Pain of Death - Přihláška

Tak a je tu přihláška do povídky ,,Pain of Death"

No je to povídka ve stylu Kuroshitsuji XDD

Takže žádné lásky z jiných Anime :)

Beru tak 2 nebo 3 lidičky XDD

1.Jméno a přímení (přímení jen pokud máš)

2.Kolik máš let (od 12 a víše)

3.Tvoje láska (Ciel je zabraný XDD)

4.Něco o tvé rodině, jaký máte význam nebo tak (můžete bít třeba významná rodina, či náká komorníků, pokud nic není tak nic mno...)

5.Něco o sobě (rozepiš se)

6.Holka / Kluk

7.Tvůj obrázek mi pošly na Email: nikolaryskova@seznam.cz nebo stačí jen link na obrázek

Super... XD

Ahojky milí čtenáři,

ve Středu nebo Čtvrtek tu přibude recenze na moji povídku ,,Pain of Death"

A taky náké ty postávky co tam jsou :3

Jinak zítra tu budu do ní hledat asi 2 nebo 3 postavy, tak ať přihláška tedy víde na vás :3

1.Díl Víš kdo já vůbec jsem?

Puste si to k tomu:

Byla bouřka a obří vlny sužovaly plavbu. Blesky trhaly stožáry na kusy a loď se začala pomalu potápět. Mladý pár se tiskl k sobě a vyznával si svou lásku, lásku která byla tak velká jako snad nikoho jiného. Loď narážela do útesů od nikud nikam, nikde nic k dohlednu. Žádný ostrov kam se uchílit. Nic!

Byla zima a loď byla už skoro celá potopená. Nakonec ju smetla velká přílivová vlna, loď se stratila v nedohlednu. Mladý pár padal hluboko, hluboko do hloubky a stále se i pes to všechno držely, ikdyž byli napůl v bezvědomí.

Něco k nim snad přišlo či snad připloulo a odneslo, možná aj odtáhlo kamsi daleko. Někam na náký ostrov.

Oba dva ležely na pláži asi 3 dny než se probraly a pochopily co se to vlastně stalo, začaly si hledat úkryt, jídlo a všechny potřebné věci k životu.

Po pár dnech se, ale žene narodilo dítě. Byla to malá holčička, ale co se nestalo nestalo. Objevilo se tolik zvířat, tolika druhů až to bylo zvláštní... Zvířeci druhy co by se jen tak nemohly nikdy setkat.

Dali jí jméno Bluidai, což znamená malý zázrak. Možná to byl zázrak, že vůbec přežily, ale co dál by si mohly říct. Smalou holčičkou to vydržely rok a pak oba zemřely. Jestly na vyčerpání nebo nákou nemoc se už nikdo nedozví.

Přišel ohniví leopar dne a ledová liška noci, vzaly jedno roční děvčátko a odnesly ho z ostrova prič daléko, tak daleko až to šlo a daly ho jednomu páru co nemohl mít děti. Byli z děvčátky moc štastní. Vychovávaly ho s láskou jako svoje vlastní, ikdyž nebylo, ale braly jako je.

Děvčátko rostlo to krásné díveky a pak holky a nakonec mladé dami. Kdy už dokončila Ninjovskou akademii a měla se s týmem a sesnseem vydat na Chunninské skoušky.

.........Pokračování příště.........

25.Díl Splněné tužby

Sasuke se po rozhovoru vrátil do nemocnice. Naruto byl pořád ve stejném stavu, taky nevěděl, co jiného čekat. Byla malá, velmi malá, šance, že se probudí sám od sebe.
"Nemusíte tu být, zavoláme vám, kdyby se něco dělo," řekl doktor. Sasuke zavrtěl hlavou. Bude tu klidně i přes noc. Nejspíš i proto, aby jednou nepřišel do nemocnice a doktoři neoznámili, že Naruto už běhá mezi andělíčky.
"No dobře, postel tu pořád je, kdybyste chtěl," dodal než odešel.
Sasuke se na ni podíval a pak na Naruta. Hádal, že ji jednou využije a ne jednou. Tohle nebude žádná procházka růžovým sadem. Naruto je klinicky mrtvý, ale jak se říká, v jeho srdci pořád žije. Chytí se jakékoliv naděje, i kdyby měl hledat po celým světe dárce jakéhokoliv orgánu. Může za to on, kdyby se tenkrát nepohádali, Naruto by neodešel a nestalo by se tohle.
Sasuke pořád sledoval Naruta. Čekal na jakýkoliv pohyb, třeba jen zachvění víček. Sledoval ho takhle každý den. Neodvažoval se vzdálit na delší dobu než minutu (což teda nechápu jak stihl jít na záchod).
Takhle to šlo každý den, stereotyp, na který si Sasuke zvykl. Mluvil k němu, i když doktoři říkali, že ho neslyší. Říkal mu všechno, co cítí. Četl mu. Byl pro něj odhodlaný udělat 5. přes 9.
Takhle uběhl rok a půl. Rok a půl trvalo než přišli doktoři a řekli, že mají řešení.
"Jaké? Probere se pak?"
"Měl by. Sice nevíme o jakou bakterii jde, ale je tu jeden způsob. Bakterie parazituje v krvi, vydává se za červené krvinky a ničí vše kolem. Rozmnožují se, takže ta tehdejší částečná transfuze nám dala jen trochu času, teď provedeme úplnou transfuzi," vysvětlil.
"Jak?" zeptal se Sasuke. Byl napjatý, ale svitla v něm šance a on ji nepustí ani kdyby ze sebe měl vypustit všechnu krev.
"Najdeme tři kandidáty stejné krve. Pak dáme narutovi z každého jednu třetinu. Tudíž Naruto dostane novou krev. Přitom mu chakrou vyčistíme cévy a srdce. Bude to těžké a hodně pomalé, ale mělo by to vyjít."
"Mě a Sakuru máte, stačí najít třetího kandidáta."
"Už ho máme, prošli jsme si záznamy. Kakashi bude ten třetí. Když bude souhlasit."
Sasuke se zvedl a vyběhl z pokoje. Je čas na další monolog s Kakashim.
V půli cesty, ale do někoho narazil.
"Hádám, že běžíš za mnou," ozvalo se. Sasuke narazil na Kakashiho.
"Neboj se, s transfuzí jsem souhlasil," řekl. Rozhodně nechtěl mít za krkem Sasukeho shuriken.
Sasuke si oddechl. Ani nebylo potřeba trochu Uchihovského násilí.
"Právě jdu na poslední testy, když dopadnou dobře. Za dvanáct hodin začne zákrok."
"A Sakura?"
"Už je taky na cestě."
"Děkuju," řekl Sasuke.
I jeho si doktoři zavolali. Je to rok a půl, ale stejně chtěli mít jistotu, že jeho krev nijak Naruta neohrozí.
Sasuke pozoroval Naruta, zatímco čekal na výsledky.
"Uzdravíme tě, společně. Zase budem spolu," řekl a chytil ho za ruku. "Zase a navždy," dodal a políbil ho. Trubice v Narutově puse překážela, ale Sasuke byl vděčný i za tenhle krátký dotyk. 
"Dobře, vše je v pořádku. Můžeme začít," oznámili jim doktoři. V pokoji teď, byla i Sakura a Kakashi. Sasukemu nepředstavitelně rychle tlouklo srdce. Nedočkavostí, radostí, trochu i obavami a strachem.
"První půjde slečna Haruno, protože ona mu už krev dala."
Sakura kývla a přešla k lehátku. Lehla si a doktoři ji napojili na Naruta. Dva doktoři stáli u Naruta. Jeden z něj vypouštěl krev a druhý zajištoval, aby se stará krev nespojila s novu.
Další dva stáli u Sakury a kontrolovali jak přenos krve do Naruta, tak i přenos krve do Sakury.
Po třech hodinách skončili a na řadu přišel Kakashi. Průběh byl stejný.
Poslední byl Sasuke. Když ho napojovali, nespouštěl oči z Naruta. Věřil, že to, co podstupují mu zachrání život. Přivede ho to zpátky. Zpátky za Sasukem.
"Když vám bude nevolno nebo něco takového, řekněte," upozornili ho doktoři a začali. Sasuke byl odhodlaný vydržet cokoliv. Cokoliv, jenom, aby pomohl Narutovi k životu.
Sasukeho rty se nepatrně pohnuly v nevyřčených slovech. Miluji tě! Kouzelná slova. Odemykají srdce a Sasuke doufal, že i Narutovi pomůžou vrátit se zpátky.

24.Díl Splněné tužby

"Sakuro?" řekl Sasuke do telefonu.
"Stalo se něco?"
"Naruto," hlesl. "Nechce transplantaci, odmítá ji," dodal plačtivě.
"Ale… to přece nemůže. Nepřežije bez ní."
"Nechce… nechce nikomu brát šanci na delší život bez důvodně. Sakuro on je smířený s tím, že zemře."
"Ale… mluvil jsi s ním? Zkoušel jsi ho přemluvit?"
"Zkoušel jsem všechno. Doktoři říkají, že dokud je plně při vědomí, rozhoduje za sebe sám."
"Přijdu a promluvím s ním."
"Dobře, díky." Sasuke položil sluchátko, opřel se o stěnu a sesunul se k zemi. Nechtělo se mu zpátky do pokoje. Nemohl se na Naruta podívat a vědět, že mu umře. Že nesmí nic dělat.


"Naruto, proč tak vyvádíš? Víš dobře, že pokud ji nedostaneš, zemřeš," řekla Sakura.
"Vím a taky vím, že když ji dostanu a umřu, bude to zbytečné."
"Je to risk."
"Nechci to podstoupit."
"Naruto, Sasuke…"
"Já vím, ale… on je silný. A vím, co pro něj znamenám, ale právě proto…"
"Naruto."
Sasuke poslouchal za dveřmi. Když se dlouho nic neozvalo vešel. Sakura se na něj podívala, ale Naruto nechal sklopenou hlavu.
"Sakuro, pojď se mnou," řekl. Sakura se podívala na Naruto a pak na Sasukeho. Nakonec vstala a odešla s Sasukem.
"Nepřemluvila jsi ho, že?" řekl a posadil se na židli na chodbě.
"Ne, tolik mu na ostatních záleží, že hodlá klidně riskovat život."
"Já vím, ale… nemůžu to takhle nechat."
Následující minuty oba mlčeli. Teprve až hlouček doktorů probíhajících kolem nich je probral z přemýšlení.
Sasuke se vyděšeně podíval jakým směrem běží. Přímo k Narutovi.
"Naruto," řekl a okamžitě se rozběhl do pokoje. Jenže mezi dveřmi ho zarazila sestřička.
"Bohužel k němu nemůžete, je na tom vážně."
"Jak vážně? Co je mu?"
"Zpomaluje se mu srdeční tep a upadl do bezvědomí," vysvětlila a postrčila ho do chodby. Dveře se zavřely a rolety se zatáhly. Sasuke byl odříznutý od Naruta a jediné co slyšel bylo nepravidelné pípání a nervózní hlasy.
"Naruto," zakřičel. Ale žádnou odpověď nedostal. Nevěděl kolikrát ještě vykřikl, v hlavě mu hučelo a před očima měl Narutovi oči, které se zavírali.
Chvíli na to se i jemu začali zavírat oči. Svět kolem něj potemněl a jediné, co vnímal byl jeho hlas volající Naruta. Pak viděl jen tmu.


Když otevřel oči, okamžitě ho udeřil proud světla. Chvíli si v hlavě srovnával, co se stalo a kde asi může být. Když si vzpomněl, prudce se posadil.
"Naruto," vykřikl.
"Sasuke?" ozvalo se vedle něj. (Ha schválně, že teď všichni myslíte na Naruta, že? Teda kromě Kagome/Kurama, protože ta ví, jak to skončí)
Vedle postele seděla na židli Sakura (já vím ještě chvíli to sní vydržte)
"Kde je Naruto?"
"On… je v komatu."
"Žije?"
"Žije. Prodělal operaci, dostal ledvinu a vyměnili mu nejzasaženější část jater."
"Kdo?"
"Já. Po tom, co upadl do komatu,, už nebylo rozhodování v jeho pravomocích. Nabídla jsem se, protože ty jsi se zhroutil."
"Jak dlouho jsem byl mimo?"
"Tři dny."
"Chci ho vidět," řekl a vylezl z postele.
"Sasuke musíš vědět, že naživu ho udržují jen přístroje. Kdyby ho odpojili je mrtvý. Neuslyší tě ani kdybys ho prosil. Chci abys to věděl a připravil se na to."
"Zaveď mě za ním!"
Sakura ho odvedla k Narutovi do pokoje. Naruto ležel na posteli. Snad k každé části těla měl připojenou hadičku. V krku měl hadici na dýchání, z hrudi mu vedli dráty. Kolem něj bylo spoustu přístrojů.
"Naruto," hlesl Sasuke. Nemohl uvěřit tomu, že to před ním je Naruto. Bledá kůže, vystouplé kosti. Rozcuchané vlasy.
"Co chtějí dělat?" zeptal se Sasuke aniž by spustil oči z Naruta.
"Budou dál hledat příčinu toho všeho. Pokud… pokud nic nenajdou, hodlají ho odpojit, samozřejmě jen s souhlasem."
"Kdo s tím musí souhlasit?"
"Normálně rodič, nebo zákonný zástupce, ale v tomhle případě o tom rozhoduje sensei. Tedy Kakashi."
"Fajn," řekl Sasuke a otočil se.
"Kam jdeš?"
"Za Kakashim, promluvit si."


