela za ním, seběhla po schodech až dolů. Tam podjela na rozlité vodě a vrazila do zdi. -Sakra neumí si Gouto dávat pozor!!!- Gaarinka se zvedla a zase sletěla na zem. -Kruci!!!- Znovu vstala a šla za Goutem, ten už seděl ve vězení a přitom krmil připoutanou Maroko. ,,Zajímavé Gouto...." Řekla Gaarinka ze zvednutým obočím. ,,Co je na tom zajímavého!?" Řekl naštvaně Gouto. ,,No to, že ju krmíš" ,,No fajn, taky už su od toho jídla jako by to bylo malé děcko a ty moc dobře víš, že ji nesmíme nic dávat do ruk." ,,Jo to vím, ale ten pohled na tebe je vážně komický" ,,Hahaha to jo!" Řekl uraženě Gouto. ,,Ale Gouto... Ty jeden blbče, když vydíš, že to nechce jíst tak poď!!" Řekla Gaarinka vešla za ním jednu mu vrazila a odtáhla ho pryč. Ale to byla chyba, zapomněli tam tác, ale aspoň měl Gouto pořád v ruce vydličku a tu jí tam nenechali. ,,Hej počkej zapomněl jsem tam tác!" ,,Cože?! Ty jeden idiote!"  Gouto se na Gaarinku díval provinile, ale pak se rozběl pro tác. Gaarinka ho chtěla zastavit, ale bylo už pozdě. Jen mu pomohla k tomu, že sletěl ze schodů.

Gouto přišel k vězeňským dveřím a otevřel je, ale tohle nečekal. Tac mu přistál přímo na obličeji. Znovu a znovu až byl v bezvědomi. ,,Fajn to bych měla a co dál." Řekla Maroko se šklebem na rtu. ,,Takže teďka ty milej uděláš všechno co budu chtít" ,,Ano má paní, vše co si přejete, vše" ,,Hodný hoch, a teďka mě odemkni!" ,,Ano vše co si přejete, vše." ,,Tak se to dělá" a věnovala mu polibek. Gouto pak odešel jako by se nic nestalo a držel tác v ruce, který odnesl do kuchyně. Šel do své kajuty a usnul jako by ho právě postřelyli. ,,Gou..to.... bože... kůže líná... a to měl jít teďka pomoct Saasy a Saskii vydrhnout palubu. No nic." Oddychla si Gaarinka, šla říct Saasy, že jim Gouto nepomůže, ale uviděla Shikamara a tak ho knim dotáhla a řekla jim, že jim pomůže. Shikamaru nechápal, ale aj tak holkám pomohl. Po práci na lodi byl zase večer a všichni odešli do svých kajut. ,,Hej Saasy není to náké divné?" ,,A co?" ,,No to, že Sora ještě nespad z toho vrchu dolů když se tak tá loď híbe." ,,Proč by to mělo být divné? Vždyť je z Ostrovní vesnice, takže ví jak na lodi." ,,Tak to je zajímavé" Potom obě usly, při tom se zapoměly převléct.

,,Hej Shikamaru" ,,No?" ,,Asi budeš muset jít spát sám, pomůžu Sorovi z hlídkou" ,,Tak dobře Yoko." Yoka odešla a vylezla za Sorou nahoru. ,,Ahoj, jak se máš?" ,,Eh  co? Ahoj, jo fajn. Co tu děláš?" ,,Přišla jsem ti pomoct z hlídkou." ,,No to seš moc hodná, ale nemusíš mi pomáht já to zvládnu." ,,Jen neříkej vidím jak se ti zavírají oči." ,,Hih no..." Sora se na ni jen usmál a spolu pozorovali co se děje, ale taky aj hvězdy.

Všichni už dávno spaly až na hlídku. Gouto se probudil ,,Ano má paní du za vámi." Vstal a zamířil si to k vězeňské části. ,,Má paní jste teďka volná." ,,Děkuji ti jseš sladký." Znovu ho políbila.

Gaarinka se probudila a viděla, že tam Gouto není. Vstala a hodila něco na sebe a vyšla z kajuty ven ho hledat. Co ji první napadlo bylo to, že bude na záchodě, ale tam nebyl. Pak se šla podívat do kuchyně jestly nekrade náké jídlo, ale tam taky nebyl. Nakonec jí napadlo se jít zeptat hlídky jestly ho neviděla, ale taky nic. Nakonec šla kolem dveří z vězením. Ozívaly se s tama náké hlasy.

Gaarinka otevřela dveře a uviděla jak Maroko rychle zareagovala a chytla Gouta pod krkem. ,,Pusť ho nebo...nebo..." Vrhlo jí to slzy do očí, protože v téhle situaci vyděla už osobu jí blízkou co umřela. Gaarinka najednou spadla na zem a nemohla se hýbat. ,,Jak můžeš....jak...?" ,,No tvůj kamaradíček mě pustil a přešil potlačující pole. Můžeš mu jenom poděkovat."

