.........Byl to Sasuke...
Vím že se ten obrázek moc nehodí ale co už no :-)
Sakura ale nevěděla že to je on protože se pořád dívala Senjimu{čti: Senčimu} na záda. Pak se ale vzpamatovala a podívala se zpoza něho. Viděla Sasukeho jak si to k nim naštvaně kráčí.
"Proč takový výraz? Že by ho něco nasralo?" Ikdyž se tahle otázka vytvořila v její hlavě před očima pořád viděla jak se se Senjim líbala.
Dřív než Sasuke k nim přišel donotila aby se Senji otočil k ní předem a vrazila mu pořádnou facku ne vlastně pěst.
,,Co si doprdele myslíš že děláš? Po půl roce, kdy jsem si myslela že už budu mít klid a klidné myšlenky, si tak najednou přijdeš a začneš mně líbat? Zbláznil ses? Jsi opravdu hovado, úchyl, debil, magor a já ještě nevím co!!! Kdyby jsi náhodou zapomněl já jsem ti tamto ještě neodpustila!!!!" Jedna slza se jí skutálela z oka přes tvář až na zem. Chtěla mu ještě jednu střelit protože jak ho viděla, jak viděla ten jeho úsměv který kdysi tak žrala měla chuť ho zabít. Už, už skoro cítil další pěst na své paži ale její ruku zadržel jeho kámoš který se tam objevil i s ostatníma s autem.
,,To si necháš jen tak líbit?" Otočil se na Senjiho který si držel rukou oteklou tvář. Senji se na něho podíval a zakroutil hlavou.
,,Ne, nenechám ale však ona ví co je pro ní větší utrpení abych jí něco říkal nebo mlátil že? Podíval se na Sakuru, ta se dívala jak na jeho kámoše kdysi i její nej. kámoš a na svého bývalého kluka. Sho prošel kolem ní a šel k autu. Potom kolem ní prošel i Senji ale těsně vedle ní se zastavil a pošeptal aby to slyšela jenom ona.
,,Víš, na tuhle chvíli jsem čekal od té doby kdy jsme se rozešli, ne ty jsi ode mně odešla. Neboj se odteď mně budeš vídat co nejčastěji přestupuju totiž na tuhle zatracenou školu......Už se nemůžu dočkat na další....polibky" Na ústech se mu ještě více rozzářil ďábelský úsměv a pak nasedl do auta a odjeli. Sakura tam stála dívala se do dálky a pořád si přehrávala tu chvíli....
"Přestupuju na vaší zatracenou školu, přestupuju na vaší zatracenu školu" Věta se jí pořád opakovala dokola ani nevnímala že Sasuke na ní mluví. Po chvíli se konečně vrátila do reality a Sasuke zrovna ukončil proslov který Sakura nevnímala což Sasuke zřejmě tušil když se pořád dívala jenom na jedno místo ikdyž ji zamával před očima.
,,Hajzl jeden zasraný....co si myslí.....Zvedla tašku a zase šla pak se ale o pět kroků zastavila, teprve teď si uvědomila že tam nestála sama. Otočila se a podívala se do černých očí.Promiň trochu jsem ten tvůj *výklad* neslyšela"
,,Toho jsem si všiml když jsi zírala půl hodiny na jedno místo a stejnak to co jsem říkal nebylo až tak důležité."
,,Aha...tak to jo....Měj se." Obrátila se zase zpět a místo toho aby čekala na auťák šla pěšo. Sasuke se za ní ještě díval no spíše řečeno díval se jí na zadek(úchyl jedenXD) vzdechl a bezmocně zakroutil hlavou, otočil se a šel dom.
Hodila tašku na gauč, šla do kuchyně a vytáhla si z ledničky pití pak ji nohou zavřela. Vyšla schody a šla do svého pokoje otevřela dveře na balkón a tam si sedla na okraj kamenného zábradlí. Pozorovala oblohu, spíš takovou krvavou protože už zapadalo slunko. Na jeden nádech vypila nejmíň půlku vychlazené minerálky.
"Stalo se to před třemi lety a já už myslím na jiného přitom jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Co to tu plácám? Nejsem zamilovaná do toho zasraného Uchihy on mně stejnak chce dostat do postele jako ostatní."
,,Jsem totální magor. Už si myslím nejen takové hovadiny ale povídám si i sama se sebou. To opravdu nemohlo dopadnout hůř." Ale mohlo někdo v tu chvíli zazvonil, Sakura ikdyž s odporem šla otevřít. Ten kdo tam stál byl Yoshi.
,,Skvělé, co ty tu pohledáváš? Pokud hledáš nějakou hvězdu či striptérku jsi na špatné adrese." Prohlásila nudně, otravně a s kameným obličejem.
,,Myslím že by ses mohla chovat trochu jako holka ne? A moje ségra."