"Už jste určitě slyšel o Narutovi," řekl místo pozdravu Sasuke a pozval se dál.
"Jo, je v komatu," řekl a posadil se na židli naproti Sasukemu.
"Určitě víte, že teď máte jen vy právo na rozhodnutí ohledně jeho zdraví."
"Narážíš na odpojení od přístroje?"
"Jo."
"Uvědomuješ si, že když prostě doktoři nepřijdou na to mu je, bude se jen tak trápit."
"Ne!" vykřikl a práskl do stolu. "Nedovolím  mi pomoct, když byl při vědomí, teď nedovolím aby umřel, i kdyby měl spát tři roky. Jestli dáte svolení na odpojení, zabijete ho a já budu pak muset zabít vás," řekl a v očích se mu výhružně zablýsklo.
"Jako u Itachiho?!"
"On mi vzal rodinu a vysloužil si tím smrt mou rukou, jestli vy mi vezmete Naruta, bude vás pronásledovat stejný osud."
S Kakashim to nijak extra nehlo, ale věděl, co je schopný pro ztracenou lásku udělat.

Noví Autor

Ahojky milý čtenáři,

možná jste si všimly, že tu přibyl další autor :3

Ano je to tak přibyla tu Autorka Endaria tak doufám, že se vám budou její povídky také líbyt jako ty moje :3

**Endaria**

**Horori**

Pach krvi

Earth of the strike

**Hentai**

Milovať a zároveň aj nenávidieť

3.Díl EARTH OF THE STRIFE

3.časť:Záhadné stretnutie

Nastalo ráno,Leiko a Sim zobúdzali Endariu a Kasumi.Akonáhle sa zobudili,mysleli si,že zase zaspali."Och nie!Zase sme zaspali!"-hneď Kasumi vstala z postele.

"A pritom sme Kakashimu sľúbili,že prídeme na čas."-dodala Endaria.

"Nie baby,nezaspali ste,je len štvrť na osem,máme ešte kopu času."-povedala Sim.

"Leiko!Vylez z tej kúpeľne,aj ja sa potrebujem umiť!"-kričala Sim.

"Ok,ok,už som tu,môžeš ísť!"-nazlostene povedala Leiko.Zrazu na dvere zaklopala Sayuri a Manami bola s ňou."Dobre ráno,už ste hore?"-opýtala sa Manami.

"Ano sme,našťastie."-zasmiala sa Endy."Počúvajte,videla som chalanov,viete ako sa tvárili?keby ste videli ich tváre!"-smiala sa Sayuri."Dúfam,že Sasormu ta facka stačila."-zasmiala sa Endaria.

Po pár minútach prišla Sakura,Gira a aj Leyen."Čaute baby."-pozdravila ich Gira.

"Sakura,dúfam,že máš te ťaháky na písomky pre nás všetky,pretože mi nič nevieme."-povedala Leyen."Jasne že mám."-odpovedala Sakura."Ďakujeme ti,ty robíš tie najlepšie ťaháky na svete!!-pochválila ju Leiko."Júúj,ďakujem ti"-poďakovala Sakura.Sakura išla po ťaháky a o pár minút sa vrátila."Tak,tu sú!"-zakričala Sakura.

"Ťaháky z matematiky sú pre teba Kasumi,pre teba Endy a pre teba Leyen.Ťaháky z biológie sú pre teba Sim,pre teba Leiko a pre teba Gira a ťaháky z fyziky sú pre teba Sayuri a pre teba Manami."-Sakura dievčatám podávala ťaháky."Ďakujeme ti Sakura."-poďakovali sa dievčatá.

"Ale pozor!Hlavne ti Leiko,Sim a Gira,profesorka biológie,čiže Shizune je veľmi šikovná profesorka a môže vám nájsť ťaháky."-upozorňovala ich Sakura."Jasne že si dáme pozor."-ubezpečovala ju Gira.Bolo 7:45 a Endaria,Kasumi a Leyen boli vo svojej triede.Keď pršiel o päť minút Kakashi,myslel si,že mu oči vyskočia,keď videl Leyen,Kasumi a Endariu sedieť na svojich miestach.Endy si všimla,že sa na ňu čudne pozerá,ale radšej sa otočila,aby ho nevidela.

Po všetkých hodinách sa dievčatá stretli v spoločenskej sále.

"Tak ako dopadli písomky?"-opýtala sa Sakura."Dopadli výborne!!"-šťastne vykríkli dievčatá a objali Sakuru.

"Aha!Tam je Kate!"-vykríkla Sim."Ahoj Kate!"-zakričali dievčatá.

"Ahojte,Kakashi mi povedal že ty Kasumi,Endaria a ty Leyen ste ho prekvapili."-usmiala sa Kate.

Kasumi a Endy sa začervenali."A kde teraz ideš?"-opýtala sa Manami.

"Idem na rande s...no viete s kým."-zasmiala sa Kate."Ahááá,ideš s Kakashim."-chichotala sa Leyen."Ok ja už budem musieť ísť."-Kate sa rozlúčila a odišla.

"No pozrite sa,idú chalani,poďme radšej preč!"-povedala Manami.

"Zase budú obťažovať,máš pravdu,mali by sme ísť!"-súhlasila Sayuri.

No keď chceli ísť,do cesty im pribehli chalani.bola to celá banda:Pein,Sasuke,Itachi,Sasori,Naruto,Ichigo,Gaara,Sai,Deidara.

"Čo zase chcete?"-nazlostila sa Leiko."Chceme aby ste išli s nami na rande!"-povedali spoločne chalani."No určite!Snivajte s nami!"-kričala Sim.

"Ok Ichigo,ja s tebou pôjdem na rande."-odpovedala Gira.Všetky dievčatá na ňu vypulili oči.

"Ty si sa zbláznila?!Ideš s ním na rande?!"-šokovane sa Sim opýtala.

"No a čo,mne sa Ichigo páči,tak s ním idem!"-odpovedala Gira.

"Poďťe aj vy na rande,prosíííím,veď vás to nezabije."-dodala Gira.

"Ok,pôjdem aj ja."-pridala sa Leiko,všetky sa pomali pridali,okrem Sayuri a Endarie.

"Prečo nechcete ísť?"-pýtala sa Leiko."Pretože Sasorimu a Deidarovi ide len o jedno,a to o sex!"-odpovedala Endaria.

"To nie je pravda!!"-vykríkol Sasori a spolu z Deidarom nazlostene odišiel.

"Ako chcete!Ostaňte si tu!"-nazlostene povedala Kasumi.

Večer všetky dievčatá odišli,okrem Endarie a Sayuri."Ostali sme tu sami."-smutne povedala Sayuri."Ja viem,nejdeme sa prejsť len tu do školského parku?"-opýtala sa Endaria.

"Ok,môžme ak chceš."-Sayuri súhlasila.

Sayuri a Endaria sa vybrali do parku.

Zatiaľ na diskotéke:

Zábava vrcholila a naše zamilované páry tancovali ako o dušu,ale trápilo ich,že tu nieje Sayuri a ani Endaria."Čo ti je Kasumi?"-pýtal sa Pein."Chýba mi tu Sayuri a Endy."-odpovedala Kasumi.

"Aj nám chýbajú."-dodali dievčatá.

V parku:

Prešlo už veľa hodín.Počas prechádzky si hovorili rôzne vtipy a dievčenské záležitosti.

"Počúvaj Endy,je už pól dvanástej,sme tu skoro štyri hodiny,dievčata už budú na izbách.poďme radšej naspäť.

"Ok,poďme radšej preč."-povedala Endaria.

No v tom im niekto vošiel do cesty.Nebolo tej postave vidno do tváre,ale keď sa Endaria a Sayuri lepšie pozreli,videli obrysy,ktoré zosvetľoval Spĺn.Bola to nejaká žena."A-ahoj,ako sa voláš?Ako si sem prišla?"-pýtala sa Sayuri.Dievča bolo ticho,neodpovedalo.

"Halóóó,Sayuri sa ťa niečo pýtala!"-drzo povedala Endaria.

To dievča sa postavilo pod svetelnú lampu a začalo sa smiať."Som Psiren."-predstavila sa.

Sayuri a Endaria si všimli,že je nejaká bledá."T-ty si nejaká bledá,niesi chorá?"-opýtala sa Endaria."Nie,ja niesom chorá,ja som nemŕtva."-Psiren sa začala smiať.

Endaria a Sayuri sa len čudovali."Vy vôbec neviete,čo sa deje vo vašej škole?Vaša škola nieje taká obyčajná ako si vy dve myslíťe!"-smiala sa Psiren.

Tak a teraz vás dve zabijem!!"-vrhla sa na nich,ale zrazu ju niekto zastavil.

Keď sa Endaria a Sayuri pozreli za seba,videli Deidaru a Sasoriho."Hej ty!!Vypadni od nich!!!"-kričal Sasori a Deidara sa pridal."Ak sa ich dotkneš,tak ťa zabijeme!!"-zakričal Deidara.

psiren sa len smiala a zrazu zmizla v tme."Kto to bol?"-pýtala sa Sayuri."N-neviem."-odpovedal Deidara.Zrazu Sayuri pobozkala Deidaru.Deidara sa len červenal.

"T-tak Sasori,ďakujem,že si ma zachránil."- Endaria sa mu poďakovala.

"Endy,odpusť mi,že som ťa vtedy chytil za zadok a že som ťa pobozkal."-ospravedlňoval sa Sasori.Endaria sa usmiala:"A ty mi prepáč,že som ti dala facku a že som ťa kvôli nej zahanbila."

Endaria sa zrazu začervenala."Čo ti je Endy?"-opýtal sa Sasori.

Endaria prišla k Sasorimu bližšie a dala mu francuzák.Sayuri a Deidara boli v úplnom šoku.

Keď Sayuri a Endaria prišli naspäť na internát,všetky dievčatá sa na nich hodili.

"Kde ste boli??Báli sme sa o vás!"-hovorili všetky dievčatá naraz.

"Nebojte sa,ja a Endy sme boli len v parku."-usmiala sa Sayuri.

"V parku nás nejaké dievča prepadlo a chcelo nás zabiť,ale Sasori a Deidara nás zachránili."-vysvetľovala im Endaria."Ale prečo si nám nezavolala?!"-nervózne sa pýtala Sim.

"Strašne sme sa báli."-povedala Sakura a Gira.

"Už sme v poriadku."-usmiala sa Sayuri."Už je jedna hodina nadránom,mali by sme ísť spať."-povedala Manami."Máš pravdu."-povedala Leyen.

No v tom okamihu sa otvorilo okno

Pokračovanie nabudúce......

2.Díl EARTH OF THE STRIFE

2.časť-Diskotéka

Ráno sa všetky štyri zobudili, a samozrejme neskoro!Rýchlo si pripravili knihy a utekali do svojich tried.Bolo 8:30,Kasumi a Endaria vbehli do triedy a ako vždy,narazili do učiteľa.

"KASUMI KIOKO,ENDARIA-TEMAKO TIYJARI!!OSTANETE PO ŠKOLE!!"-kričal Kakashi.

"Prepáčte nám,už sa to nikdy nestane."-ospravedlnovali sa dievčatá.

Zatiaľ v triedach,kde chodili Leiko a Sim ich poučovali o tom,o koľkej majú vstávať a chodiť na hodiny vyučovania.Po hodine sa všetkých deväť dievčat stretlo.

"Tak čo?Ako bolo na hodine?"-pýtala sa Manami."Nič také,len ostaneme po škole."-odpovedala Kasumi.

"Hihi,my sme sa tomu vyhli."-smiala sa Leiko a Sim."Mali by sme sa dnes večer zabaviť."-povedala Sakura."Výborný nápad!"-potešila sa Manami.

"Sakura,ty máš také perfektné nápady."-usmiala sa Sayuri.

"Musíme najprv pomôcť Kasumi a Endy pri úteku."-dodala Sayuri.Nakoniec Kasumi a Endaria zo Sayurinou pomocou ušli.

Nastal večer.Leiko,Sakura,Manami,Gira,Sayuri,Kasumi,Sim,Leyen a Endy sa stretli na WC a tam sa začali prezliekať.Všetky sa dohodli,že si oblečú sexi mini sukňe a tričká bez ramienok.

Tak,a mohli vyraziť.Konečne tam došli,hrali tam všetky ich obľúbené piesne,potom tam zrazu stretli Kate."Ahoj Kate!!"-všetky zakričali.

"Čaute moje lásky!"-zakričala z radosťou Kate.

"Nemala si byť vo francúzsku?"-opýtala sa Leyen."Bola tam nuda,takže som sa vrátila."-povedala Kate."Sme radi,že si sa vrátila."-povedali dievčatá.

Zrazu sa za nimi objavil Kakashi."Čo tu robíte dievčatá!Máte byť na internáte!"-Kakashi sa na dievčatá prísne pozrel."Prosím,nechajte nás tu."-prosili ho."Dobre,ale ty Endaria a ty Kasumi mi sľúbte,že zajtra prídete na moju hodinu načas."-povedal Kakashi.

"Jasne,že prídeme,nebojte sa."-sľubovala Kasumi a aj Endy."Jeej,môžme tu ostať!"-zaradovali sa dievčatá."AHA!Tu si láska."-potešila sa Kate."ČO??Ty chodíš z našim učiteľom?!!"-začudovali sa dievčatá.

Sakura,Manami,Gira a Leyen skoro odpadli.Leiko,Kasumi,Endy,Sim a Sayuri sa len smialy.

"Ano,chodím s ním."-začervenala sa Kate."Tak všetko dobré vám dvom prajeme."-zablahoželali im dvom dievčatá."Ďakujem."-poďakovala im Kate.

"My vás dvoch necháme."-povedala Leiko."Poďme dievčatá!"-Sim veselo vykríkla.

