sobota 19. září 2009

1.Díl Začalo to tak a končí to jinak

"Naruto!" řekla dívka.
"Já tam nechci," řekl trucovně.
"Nechápu proč."
"Nerad slavím."
"Proč?"
"Prostě proto."
"S tebou je těžká řeč," řekla a chvíli mlčela "Každý přece musí slavit narozeniny!"
"Nemusí. Slavil jsem to takhle loni, předloni a zbývající roky."
"Teď nejsi sám. Jsi součástí týmu 7."
"Sasuke je spíš můj rival. Ty mě máš za šaška a radši nechci vědě, co si myslí Kakashi," řekl Naruto "Takže můžete jít klidně sami."
"Takhle zkazíš všem večer. Prosím Naruto."
Naruto se podíval na prosící výraz Sakury.
"Fajn," řekl, vstal a následoval Sakuru.
"Medvěd vylezl z brlohu," řekla Sakura, když přivedla Naruta do pokoje.
"No konečně," řekl Kakashi.
"Takže dík a čau," řekl Naruto a chystal se zamířit zpátky do domu.
"Nenenenene," řekla Sakura "Řekli jsme si, že dneska oslavíš narozeniny, takže se ani nehni."
"Spíš tvoje špatný svědomí si řeklo," řekl mrzutě Naruto.
Kakashi čekal, kdy vypukne hádka nebo kdy dojde i k násilí.
"Hele Naruto, tohle mě stálo veškerém volnej čas, takže si sedni, mlč a tvař se šťastně," vyjela Sakura.
Naruta to zaskočilo a pro jistotu si sedl do křesla.
"Fajn, donesu jídlo," řekla Sakura a odešla do kuchyně. Kakashi vstal a šel jí pomoct.
"To je ztráta času," řekl Sasuke.
"Nikdo tě nenutil," řekl Naruto.
"Nutil. Sakura!"
"A ty jako poslušném pes jsi ji poslechl."
Sasuke zrudl vzteky.
"Aspoň se nechovám jako malej spratek."
Když se Sakura s Kakashim vrátili z kuchyně oba od sebe seděli přinejmenším pět metrů a zády k sobě.
"Hlavně, že se nepozabíjeli," řekla povzbudivě Sakura a položila jídlo na stůl.
Uběhla hodiny a hovor jaksi vázl. Naruto a Sakura se pořád mračili a nepromluvili spolu ani slovo. Sakura hypnotizovala stůl a Kakashi pomalu, ale jistě usínal.
"Ach jo, to je nuda," řekla Sakura "Má to být oslava ne pohřeb."
"Jdu koupit pití," řekla po chvíli i když v kuchyni toho bylo pro celou armádu. Kakashi ochotně vstal. Hodlal udělat cokoliv, aby se dostal z téhle zóny nudy.
Chvíli oba seděli. Po chvíli Naruto vstal a zamířil do kuchyně. Začal něco lovit v ledničce.

7.Díl Těžké začátky Akatsuki

Velká váda o umění

"Tentokrát jsem se na tebe pořádně připravil!" Zašklebil se Sasori. "Máš dost jílu?"
"Snad jo." Deidara si prohrábl rukou vlasy. Nebylo mu už pár dní do smíchu.
"Tak se připrav, víš přece, jak nerad čekám!"

Červenovlasý mladík ležel rozvalený na pohovce v obývacím pokoji a přemýšlel. Zjistil, že s blonďatým Deidarou bude ještě spoustu potíží, protože si ho nejdřív musel vycvičit, aby vůbec spolu mohli fungovat. Nejraději by pracoval sám, ale objevují se i takové mise, kde bude potřebovat krýt záda a k tomu potřebuje spolehlivého týmového partnera. Usmál se. Bylo poznat, že Deidara ještě nezažil skutečný trénink. V tomhle ohledu musí rozhodně oba přitvrdit.
"Jsi tu sám Sasori?" Něco modrého se mihlo pokojem.
"Ahoj Kisame. Sám, jak vidíš. A kde je Itachi?"
"Někam se vydal na vlastní pěst. Využil Šéfova odchodu. Nedivím se mu. Už docela dlouho se od něj nechal dusit."
"Máš asi pravdu. Vypadal poslední dobou už nějak přešle." Pokýval hlavou Sasori.
"Ty taky tak působíš," poznamenal Kisame.
"Odpočívám. Snažím se vychovat z Deidary pořádného ninju."
"A on snad není?" Divil se Kisame.
Sasori se k němu otočil. "Pár příkladů za všechno. Lehkovážný, nedokáže pořádně odhadnout situaci a jak jsem se dozvěděl, tak většinu svých dřívějších misí nezvoral jen díky nějaké nečekané náhodě. S takovou by za chvíli měla Akatsuki o člena míň."
Kisame se zazubil. "Je vážně fajn, že se o nás tak staráš, Sasori. Poznáme, že ti na nás záleží. Mohl bych se k vám párkrát přidat? Itachi se mi poslední dobou směje, že jsem pomalý."
Mladík se rozmýšlel. "Tak dobře, Kisame. Ale nevím, jak vás budu zvládat dva."

Deidara měl z dalšího tréninku už vyloženou hrůzu. A úplně se zděsil, když uviděl, že se k němu blíží loutkář se žralokem. "Co tu dělá Kisame?" Odvážil se zeptat.
"Dneska trénujete spolu a já vás budu sledovat." Osvětlil mu situaci jeho partner.
"To přece nemůžeš myslet vážně! Vždyť on má daleko větší výdrž než ty!" Naježil se blonďák. Pokud by se ninjovská zdatnost počítala podle množství chakry, Kisame by s přehledem vedl.
"Aspoň si to pořádně užiješ," ušklíbl se Sasori.
"Myslím, že požádám šéfa, ať mě přeřadí jinam," zavrčel Deidara. "A kdo tě vůbec povýšil na velitele týmu?"
"Brzdi Deidaro, klídek! Mně utekl partner, tak mi přiřadili novýho."
"Nehádejte se!" Snažil se to Kisame urovnat vlídným hlasem. "Přece o nic nejde. Já párkrát Sasoriho viděl v akci a musím uznat, že je zkušenější, než my všichni dohromady."
Červenovlasý se usmál. Nebylo pochyb, že ho jakákoli chvála těší. Poslední dobou se stejně setkával jen s výčitkami a nářky.
Po dvou hodinách už byl jeden z učňů zcela vyčerpaný. "Nedáme pauzu?"
"Na bojišti budeš taky prosit nepřítele o odpočinek, Deidaro?"
"Ale ty přece nejsi můj nepřítel!"
"Jako bych byl!" Zamračil se Sasori, ale pak se zklidnil. "Tak fajn, lehni si tu do trávy. Kisame, ještě můžeš?" Žralok se zazubil a přikývl. Pustili se do boje spolu.