,,Řeknu ti dva nebo dokonce tři důvody proč se tak nechovám. Za prvé kdybych byla jako ostatní holky myslím že bych tu teď ti neotvírala a sledovala nebo bych byla někde v posteli s Uchihou, za druhé mám za to že mlel něco o tom že já nejsem pro tebe ani rodina ani ségra což je to samé a za třetí.......takové normální holky nebo spíš cuchty nenáším kdybych se musela chovat jako ony to bych se radši zabila. Tak vysvětlila sem ti důvody tak můžeš zase vypadnout a trajdat po světě." Už chtěla zabouchnout dveře ale Yoshi mezi dveře strčil nohu.
,,Víš že jsi skoro jak pes, pořád se někam musíš cpát ikdyž tam nemáš co dělat."
,,Hele ušetři mně už tvých řečiček a pusť mně dovnitř.....
,,To jako proč? Yoshi si povzdychl a prostě vešel dovnitř aniž by Sakura řekla *jo*.
,,Potřebuju dneska někde přespat, ptal jsem různě v hotelech ale všude měli přecpáno a se rekonstruoval, takže jediný kdo mně napadl jsi byla ty." Dívala se na něho jakoby viděla prababičku Merry.
,,C-co?
,,Ptám se je-.....
,,Sakra, to teda ne. Co si myslíš že jsem nějaká tvoje bývalá holka nebo hotelová sekretářka abych tě tu nechala přespat? Ses asi zbláznil ne?"
,,Klidně budu spát na zemi ale ať mám aspoň střechu nad hlavou.....prosím.."
,,Sem asi ohluchla...ty jsi řekl "prosím"? Musel ses opravdu změnit když slyším od tebe tohle slovo.....Yoshi zjistil že je to beznadějné, tak se otočil a když už zavíral dveře....
,,BOŽE MŮJ!!!!! Tak jo můžeš tu přespat ale na gauči, nechci aby jsi spal na zemi ale budu tě osobně hlídat klidně i celou noc aby jsi mi tu nepřivedl nějakou buchtu." Řekla káravým hlasem. Yoshi se usmál, zavřel dveře a šel do obýváku.
,,Když už jsi tu, tak mi můžeš aspoň něco vysvětlit." Prohlásila Sakura a sedla si do křesla naproti gauči.
,,Chceš vědět proč jsem se po tolika letech najednou vrátil?" Zeptal se, odpověď už ale zřejmě znal, usedl si do gauče a čekal co odpoví.
,,Přesně, tak povídej, povídej času máme habaděj."
,,Když jsem tenkrát řekl že už tě nikdy nechci vidě, že už tě nepokládám za svou sestru a že se do tohoto města už nevrátím....nemyslel jsem to tak. Měl jsem tenkrát.......spíš by se dalo říct že mě ovládal vztek nevěděl jsem co říká a když jsem byl už v auťáku tak jsem si to uvědomil ale bylo už pozdě. Za týden jsem znovu přišel do toho hrozného baráku, chtěl jsem se ti omluvit jenomže byt byl vypálený tak mi to aspoň řekl správce činžáku. Myslel jsem že ses společně s tím bytem zabila jako upálila ale o několik později jsem zaslechl že se dívka jménem Sakura Haruno zúčastnila velké soutěže nebo spíš šampionátu v serfaření. Nejdřív jsem si myslel že to bude určo někdo jiný ale když jsem viděl tvoji fotku, málem jsem spadl ze židle. Vůbec jsem tě nepoznal, musel jsem tě vidět na vlastní oči. Svou mladší sestřičku. Víš ikdyž sis myslela že tě nenávidím nebyla to pravda, to ty sis ke mně vyvolala tenhle cit. Já tě mám rád a vím že jsem to tenkrát přehnal.........ale jak jsem řekl ovládl mně vztek....................Odpustíš mi to?" Při vypravování se jí radši ani nedíval do očí, věděl co v nich má, zuřivost a to na něho. Stejnak se překonal a chtěl se podívat do jejích očí ale ona už tam neseděla. Vstal a šel se podívat do kuchyně ale tam nebyla. Pak šel ke schodům ale z nich už šla Sakura a něco držela v rukách. Přišla k němu a dala mu tu věc do dlaní.
,,Jsem husa pitomá, já ti to klidně odpustím ale vem si aspoň tohle. Vím že by jsi to radši nechtěl ani vidět ale....." Yoshi otevřel dlaně a uviděl zlatý řetízek který měl přívěšek ve tvaru srdce. Otevřel ho a viděl fotografii byli tam všichni pohromadě......on, Sakura, matka a otec.
,,Když to nechceš nosit na krku, můžeš si aspoň z toho udělat náramek." Prohlásila a její kamenný obličej rozzářil úsměv. Yoshi se na ni podíval a sourozenecky ji objal ona jeho také. Byla to velmi dojemná chvíle ale v Sakuře byl pořád červík pochybností.
Nastala noc a Sakura šla spát ale ne do svého pokoje ale na křeslo. Vlastně ani nespala pozorovala ho, po nějaké té hodince ji spánek přece jenom přemohl.