No keď sa Endaria otočila,myslela,že ju porazí.Videla tam Naruta,Sasukeho,Peina,Sasoriho,Gaaru,Itachiho,Deidaru,Ichiga,Saia a ostatných z ich bandy.

"Pozriťe!Tam je aj môj Sai!"-poťešila sa Leyen.

"A zase budú problémy."-povedala Gira."AHA!!Tam sú tie naše mačičky!!"-vykríkol Deidara.

"Vidím ich."-povedal Itachi."Poďme za nimi!"-vykríkol Sasori a dodal:"Chcem zbaliť Endy!"

"Jasne,jasne,my vieme."-povedal Pein.

"Oni idú k nám!"-povedala Leiko."Tam máš Naruta,moja."-zasmiala sa Sim spolu s Girou.

"Jééj,moja láska!"-vykríkla Sakura a rýchlo utekala za ním.

"No čaute dievčatá,ako sa máte?"-spýtali sa chalani.

"Dajte nám pokoj!"-kričala Sayuri.

Sim sa pozrela na Gaarua a začervenala sa."A-ahoj Gaara."-pozdravila ho."Ahoj Sim,ako sa máš?"-opýtal sa Gaara.

"Ja sa mám perfektne."-zamilovane sa naňho pozrela.

"Dobre,dobre,poďme ďalej,a vy nás nechajte na pokoji!"-povedala Endaria.

Keď sa Endy otočila,zrazu ju Sasori chytil za zadok,otočil ju naspäť smerom k nemu a pobozkal ju."PAAAAAAF!!"-dala mu takú facku,že Sasori prevrátil osem stoličiek.

Všetci naokolo sa začali smiať.Chlapci od hanby utiekli.Počas úteku sa Pein hádal zo Sasorim."Nemusel si ju chytiť za zadok a potom ju ešte pobozkať!!!"-kričal na Sasoriho Pein.

"Ale keď je taká sexi,ja ju chcem!!!!"-odpovedal Sasori."Drž hubu Sasori a utekajme!!"-kričal Pein.

"Bola si perfektná Endy."-smala sa Gira a spolu s ňou aj Leiko,Kasumi,Sim,Leyen a aj Sayuri.

Naopak,Manami a Sakura boli smutné,že už chlapci odišli.

"Prečo si to urobila?!!Kvôli tebe Itachi a Naruto odišli!"-nahnevali sa na Endariu.

"Dajťe Endy pokoj!!"-kričala Kasumi.

"Presne tak,prestaňte!Endy urobila správnu vec!"-povedala Leyen.

"Ja by som to ťiež urobila."-povedala Leiko."No určiťe!Neveríme ti."-povedala Manami a Sakura.

"Tak neverte!"-povedala Leiko.

Prešlo pár hodín,a dievčatá sa vrátili do internátu,aby ráno nezaspali.

Pokračovanie nabudúce...

1.Díl EARTH OF THE STRIFE

1.časť-Začiatok školy

Tak,a je tu posledný deň prázdnin.Ako tie prázdniny ubehli.Deväť dievčat ležalo na tráve a pozorovali oblohu."Zajtra je začiatok školského roka,nevieš s kým budem na izbe Endy?"-opýtala sa Leiko."To zatiaľ neviem."-odpovedala Endaria.Gira Endarií skočila do reči a spýtala sa:"Sú tam pekný chalani?"

"No jasne Gira."-usmiala sa Endaria."Kasumi ti poradí,však Kasumi?"-zasmiala sa Leiko.

Kasumi sa zasmiala a do Leiko šťuchla:"Ale aj ty sa priprav,že ti nejakého nájdem."-Leiko sa od zlosti na Kasumi uškrnula.

"Nechaj ju Kasumi!"-zakričala Sayuri."Najprv vyrívaš do mňa a teraz do Leiko,už sa ukludni!"-už sa chceli začať biť."Heej,prestante!"-Simeonnah hneď pribehla aj z Leyen,Manami a Sakurou.

Nakoniec sa nebili len dve dievčatá,ale ich bolo už šesť.Gira a Leiko sa išli skryť,ale Endaria ostala a chcela ich upokojiť.

"Dievčatá!Prestaňte!Koľko máte rokov??!!Ste ako malé deti!Veď sme kamošky a dnes je posledný deň prázdnin,tak si to musíme užiť!"-kričala Endaria.Konečne sa dievčatá prestali biť.

"Dobre,dobre,už sa nebudeme biť"-povedali dievčatá.

"No to som rada."-usmiala sa Endaria."Leiko,Gira,vyleste!"

Keď už boli všetky dievčatá pohromade,Kasumi navrhla cestu do mesta.

"Tak dievčatá!Ideme do mesta!"-vykríkla Kasumi.Po ceste sa rozprávali o chalanoch.

Simeonnah sa usmiala na Kasumi:"Ktorý chalan sa ti v škole páči?"

Kasumi sa začervenala:"To nemusíš vedieť."

"Jej sa páči Pein!!!"-s úsmevom zakričala Leyen."Ahááá,takže Pein!!"-šibalsky sa uškrnula Sim.

"Poviem to Peinovi,hihi."-zasmiala sa Sim."Len to skús a uvidíš!"-nazlostila sa Kasumi.

Po piatich hodinách sa dievčatá vrátili z mesta späť.

"Simi,kam ideš?"-opýtala sa Leiko.

"Ja musím ísť domov,lebo zajtra ideme do školy a Konoha nieje blízko,takže musím skoro vstávať."

Nakoniec išli všetci domov."Uvidíme sa pri autobusovej zastávke!!Čaute!!"

Nastalo ráno.Leiko,Endaria a Kasumi samozrejme zaspali,ale našťastie stihli na autobus do Konohy.Po dvoch hodinách prišli do Konohy a všetky utekali do internátu.

"Konečne sme tu!"-vzdychla si Leyen."Tak poďme dnu!"-Gira si išla poprezerať celý internát a školu a Leiko čakala,kde bude mať izbu.

Kasumi,Endy a Sim pribehli k Leiko:"BUDEŠ S NAMI NA IZBE!!!"

Leiko sa veľmi potešila a hneď si išla po kufre.

Gira bola nakoniec z Manami,Sayuri a s Leyen."Tak a sme v izbe."

Leiko,ty budeš mať posteľ pri okne-povedala Sim."Ano,jasne."-usmiala sa Leiko.

Prišiel večer a Leiko a Endy sa chystali spať.Kasumi a Sim sa samozrejme hádali,že ktorá z nich sa pôjde prvá sprchovať.Leiko a Endy si ľahli na postele a povedali:"Dobrú noc."

Pokračovanie na budúce.

2.Díl Pach krvi

Konečne nastalo ráno a ja som sa zobudila,ale zase pršalo.Našťastie bola Sobota a ja som nemusela vstávať do školy.Znova som si ľahla,ale to moje leňošenie prerušilo zvonenie môjho mobilu.Volala mi mama."Prosím??Čo sa deje mami?"-opýtala som sa."Ja...no vieš,nejako sa to presunulo,takže budeš sama pár dní.Prepáč mi zlatko."-oznámila mi mama."Och..tak čo už narobím,nejako to tu sama zvládnem."-povzdychla som si."Moja,raňajkovala si??Upravila si si posteľ?"-pýtala sa."Hmmm..ešte nie,prepáč.Ty si ma zobudila."-povedala som unavene."Och zlatko,prepáč mi,ale naraňajkuj sa a oprav si posteľ.Niesi už dieťa,máš predsa devätnásť rokov,si už dospelá žena."-poučovala ma."Áno mami,ja viem."-znechutene som súhlasila."ešte niečo?"-dodala som."Áno,aj dnes príde Shizune večer ku tebe."-povedala."Už sa teším."-usmiala som sa."Tak dobre,som rada.Už musím končiť zlatko,tak pááá."-rozlúčila sa."Páááá."-zložila som telefón.

---

Opravila som si posteľ a utekala som do kuchyňe a naraňajkovala som sa.Potom som si išla zapnúť televízor."Nič dobré nedávajú..ako vždy."-zašomrala som si popod nos.Zrazu mi cez otvorené okno vybehlo do domu malé čierné mačiatko."Och..ty tu čo robíš?Ty si ale zlatučké.Nechám si ťa.Komu si sa stratilo?"-konečne po dlhom čase ma niečo potešilo.Vyzeralo hladné,tak som mu dala mlieko.Ja som zatiaľ pozerala televízor.Zrazu mi niekto zaklopal na dvere."Áno..už idem."-kričala som.Keď som otvorila,pred dverami stál ten záhadný chlapec."Stratilo sa mi mačiatko a videl som,ako beží ku tebe."-povedal."Áno Itachi,vybehlo ku mňe jedno.Je čierne však?"-povedala som."Áno je."-potichu odpovedal."Tak to je asi tvoje,dala som mu mlieko,pretože bolo hladné."-usmiala som sa.Jeho hlas bol krásny,konečne som ho počula,no on mal takú chladnú tvár.Podala som mu mačiatko."Ďakujem."-poďakoval sa mi a rýchlo a bez slova odišiel."Hmmm..ten chlapík je čudný."-povedala som si a pokojne som sa vrátila k svojej obľúbenej činnosti,no nemohla som na jeho hlas zabudnúť.

Konečne prestalo pršať a búrka na chvíľu ustála."No...pôjdem sa trošku poprechádzať."-rozhodla som sa a rýchlo som sa obliekla.Konečne som vyšla z domu na čerstvý vzduch.Všimla som si krásny tichý park a tam som aj išla."To je krása."-pomyslela som si.Na nič som nemyslela,bolo mi jedno,či začne pršať.Nechcela som z parku odísť.Zrazu som zazrela skupinu chlapov a medzi nimi bol aj Itachi,ten tajomný chlap.Všetci sa na mňa odrazu pozreli.Zľakla som sa,pretože to nebol normálny pohľad.Chlapec zo zelenými vlasmi na mňa hľadel,akoby ma chcel zabiť a ostatný sa k nemu pridali,okrem Itachiho.Hneď som sa spamätala a utekala som preč,znova som mala hrozný strach.Našťastie som sa z parku vrátila živá a zdravá,ale jednu smolu som mala.Začalo znova pršať a poriadne som zmokla.

Zrazu sa nad mojou hlavou zjavil dáždnik."Ahoj Endy,čo ty tu robíš po takom daždi?"-opýtal sa ma Naruto."Och..iba som išla z parku a pristihol ma dážď.Ja mám ale smolu."-zasmiala som sa a z Narutom som pokračovala v ceste domov."Odprevadím ťa,ok Endy?"-povedal mi a ja som súhlasila."Tak,a sme tu."-povedala som a ukázala som na tú veľkú vilu."Ty máš ale super domov."-Naruto žasol."Och..tak ja radšej idem Endy,moji rodičia ma roztrhajú na kúsky,ak neprídem načas."-povedal mi a usmial sa na mňa."Tak sa maj Naruto a prajem ti krásny deň."-usmiala sa na neho a vošla do svojho domu."Hmmm....pre mňa to nieje krásny deň."-pomyslela som si a ľahla som si na gauč.Zrazu začalo pršať ešte viac a blýskalo sa neskutočne silno,a hrmelo ešte horšie.Pocítila som strašidelný chlad."Och...musím si zapnúť ohrievač,inak tu zamrznem."-pomyslela som si a hneď som ho aj zapla.V dome bolo strašné ticho,bolo počuť iba hrmot a kvapky dažďa,ktorý búchal na okná.

Nikdy by som si nepomyslela,že to bude také strašidelné,ale to,čo som zažila potom,to bolo ešte hrozivejšie.Zrazu som počula pomalé kroky,ktoré išli z poschodia.Veľmi som sa naľakala a bála som som sa ísť do mojej izby,z ktorej práve tie kroky išli.Zrazu tie kroky stíchly,a keď sa zablislo,na stene sa objavil tieň. Bol to duch.Radšej som zapla televízor,strašne som sa bála.Zrazu mi znova niekto zazvonil na zvonček na dverách.Znova som sa postavila a išla som otvoriť."Ahoj Endy,priniesla som ti nejaké koláče."-povedala mi Sakura."Och..nenusela si,ďakujem."-konečne som sa znovu zasmiala."Nechceš sa prejsť??"-opýtala sa ma a ja som samozrejme súhlasila.Konečne prestalo pršať a mi sme mohli vybehnúť von."No konečne,neznášam také počasie."-povedala som."Budeš si musieť zviknúť,pretože tu je také počasie často."-povedala mi zo smiechom Sakura."No...to bude nuda."-povzdychla som si,ale chcela som si tú prechádzku užiť.Myslela som len na jedného človeka,na Itachiho.

"Počúvaj Sakura.Vieš niečo o Itachim??"-zvedavo som sa opýtala."Hmm...ani nie.Neviem o ňom nič."-povedala,ale v tvári som jej videla hnev."Sakura??Čo sa deje?"-čudovala som sa,ešte som ju takú nevidela."To si nevšímaj Endy,nič sa nedeje."-povedala Sakura."Hmm..ten Itachi je zaujímavý."-povedala som,ale razu sa na mňa Sakura vražedne pozrela."Toto nehovor,nenaleť mu,iba ti ublíži."-povedala.Ja som jej vôbec nerozumela,ale radšej som to nechala tak."Počúvaj,dnes som videla ducha.Čo si o tom myslíš?"-opýtala som sa Sakury."To sa ti iba zdalo,keď je búrka,všeličo môžeš vidieť,ale duchovia neexistujú."-povedala Sakura."Ale ja som ho videla."-trvala som na svojom."Pozri Endy,keď má človek strach,vidí všeličo a má halucinácie.Neboj,to sa ti iba zdalo."-povedala a sadla si na lavičku."Hmm...tak dobre,bola to iba halucinácia."-povedala som a aj som si to začala myslieť."Och...už som úplný blázon."-zasmiala som sa."Nie..niesy blázon,aj ja mám niekedy halucinácie."-aj Sakura sa zasmiala."Och..už bude tma,musím sa vrátiť domov.Tak sa maj Sakura."-povedala som a odchádzala som.Sakura mi ešte kývala a aj ona odišla.Konečne som dorazila domov a mohla som si ľahnút.Netrvalo dlho a konečne som zaspala.