Itachi se vplížil potichu do pokoje a našel svého rybího parťáka, jak spokojeně oddechuje, jen po těle měl mnohem víc škrábanců než obvykle. Má ho nechat spát? Zatímco se rozmýšlel, žralok už procital. "Jé! Ty už seš zpátky, Itachi?" Podivil se.
"Dávno," zívl. "Co jsi proboha vyváděl? Jsi samý škrábanec a podlitina!"
"Čím víc jizev, tím je statečnější bojovník." Prohlásil Kisame moudře a pásl se na udiveném Uchihově obličeji.

Loutkař připravoval v rohu pokoje pár svých zvláštních esencí.
"Neruším?"
"Hm." zamračil se, ale pokynul mu rukou.
"Měl bych se omluvit. Jsi vážně skvělý ninja, Sasori."
Mladík k němu vzhlédl. "Život se se mnou nijak nemazlil. Všechno jsem musel zvládat sám a brzy jsem si zapamatoval, že za chyby, i ty sebemenší, se draze platí!" Řekl a ztišil hlas.
"Tak já... chtěl jsem jen... díky," zamumlal Deidara a odešel. Sasori potřásl hlavou. Vypadá to, že mne tu už konečně začali uznávat.

"Dneska nebudeme trénovat?"
"Nevypadáš, že bys to ještě zvládl. Mám něco lepšího, co podporuje soustředění. Takže vlastně i to je takový malý trénink."
Deidara překvapeně zamrkal. Sasori byl chladný jako obvykle, ale v očích měl velice zvláštní výraz. Našli si opuštěné místo a teprve zde vytáhl ninja svůj úlovek - malířskou paletu a několik srolovaných pláten.
"Barvičky? Netušil jsem, že rád kreslíš!"
"Je to ten nejlepší způsob relaxace a zároveň se ti otevírají nové obzory," pousmál se červenovlasý mladík. Roztáhli první plátno. V téhle místnosti už hodně dlouho nikdo nebyl, nebudou rušeni. Blahodárný klid ovšem netrval dlouho. Brzy se totiž oba pustili do debaty na téma: Co je umění?
"Já tvrdím, že umělcův výtvor musí šokovat, a proto jde o jedinečnost okamžiku!" Vykládal nadšeně Deidara.
"To určitě ne!" Odporoval mu Sasori. "Dílo lidských rukou musí být trvalé, aby ho ostatní mohli obdivovat a hodnotit jeho kvalitu!"
Poklidná debata brzy přerostla v hádku. Blonďáček obhajoval své třaskavinky, seč mohl, Sasori zas upřednostňoval kvalitní loutky, co hodně vydrží. Nejdříve vzrušené hlasy, pak se ti dva z legrace začali prát. Ten hluk ale přilákal nežádoucí pozornost.
"Nepamatuju se, že jsme do Akatsuki přibrali dvě děti." Chechtal se Kakuzu, když se ty dva pokoušel s Hidanem jemně odtrhnout. Oba ninjové byli upatlaní od barev, vrhali po sobě divné pohledy, ale přesto oběma cukaly koutky.
"Nic se nestalo!" Vysvětloval Deidara a snažil se přitom vymanit z Hidanova sevření. "Jen taková velká váda kvůli umění."

Setmělo se, utahaní ninjové šli brzo spát. Sasori zíral na spícího Deidaru a opět přemýšlel. Musel uznat, že s tímhle tvrdohlavým blonďatým ninjou bude jedno překvapení střídat druhé. Nejspíš si s ním užije dost legrace. Občas člověk prostě potřebuje rozptýlení. Přesto nebyl jeho přítel, pouze partner. Sasori nekompromisně odmítal lidské vztahy. Úplně stejné to bylo i s Orochimaruem.
Vysoký muž s divnýma nažloutlýma očima a s černými vlasy až na záda zvědavě nakukoval Sasorimu přes rameno. "Můžu si drobet odlít? Kvůli experimentům."
"Jo, klidně. Ale buď opatrný, ještě sám nevím, co to udělá." přitakal Sasori. Postřehl partnerův lačný výraz a vzhlédl od práce. "Poslyš Orochimaru, o co se to vlastně snažíš?"
"Mým cílem je získat nesmrtelnost, abych ovládl úplně všechna jutsu na světě!" Zachechtal se.
"To není zrovna skromný!" Dostal odpověď. "Ale jak to chceš udělat?"
"Je to jedno velké umění. Tělo časem slábne, ale mysl zůstává. Samozřejmě, než bych to všechno zvládnul, musel bych mnohokrát změnit tělo, ale... co záleží na vzhledu..." Mávl rukou Orochimaru.
Sasori se vrátil ke svým jedům a protilátkám. "To mi nepřijde zrovna účinné, spoléhat se na cizí těla. Já jsem lidská loutka, takhle si udržím mládí napořád."
"Ale má to své nevýhody. Nemůžeš toho spoustu dělat..." Šklebil se Orochimaru.
"Já vím. Ty rád šaháš na hodně věcí." Sasori se nenechal vyvést z míry, což hadího muže urazilo. Odlil si trochu tekutiny do své lahvičky a vytratil se.
Červenovlasý mladík se zadíval znovu na spícího blonďáčka. Tenhle člověk si až příliš užívá života. Je docela dobře možné, že ho tím dřív nebo později také nakazí.

8.Díl Těžké začátky Akatsuki (end.)

Bez dozoru!

Konan v duchu nepřestávala zuřit. Pein už byl pryč několik dní a ona neměla ponětí, kam šel, ani kdy se vrátí. S takovou to bude za chvíli v sídle vypadat příšerně. Chlapi se chovají jak utržení ze řetězu! Snad kromě... toho skrčka, co mu nemohla přijít na jméno od té doby, kdy se schoval v její skříni. Právě teď odnášela čerstvě vypranou horu mužského prádla a neměla moc čas dívat se na cestu, jinak by si všimla, že prochází zakázanou zónou. Sasori uklízel chodbu po svém a ovládal přitom dvě loutky jednou rukou, zatímco druhou umýval hadrem podlahu. Modrovlásky si ihned všiml, ale ona ho přes tu hromadu prádla neviděla. Letmý úsměv na tváři, pak zvednul malinko ruku a jedna z loutek podrazila ženě nohu. Dopadla na záda a byla zaházena oblečením, z něhož se snažila vymotat.
"Tos udělal schválně!" Rozkřikla se.
"Nabrala sis toho tolik, žes ani neviděla, kam šlapeš," odpověděl jí naprosto klidně.
"Nelži! Cítila jsem, jak mě něco chytlo za nohu!"
Ušklíbl se a upřel na ni nevinný pohled. "Ale to je jen tvrzení proti tvrzení, milá Konan."