,,Sora co se děje?" Podívala se na něj Yoko, protože byl teďka náký neklidný ,,Něco není v pořádku" ,,Jak to myslíš?" Zarazila se zděšeně Yoko. ,,Necítíš ten tlak ve vzduchu." ,,No te´dka když to říkách. Máš pravdu, je tu náký velký tlak." ,,Yoko di všechny zbudit, tohle vážně nevypadá dobře a bojím se, že se něco stane." ,,Dobře du na to."

Yoka slezla s hlídkového stožáru a bežela všechny vzbudit. Nikomu se samozřejmě z postele nechtělo, ale musely.

,,Co vzdáváš se...." ,,Ni-nikdy se tobě nevzdám..." Řvala Gaarinka na Maroko. ,,Nanicovatá holko! Si myslíš, že svého kamaráda zachráníš. Vždyť on my je úplně uradený" ,,Gou....Gouto!" Rozbrečela se Gaarinka na pomyšlení, že ho možná už nikdy neuvidí.

Najednou všeci otevřely dveře a uviděly, že Maroko je volná, ale ona je spozorovala, k tomu ještě knim doběl Sora a chtěl na ni použít sůj útok, ale než to styhl udělat všechny je zavřela v nejbližši kajutě. ,,Hloupy... všeci jste jen hloupý. Si myslíte, že se vám podaří mě znovu dostat. To ani omylem." A začala se zmát.

Jedinou koho Maroko nezavřela byla Yoko, která ještě šla pro posledního Sasoriho. ,,Sasori stůj." ,,Co je?" Udivil se Sasori a zastavil se ,,Podívej před sebe." V lodi byla na zemi díra, ale naštěstí ne úplně v nejnižší části. Zvrchu mohly vydět jak má Maroko Gaarinku ve své hrsti a drží Gouta jako pojistku na útěk.

Sasori chtěl dolů skočit, ale Yoka ho chytla za rukáv ,,Sasori co chceš dělat?" ,,Já sám nevím, ale nechci přijít o přátele a navíc táhle ženská mi zabyla to co jsem na světě tak miloval a jestly umřu tak jedině za dobrou věc." ,,Sasori, ale tohle nejde." Ten se na ni podíval a z koutku oči mu začaly kapat malé slzičky smutku. ,,Já vím je to těžké."

Pochvilce, ale uslišely náké zvuky. ,,Pusť nás ven ty... pusť...pusť..." Bylo slišet pár hlasů a také narážení do dveří. Yoka ze Sasorim opatrně přeskočily díru na podlaze.

Na stěně byl ocelový plát a zavíral jedno místo do kajuty.

,,Sasori co budem dělat?" ,,Nech to namě!" ,,NE já ti pomůžu!"

Sasori přikívj a oba vší silou začaly útočit na ten ocelový plát. To ho si, ale všimla Maroko a tak je svní útokem odhodila. ,,Vy pošetilci."

Odhodila Gouta jako kus hadr a on se praštil o zeď a ležel na zemi. Přestala vnímat Gaarinku a zamířila si to přímo k Sasorimu a Yoko.

Gaarinka na ni vystartovala s kunaiem. Maroko ji stejně jako Gouta odhodila. Dopadla kousek od něj. Z očí ji tekly slzy při pohledu na něj a myšlence, že tu všichny dneska nejspíš umřeme.

Začala volat na Gouta ,,Gouto...Gouto...prosím probuďse...to mi nesmíš udělat." S bolestí si klekla a vzala si ho na klídn a snažila se ho probudit, ale marně. Gaarinka se rozbrečela a její slzy padaly na Goutovu třář.

Gouto se probudil ,,Je kozičky a dvě, není to sen." Gaarinka mu jednu vrazila za takovíto argument, ale vzápetí ho z brekem objala a on ji. Oba se postavily na nohy, ale Gaarinka zase spadla. ,,Asi mám zlomenou nohu." řekla Goutovy. Ten ju vzal do náruče a odnesl za bedy, aby se jí něco nestalo. Gaarinka mu za to dala malí polibek na tvář.

,,Jak dojemné." Začala se smát Maroko ,,Dneska tu všichni umřete!" Řekla hlubokým a nenávystným tónem.

Sasori to už nemohl vydržet a tak se na ni vrhl, ale tá ho jenom odhodila do koutak. Yoko ji chtěla chytit za pomoci stínu, ale bohužel tam žádný nebyl a tak byla dost bezbrná. Sasori pořád na ni útočil a ona ho pořád házela sem a tam. Bylo vydět, že jí to dost nudí.