Pokračovanie nabudúce.....................

1.Díl Pach krvi

1.máj 2010.Ďeň,keď konečne prídem do Tokya za mamou.Cesta je dlhá a únavná,ale teším sa,ako budem bývať z mamou.Cestujem už asi tak 3 hodiny a je presne polnoc.Chcelo sa mi spať,ale radšej si vyťiahnem denník,aby som si zapísala svoje zážitky.

*30.apríl 2010

Milý denníček.Ráno som si zbalila posledné veci do kufra a strašne som sa tešila na to,že opustím Osaku a privítam nový domov-Tokyo.Poobede som sa išla posledný krát poprechádzať,aby som sa z mojím mestom rozlúčila.Nemala som v nej priateľov a tak som sa nemala s kým rozlúčiť,išla som iba na cintorín za mojim otcom,ktorý...ktorý umrel pred týždňom pri autohavárií a hodinu som pri hrobe preplakala.Keď som prišla konečne domov,zistila som,že je načase ísť na stanicu,pretože som to mala veľmi ďaleko.Bola až na konci mesta.Cesta tam mi trvala taxíkom hodinu a pól,a možno aj viac,keďže je to na konci mesta.Po ceste sme ešte zastavili,aby som si kúpila niečo na jedenie a pitie,a potom som mohla znova vyraziť.Cesta taxíkom bola otravná,pretože taxikár počúval celý čas pieseň,ktorú nenávidím.Strašne mi to pílilo uši a myslela som,že mu to vypnem.Nakoniec som dorazila až na stanicu.Jedno ti poviem milý denníček,bolo to to najhoršie,čo sa mi mohlo stať,pretože mi ušiel prvý vlak a druhý mi pôjde až o 21:00.Čakala som dosť dlho,až nakoniec konečne prišiel a ja som mohla konečne nastúpiť a teraz som tu a píšem si do teba všetko,čo som dnes,lepšie povedané,už včera zažila.*

Tak,konečne som napísala čo som chcela a mohla som sa konečne vyspať.Neprešlo dlho a zobudila som sa na strašný sen.Snívalo sa mi o meste a zrazu sa v ňom rozliala krv."Och..to bol ale sen."-povzdychla som si a ďalej som mohla znovu spať.Nespala som ani tri hodiny, a vlak ma zobudil.Hlásilo,že je v meste Tokyo."Konečne."-zašomrala som si popod nos.Konečne som vyšla z vlaku a mohla som sa nadýchať čerstvého vzduchu.No v Tokyu pršalo,a to sa mi vôbec nepáčilo,pretože dážď neznášam.Zrazu som tam uvidela svoju mamu,ako na mňa radosťou kričí.Moja matka je podnikateľka,a je zázrak,že prišla."Ahoj zlatko,konečne si tu.Poďme rýchlo domov."-povedala mi mama a ťahala ma rýchlo do auta,do veľmi drahého auta.Bola to limuzína."Och mami,zasa si kúpila auto?"-povedala som znechutene,pretože to je jej piaté auto."Áno,ale neboj sa,aj tebe som kúpila auto.A nielen jedno."-usmiala sa na mňa a konečne sme mohli vyraziť domov.

Konečne sme došli domov."No vidím,že aj dom je úplne prerobený.Je väčší."-povedala som jej."Áno,všetko som tu prerobila.Máme aj väčší bazén,záhradu,ako si povedala,aj dom.Vlastne je to už vila."-povedala mi.Matka ma zatiahla do garáže a ukázala mi,aké dve autá mi kúpila.Keď som sa pozrela,neboli tam len dve,ale bolo ich tam deväť."A..ako je možné,že je ich tam deväť?"-opýtala som sa mami."No vieš,tvoj otec zbieral drahé autá a keď umrel,zanechal ti všetých sedem áut."-povedala mi a ja som sa strašne potešila.Potom som vletela do domu a vošla som do izby,v ktorej som ako trojročná spala."Och..je úplne iná."-povedala som si a začala som si ju prezerať.Vonku stále pršalo,takže som nikam ísť nemohla.Pozerala som sa teda len z okna.Bol strašný lejak,bola strašná búrka.Akoby v tomto meste nebol ani život.Dažďoé kvapky búchali na strechu môjho balkóna a neďaleko bol cintorín,ktorý som zreteľne videla.Prešli mi chrbtom zimomriavky a nemala som chuť pozerať na cintorín.Vždy som mala z nich strach a ani som na nich nechodila,vždy som z nich mala zlé sny.

Prešlo pár hodín a bolo už neskoro večer a pomaly som sa chystala spať,pretože zajtra idem do novej školy.Pozrela som sa cez okno.Konečne prestalo pršať,ale nanešťastie sa ešte blískalo.Pozerala som sa všade,len na jedno miesto som sa bála pozrieť,bol to ten cintorín.To bolo jediné miesto,ktoré bolo v noci desivé.Radšej som vypla svetlo a ľahla som si.Zrazu sa mi sníval ten istý sen-Tokyo bolo celé krvavé.Znova som sa zobudila a nemohla som zaspať,bol to otrasný sen.Vyšla som zo svojej izby a musela som ísť do kuchyne,aby som sa mohla napiť.Bola presne polnoc."Prečo do čerta nemôžem zaspať?!"-hnevala som sa sama na seba.Vrátila som sa teda do sojej izby a znovu som si ľahla.Mala som strašne čudný pocit,akoby ma niekto sledoval.Zrazu sa v izbe zaplo svetlo.Strašne som sa naľakala."Och Endy,ty ešte nespíš?"opýtala sa ma mama."Nejako nemôžem zaspať,mám nočné mory a mám strašne čudný pocit."-vysvetlila som jej to."Ja viem dcérka,dejú sa tu čudné veci.Len pokojne spi,nič sa ti nestane."-povedala mi a znova mi vypla svetlo.Naďalej som ležala,ale mala som ešte horší pocit,teraz som cítila,akoby niekto bol v mojej izbe.Rýchlo som sa otočila,ale nikto v mojej izbe nebol."Och...už zase mi šibe."-povedala som si a otočila som sa naspäť.Konečne som nerušene spala.

Nastalo ráno,ale zase nesvietilo slnko.Nechcelo sa mi výjsť z postele a tak som ešte chvíľku ležala.Zrazu mi do izby vošla mama."Zlatko,ale no ták,vstaň.zmeškáš svoj prvý deň v novej strednej škole."-povedala mi mama a stiahla ma z postele."Mami,nepreháňaj to."-povedala som jej unavene."Vidíš??To máš zato,že si išla neskoro spať.Niesi vyspatá.A mimochodom,dnes neprídem domov.Budeš tu sama,pretože idem na jedno stretnutie do susedného mesta."-povedala a vybehla do kuchyne."Už zase nebude doma."-zašomrala som si a tiež som išla do kuchye.Na stole ma čakali chutné raňajky."No zlatko,ja musím ísť.Pekne sa naraňajkuj a choď do školy.Zajtra prídem asi tak poobede,takže nič nesmieš vyparátiť."-povedala a odišla."No a teraz budem úplne sama,och..."-pozdychla som si a išla som sa prezliecť do mojej školskej minisukňe.

Znova začalo pršať."No zbohom!!!Kedy konečne nebude pršať?!!"-nahnevala som sa.Vzala som si dáždnik a na stlo som našla kľúče od môjho auta,teda od mojich všetkých áut,tak som si jeden vybrala a išla som do garáže.Keď som vyskúšala,aký kľúč som vzala,zrazu sa do hora otvorili dvere na krásnom športovom červenom Ferrari."Och..to je super."-strašne som sa potešila a vošla som do neho a dvere sa zatvorili.Po pár minútach som automaticky zavrela garáž a odišla som autom do školy.

Po pár minútach som došla do školy."Hmm...nieje až tak zlá."-zamrmlala som si popod nos.Namierila som si to ku školskej bráne a vošla som dnu.Keď ma študenti uvideli,začali si šepkať."Och...ďalší namislený."-zašomrala som si.Zrazu sa mi za chrbtom objavil blonďavý chalan."Ahooooj,vidím,že si tu nová.Nepotrebuješ sprievod?"-opýtal sa ma."Hmm...tak dobre,ale viac krát ma takto nestraš."-povedala som mu."Tak dobre.Och..zabudol som sa ti predstaviť.volám sa Naruto Uzumaki a ty budeš asi chodiť do tej istej triedy,ako ja."-usmial sa."Och...teším sa.Mimochodom,ja som Endaria-Temako,ale môžeš ma volať Endaria,alebo Endy."-usmiala som sa na neho a pomaly som kráčala za ním."Ehm..Naruto??Ako často tu prší?"-opýtala som sa ho."Och,dosť často."-povedal a otočil pohľad na iné miesto."Prepáč,len som sa opýtala.Pripadá mi to mesto akési čudné."-usmiala som sa."Aj mňe."-povedal a stíchol."Čo sa deje,ehm...Naruto?"-opýtala som sa ho zvedavo."Och..nič."-zrazu sa na mňa usmial."Tak dobre,nič sa teda nedeje."-povedala som mu.Naruto sa na mňa usmial."Nebudeš to tu mať ľahké,pretože vyučovanie sa končí niekedy až o šiestej večer."Och nie..to bude otrava,ale dnes je piatok.Dúfam,že dnes nebude také dlhé vyučovanie."-povedala som mu."Niee..dnes sme v škole iba do pól jednej.Do šiestej máme iba v pondelok a vo štvrtok."-zasmial sa.Konečne sme prišli do triedy.Učiteľka ma pekne privítala a keďže nebolo veľa miest,posadila ma k jednému čudnému chalanovi.Stále sa na mňa pozeral,akoby ma chcel zjesť.Všetci sa na mňa pozerali a čudovali sa,že sedím práve tam."Nooo..nech vám neodpadnú oči."-povedal im Naruto."Ďakujem,že ma obraňuješ."-usmiala som sa na Naruta.

Zrazu ku mne prišlo ružovovlasé dievča."Ahoj,som Sakura Haruno."-usmiala sa na mňa."Och..ja som Endaria-Temako Tiyjari."-povedala som a podala som jej ruku."Myslím,že budeme dobré priateľky."-povedala som si a usmievala som sa.Hodina konečne začala a strašne som sa nudila."Ehm...ako sa voláš?"-opýtala som sa chlapca,ktorý sedel pri mňe.vôbec nič nepovedal,iba sa pozeral."Hmm..prečo nič nehovoríš?"-opýtala som sa ho,ale znova nič nepovedal.Otočila som sa teda k Sakure."Kto je ten chlapec?"-opýtala som sa Sakury."Och...to je Itachi.Je čudný..je hrôzostrašný a bledý."-povedala mi Sakura."Mňa nevystrašíš."-zasmiala som sa a pozerala som sa do knihy.

Hodiny konečne ubehli a konečne som mohla odísť domov.Keď som prišla,v dome bolo ticho,až príliš veľké ticho.Znepokojovalo ma to,a tak som si pustila pomalú hudbu,pri ktorej som zaspala.Keď som sa zobudila,už sa stmievalo.Oblaky začali zapadajúce slnko prekrívať a nakoniec zmizlo.Znova začala búrka.Pre mňa to bolo ešte horšie,pretoťe som bola v tomto veľkom dome sama.Mama sľúbila,že vybavý nejaké slúšky,ale zatiaľ sa tak nestalo.Dostala som obrovský stracha začala som pozerať televízor.Zrazu v mojej izbe niečo zabuchalo.Strašne som sa naľakala,ale nakoniec som tam išla."Och...ten prekliaty vietor otvoril okno."-strašne sa mi odľahlo a zatvorila som ho.Strašne vonku fúkalo a keď sa blízkalo,osvetľovalo to cintorín.Omylom som sa na neho pozrela a dostala som ešte väčší strach."Nie..nesmiem sa na neho už ani pozrieť!"-zakazovala som si to a išla som naspäť k televízií.Pozrela som si správy.Hlásilo,že našli nejakého muža.Bol zabitý údajne nejakým zvieraťom."Hmm..tak to si musím radšej dávať ešte väčší pozor."-povedala som si a išla som sa navečerať.Zrazu niekto zazvonil.Rozbehla som sa otvoriť a keď som otvorila,stála tam nejaká žena."Ahoj Endy,som Shizune.Som priateľka tvojej mami.Volala mi,že mám na teba dávať pozor aspoň do noci,kým nezaspíš."-usmiala sa na mňa."Tak poďťe ďalej."-pozvala som ju dnu."Nedáte si kávu?"-opýtala som sa jej."Och nie,ja kávu nepijem."-bola strašne milá."Je dobré,že ste prišli.Sama by som sa tu asi zbláznila."-povedala som a ponúkla som jej aspoň džús."Ja viem,tvoja matka mi vravela,že si taký plachý typ dievčaťa,ale doma sa nemusíš ničoho báť.Nikto ti neublíži."-povedala mi a odpila si z džúsu.