"Itachi, co tě to kouslo?" Zajímal se Zetsu.
"Vážně to chceš vědět?" Zamračil se Uchiha, chvíli se z toho snažil vykroutit a pak přiznal pravdu. "To Kisame. Byl nějaký agresivní, moc se vžil do boje a ani jsem se nenadál a už mi žužlal ruku. Potom si to uvědomil a pustil mě."
"Ale ten otisk zubů ti na paži ještě nějakou dobu zůstane," mínil Zetsu. "Hele, a to se ti Kisame nepochlubil, kdo ho poslední dobou trénoval?"
Černovlasý se zarazil. "Ne. Kdo?"
Zelený ninja se zašklebil. "To neuhodneš! Sasori." Nepříjemně se zachechtal. Uchiha jen vztekle skřípal zuby.

"Dej ode mě pryč ten salát Hidane!" Protestoval Zetsu, když před něj nesmrtelný postavil velkou mísu plnou zeleniny.
"Jen se nevzpírej!" Zachechtal se. "Máš si zvykat."
"Ale to přece neznamená, že když jsem kanibal, že do mě budeš cpát tohle!"
"Nezlob, Zetsu," namíchl se Hidan a vzal do ruky první kousek. "Za maminku..."
"Hidane ne!" Bránil se ninja.
"Krmení?" Pochichtával se Kisame. "A můžu se přidat?"
Nesmrtelný chvíli přemýšlel. "Tak jo, ale nemusíš mu to sežrat všechno."
Kisame sáhl rukama do mísy a přímo před Zetsuem si jídlo vychutnával. Ten už to nevydržel, vážně mu takové zacházení začalo vadit. Vyběhl ven ze sídla a na pár hodin zmizel.
"To chce jinou oběť!" Zasmál se Hidan.
"Třeba prvního, kdo projde dveřma." Navrhl Kisame.
Právě se otevíraly. Dovnitř opatrně nakoukl černovlasý mladík s úplně černýma očima. Oba ninjové na sebe mrkli a vyrazili. "Hej!" Vydralo se Itachimu z úst, než byl díky své nepozornosti přemožen.

"Že nevíte, co jsem našel v domě?" Chvástal se Kakuzu a něco schovával za zády.
"Nevíme. Tak řekni." Odpověděl mu Deidara.
"Začíná to na S..." Napínal je maskovaný.
"Saké?" Protáhl Itachi. Na co jiného by tak tenhle ninja mohl asi myslet?
"To bylo až moc snadný," zabručel Kakuzu otráveně. "Tak si uděláme v Šéfově nepřítomnosti mej..."
"Nic takovýho!" Naštvala se modrovláska. "Žádná pařba! Už jsem řekla!"
"Nebuď tak upejpavá, Konan. Trocha alkoholu ti jenom prospěje." Řekl jí Kakuzu vlídně.
"Ale když budeš moc protestovat, zamknem tě nahoře v ložnici." Doplnil ho Hidan.
Modrovlasá vztekle zaskřípala zuby. Není v jejích silách porazit je všechny.

V domě se skrývala opravdu dosti velká zásoba alkoholu. Tobi škemral o kapičku. Zetsu nad tím nakonec mávl rukou a dal mu celou lahev. Sasori nepil, ostatní si ho nevšímali. Vyhrabal odněkud flétnu a začal na ni hrát. Deidara ležel na zemi na boku, v ruce pevně svíral lahev. Tobi spal Zetsuovi na klíně, ten mohl pouze sedět na místě a sledovat ostatní, jen oči mu svítily. Hidan tančil jakýsi bojový tanec, Kakuzu si hrál na akrobata. Loutkář seděl na pohovce v rozhalené košili, takže bylo dobře vidět, že má tělo loutky. Odněkud vyletěla láhev. Část Sasoriho speciálního lana se odmotala a zachytila předmět, než stačil dopadnout na zem a roztříštit se. S ledovým klidem si ji přitáhl k sobě a položil na stůl. Vzápětí strnul, když ho něco velkého a modrého vší silou objalo. Kisame měl poněkud družnou náladu, proto každého objímal.
Itachi a Konan měli oba už řádně upito. Zavěsila se na mladíka a společně tančili do rytmu pomalé hudby. Vnímala jeho přítomnost už jen matně, tak strašně byla opilá. Uchiha se samolibě usmíval a držel si ji pevně.
"Páni Itachi! Ty po ní jedeš!" Zakuckal se Kakuzu.
Oslovený mírně zrudl v obličeji, ale raději mlčel. Vypil už dost, i když se stále ještě dokázal udržet na nohou. Náhle se jeho tělo sesunulo, povolil své sevření a v té chvíli od něj Konan uskočila. Dopadl na zem a praštil se pořádně do hlavy. Hidan zachytil modrovlásku, která se zapotácela. Položil ji opatrně na zem a šel zkontrolovat stav "odpadlíka". "Ráno tam bude mít parádní bouli." Zhodnotil následky pádu. Kisame se hlasitě rozchechtal.
Tak tohle byl poslední díl z Akatsuki a doufám,že vás táhle povídka dost bavyla.

6.Díl Těžký začátky Akatsuki

Všichni máme rádi Tobiho


První sluneční paprsky pronikly přes zavřená okna do sídla Akatsuki. Červenovlasý mladík zívl a posadil se na posteli. Včera večer požádal Vůdce, aby jemu a Deidarovi omezil počet ninjovských misí. Vyslechl jeho přesvědčivé důvody a nakonec se zdráháním souhlasil.
Promnul si oči a vykročil ke dveřím. Cestou šlápl na něco malého a nyní mazlavého. V tom tekutém mu ovšem zůstala vězet noha. Blonďák se přetočil na druhý bok, ještě tvrdě spal. Podvědomě udělal s rukama nebezpečný pohyb. "Katsu...," zamumlal a zívl.
"Ksakru!" Sasori se stačil vyprostit, ještě než to bouchlo, i když slabě. Ten kluk mě má asi vážně rád! Pomyslel si zdrceně a v duchu si řekl, že tuhle úchylku z něj rozhodně vymlátí. Vztekle prásknul dveřmi, ale zůstal v pokoji. Doufal, že to blonďáka vzbudí.
Nestalo se tak. Přistoupil tedy k němu a ze všech sil mu zařval do ucha: "Sídlo hoří!"
Rázem byl vzhůru. "Kde?"
Červenovlasý ukázal na podlahu, kde něco seškvařeného slabě doutnalo. "Ber to jako poslední varování!" Zasyčel Sasori. "Ještě jednou tu necháš válet některou ze svých výbušných hračiček a vyhodím tě z téhle ložnice! A je mi úplně jedno, co na to řekne Šéf! Další atentát už ti trpět nebudu!" Pustil ho a odešel.
"Atentát?" Blonďáček nic nechápal, jen zamyšleně pohlédl na skvrnu na podlaze, ze které se kouřilo.