,,De vydět, že tě to nebaví. Co si tak semnou užít." Hodila Sasoriho plnou silou prič ,,Ale, ale roztomilý chlapeček, by si chtěl užít jo! Zajímavé, velmi, velmi." ,,Snad se mě nebojíš." ,,Co si to dovoluješ o mě říkat, že se bojít!" Vzhla se přímo na Gouta.

Ale zničeho nic Sasori vstal a podl do ní zezadu kunai, ale ona spadla přímo na Gouta a bodla do něj svou zbraň. ,,Vy hajzlové, se vám zato pom...." Než to dořekla umřela.

,,Gou...Goutu..." Brečala a řvala Gaarinka.

Mezitím oceloví plát povolit a všichni se dostaly ven.

Saasy a Saskia, ale aj Neji s Shikamarem se dívaly co se stalo. Co byli zavření. Všem to vrhlo slzy do očí.

Gaarinka se ke Goutovy s teží doplazila. ,,Sosori dej zněj tu ženskou prič." Jak ji Sasori zvedl rozplinula se ve vzduchu.

Gouto měl její zbraň zabodnutou kousek od srdce.

Yoko, ale ani Saasy tomu nemohly uvěřit. Prostě nikdo tomu nemohl uveřit.

Zničeho nic se, ale Sasori složil k zemi. Sora společně z Yokou k němu přibehly.

Yoka se zděsila, protože Sasori byl mrtví. Než si toho stačil Sasori všimnout tak Maroko ho otrávila.

Všichni se rozbrečely ještě víc. Sora jen dodal ,,Teďka se už nemusí aspoň strápit, bude tam kde mu je nejlíp. Se svou láskou." A sklopil hlavu. Slzy mu padaly na zem

,,Gouto...prosím vydrž..." Říkala mu Gaarinka. Venku už vycházelo slunce a byl krásný den.

Gaarinka držela pevně Gouta a nechtěla ho pustit ,,Gaarii jestly je tohle můj osud stane se. A promiň za všechno co jsem špatně udělal." Gaarinka jen vzlikala ,,Ty se nemusíš...za nic omlouvat...to bych spíš měla já tobě...promiň...." ,,Né... ty nemusíš...." Gouto začal vykašlávat krev, Gaarinka se mu pomocí své čakry snažila krev zastavyt, ale stoho jak ju měla Maroko ve své moci, byla slabá a slábla čím dál víc. Yoko si dala ruce před pusu a klekla na zam a brečala čím dál víc. Saasy to taky dojalo. Gaarince nemohla nák pomoct, protože krev neovládá jako ona. Sice je lékažský ninja, ale s otevřenímá ránama nic nezmůže. Bylo jí to tak líto, že přišla ke Gaarince a začala ji utěšovat.

Gaarinka každou chvílý polevovala a polevovala až na konec polevyla a Goutu umřel.

Gaarinka si ho na sebe tiskla a brečela ještě víc než kdy předtím. 

Sora ji chytil za ruku a chtěl ji odvést aspoň do jedné kajuty, aby si tam sedla, ale tá nechtěla od mrtvého těla Gouta odejít. Sora to chápal, ale nedalose. Vzal Gaarinku do náruče a odnesl ji do její kajuty. Gaarinka brečela a brečela. Všechno jí Gouta připomínalo. Vzpomínala na to co se během plavby stalo, ale nejen na to. Vspomínala na všechno co sním kdy prožila. Od doby co sním chodila na Akademii, byla v týmu, na misích. Až do posledníchvíle.

S lodí už neplůly k vežení, ale spátky domů kde Gouto žil. Pluly do Měsíčné. Kde Goutovy uspořádaly pořádný pohřeb co by si založil. Uspořádaly ho aj Sasorimu. Obou hrdinům co zbavyli svět té která všem brala a pro radost zabijela.

Goutu také získal místo na kamení jenž je poctou pro ty co umřely pro ochranu těch co milovaly.

A na jeho náhrodním kamení bude už navždy napsáno: Ten který neměl strach, ale ve stím 17 letech nás však opustil. Mi na něj budeme jen v dobrám vzpomínat a nikdy né ve zlám. Stává se naším hrdinou.

Něco podobného mel na svém náhrobním kamení aj Sasori.

---------THE END---------

:D

Ahojky čtenáři,

No teďka půjdu psát jednu povídku :D

Je podle mého snu :D

Napíšu vám tu lidi co tam jsou :D

Takže ti z Naruto: Neji, Shikamaru, Tsunade a Sasori

Ti co nejsou v Naruto, ale sou smišlení: Gaarinka, Goutu, Endaria, Sora, Saskia, Saasy, Yoka a Maroko