Zamyslela som sa."Hmm..nebojím sa tu,len nooo...viete..tu neďaleko je starý cintorín a ten ma tak stresuje.Nemám rada cintoríny a ani na nich nechodím,aj keď idem z niekym."-priznala som sa.Shizune zrazu stuhla."Č-čo sa deje Shizune?"-naľakane som sa opýtala."Ale nič,dobre robíš,že na neho nechodíš.Je to tam strašne nebezpečné.Nikto na neho nechodí,je to už opustený cintorín.Poviem ti jedno,povráva sa,že ten cintorín je prekliaty.Niektorí vravia,že tam číha smrť,ale to sa len vraví,ani to nieje pravda."-zasmiala sa Shizune.Jej slová ma desily,ale napokon som sa nad tým zasmiala."Aký je starý?"-opýtala som sa."Hmm...má vyše päťsto rokov."-povedala mi."Ahááá...preto vyzerá tak strašidelne."-povedala som.

Bola takmer polnoc.Zrazu som počula niečo buchnúť."Shizune??Čo to buchlo?"-opýtala som sa."Hmm...asi iba vietor,je veľmi silný."-povedala."A choď už spať."-dodala.Pobrala som sa teda do svojej izby a pripravila som sa k spánku.Konečne som si ľahla a snažila som sa zaspať.Shizune mi vypla svetlo a odišla.Znova som ostala v dome sama a pociťovala som obrovský strach.Aby som sa nebála,radšej som si zapla lampu a tak som zaspala.

Pokračovanie nabudúce..........

3.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Endaria vošla do svojej izby a zavrela sa.Bála sa,že jej vojde do izby Itachi.Nemohla zaspať,lebo myslela na tú strašnú noc z Itachim.

Zrazu jej niekto zaklopal na dvere.

"To som ja,Konan."-ozvala sa.

Endaria išla otvoriť dvere."Poď do jedálňe,je obed."-oznámila jej Konan.

"Ja...ja nemám hlad."-smutne Endaria povedala.

"Čo sa stalo?"-opýtala sa Konan a zatvorila dvere,aby sa mohli porozprávať.

"No.....vieš....tá misia bola....bola hrozná."-Endaria sa rozplakala.

"Čo sa stalo?"-naľakala sa Konan.

"Ok,poviem ti to,ale musíš udržať tajomstvo."-povedala Endaria.

"prisahám,že to nikomu nepoviem."-prisahala Konan.

na Konan sa mohol každý spoľahnúť,nikdy nikomu neprezradila to,aké tajomstvo sa dozvedela.

"No vieš.....I.Itachi.....on.....on ma znásilnil."-prezradila to Endaria.

"Čože?!!!"-nahnevala sa Konan a objala Endariu.

"Bolo to strašné."-Endaria sa jej vyplakala na ramene.

"Nesmieš na to myslieť.No vieš...Itachi má rád sex,a ty sa mu strašne páčiš."-povedala Konan.

"Strašne sa bojím,že sa to zopakuje."-Endaria sa strašne triasla.

"No...možno áno,ale ty si dávaj pozor,ok?"-povedala Konan.

"Sľubujem."-usmiala sa Endaria.

Obidve potom odišli do jedálne,a tam dal Pein Endarií Akatsuki prsteň.

Po dobrom obede sa Endaria natešene pozerala na prsteň,ktorý dostala.

Endaria sa radšej vybrala do izby,aby si trošku pospala,no keď prišla,zbadala Itachiho v jej posteli.

"Ty tu čo robíš?!!"-znova sa Endaria nazúrila.

"Chcem byť s tebou,ľahni si ku mne zlatko."-provokoval ju.

"Padaj!!"-skríkla Endaria.

"Nejdem nikam."-povedal Itachi pokojne.

"Ok,tak idem preč ja."-povedala Endaria.

"Hej!Poď sem!"-skríkol Itachi.Zrazu prišla Konan.

"Ty čo robíš v Endarinej izbe?!!"-nahnevala sa Konan.Itachi sa zľakol,obliekol sa a utiekol preč.

"Ten idiot!"-Konan bola veľmi nahnevaná.

"Vidíš to?Už mi zase nedal pokoj."-povedala Endaria."Áno videla,to je ale debil."-povzdychla si Konan."Ok,ty si choď ľahnúť a zavri sa."-dodala Konan.

"To si píš,že sa zatvorím."-povedala Endaria.

Konan odišla a Endaria sa zatvorila v izbe,aby jej tam Itachi nevošiel.

Bála sa zaspať,ale nakoniec zaspala.

Keď vstala,bolo skoro večer.Vybrala sa teda do sály,kde už boli všetci,nanešťastie pre ňu aj Itachi."Bože,už zase ho vidím!"-zašomrala si Endaria a sadla si na kreslo.

Zrazu si k nej naschval prisadol Itachi.

Endaria si myslela,že ho pred všetkými zabije.

"Čo sa deje Endy."-spýtal sa Kakuzu.

"Nič sa nedeje,len nemám dobrú náladu."-zaklamala Endaria.

"Endy byť dobré dievča."-ozval sa Tobi.

Endaria sa na neho milo usmiala a Tobi sa začervenal.Itachi priam zúril,strašne žiarlil.

"Takže,chcem vám oznámiť,že zajtra sa vyberieme k jazeru a tam si oddýchneme."-povedal Pein.

Endaria nemala dobrú spomienku na jazero,tam jej totiž Itachi vzal panenstvo.

"No perfektne,zase jazero."-zašomrala si Endaria.

Konan videla,že sa Endarií ten nápad nepáčil.

"Ok,môžte sa ísť vyspať."-povedal Pein.

Endaria sa znova vrátila späť do izby,ale keď chcela zavrieť dvere,vletel jej tam Itachi.

"Do čerta!!Vypadni!"-zakričala.

"Ale no ták Endy,nebuď taká zlá."-povedal Itachi a približoval sa ku Endarií.

"Opováž sa ma dotknúť,a zabijem ťa!"-vyhrážala sa Endaria.

Itachi pre istotu zavrel dvere a kľúč hodil na zem.

Endaria mala zlé tušenie.

Itachi prišiel ku nej a pobozkal ju.

"Sex v lese pri jazere sa mi strašne páčil,ale v teplúčkej izbe v posteli to bude ešte krajšie."-povedal Itachi.

"Nechaj ma!"-hnevala sa Endaria.

Itachi ju pomaličky položil na posteľ a vyzliekol sa.

"I..Itachi,prosím,nechaj ma."-prosila ho Endaria.

"Nie,nenechám ťa,vzrušuješ ma.Chcem sa s tebou milovať."-povedal jej Itachi.

Itachi Endariu zase znehybnil a zase sa nemohla brániť.

Itachi ju začal vyzliekať a bozkával ju.

"Prestaň!"-kričala Endaria.

Itachi jej položil palec na pery a vnikol do nej.Itachi kričal od vzrušenia a divoko do nej vnikal.

Celý roztúžený a vzrušený jej začal masírovať vagínu.Endaria to nemohla vydržať a strašne ju to vzrušovalo.

Itachi videl,ako na to Endaria reaguje a tak do nej zase strčil penis.

Endaria vášnivo vykríkla,aj keď nechcela.

"Itachi,už dosť!"-kričala zúfalo.

Itachi naberal na rýchlosti a potom nastal u obidvoch orgazmus.

"Choď preč Itachi!"-kričala Endaria.

"Nikam nejdem,ostanem pri tebe."-povedal.Endaria sa ho nemohla zbaviť,a tak musela prespať s ním.Keď sa Endaria ráno zobudila,radšej sa rýchlo obliekla a utekala do jedálne,aby sa nemusela s Itachim znova milovať.

Konan si Endariu v jedálni všimla.Videla,aká je Endaria roztrasená.

"Čo sa stalo Endy?"-opýtala sa.

"N..nič Konan,nemaj strach."-Endaria sa hanbila povedať,že musela z Itachim stráviť noc.

"Niečo sa deje a myslím,že viem.Itachi to zase urobil,však?"-povedala Konan.

Endaria sklonila hlavu."Áno,urobil to."-priznala sa.

"Ale tento krát u mňa spal celú noc."-dodala Endaria.

"Myslím,že sa ho už nezbavíš."-povedala Konan.Endaria zosmutnela."Lenže...lenže...ja som urobila chybu."-povedala.

"Akú chybu?"-spýtala sa Konan."No vieš.....no.....keď do mňa vnikol,vzrušilo ma to."-povedala Endaria utrápene.

"Ty za to nemôžeš Endy,netráp sa."-utešovala ju Konan a objala ju.

"Aha,už ide.A je strašne spokojný."-znechutene Endaria povedala.

Itachi smeroval rovno ku nej a Endaria sa úmyselne vzdaľovala."Konan,idem sa osprchovať,onedlho prídem."-povedala Endaria a rýchlo utekala do kúpeľne.

Keď tam prišla,rýchlo sa zavrela a mohla sa v pokoji osprchovať.jej sprchovanie netrvalo dlho a v župane sa pobrala do izby.

Našťastie nikde nevidela Itachiho a ani v jej izbe našťastie nebol.

Konečne mala pokoj,natrela sa svojim telovým mliekom a obliekla sa.

Endaria sa rozhodla,že sa pôjde prejsť.Chcela totiž ísť k veľkému vodopádu,ktorý videla,a tak sa tam aj vybrala.Keď tam prišla,videla,ako tam Itachi sedí.

"Ja sa ho asi naozaj nezbavím."-zašomrala si Endaria po pod nos.

Naprek tomu tam chcela ísť,ale tak nenápadne,aby si Itachi myslel,že ho nevidí.

Lenže videla,ako ho niečo trápi.Bola strašne zvedavá,a aj napriek tomu,že ho nenávidela,išla za ním.

Endaria si k nemu prisadla.Itachi sa na ňu pozrel.

"Myslel som,že ma nenávidíš."-povedal.

"To teraz nechajme na inokedy.Si nejaký utrápený.Čo sa deje?"-opýtala sa Endaria.

"Noo...keď som mal misiu v Konohe,zabil som dvoch ľudí a doteraz to ľutujem.nechcel som ich zabiť."-povedal Itachi.

Endaria sa na neho prekvapene pozrela.

"Ty to naozaj ľutuješ?"-opýtala sa.

"Áno,a strašne."-odpovedal.

"A pri predstave,že mali aj dieťa,a to dieťa ostane bez rodičov,mi to trhá srdce."-Itachi sa rozplakal.

Endaria ho objala,ale stále ho nenávidela.Nechcela dať najavo nenávisť,ktorú voči nemu cíti.

"Poďme naspäť."-povedala Endaria.

To,čo Itachi povedal,boli klamstvá.Tými rečami chcel Endariu stiahnúť do postele.Myslel si,že keď ju ovládne ľútosť,že sa mu ponúkne sama.

Itachi sa zrazu na ňu vrhol.

"Poďme si to rozdať tu."-Itachi bol ako pomätený,vôbec sa nevedel ovládať.

Zrazu jej odtrhol tričko.

"Ty hajzel!!Zabijem ťa!!"-zakričala a bodla mu nôž do brucha.

"To máš za to,čo si mi urobil a aj za moju rodinu!!"-zakričala a utiekla a ten pohľad na ležiacého Itachiho ju tešil.

"Konečne budeš mŕtvy."-pomyslela si Endaria a utiekla do Akatsuki sídla.

Pokračovanie nabudúce........

4.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Endaria vybehla do sídla a ani sa nezastavila.Utiekla do svojej izby.

Konan si ju všimla a vošla do Endarininej izby."Čo sa stalo?"-opýtala sa Konan.

"No ja.....ja.....asi som zabila Itachiho."-priznala sa Endaria.

Konan sa preľakla."Prečo si to urobila?"-opýtala sa.

"No kvôli tomu,že ma znásilnil a kvôli tomu,lebo sa zase na mňa vrhol,a aj preto,lebo......"-ďalej už Endaria nechcela hovoriť.

"Prečo ešte?Prosím,povedz mi to."-prosila Konan.

"Tak dobre,kvôli tomu,lebo zabil mojich rodičov a chcela som sa pomstiť za ich smrť."-priznala sa Endaria."On zabil tvojich rodičov??Tak preto si nastúpila do Akatsuki?Pre pomstu?"-zosmutnela Konan.

"No áno,ale.....ale vás ostatných zbožňujem a už od vás nechcem odísť.Mám vás rada,a najviac teba Konan."-povedala Endaria a usmiala sa na Konan.

Konan Endariu objala."Si moja najlepšia priateľka."-povedala Konan.

"Aj ty si moja najlepšia priateľka."-dodala Endaria.

Zrazu sa dvere do sídla otvorili a vo dverách stál zranený Itachi.Endaria nechcela veriť.

"Ja som ho nezabila?"-čudovala sa Endaria.

"Asi nie."-zasmiala sa Konan.

"No.....Mala si pravdu,tohto chlapa sa nezbavím."-aj Endaria sa zasmiala.

Itachi sa na Endariu pozrel."Prečo si mi to urobila?!!"-kričal na ňu.

"Pretože si zabil mojich rodičov!!!Tí dvaja,čo sa ti postavili zoči-voči a ty si ich zabil,to boli moji rodičia!!!"-vykríkla Endaria.

Itachi ostal nehybne stáť,nechcelo sa mu veriť.Endaria utiekla do svojej izby,aby Itachiho nemusela vidieť.

"T..takže sa k nám Endaria pridala len pre pomstu?"-zosmutnel Pein.

"Áno,ale Endaria mi povedala,že nás má rada a že nechce od nás odísť."-povedala Konan.

Pein išiel za Endariou.

Zaklopal jej na dvere a Endaria išla otvoriť.

"To,čo si povedala,myslela si to vážne?"-opýtal sa Pein.

"A čo som povedala?"-Endaria nechápala.

"No to,že nás máš rada a že od nás nechceš odísť."-povedal a zrazu sa Pein začervenal.

"Ahaaaa....áno,zbožňujem vás."-usmiala sa Endaria.

Pein Endariu objal a aj ona jeho."Nenávidím iba Itachiho,ale pokúsim sa ho tolerovať."-sľubovala Endaria.Pein sa veľmi potešil.