"Kisame vylez už! Vyplýtváš všechnu vodu!" Hulákal Itachi před koupelnou.
"Dej mi ještě pět minut! Je tak krásně chladná!" Přišla odpověď. Uchiha zalitoval, že v jeho blízkosti není nic, do čeho by si mohl kopnout.
"Už jsi tam přes dvě hodiny! To byl ten trénink vážně tak namáhavý?" Hlavou mu prolétla myšlenka, jestli to tentokrát doopravdy nepřehnal. Vzápětí uviděl Kisameho rozesmátou tvář. Zamračil se. Proč si z něj ten žralok neustále utahuje? "Šetřil jsem tě," zabručel a vyběhl ze sídla.
"Itachi! Co jsem zas proved?" Kisame se ale už odpovědi nedočkal.

"Zetsu je na výzvědách. Musíme se postarat o to individuum." Prohlásil Kakuzu.
"Od kdy používáš taková vznešená slova?" Neodpustil si Uchiha. Popravdě si maskovaný nikdy hlavu s výběrem slov příliš nenamáhal. Vyjadřoval se vždy stručně, jasně a hrubě.
"Nemám páru!" Kakuzu se poškrábal na hlavě. "Asi to chytám od Hidana."
"To by sedělo," zamumlal Itachi a dál zíral do prázdna.
Netrvalo to dlouho a tahle nečekaná zpráva vzbudila v Itachim zájem. "A kde teda je?"
"Hidan prohlíží sklepení. Prcek se nám někam zašil."
"Jdem ho hledat, než dojde k nějaký nehodě." Řekl Itachi a chystal se vstát.
Vchodové dveře se náhle otevřely a dovnitř se přišoural Deidara. Vlasy měl úplně mokré, všude po tváři bláto a sotva chodil.
"Kde ses tak zřídil? Nějaká náročná mise?" Podivil se Hidan, který právě dorazil.
"Ne... mise ne," zakuckal se Deidara a s tichou omluvou pospíchal do koupelny. Za ním do dveří vešel Sasori, ještě naštvanější, než bylo obvyklé, v rukou držel dvě naprosto zdemolované loutky. "Ten má spotřebu!" Utrousil a zmizel jim z dohledu.
"Co to bylo?" Zeptal se Itachi.
"Nevím," přiznal Kakuzu. "Poslední dobou se ti dva chovají divně."
"Jo, to Kisame taky." Mávl nad tím černovlasý mladík rukou.
"Ve sklepení není. Rozdělíme se!" Navrhl Hidan a Uchiha souhlasil. Alespoň nějaké vzrušení do jinak nudného dne.

Čtveřice ninjů pátrala po Tobim. Itachi po dlouhém váhání přizval na akci také Kisameho. Na rozdíl od Hidana s Kakuzou hledali jako jednotlivci. Tobiho našli, jak vyjídá lednici.
"Hej! Koukej dát to jídlo zpátky, ty malej spratku!" Zavrčel Kakuzu.
Diplomat Hidan mezitím vymýšlel taktiku, jak nováčka obelstít a přitom nenásilně přinutit k poslušnosti. "Ticho!" Zaburácel náhle. "Nech toho, nebo ještě to dítě zkazíš!"
"Co?" Zděsil se maskovaný. Nový ninja prohodil, že už dávno není dítě.
Nesmrtelný se přitočil Kakuzovi za záda. "Přistoupíme na jeho hru," zašeptal a odpovědí mu bylo tiché souhlasné zabručení. Hidan se podíval na jejich "příživníka" a zkoumal ho pohledem. Tobi poplašeně pomrkával, ale tvářil se uraženě. On je ninja, žádné dítě.
"Tak Tobi... teď buď hodný chlapec a hezky mi podej to jídlo, co jsi ještě nesnědl...," domlouval mu Hidan se vší obezřetností. Zpozorněl a přikývl. Kakuzu s údivem pozoroval, jak zakuklenec podává ninjovi postupně jednotlivé kousky ovoce. Tobi byl již téměř oloupen, když zaslechl od dveří hlas. "Páni! Ten teda žere jak nezavřenej!" Skrček vypískl, vytrhl se ninjovi a prchal se sladkostmi pryč z kuchyně.
"Itachi!" Rozzuřil se bělovlasý. "Dycky všechno zkazíš!"
"O co jsem přišel?" Otázal se Kisame. Hidan se plácl do čela a raději už nic neříkal.

Sasori začínal být už malinko nervózní. Někde nechal ležet dvě své nedokončené loutky a teď je nemohl najít. "Nechal jsem je v hale nebo o poschodí výš?" Přemítal, zatímco se rozhlížel. V sídle bylo ticho, zaposlouchal se do něj. Z jedné vzdálenější místnosti zaslechl zvuky podobné dětskému pobrukování. Skoro to vypadalo, jako když si dítě hraje se stavebnicí. Přepaden zvědavostí se tam vydal.
Tobi našel podivné předměty a začal si s nimi hrát. Chvíli do nich bušil, pak je zkoušel rozebrat. Právě teď z jedné z loutek něco vystřelilo a málem Tobimu vypíchlo oko. "Jů!" Podivil se, ale nepřestával pátrat dál.
Sasori už stál těsně za ním. "Hej! Tohle přece není na hraní!" Zděsil se, když uviděl své poničené výtvory.
Tobi k němu vzhlédl. "To je Vaše, Sasori-san?"
Mladík si odplivl. "No to bych řekl, že je! A jestli na to ještě jednou šáhneš, nasekám ti na zadek!" S vražedným výrazem posbíral "zbytky" a odnášel si je do ložnice.

Konan se právě převlékla a nyní pozorovala zamyšleného Peina. "Odjíždíme zítra?"
Zvedl hlavu. "Odjíždím," poopravil ji. "Příliš nebezpečné, abych tě bral s sebou. Jedná se o velice delikátní záležitost, v níž sebemenší chyba napomůže ke zhroucení celého plánu." Objasnil jí se vší vážností.
Modrovláska se zamračila, ale neodporovala. Už delší dobu tušila, že Pein má nějaký plán, se kterým se zatím nikomu nesvěřil. Když se ozval v ložnici šramot, zpozorněla.
"Nevzpomínám si, že bychom tu měli myši!" Zarazila se.
"Jde to z té skříně." Ukázal jí Pein. Oba ztichli a jen poslouchali. Skřípání a šramocení sílilo. "Jsem muž, vyřídím to!" Prohlásil velitel Akatsuki a poručil jí, ať rozsvítí. Přikradla se k vypínači a stiskla ho. Pein mezitím rozrazil dveře skříně a v ní našel...
"Tobi! Co ty tu sakra děláš?!"
Nováček seděl a chroupal čokoládu. Konan nevěřila vlastním očím. Jak dlouho už je vlastně tady?