Yoshi se vzbudil, šel se napít, když se vrátil uviděl osobu sedící na křesle. Rožl a uviděl Sakuru jak byla schoulená do klubíčka a spokojeně spala, dokonce ji na ústech hrál úsměv. Yoshi nad tím jenom nevěřícně zakroutil hlavou, vzal deku a přikryl jí Sakuru.
Druhý den ráno Sakuru vzbudilo hrubé *klepání*.
,,Tady asi někdo nezná zvonek nebo jemné klepání." Prohlásila znechuceně Sakura a s velmi, velmi *dobrou* náladou šla otevřít ani si nevšimla dopisu který ležel na stole. Když je otevřela vletěl dovnitř Sasuke.
,,Jako že by ses zeptal jestli smíš dovnitř? A......" Sasuke ji ale neposlouchal přirazil Sakuru ke stěně. ,,Neznáš zvonek? K sakru to vyvádíš?" Dopověděla větu ale ihned zprdla Sasukeho.
,,Teď mi jako vysvětlíš ten incident ze včerejška!" Křikl na ní a stisk ještě zvětšil.
,,Auu.....Co tím myslíš? Laskavě povol ten stisk...víš že to aj bolí?! Navíc co tě to zajímá co to bylo, je to moje věc! Se nemáš co do toho srát!! Řekla ne spíš křikla nazpátek. Sasuke se trochu zarazil teprve teď si uvědomil co dělá, rychle pustil Sakuru a odtáhl se od ní. Mnula si modřiny které ji způsobil tím stiskem.
,,Co tě to doprdele popadlo? Takhle po ránu na mně vystartovat, večer to je něco jiného ale večer?!" Řekla se smíchem, přešla kolem Sasukeho a šla do obýváku. Šla kolem stolku a všimla si toho dopisu.
,,Že by už odjel?......Tak rychle?" Sasuke za ní přišel a šel k ní blíž aby si taky mohl přečíst ten dopis co v něm stojí, když ale zjistil že to je od jejího bratra nechal to být a sedl si na gauč.
V dopise stálo:
Milá Sestřičko
Doufám že na tu minulost už nebudem vzpomínat ve zlém ale jenom na špatný sen. Mezi náma je to doufám už jako dříve a nebudu si moct dělat o tebe starosti, jsi už přece dospělá. Rozhoduješ se sama za sebe, po pravdě když jsem tě uviděl myslel jsem že jsi pořád ta malá, ubrečená, mladší sestřička která potřebuje moji pomoct ale když jsem tě včera večer viděl uvědomil jsem si že tu nemám co dělat.
Je mi moc líto že nemůžu zůstat na šampionát a vidět tě jak držíš pohár a stojíš na stupínku 1, moc je mi to líto a i kdyby jsi prohrála pořád budeš serfovat. Možná že si na tebe ostatní budou ukazovat "to je ta která prohrála šampionát, co tu dělá?" ale ty je budeš ignorovat a budeš dále předvádět své vynikající kousky. Ano ten večer když jsme se viděli na tom parkovišti sledoval jsem tě jak serfuješ. V tu dobu jsem si myslel že jsi snad bohyně serfaření ale ty jsi.
Pamatuj i když prohraješ či budeš v krušných časích vzpomeň si na mně. Mimochodem moc ti děkuju za ten řetízek, aspoň si můžu připomínat i ty šťastné dny které jsme jako celá rodina prožila. Doufám že se zase někdy shledáme.
S láskou tvůj bratr Yoshi.
Sakuře se začali kutálet slzy z očí. Utřela si je rukou a přitom na něho nadávala.
,,Jsi tupec, magor a idyot Yoshi. Fakt jsi idyot!!! Neboj se nikdy na tebe nezapomenu." Poslední větu prohlásila velmi potichu.
,,Co se děje?"
,,Ale jenom se tu někdo moc trápil s tímhle dopisem." Zamávala rukou s dopisem a přitom se smála smutným úsměvem.
,,Hádám že ten někdo je tvůj bratr?"
,,Je."
,,Sak, omlouvám se za to co se stalo před chvílí nějak jsem se neovládal." Sklopil trochu hlavu.
,,To je v poho už jsem si na to dávno zvykla a to co se stalo včera......no dalo by se říct že se tu někdo rozmyslel že mně pěkně překvapí. Jsou to tupci. Se nedivím že nepřišli na něco horšího."
"Mnohem víc mně ale trápí to že budou chodit do naší školy, jestli tam budou chodit jenom kluci tak to ještě budu klidná ale ON? Nebo naopak kdyby přišel jenom on a to do naší třídy myslím že bych se měla ihned stýkat se školou, přejmenovat se a bydlet někde jinde." Zamyslela se Sakura.
Najednou se Sasuke zvedl a přešel k Sakuře ta zvedla hlavu a rozšířili se jí oči............
Žádné komentáře:
Okomentovat