Kakuzu a Konan ošetrovali Itachiho a Endaria tam prišla.

"Chcem sa porozprávať."-povedala.

"S tebou sa nemám o čom rozprávať,ty zmyja!!!"-kričal Itachi.Endaria sa nahnevala a odišla.

"Hajzel jeden!!"-vrátila mu to.

Večer sa všetci zišli v sále.Keď tam došla Endaria,všetci okrem Konan a Peina sa na ňu nenávistne pozreli.

"Ty fľandra jedna!!!"-vykríkol Hidan."Chudák Itachi,ešte dostane nejakú chorobu,keď ťa pretiahol!!"-kričal Deidara.

"Endaria byť hnusné a zlé dievča!"-povedal Tobi.

"Chudera!"-aj Kakuzu sa pridal

Zetsu sa na ňu chcel vrhnúť,aby ju mohol zožrať.Itachi sa začal smiať.

"Buďťe ticho!!"-zakričal Pein.

"Prečo by sme mali byť ticho?!Veď je to fľandra!!"-zakričal Hidan.

Endaria sa radšej rozbehla preč zo sály,nemohla to už počúvať.Keď vošla do svojej izby,v tom momente sa rozplakala.

Konan za ňou prišla.Keď videla,ako Endaria plače,zosmutnela aj ona.

Konan ju utešovala a upokojovala a nakoniec Endaria zaspala.

Keď sa ráno zobudila,nechcela ísť ani do jedálňe,chcela ostať vo svojej izbe úplne sama.

Nakoniec sa rozhodla,že pôjde ku jazeru,aby zabudla na všetko zlé.

Konečne vyšla z izby a smerovala ku dverám.

"Kde ideš ty suka?!!"-opýtal sa Deidara.

"Do toho ťa nič!!"-nahnevala sa Endaria.

"Ty fľandra!!"-zakričal Deidara.Zrazu tam prišiel Pein.

"Daj jej pokoj Deidara!!"-nahneval sa Pein.Deidara radšej odišiel.

"Si v poriadku?"-opýtal sa Pein.

"Áno,a ďakujem,že sa ma ty a Konan zastávaťe."-Endaria sa na Peina usmiala.

Pein bol šťastný,že sa Endaria konečne usmiala.

"A kde teraz ideš?"-opýtal sa.

"Idem sa k jazeru prevetrať."-odpovedala Endaria.

"Dávaj si na seba pozor Endy."-Pein sa o ňu bál,ale nie preto,lebo je vzácna,ale preto,že ju mal rád.Endaria konečne odišla.

Keď prišla k jazeru a videla tú krásu,veľmi sa potešila.Počúvala iba spev vtákov,ktoré spievali na strome.Ten spev zrazu prerušil nejaký hluk,ako keby niekto trénoval.a bola to pravda,trénoval tam Tobi.

Endaria nechcela,aby ju videl,no Tobi si ju všimol.

"Endaria byť špinavá potvora!!"-zakričal.

Endaria sa znova rozplakala,bola úplne zúfalá.Rozhodla sa.V tomto momente skoncuje zo svojím životom.Smerovala k jazeru,aby sa mohla utopiť.

Tobi ju pozoroval a zľakol sa.Endaria sa ponorila a už ju nebolo vôbec vidieť.

Zrazu Tobi vyskočil do vody a plával za ňou.

Tobi ju nakoniec zachránil.
"Tobi nechce,aby Endy zomrela."-povedal a rozbehol sa do sídla.

Konečne dobehol do sídla."Endy spáchala samovraždu!!Pomôžte mi!!"-kričal.

Pein bol v šoku a Konan nechcela veriť.

Všetci utekali na miesto,kde Endaria ležala.

"Endy byť dobré,milé dievča,ona nesmie umrieť."-povedal Tobi.

Keď Konan videla,ako tam Endaria leží,rozplakala sa.

"To je vaša vina!!!A hlavne tvoja,Itachi!!!"-Pein kričal a išiel Endarií pomôcť.

Všetci oľutovali to,čo vyviedli.

Endaria našťastie žila a Pein ju odviedol do sídla,aby si vo svojej izbe oddýchla.

Po pár hodinách sa zobudila a vedľa nej stál nahý Itachi.

"Je mi to ľúto Endy.....milujem ťa a teraz ti to aj dokážem."-povedal Itachi.

"Nie,už nie,prosím.Pozri,aká som slabá."-prosila ho Endaria.

Itachi si na ňu bez slova ľahol a strčil jej do nohavičiek ruku."Prosím,nebráň sa Endy."-prosil ju Itachi.Endaria nechcela sex.

Itachi jej stiahol nohavičky a začal jej bozkávať vagínu.Endaria to už nevedela vydržať.

"I....Itachi,prosím,prestaň!"-stále ho prosila.

Itachi nechcel prestať,miloval ju a chcel jej to takto dokázať.

Itachi strčil svoj penis do Endarie a začal do nej postupňe narážať.Bol strašne rozpálený.

Endaria bola strašne vzrušená,aj napriek tomu,že sa z Itachim nechcela milovať.

Po pár minútach to Itachi do Endarie vystriekol.

Endarií sa to nepáčilo."Itachi pochop to,nemilujem ťa a nikdy ťa nebudem milovať."-povedala Endaria.Itachi zosmutnel a obliekol sa.Hneď ako sa obliekol,odišiel a Endaria ostala v izbe sama.

Nastal večer a Endaria sa pripravovala na spánok a premýšľala nad Itachim.

No zrazu cítila v nohavičkách niečo vlhké.Endaria bola vzrušená.

Zrazu si vopchala ruku do nohavičiek a pohrávala sa zo svojim klitorisom,lepšie povedané,masturbovala.

Pritom myslela na Itachiho."Oooch Itachi."-vzdychala potichu.

Nakoniec sa ovládla.

"Nie!!Čo to robím??Ja Itachiho nenávidím,a takto to aj ostane."-povedala si.

Nevedela,že za dverami niekto počúval.Bol to Deidara.

Pokračovanie nabudúce........

2.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Endaria si konečne pobalila svoje veci a išla čakať Itachiho ku vchodu.

Itachi konečne dorazil."No konečne."-zašomrala si Endaria,no Itachi to počul.

"Čo máš proti mne?"-opýtal sa jej.

"Veľa vecí mám proti tebe."-odpovedala Endaria.

"Ale no tak,nebuď na mňa zlá."-povedal Itachi.

Endaria len pokrútila hlavou a konečne sa z miesta pohla."Poďme už."-povedala.

Celou cestou sa na ňu Itachi pozeral,akoby mal niečo v pláne.

Endaria vedela,že ju pozoruje a bola strašne nervózna.Pripravovala sa na to,že ho na tejto misií zabije.

Nastal večer a Endaria si išla ľahnúť do stanu,ktorý si vzala zo sebou,aby nemusela spať pod holým nebom."Poď do stanu Itachi."-povedala Endaria.

Itachi z ňou vošiel dnu a stále sa na ňu pozeral."Si krásna."-povedal.

"No jasné,nie,niesom krásna."-odpovedala.

"A teraz už spime."-dodala Endaria.Endaria sa snažila tolerovať Itachiho.

Konečne obaja zaspali.

Ráno,keď sa Endaria prebudila,našla sa v Itachiho náručí."To čo má znamenať?!!"-skrýkla.

"P-prepáč,nechcel som."-Itachi zo stanu utiekol.

"Ten idiot,čo si to on dovoľuje?!"-hnevala sa.

Po pár minútach vyrazili znova na cestu."Ten dement sa o niečo snaží."-šomrala si Endaria po pod nos.Stále ju pozoroval.
"Itachi,potrebujem sa ochladiť v jazere,počkaj ma tu."-povedala Endaria a pobrala sa k jazeru.

"Konečne som aspoň na chvíľu sama."-povedala si Endaria.

Itachi na jednom mieste nevydržal dlho,a tak išiel Endariu sledovať.

Endaria sa postupne vyzliekala,ale bola opatrná,pretože nechcela,aby ju niekto sledoval.

Najprv si vyzliekla plášť,tričko,potom nohavice a po nich spodné prádlo.Ocitla sa úplne nahá.

Keď to Itachi videl,vzrušovalo ho to.Mal chuť ísť za ňou,ale radšej sa ovládol,lebo vedel,že by ho určite vyfackovala.

Endaria vošla konečne do studenej,ale čistej vody.Cítila sa tak uvoľnene a nemyslela ani na pomstu a ani na Itachiho Uchihu.

Zrazu mala pocit,akoby ju niekto sledoval."Určite ma Itachi sleduje,idem radšej von z vody."-zašomrala si sama pre seba.

Itachi ju videl v plnej kráse,a to ho vzrušilo ešte viac.Mal chuť sa z ňou milovať,lepšie povedané,postavil sa mu,a tak si to musel spraviť sám.

Endaria sa konečne obliekla a mohla odísť s tým,že mu kvôli sledovaniu vynadá,ale keď prišla,našla Itachiho,ako sedí na skale a pomyslela si.

"Ja hlupaňa,on ma nesledoval."-vydýchla si.

Obzrela sa k Itachimu lepšie."Hej!Máš na ruke niečo biele."-oznámila mu.

Keď to Itachi zistil,hneď v momente si to utrel.

Každý by si vedel predstaviť,čo to bolo,len Endaria to netušila.

"Čo na mňa stále tak zízaš?"-nervózne sa Endaria opýtala.

"Páčiš sa mi Endy."-priznal sa Itachi.

"To má byť vtip?"-opýtala sa.

"Je nevtipkujem."-odpovedal Itachi.

Endaria sa od neho radšej vzdialila.Itachi sa ku nej stále približoval.

"Itachi,drž sa odo mňa ďalej."-upozornila ho.

Po hodinách cesty sa ku nej znova priblížil.

"Už som ti niečo povedala."-zakričala.

"Ja som ti len chcel povedať,že sme už pri Zvučnej vesnici."-povedal Itachi.

Endaria sa obzrela.

"Ok,tak poďme tam."-povedala.

Zrazu sa na nich vrhli ninjovia zo Zvučnej vesnice.

"Do riti!!Itachi!Musíme sa držať pri sebe."-zakričala.

"Ja viem."-Itachi ku nej priskočil.

"Ok,teraz pocítite moju silu!!"-zakričala na nich Endaria.

Endaria použila Mangekyou Sharingan a ním porazila piatich ninjou z desiatich.
Itachi bol v šoku,len sa pozeral,ako Endaria víťazí zo Sharinganom.

Potom Endaria použila Amaterasu a ostatný ninjovia čo zostali boli porazený.
"A..ako to,že máš Sharingan?"-opýtal sa.

"No vďaka svojmu démonovi."-povedala.

"Ale aj keby som ho nemala,aj tak by mi to zostalo."-dodala.

Itachi bol prekvapený.

Konečne mohli vstúpiť do zvučnej vesnice.

Nenápadne sa dostali do veže,kde sa nachádzala tá pečať a Endaria ju vzala.

"Tak a teraz utekajme preč Itachi."-povedala mu.

Našťastie ich nikto nespozoroval.

Konečne sa dostali von z vesnice a mohli sa konečne vrátiť naspäť.

"Už je skoro tma,postavím stan a vyspíme sa."-povedala Endaria.

Endaria stavala stan.Itachi sa ku nej nenápadne priblížil a chytil ju za zadok.

"Ty idiot,čo to robíš?!!"-zakričala a dala Itachimu facku.No Itachi nechcel prestať a chytil Endariu za prsia.

"Endy,mám na teba chuť."-povedal a pritísol si ju k sebe.

"Nechaj ma Itachi!"-vyrkríkla.Endaria vytiahla malý nôž a chcela ho bodnúť,ale on jej chytil ruku a začal jej bozkávať krk.

"Prestaň,daj mi pokoj!!"-kričala Endaria.

"Vieš čo?Dnes som ťa sledoval pri jazere a strašne si ma vzrušila.Chcem ťa pretiahnúť Endy."-priznal sa Itachi.

"N...nechaj ma Itachi!!"-kričala z plného hrdla,ale nepomohlo to.

Zrazu jej Itachi strčil ruku do nohavičiek.

"Dnes v noci budeš moja."-povedal jej.

"Nikdy!!Pusti ma,inak ťa zabijem!!"-kričala Endaria.

"Nič mi neurobíš."-povedal Itachi.

Postupne ju začal vyzliekať a začal jej masírovať prsia.

Zrazu ju znehybnil svojim Sharinganom,Endaria sa nemohla hýbať a ani brániť.

Začala plakať."Prosím,nerob to."-prosila ho Endaria.

Itachi nepovedal nič,iba ju vyzliekal.Nakoniec jej vyzliekol aj spodné prádlo.

Endaria nemala inú možnosť,len sa prizerať,ako si na nej Itachi užíva.

Itachi jej bozkával celé telo,nakoniec dorazil celkom dole a strčil do nej jazyk.

Endariu to síce vzrušilo,ale nechcela mať sex z Itachim.

"Itachi,prosím,pusti ma."-prosila ho,ale bolo to márne,pretože sa Itachi chystal do nej strčiť svoj penis.A tak sa aj stalo.Endariu to zabolelo,pretože ešte sex nikdy nemala,bola panna.

Itachi pridával na tempe,až z toho vznikol divoký a vášnivý sex.Počas neho jej šepkal do ucha všelijaké veci,ako napríklad:Ty si krásne vlhká,a iné.

Endaria nemohla nič spraviť,iba sa prizerať,ako do nej Itachi vráža svoj penis.

"Onedlho to budeš mať za sebou cukríček."-povedal Itachi.