Zetsu se vracel z výzvědné mise. Bylo dávno po setmění. Našlapoval opatrně, nechtěl nikoho vzbudit, pokud už tedy šli ostatní spát. Zaslechl křik z horního poschodí a pak už se jen divil. O patro výš práskly dveře, něco seběhlo rychle po schodech dolů a s výkřikem: "Pomoc, Zetsu-san!" ho to málem srazilo k zemi. S úžasem pozoroval Šéfa v pyžamu s katanou v ruce, jak stojí na schodech a pohledem by mohl vraždit. Ostatní už se sbíhali.
"Až si příště budeš pořizovat mateřskou školku, tak nás laskavě vynech!" Naštval se Hidan a ostatní mu sborově přizvukovali. Zetsu byl čím dál zmatenější. Nakonec ze sebe Tobiho setřásl a důrazně mu poručil, aby se odebral do ložnice. Upřel na něj prosebný pohled.
"Hned!" Zetsu ho vzal za límec u kabátu a odtáhl s sebou.

4.Díl Těžký začátky Akatsuki

Sasoriho lítost


Před několika málo dny řešil Vůdce Akatsuki zapeklitý problém. Musel nějak důrazně přesvědčit Sasoriho, aby šetřil s nádobím. Když si vzpomněl na schůzi, kde se rozhodovalo mimo jiné i to, kdo obstará nové talíře, polilo ho horko. Občas se tihle ninjové vážně chovali jako puberťáci.
"A proč nejde Konan? Je přece ženská, vyzná se!" Protestoval Kakuzu.
Vůdce po něm šlehl pohledem. "Protože je zatím jediná, která neodhalila svou identitu, je neznámým členem. I když... počkejte, to není úplně špatný nápad! Ale rozhodně nepůjde sama, doprovodí ji dva členové v civilu. Máte povinnost ji chránit!"
"A odnosit náklad," dodala modrovláska. Muži začali bručet.
Nejhorší bylo vybrat doprovod. Deidara byl zrovna na výzvědách, tudíž se s ním nemohlo počítat. Šéf se obezřetně rozmýšlel. Hned ze začátku zavrhnul Zetsua, Kisameho a toho malého skrčka, jehož jméno si momentálně nevybavoval, protože by budili pozornost. Posílat Kakuzu by bylo zbytečné, donesl by tak maximálně polovinu. Výběr byl skutečně těžký, nakonec však padlo konečné rozhodnutí.
"Hidan a Itachi. Mazejte se převléct do civilu! Hned!" Zahřměl Vůdce a oba se s remcáním vzdálili.
Hidan smutnil, protože musel milovanou kosu nechat doma. Vytáhl ze skříně staré trenýrky a doladil to bílou košilí, kterou si nechal rozhalenou.
"Abyste spíš nemuseli odhánět ženské!" Škádlil ho Sasori. Nesmrtelný se nad tou možností jen spokojeně uchechtl.
Konan náhle vypadala docela obyčejně. Její maskování bylo dokonalé, nepůsobila ani trochu atraktivně. Odlíčila se, vzala na sebe šaty, které se hodily pro daleko starší ženu a rozpustila si vlasy. Pein jí předal seznam a peníze, stále ještě dost udivený.
"Řeklo se civil, Itachi!" Rozčilovala se modrovláska a snažila se ho rozcuchat. Navlečen byl do zašedlé košile a dlouhých tmavých kalhot. Uhýbal jí, vždyť s tím účesem bude vypadat příšerně.
"K čemu?" Zakňoural, když mu Konan zamávala před očima černými slunečními brýlemi.
"Sharingan, pitomče! Váš rod je tím přece proslulý! Myslíš, že si nedá někdo dvě a dvě dohromady?"
"Hm," zabručel místo odpovědi.

"Co tam dělají tak dlouho?" Všichni čekali, až Konan vyleze z Itachiho pokoje. Když se otevřely dveře, všem poklesla čelist.
"Promiň mi tu upřímnost, Itachi, ale Hidan vypadá sexy, zatímco ty jak totální magor!" Kakuzu se pochichtával. Odněkud se ozval řezavý smích. Loutkáři cukaly koutky.
"Zabiju tě, jen co se odtamtud vrátím, Sasori!" Zavrčel výhružně Uchiha.
"Ale to já nebyl!"
"Přece vidím, že se culíš!" Namítl, ale pak si všiml, jak se něco modrého v křečích svíjí Zetsuovi za zády. Nasadil pohřební tón a obrátil se ke Kisamemu. "Měl jsem tě rád, příteli..."
Vůdce se dopálil. "Tak už jděte, nebo nebudete zpátky ani do večera!" Trojice vyrazila ze sídla.


Sasori klečel na zemi ve své ložnici a usilovně pracoval. Netrvalo dlouho a objevil se Deidara. "Přišel ti dopis!" Mával srolovanou ruličkou.
Ani nevzhlédl. "Kdo ho přinesl?"
Blonďatý ninja se pousmál. "Budeš se divit, ale byl to ptáček na klíček."
Zaslechl vzdychnutí. "Aha. Babča zase otravuje. Rovnou to spal!"
"Ty to nechceš číst? Ani když je to od rodiny?"
Zavrtěl hlavou. "Jsem tady spokojený. Ten její otravný pták mne vždycky najde. Musím ovšem uznat, že babča Chiyo je fakt vytrvalá. Pokud správně počítám, je to třicátý dopis." Sasori slyšel, jak se trhá pečeť. "Víš Deidaro, že je neslušné číst cizí poštu?"
Beze slova došel až k němu a položil mu rozvinuté psaní k nohám, než se opět vytratil. Sasori počkal, dokud doopravdy neodešel a pak sáhl po vzkazu. Pche! Pořád stejně vytrvale se v něm snaží vzbuzovat emoce. Nikdy jí neodepsal a ona stejně doufá, že se ještě někdy setkají. Jak směšné! Přesto se u něj opět objevily pocity, které hodně dlouho nechal spát. Rozzlobil se a roztrhal dopis na malé kousíčky.