Endaria si myslela,že sa to skončí,ale mýlila sa.Itachi si ju otočil chrbtom a začal ju preťahovať zo zadu,ale nevyhovovalo mu to,tak si ju otočil naspäť.

Po hodinovom sexe prišiel orgazmus.

Itachi sa vystriekal na Endariíno brucho a znova jej vrátil pohyblivosť,potom sa obliekol a išiel spať.Endaria sa s plačom obliekla a tiež išla spať.

Bála sa ležať pri Itachimu,ale nemala na výber.

Itachi sa ku nej pritísol."Bola si perfektná."-zašepkal jej a pobozkal ju.

Endaria ho začala nenávidieť ešte viac.

Nemohla sa mu teraz pomstiť,nemala na to silu po takomto šoku.

Konečne zaspala.

Nastalo ráno,keď sa Endaria prebudila,nevidela Itachiho,no keď vyšla zo stanu,uvidela,ako sa Itachi kúpe v jazere.

"Dobre ránko cica,poď ku mňe do vody."-volal na ňu.

"To nikdy!!Ty nadržanec!"-kričala na neho.

Itachi vyšiel z vody,chytil Endariu,vyzliekol ju a vtiahol do vody.Endaria chcela utiecť,ale Itachi ju držal pevne.

"Pusti ma!!Nestačilo ti,že si ma včera večer pretiahol?!"-hnevala sa.

Itachi mlčal a bozkával ju po prsiach.Endaria mu dala ďalšiu facku.

"Endy,vieš,že ma to tvoje fackovanie vzrušuje?"-povedal.

Endaria sa začervenala,ale strašne sa hnevala.

"Pusti ma!!!Takú ti tresnem,že sa nohami vo vzduchu podpíšeš!"-kričala.

Zrazu ju Itachi pobozkal.Endaria sa červenala.

"Ty jeden hajzel!!!Pusti ma!!"-hnevala sa Endaria.

Konečne sa odtrhla od Itachiho a rýchlo sa obliekla.Konečne vyrazili naspäť do úkrytu.

Endaria si dávala na Itachiho pozor.Ich cesta trvala asi päť hodín.

Nakoniec dorazili do svojho úkrytu a mohli si konečne oddýchnuť.

Pokračovanie nabudúce..........

1.Díl Milovať a zároveň aj nenávidieť

Nastalo leto a Endaria sa rozhodla pre týždňový výlet do hôr."Dcérka,kedy presne prídeš?"-opýtala sa jej mama."Neboj sa o mňa mami,vrátim sa o týždeň.Tento výlet je súčasťou môjho tréningu."-povedala Endaria.

Endaria sa pobrala pripraviť na cestu."Dúfam,že nezabudneš na jedlo."-upozorňovala ju mama.

"Neboj,nezabudnem."-usmiala sa.Zrazu ju zastavil otec."Endy,dcérka moja,nesmieš zabudnúť,že pravá sila prameňí v srdci.Ak ju budeš počúvať,určite nad každým zvíťazíš."-povedal jej otec a dal Endarií svoj talizman.Jej otec je najlepším vodcom ANBU,a preto si ho každý v Konohe váži.

Endaria si vzala talizman a aj jedlo a odišla.

Chodila už celých päť hodín a zrazu zazrela ninju,ktorý smeroval do Konohy.Spoznala ho,bol to Itachi Uchiha,člen Akatsuki.Začala sa báť.

Itachi sa na ňu pozrel.Celý čas sa na ňu pozeral a ona na neho,neskôr už išli vlastnou cestou.

Endaria mala zlý pocit.Cítila,že sa stane niečo zlé.

Konečne dorazila do hôr,kde začala trénovať.Neustále trénovala,pretože chcela,aby boli jej rodičia na ňu hrdý.

Tréning trval toľko,koľko chcela a konečne sa po týždni mohla vrátiť.Prešli aspoň tri noci a pomaličky sa blížila ku Konohe.

Keď tam na ďalší deň dorazila,Tsunade ju čakala,aby jej oznámila strašnú správu.

"Čo sa deje lady Tsunade?"-opýtala sa Endaria."Ako ti to mám povedať.......no.......je mi to veľmi ľúto,ale... ."-nechcela to dopovedať.

"Čo sa stalo!"-Endaria to chcela za každú cenu vedieť.

"Tvoji rodičia sú mŕtvy,boli zabitý pri bitke."-povedala zo zarmútkom Tsunade.

Endaria padla na kolená a začala plakať.

"Kto ich zabil?"-Endaria sa pýtala.Tsunade mlčala.

"Povedzte mi,kto to bol!"-Endaria zúrila."Bol to Itachi Uchiha."-povedala Tsunade.

"Chcem svojich rodičov vidieť aspoň naposledy."-povedala Endaria zúfalo.

Tsunade ju tam zaviedla.

Prišli tam aj Naruto,Sakura a Sasuke."Chúďa Endaria,má iba osemnásť rokov.Ako sa o seba postará?"-povedala Shizune.

Tsunade sa na ňu nahnevane pozrela."Endaria sa dokáže o seba postarať."-povedala.

Endaria sedela pri matke a otcovi a strašne plakala.Zrazu k nej prišiel Sasuke.

"Je mi to ľúto Endy."-Sasuke zosmutnel.

Endaria sa na neho pozrela."Ďakujem,že si môj priateľ."-usmiala sa na neho.

Sasuke sa strašne potešil.

Zrazu si Endaria s pod trička vzala talizman,ktorý jej dal otec,priložila ho do ruky jej mŕtvého otca a chytila tú ruku do svojej ruky.

"Prisahám,že nájdem Itachiho a zabijem ho.Pomstím vašu smrť."-Endaria prisahala.

Endaria sa rozhodla pátrať po Itachimu.Sakura a Sasuke sa ju snažili zastaviť."Nechoď,je to nebezpečné."-povedala Sakura."Nie Sakura,musím pomstiť smrť mojich rodičov."-povedala Endaria.

"Sakura má pravdu,môj brat ťa môže zabiť,je nebezpečný."-dodal Sasuke.No zrazu sa ozval Naruto."Endaria,len do toho!!Zabi ho,pomsti smrť svojich rodičov.Ja by som to tiež urobil"-povzbudzoval ju.Endaria sa usmiala."Ďakujem Naruto."

Sakura a Sasuke jej v tom už ďalej nebránili.

Endaria sa teda vybrala na lov po Itachimu Uchihovi-vrahovi jej rodičov.

Zrazu jej v hlave svitol nápad.

Musí preniknúť do Akatsuki,a to len tak,že sa k nim pridá a potom zabije Itachiho.

No zrazu pri predstave,že sa pozerala do očí Itachimu-vrahovi jej rodičov,ju postihli výčitky,že im nepomohla,že pri nich nebola,keď to najviac potrebovali.

Chcela sa už rozplakať.Zrazu sa však ovládla."Už nebudem plakať!"-povedala si Endaria.

Všade sa pýtala ninjov,či nevedia,kde je nepriateľský úkryt Akatsuki.

Keď už strácala nádej,stretla náhodou jedného staršieho pána,ktorý Akatsuki kedysi sledoval a prezradil jej kde sa ten úkryt nachádza.

Konečne sa tam mohla vybrať a predstava,že bude vidieť Itachiho mŕtvého,ju tešila.

Keď tam dorazila,stretla tam jedného člena Akatsuki.Volala sa Konan."Chcela by som sa pridať do Akatsuki."-povedala Endaria.

Konan nič nepovedala a odprevadila ju ku Peinovi.Konan odišla a Endaria ostala s Peinom sama.

"Čo chceš?!"-opýtal sa.

"Chcem sa pridať do Akatsuki."-povedala Endaria.

"Nepotrebujeme takého zbytočného ninju,ako si ty a určite nepotrebujem ďalšie dievča!!"-kričal.

Keď to ostatný členovia počuli,začali sa jej smiať.

"HAHAHA!!!Taká slabučká chuderka."-smial sa Hidan.

Endaria sa naštvala."Nezačínaj si do mňa,lebo to oľutuješ!!"-kričala.

No zrazu si pomyslela.Keby ukázala svoj kekkei genkai,možno by ju vzali.

Hidan do nej schválne dobiedzal.Endaria zrazu použila svoj kekkei genkai a Hidan padol na zem mŕtvy.

Všetci onemeli od prekvapenia."Č-čo to je za techniku?"-pýtal sa Pein.

"To je môj kekkei genkai.Pomocou neho dokážem usmrtiť svojho protivníka a zároveň ho dokážem vrátiť k životu."-odpovedala.

Pein len pozeral.Endaria hidanovi vrátila život a ukázala ďalšie dve kekkei genkai.Boli to Byakugan a Sharingan.Pein skoro odpadol.Všetci sa čudovali,prečo ovláda Sharingan,keď nieje z Uchiha klanu.

Všetci boli prekvapený.

"Hmm...prvý krát sa niekomu podarilo Hidana usmrtiť,blahoželám."-pochvalil ju Kakuza.

"A ešte niečo,mám niečo,po čom Akatsuki tak túži."-povedala Endaria Peinovi.Pein len načúval.

"Mám v sebe démona,volá sa Shirono Sunagu Tatsu a je to Biely pieskový drak."-prezradila Endaria.

"Ok,prijímam ťa do Akatsuki.Nahradíš jedného člena,ktorého nedávno zabili."-povedal Pein.

"A ako sa volal?"-opýtala sa Endaria.

"Volal sa Kisame."-odpovedal Pein.

"No keď spomínaš Kisameho,kde je Itachi?"-opýtal sa Deidara.

"Mal by sa z ňou zoznámiť,a ako ho už poznám,zvedie ju."-dodal chlípne Deidara.

"A mimochodom.Ako sa voláš?"-opýtal sa Pein.

"Som Endaria-Temako Tiyjari,ale všetci ma môžte volať Endy."-odpovedala Endaria.

Všetci členovia,okrem Itachiho,ktorý tu nebol,pretože trénoval,ju privítali a dali jej plášť a ostatné veci,okrem prsteňa.

"Takže,tvojou prvou úlohou a zároveň aj skúškou bude zabiť ninjou zo Zvučnej vesnice a vziať im jednu pečať.Ak to zvládneš,dostaneš prsteň,ktorý nosil Kisame a zároveň sa staneš našou úplnou pravoplatnou členkou."-povedal Pein.

Endaria sa chystala na cestu,ale najprv si išla zatrénovať.

Keď sa chcela pustiť do tréningu,zbadala Itachiho.Chcela sa na neho vrhnúť a zabiť ho,ale radšej sa ovládla."Nebolo by rozumné,keby som sa pomstila teraz."-sama pre seba si Endaria povedala.

Endaria úmyselne okolo neho prešla,aby si ju všimol.A tak sa aj stalo.Itachi sa na ňu pozrel,rovno do očí a Endaria jemu.

Zrazu si Itachi spomenul a radšej rýchlo odišiel.

"Mi máme nového člena?"-opýtal sa Itachi.

"Áno,máme a je strašne silná a krásna."-odpovedal Pein.

"Už som ju raz videl."-povedal Itachi.

Pein sa len neveriacky začudoval a odišiel.

Endaria sa vrátila do krytu a Pein ju zrazu zastavil.

"A aby som nezabudol Endy,na misiu pôjdeš z Itachim."-oznámil jej Pein.

Endaria ostala zarazene stáť.

"Čo??!!S Itachim?!!"-zakričala.

"No áno,budete spolu v skupine,budete spolu chodiť na misie.Prečo sa pýtaš?Čo sa deje?Vadí ti to?"-opýtal sa Pein.

"Ehm.....nie,pardon."-ospravedlnila sa Endaria.

Pein si zavolal aj Itachiho,aby mu oznámil,že má s Endariou misiu a že budú spolu v skupine.

Itachi konečne prišiel.

"No konečne Itachi.Musím ti oznámiť,že odteraz si v skupine z Endariou a teraz máte misiu."-oznámil mu to Pein.

Itachi bol v šoku,mal z nej zlý pocit.

Zrazu sa na neho Endaria pozrela nenávistným pohľadom.Itachi nechápal prečo.

Netušil,že zabil práve jej rodičov

"Teš sa Itachi Uchiha,na misií ťa zabijem."-povedala si Endaria len tak pre seba.

Pokračovanie nabudúce..........

23.Díl Splněné tužby

"Takže udělali jsme pár testů," řekl doktor. I s Sasukem a Sakurou stáli u Narutovi postele.
"A?" pobídl ho Sasuke.
"Pořád nevíme, co Narutovi brání přijímat živiny. Ale… můžeme mu pomoct. Dát víc času, jak jemu tak nám."
"Jak?" zeptala se Sakura.
"Transfůzí. Z někoho převedem krev rovnou do Naruta, přitom dárci budem postupně doplňovat krev. Bude to jen necelá polovina, ale Naruto získá čas. Bakterie se totiž vyskytuje jen v krvi, kde taky všechno požírá a to včetně bílích krvinek."
"Dobře, udělejte to," řekl Sasuke.
"Potřebuje dárce a to no… živého. Musí tu krev dostat z člověka."
"Udělejte testy mě!"
"To můžem, ale…"
"Ale…"
"Když by to nevyšlo, udělejte je i mě," přihlásila se Sakura.
"Dobře, oba půjdete se mnou. Odebereme krev a,c o nejdřív řekneme výsledky."
Doktor zamířil ke dveřím a Sakura za ním. Sasuke se ještě chvíli díval na Naruto. Byl vzhůru a všechno slyšel.
"Bude to v pořádku," ujistil ho Sasuke a společně s ostatními odešel.
Uběhlo patnáct minut a oba seděli u Naruta v pokoji. Nikdo nic neříkal, jenom čekali až přijde doktor. I když jim říkal, že to pár hodin potrvá.
"Sasuke?" ozval se Naruto.
"Ano?"
"Já nechci nikomu z vás ublížit," řekl. Zřejmě narážel na tu transfuzi.
"Naruto je to jen transfuze," ujistil ho Sasuke a chytil ho za ruku. "Dostaneme novou krev, ze zásob."
"Ale…"
"Žádný ale, jestli tu transfuzi potřebuješ, tak ji dostaneš!"
"Dobře."
Po pěti hodinách nekonečného čekaní konečně přišel doktor.
"No zdá se, že jste opravdu jeden tým," řekl doktor. "Všichni máte stejnou skupinu."
"To je dobře," řekl Sasuke. "Kdy začnem?"
"Vy ne, Darovat krev může jen tady slečna Haruno."
"Jaktože já nesmím?"
"Vaše krev pořád obsahuje malinké stopy jedu. Pro vás úplně bez rizika, ale Narutovi by mohli uškodit."
"Aha, no dobře," řekl a otočil se na Sakuru.
"Samozřejmě, že to udělám," řekla.
"Dobře, tak pojďte se mnou. Připravíme vás a sem necháme dovést všechno potřebné, Naruta raději nikam převážet nebudem."
Sakura kývla a šla s doktorem. Za chvíli se vrátili ještě s pár doktory a ještě jednou postelí. Doktoři připravili, jak Naruta tak Sakuru. U každého z nich byli dva doktoři.
"Takže z Naruta začnem odčerpávat krev a zároveň do něj budem dodávat novou krev. Čakrou zaručíme, aby se z Naruta neodčerpala nová a krev a z slečny Haruno zase ta doplněná," vysvětlil doktor.
"Vy byste možná měl jít počkat ven," otočil se pak na Sasukeho. Sasuke nechtěl. Nejdřív mu nemůže dát svou krev a pak u něj ani nesmí být.
Naruto pootočil hlavou a usmál se na něj. Chtěl ho uklidnit.
"Dobře," souhlasil nakonec a odešel.
Po několika hodinách konečně vyšel doktor ven.
"Všechno je v pořádku, proběhlo to bez komplikací," řekl.
"Můžu za ním?"
"Samozřejmě, ještě chvíli bude spát, ale jinak je v pořádku."
Sasuke vstal a vešel do pokoje. Doktoři ještě všechno uklízeli. Sasuke počkal, až odejdou a přešel k posteli Sakury.
"Díky," řekl.
"Není zač, hlavně když nám to dá šanci," usmála se. "A teď běž za ním, potřebuje tě."
Sasuke kývl a došel k Narutovi. Posadil se na židli a chytil ještě pořád spícího Naruta za ruku.
Po pár minutách konečně uviděl jeho modré oči.
"Jak se cítíš?"
"Čerstvě," usmál se. "Kolik myslíš, že nám to dá času?"
"Určitě dost, aby stihli přijít na to, co ti je." Naruto si tím nebyl tak jistý, ale mlčel.
Za pár hodin přišel doktor Naruta zkontrolovat.
"Jak dlouho mu vydrží tak nová krev?" zeptal se Sasuke. Doktor se podíval na Naruta a pak na Sasukeho. Normálně nejdřív poskytovali informace rodičům, ale teď…
"Tak čtyři dny, pak budem zase tam, kde jsme byli."
"A pak?"
"Bude potřebovat nové ledviny a časem i část jater."
"Ty už mu můžu dát já, ne?"
"Ano, ale žít s jednou ledvinou je riskantní!"
"Máte snad jiné řešení. Nějakou ledvinu v vašem mražáku nebo kandidáta na náhodnou smrt s stejnou skupinou?"
"Ne," připustil doktor.
"Takže až bude nutné transplantace, dám mu cokoliv, co bude potřebovat!"
Doktor kývl a odešel.
"Sasuke?" ozval se Naruto.
"Neboj se, nebude trvat dlouho a přijdou na to, co ti je. Slibuju."
Naruto mlčel. Nechtěl mu brát žádné iluze, on sám věděl, že to nebude tak lehké a Sasuke to určitě věděl taky, ale… nechtěl si to pustit k srdci.
O tři dny později, při další kontrole, sdělil doktor, že pořád neví, co Narutovi je.
"Je to nějaká bakterie, ale dobře skrytá. Vydává se za červené krvinky a nevíme, jak ji zničit. Bohužel pro nás Naruto musí dostat ledvinu. Tu pak zaopatříme, jak nejlíp budem umět, aby spolehlivě zastoupila obě ledviny a nedostávali se do ní bakterie."
"Ale ledviny přece čistí krev."
"Jen čtvrtinu, takže zařídíme, aby se do ledviny bakterie nedostali. Obalíme ji čakrou, aby se skrz ní bakterie nedostali. Je to jen na čas, natrvalo by to takhle nešlo."
"Dobře, dám mu svoji," řekl Sasuke.
"Ne," řekl Naruto.
"Co?"
"Nechci," řekl.
"Je to nutné jinak dlouho nepřežijete," upozornil ho doktor. Naruto i tak zavrtěl hlavou.
"Promluvím s ním," řekl Sasuke. Doktor je teda nechal o samotě.
"Naruto, prosím tě neblbni," řekl Sasuke, chytil ho za ruku a posadil se na židli.
"Já ji nechci," řekl Naruto.
"Proč?"
"Nechci ti ji vzít jenom bezdůvodně."
"Bezdůvodně? Zachrání ti život!"
"Moc dobře víš, že ne. Možná mi dá víc času, ale… časem tomu stejně podlehnu, jenom ti snížím šanci na život."
"Naruto, prosím tě. Tohle už tu bylo. Přece… přece tu jen tak nebudeš ležet a čekat až umřeš?!" Sasukemu se začali v očích třpytit slzy. Nemůže ho nechat zemřít, nechce!
"Nemůžu někomu něco vzít zbytečně. Nemělo by to… nemělo by to cenu."
"Ale…"
"Jestli má zemřít, nějaká ledvina mě od toho nezachrání."
"Naruto."
"Zkus to pochopit," řekl a i jemu začali téct slzy. "Víš, co pro mě znamenáš, nemůžu… nemůžu to udělat," dodal a hlas se mu třásl. Slzy stékali z tváře na postel. Snažil se ho uklidnit pohledem.
"Nenechám tě umřít," zašeptal Sasuke.
"Nechci umřít, ale…" nedořekl. Nechal slova vyset ve vzduchu.
"Miluju tě," řekl Sasuke. Doufal, že změní názor. Naruto sevřel oči a snažil se zastavit slzy.
"Já vím. To já tebe taky," podíval se na něj. "Právě proto to nemůžu udělat."Sasuke se zvedl a lehl si vedle Naruto. Naruto ho objal a přitiskl k sobě.
Sasuke si položil hlavu těsně před Narutovi. Díval se mu přímo do očí. Viděl tam strach, ale i odhodlání. On svůj názor nezmění.
"Miluju tě," zašeptal Sasuke a políbil ho. Několikrát to mezi polibky zopakoval. Ale nijak tím Naruta nepřesvědčil. Jenom tím vyvolal víc slz.

Novinka :3

Ahojky čtenáři,

je tu velká novinka a to, že tu můžete dávat aj svole povídky :3

Tak tedy pište :3

Jinak více: ZDE

Autoři

**Gaarinka**

**Endaria**

**Saasy**

**Vaše povídky**

Ahojky čtenáři a vy co taky píšete,

no jak z názvu už vidíte, budou tu i vaše povídky.

Napíšte mi na Email: Gaarinka.Nii@seznam.cz

vaši povídku a já ju zveřejním, ale musíte mi napsat jestly to j Yaoi, Yuuri, Twincest nebo obyčejná a taky z jakého je to Anime.

No a nezapomeňte mi připsat vaši přezdívku, aby jsem si to nepřivlastnila :3

No tak je to tedy na vás a budu se na vaše povídky mocky teřit :3

!!!Jinak na Email kukám vždy na 100% v neděly, ale někdy aj dřív!!!

Společné

**Naruto**

Totální úlet

**Shaman King**

(zatím nic)

**Death Note**

(zatím nic)

Super.... :)

Ahojky milí čtenáři,

jak jste si možná všimly tak jsem roztřídila povídky a pokud jsem nákou zapomělala někam zařadit tak mi řeknětě :3

Chyba se někdy stane mno..... XDD

22.Díl Splněné tužby

"Jsem ráda. Mám přijít?"
"Ne, nemusíš. Já… chci s ním být sám, chvíli."
"Chápu, když tak zavolej."
"Jo, dobře. Měj se," Sasuke položil telefon. Ještě se stavil na něco k jídlu a pak zamířil za Narutem. Když vešel do pokoje, byl uvnitř i doktor.
"Jak je na tom?" zeptal se Sasuke.
"Protilátka zabrala, příznaky mizí. Takže mu dáme ještě jednu jednotku infuze a večer zkusíme normální jídlo, dobře?" Naruto kývl.
"Přijdu za hodinu," řekl a odešel.
"Jak je ti?" zeptal se Sasuke a posadil se na postel.
Naruto se usmál a kývl na znamení, že dobře. Pořád měl totiž kyslíkovou masku.
Sasuke mu ji posunul, aby mohl mluvit.
"A teď znovu, jak ti je?"
"Trochu špatně," přiznal Naruto.
"Příště se nevymlouvej na kyslík," řekl Sasuke a nasadil mu ji zpátky. "Ne počkej," řekl  odtáhl ji. "Něco jsem zapomněl," dodal a vtiskl mu polibek na rty.
"To je všechno," řekl a znovu mu ji nasadil.
"Můžem to říct doktorovi a on ti dá večer ještě infuzi. Naruto zavrtěl hlavou.
"Tak dobře."


Večer sestřička přinesla jídlo a popřála Narutovi dobrou chuť.
"Není to rámen," řekl Sasuke.
"Máš pravdu, není," řekl znechuceně Naruto. "Je to blivajz. Humus. Musíš zjistit jestli tu nevaří Jiraya."
"Jen jez," pobídl ho Sasuke.
"Když je to nutný," řekl a začal do sebe cpát kaši. Po půl hodině byla miska prázdná a Naruto ji odložil na stůl vedle sebe.
"Odnesu to," řekl Sasuke. Loudavým krokem odnesl tác na odkládací stůl. Když se vrátil bylo jediné štěstí, že už v ruce nic neměl jinak by to bylo na atomy.
Naruto seděl shrbený na posteli a byl mrtvolně bledý.
"Naruto?"
"Je mi fajn," zasípal a v zápětí si přikryl ústa rukou. Vrtěl hlavou, protože dobře věděl, co přijde, ale nechtěl. Myslel si, že už je všechno v pořádku.
"To bude v pořádku," konejšil ho Sasuke a hladil po zádech. Naruto znovu zavrtěl hlavou. Pak se otočil a všechno, co měl v žaludku skončilo na zemi.
"Dojdu pro doktora," řekl Sasuke a zmizl. Vrátil se s doktorem, který se netvářil zrovna přívětivě.
"Já to nechápu, nejspíš je to nějaká bakterie. Všechno co do něj dáme, ať už infuzí nebo normálně se prostě vytratí."
"Já to ale nedělám," řekl Naruto a ještě pořád se vzpamatovával.
"Já vím. Musí to být nějaká nemoc, uděláme testy a uvidíme."
"Ale, když nedostává žádné živiny, žádné jídlo, tak…jak dlouho vydrží."
"Zřejmě si jeho tělo přece jen dokáže uchovat něco, co stačí na to, aby tělo fungovalo, ale… nepřibývá na váze a nemá žádnou sílu."
"Takže…"
"Bude dál dostávat infuzi, kyslík. Uděláme všechno abychom usnadnili chod těla, zatímco budeme dělat testy."
"Dobře."
"Buďte tu s ním a kdyby něco, zavolejte," řekl a pak odešel.
"Naruto," řekl Sasuke a chytil ho za ruku. Naruto zvedl druhou ruku a natáhl ji k Sasukemu. Sasuke ji vzal do druhé ruky a přitiskl na místo, kde má srdce.
"To srdce bije jen díky tobě a jenom pro tebe. Dokud bude bít, nic se ti nestane. Vždycky tady budu s tebou a udělám všechno," řekl a druhou ruku, jeho i Narutovu, přesunul na Narutovo srdce, "abych mohl cítit tvoje srdce."
Naruto se na něj usmál.

Hlásí se, nehlási se :3

Ahojky milí čtenáři,

chystám tu dvě úplně NEW povídky tak doufám, že se budete těšit :3

Jedna se jmenuje: ,,Nový Talent"

A tá druhá: ,,Pain of Deth" a znamená trest smrti XDD

No doufám, že se vám tyhle povídky pak budou líbyt :3

Bude novinka? Jo bude XDD

Ahoj čtenáří,

No ják to už vyplívá z názvu bude tu novinka a to, že pořádně protřídím menu a možná bude aj přehlednější....

Taky se tu oběvý NEW povídka...

Jenda je Valentínská Jednorázovka XDD

Vím Valentín už byl, ale co už mno....

Také vám ještě prozradím, že tu bude jen od měho fanouška co mi na ňu dal námět a zatím je celkem dobrá, no doufám, že je :)

A pak mám pro vás ještě jedno šíleně velké překvápko, no je to povídka, ale dosud jiná než co jsem psala a zatím vám nic k tomu neprozradím ať jste napjatí co to bude :)

Vaše snad skvělá Gaarinka co ráda píše

NEW DESS - Ninja School Girl

Ahojky milí čtenáři,

Jak jste si asi všimly je tu NEW DESS.

V plánu jsem sice měla jiný, ale to nevadí.

Snad se vám Nový vzhled blogu líbý a nák moc vás nezaskošil....

No jinak je na něm Ninja školní holka XDD