Vůdce Akatsuki s uspokojením zjistil, že Sasori si vzal jeho slova k srdci. Právě teď ho pozoroval, jak stojí u dřezu a vedle něj se kupí mokré nádobí. "Máš hodně práce?" Zeptal se ho.
"Až to dodělám, musím ještě vyprat pár plášťů. Poslední akce mi dala docela dost zabrat a jakožto loutkář musím mít své vybavení v perfektním stavu."
"Vážně nevím, co bychom si tu bez tebe počali!" Vůdce se nechal unést.
"Shnili byste ve špíně," zachechtal se mladík a vůbec mu nevadilo, jestli se to
Šéfa nějak dotkne. "Mimochodem... rád bych večer vyrazil ven. Je tu pár věcí, které bych si potřeboval srovnat v hlavě."
"Vycházka povolena."
Zetsu, která stál za rohem a vyslechl celý rozhovor, šel hned ostatním žalovat.
"To není fér!" Brblal Itachi. "Kdokoli z nás šel ven, nechal ho Šéf sledovat! A on se může courat, kde se mu zlíbí!"
"To je pravda," přikývl Zetsu. "Proč zrovna Sasori má takové výhody?"
Zmlkli, protože kolem nich procházel Vůdce, který je ale zaslechl. "Protože, a věřte mi, že to říkám skutečně nerad, si zaslouží důvěru! Je z vás nejlepší, ještě se mu nepodařilo šlápnout vedle, udělat žádnou větší chybu. A když jde ven, neopije se v baru ani neděsí lidi!" Střelil výmluvným pohledem po Hidanovi s Kakuzou. "Odmítám slyšet další narážky na toto téma! Když se budete hodně snažit, jednoho dne si vysloužíte stejnou důvěru!"

Červenovlasý mladík se chystal na toulku. Hnědý plášť s kápí přehodil přes sebe, nezapomněl zkontrolovat, zda na něm drží kalhoty. S sebou bral pro všechny případy své dva meče.
"Proč to táhneš s sebou?" Zamumlal Deidara, který ležel na boku a pozoroval ho.
"Na obranu," odpověděl Sasori a po chvíli dodal: "Vrátím se ráno." Pak vyšel z ložnice a opustil sídlo.
Vyšel si do nejbližšího města a několika spletitými uličkami se dostal do míst, kde ještě nikdy nebyl. Všiml si, že jen malý kousek od něj je lékařský pavilon. Skvělé místo k rozjímání! Všichni pacienti už budou dávno spát.
Dlouho neváhal a usadil se pod jedním stromem. Na nebi zářily první hvězdy. Zkřížil nohy a zaposlouchal se do ticha. Kroky? V tuhle hodinu? Neznepokojoval se, chtěl si svého protivníka nejdříve prohlédnout. Svou sečnou zbraň měl v pohotovosti, kdyby jí nakonec přece jen bylo zapotřebí.
Ozvalo se zakašlání, takže to nebude ninja. Pootočil hlavu a spatřil bledou dívku v noční košili. "Co tu děláš?" Vyhrkl, nenapadlo ho nic lepšího.
"Toulám se." Měla slabý hlas. Prohlédla si cizince od hlavy až k patě, měsíční světlo ozařovalo prostor, kde seděl. "Ty sis pro mne přišel, že?"
Strnul. Co je ta holka zač? Zavrtěl hlavou. Bylo to divné. Zatoulal se, kam neměl a teď měl společnost. Dívka měla dlouhé vlasy, byla ale hrozně pohublá a asi dost nemocná, pokud to mohl soudit z jejího chování.
"Proč mne nechceš, anděli smrti?"
Vyrazila mu dech. Nevěděl, jak by se měl zachovat. Spletla si ho se smrtonošem? Je to až příliš mnoho náhod najednou! Nechal ji, ať si k němu přisedne. "Nezabíjím na požádání," odsekl a schoval zbraň.
Děvče vypadalo hrozně sklíčeně. "Kolem mého pokoje chodí oklikou, už mi nedávají moc času. Dnes jsem utekla z nemocnice. Nevím, kolik dní nebo hodin mi ještě zbývá. Jen si přeju, aby to bylo rychlé. Nechci jen čekat a pak trpět. Už teď je jasné, že můj život nezachrání," zašeptala.
Říkal si, že něco pravdy na tom bude. Přemýšlel. Přišlo mu toho mladinkého děvčete líto. Mohl by jí prokázat tuhle laskavost, splnit poslední přání. "Co chceš ode mne?" Zeptal se náhle.
"Nic neobvyklého. Jistě sis už zvykl." Postavila se a zahleděla na hvězdy.
"Tak dobrá," přikývl Sasori. "Já, anděl smrti, ti tvé přání splním." Uchopil do ruky zbraň. Stála a čekala, v očích úlevu. Přece to sama chtěla. Přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Ve chvíli, kdy se tomu oddala, jí probodl srdce. A pak už musel jen zmizet ve tmě.

Dveře do pokoje se otevřely, Deidara pomrkával ve tmě. Postava procházela kolem okna a blonďáček postřehl krev na kataně. "Co jsi dělal?" Zeptal se zděšeně.
Sasori ztišil hlas. "Občas je potřeba někomu prokázat laskavost." Poté padl vyčerpaný na postel, až to zadunělo.

5.Díl Těžký začátky Akatsuki

Na cestě se společníkem


Deidara se ráno vyplížil z pokoje, doprovázen Sasoriho hlasitým chrápáním. Ze včerejší noci mu ještě přebíhal mráz po zádech. Laskavost? Ale koho to zabil? Ne, nebude se ptát! O chvíli později se vrátil do pokoje, nechal na stole lejstro a chtěl se vzdálit.
"Co je to?" Loutkář se právě probouzel.
"Instrukce... k nové misi." Odpověděl váhavě.
Prokoukl rozkaz. "Máme dělat zvědy," ušklíbl se. "Kdy se vyráží?"
"Tak za hodinu." Zamumlal Deidara.
"Budeme to muset vzít oklikou. Jižní cesta není bezpečná."
Blonďáček opatrně zavrtěl hlavou. "To nebude třeba. Poletíme!" Sasorimu se viditelně ulevilo.
Nemohl zakrýt pochybnosti, když u zadního vchodu sídla spatřil velkého ptáka vymodelovaného z jílu, který vesele mával křídly. Ještě, že jsem si vzal jen minimální výbavu! Pomyslel si mladík, který se dnes zahalil do Akatsuki pláště. "Vážně nás unese oba?"
"Měl by. Když tak ho můžu ještě zvětšit."
Váhal, ale nakonec se přeci jen odvážil nasednout. Bylo přirozené mít obavy, když vzduchem ještě necestoval. "Nevybuchne pod náma, že ne?"
Deidara se zašklebil. "Jen v případě, že bych udělal své jutsu."
Sasori přešel do obrany. "Tak tu těma rukama moc nemáchej, nebo si budu myslet, že přesně to máš v úmyslu!"
"Dobrá. Jen neměj strach!"
"Nemám," zabručel, ale to už se pták odrazil od země. Ninju nenapadlo nic lepšího, než se blonďáka chytit pevně kolem pasu, protože tenhle dopravní prostředek mu připadal dosti vratký.
Vida! I mistr loutkář se občas bojí! Deidara se spokojeně pochichtával a schválně nabral rychlost.
Sasorimu se ulevilo, když konečně přistáli. Ihned se vydal prozkoumat terén a o druhého ninju se nestaral. Když se vracel se zprávou, že nikdo není poblíž, všiml si podivně rozmístěných sošek v trávě. "Deidaro?" Zavolal opatrně. Koneckonců techniky svého nového týmového partnera zas tak úplně neznal. Z poněkud větší dálky se ozval bojový pokřik. "Umění je odpal!"
Sošky začaly praskat, Sasori si však stačil uvědomit, co se děje. Sňal ze zad své dva meče a rychle vyskočil vzhůru. Výbuchy ho minuly, vážně měl štěstí. Teď stál za na pevné zemi a prskal zlostí. "Geniální trik! To sis asi konečně uvědomil, že dřevo hoří, co?!"
"Nestůj tam! Přijdeš k úrazu!" Zaostřil svým dalekohledem na místo, kde právě odpálil své "živé bombičky". "Hm, takže mé nové excelentní jutsu se nepovedlo," posmutněl blonďáček.
"Ale povedlo! Málem jsem to pořádně schytal!"
To už Deidara mířil k němu. "Nevšiml jsem si tě, promiň."
"Vážně? A to ti mám věřit, že tě ani ve snu nenapadlo, že se sem budou touhle cestou vracet? Tohle jsou školácké chyby, Deidaro!"
Mladík zkontroloval napáchané škody a pak se vrátil k Sasorimu. "Omlouvám se. Asi je to tak, protože jsem dřív plnil mise sám. Ale ty se v tom vyznáš určitě líp."
"Zřejmě si tě budu muset vycvičit," povzdychl si Sasori a společně pak přečkali hlídku.
Nastala doba návratu. Deidara však cítil, že je třeba vyjasnit si ještě jednu věc. "Čí byla ta krev na tvé kataně?"
"Dívčí," odbyl ho červenovlasý.
"Kunoichi?" Zapochyboval druhý ninja.
"Měl bych to upřesnit. Nebojoval jsem, zabíjel!"
"Ale proč bezdůvodně?" Blonďatý to nechápal. On sám nesahal po zbrani, pokud vyloženě nemusel. Vypověděl mu všechno. Netrápilo ho to, jenže věděl, že blonďák to z něj dřív nebo později stejně vymámí. "Přišlo mi jí líto. A měla pravdu, byla na tom špatně. Sama o to požádala. Ale za tuhle laskavost teď platím tím, že se skrývám."
"Zřejmě máš v sobě přeci jen trochu lidskosti." Pousmál se Deidara.
"A to je právě špatné! Činí mne to zranitelnějším, než si sám dokážu připustit!"
Chápal ho, ale v duchu se zaradoval. Přece jen tady vedle něj nesedí pouhý stroj na zabíjení. Ještě mu hrál úsměv na rtech, když vstupovali do sídla a on rušil své jutsu.

Mise zeleného ninji a skrčka zakuklence se k velké nespokojenosti členů Akatsuki vydařila. Zetsu Tobimu trpělivě vysvětloval, že teď už nic neohrozí jeho postavení v sídle. Přesněji řečeno, nikdo už se ho nepokusí odtud vyhodit, jako to nedávno zkoušel Kakuzu s Hidanem. Tobi seděl na koberci a štěstím celý zářil. Zetsu si oddychl. Nezbývalo totiž mnoho a mohl si začít balit kufry. Ale o tom se Šéfovi samozřejmě nezmínil.

3.Díl Těžký začátky Akatsuki

Role mafiánky není vůbec lehká


Itachi toužebně vzpomínal na den, kdy mezi ně poprvé zavítala Konan. Přijetí nové členky, a k tomu všemu ženy, bylo rozporuplné. Šéf ji uvedl se všemi poctami. Její první slova zněla: "Nevařím, neperu, neuklízím a umím vraždit pohledem." Od té chvíle však uplynula už dost dlouhá doba. Občas se mladá žena uvolila vyprat, ale víc se od ní nesmělo žádat. Poslední dobou se hrozně nudila, tak zkoušela vařit, ale ne každý to ocenil. Třeba například včera.
"Hidane! Kolikrát tě ještě budu žádat, abys jedl trochu kultivovaně?" Modrovlasá žena nevěřícně zírala, jak si nesmrtelný namočil kus masa do omáčky a sos stříkal všude, jak z pečínky nedočkavě ukusoval.
"Co zas?" Prsknul otráveně.
"Zase už to udělal! I když ví, jak hrozně mě to vytáčí! To tu přece nemusím dělat vůbec nic!" Doutnala a vypadalo to, že zanedlouho vybuchne.
"Snad nebude tak zle, Konan..." Vůdce se pokoušel o smír. Nepomohlo to, protože Sasori tomu všemu nasadil korunu.
"Pche! Akorát tak vymácháš pár hadrů a občas uklohníš něco k večeři. Jinak jsem neviděl, že bys něco dělala! To já jsem tady ta služka na plný úvazek!" Odfrkl si a stejně zapáleně pokračoval. "Kdybych nedělal domácí práce, vypadalo by to tu příšerně! Takže mi ještě můžeš poděkovat!"
"Tak to mě ani nenapadne!" Zaječela Konan a praštila svého soupeře do břicha. Vzápětí sykla, protože si málem rozdrtila ruku.
"Na tohle bys neměla zapomínat," ušklíbl se Sasori.

Itachi se nad tou vzpomínkou pousmál. Konan si nikdy neuměla zjednat pořádek, k tomu nebyla vyškolena. Navíc... jak by žena mohla vládnout chlapům? Vždyť by to bylo směšné! Ale přece jen ho trochu mrzelo, že si nikoho nechce příliš pustit k tělu. Byla mladá, krásná, nebezpečná a s mužskými to uměla, nepokrytě s nimi flirtovala. Ale kdyby mělo k něčemu dojít... sešlo by z každé plánované akce. Itachi vzdychl. Dělal si na ni zálusk, ale to bude muset nejspíš urazit ještě hodně dlouhou cestu.

Modrovláska pozorovala krajinu z terasy sídla. Dnes neměla náladu nic dělat. Napadlo ji, že by si mohla zalézt do sprchy. Aspoň na tu krátkou chvíli se osvěžit, protože vedro zvenčí už proniklo do domu a taková změna teploty byla nepříjemná. Zalezla dovnitř a nechala vodu téct. Pocit volnosti, to potřebovala. Voda byla svěží, příjemná.
Ukončila očistu a chystala se vylézt ven ze sprchy. Jenže před dveřmi už někdo stál. "Peine!" Zaječela a rychle vlezla zpátky. Ale proč doufala, že zrovna on jí přijde na pomoc?
"Já myslel, že v koupelně je volno." Zaslechla smutný hlas. Zase už ji nechal ve štychu! Ale ať si nemyslí, že se k němu bude večer tulit. Ne, za tohle ho řádně vytrestá, za tu jeho ignoraci. Otevřela znovu dveře.
"Já počkám..."
Nedbala laskavého hlásku a vrazila Tobimu pěst do obličeje. Zapotácel se a na zemi překulil. Hledala ručník a chtěla rychle zmizet. Strnula. Postřehla, že někdo ve dveřích si právě bezostyšně prohlíží její pozadí.
"Tobi, všude jsem tě hledal, ale..."
"Že bys ráčil zmizet, Zetsu?" Konanin naštvaný hlas se nesl domem a k její velké nelibosti přilákal ostatní. Takové divadélko si nechali líbit.
"Co kdybyste laskavě přestali čučet na můj zadek a přinesli mi ručník!"

Modrovlasá žena ležela na posteli ve své ložnici a snažila se usnout. Nešlo to, musela myslet na ten strašlivý zážitek z koupelny. Ještě nejméně hodinu trvalo, než je odehnala a to se do toho stejně nakonec musel vložit Pein. Něco řešili v obývacím pokoji, tak se o jeho přítomnost příliš nestarala. Místo toho se znovu pokoušela odebrat do říše snů.
"Už spíš?" Přisedl si k ní. Ignorovala ho a nechala oči zavřené. "Ty se mnou nemluvíš, Konan?" Pein se nevzdával snadno, ale s touhle ženou byla občas vážně těžká práce.
"Proč se mne nikdy nezastaneš?" Řekla a setřásla jeho ruku ze svého ramene.
"Nenuť mě přemýšlet o takových věcech. Prostě... ty jsi žena a oni muži. To hovoří za vše!"
Taková odpověď nebyla zrovna nejlepší. "To mě vážně uklidnilo! A teď jdi, tvá postel je támhle!" Zklamaně se zvedl.
To je ta jejich univerzální odpověď. Je jiná, má jinačí způsoby, prostě žena. A měla by chápat, že muže nelze změnit. Tuhle partičku zabijáků určitě ne! Povzdychla si a do peřiny ukápla slza. Přestože se snaží chovat stejně, je jí až příliš dobře známa smutná pravda. Ona je tím nejhorším článkem v Akatsuki a nikdy tomu nebude jinak! Ani její mafiánská vizáž jí nepomůže. Pro tu bandu chlapů zůstane taková jaká je.

2.Díl Těžký začátky Akatsuki

Ahoj,jmenuji se Tobi


Zetsu přivedl svého podřízeného hned další den. Chtěl ještě počkat, až se probere Šéf, bylo přece jenom ještě dost brzo. Většina obyvatel sídla už byla vzhůru a pukala zvědavostí, jaký bude ten "nový".
Zastavili se u dveří. Zetsu stál před ním a bránil ve výhledu těm, kteří se krčili natěšení na schodech. Pak ustoupil stranou a odhalil jim něco nevídaného. Neznámý byl rozhodně menší než oni. Na sobě měl černý kabát a tmavě zelenou šálu. Z obličeje mohli vidět pouze jedno oko, protože zbytek zakrývala oválná oranžová maska. Bez váhání zvedl ruku a zamával jim. "Ahoj! Já jsem Tobi."
Zůstali na něj vyjeveně zírat. "Tohle že je ninja?" Podivil se Kakuzu.
"Šéfa trefí šlak, až to uvidí." Nechal se slyšet Itachi.
"Co umí?" Zajímalo Kisameho. Ale snad se raději neměl ptát.
Skrček se totiž naklonil ke svému veliteli a dosti názorně prokázal svou inteligenci. "Kdo jsou ti lidé, Zetsu-san?"
"To jsou členové Akatsuki."
Kývl, že rozumí. "Mohl bych být taky členem?"
Zetsu se poškrábal na hlavě. "Ne, Tobi. Máme plno. Vždyť už jsem ti to říkal."
"Tenhle se sem dostane jedině přes mou mrtvolu!" Prorokoval Sasori.
"Chcete Vůdce vzbudit? Nehulákejte tu!" Kolem nich prošla Konan, ale pak zůstala zaraženě zírat na to "něco" u dveří.
"Když dovolíte, trochu ho tu provedu." Zetsu se vzdálil a skrček pelášil za ním.
"Čeho já se ještě nedožiju!" Vzdychla Konan.
"Vždyť jsi přece ženská v těch nejlepších letech." Itachi na ni udělal roztomilý kukuč.
"Nech si ty lichotky!" Okřikla ho a sešla po schodech dolů.

Velitel Akatsuki už se seznámil s nováčkem a právě teď se rozmýšlel, co říct. Ostatní seděli buď na pohovce, nebo na koberci a čekali na jeho rozhodnutí. Stále ještě byli z Tobiho trochu zaražení.
"Nevím, je to skutečně těžké. Může tu zůstat jedině pod podmínkou, že se zaručíš, že je spolehlivý, protože já jsem z něj na vážkách. Ale jestli se ta mise nepovede, vyrazím vás oba. Přijmeš to riziko, Zetsu?"
Zelený ninja nervózně přešlapoval. "Já se teda zaručím. Stejně nemám jinou možnost. A o Tobiho se nestarejte. Je to hodný kluk."
Vůdce zakoulel očima. "V to věř, nebo tě rozcupuju." Pak se obrátil ke svým podřízeným. "Na co čekáte? Seznamte se!" A s těmi slovy odešel.
Bandě zabijáků, jejichž schopnosti se ještě plně neozkoušely, se do nějakého seznamování ani trochu nechtělo.
"Hidan," zavrčel bělovlasý chlápek s kosou.
"Kakuzu. Ale ruku ti nepodám. Nemusel bys to ustát," nehezky se zašklebil.
"Já jsem Kisame. Buď tu jako doma!" Rozzářil se žralok, vždy až přehnaně zdvořilý. Itachi do něj neurvale strčil s napomenutím, ať to s tou láskou nepřehání.
"Já jsem Deidara," usmál se pohledný blonďák s pramenem vlasů přes jedno oko.
"Tobiho moc těší," prohlásil zakuklenec.
"Pro všechny jsem Sasori." Zmáčkl nováčkovi ruku.
"Aj. Tvrdý stisk."
"Taky je ta ruka dřevěná," vzdychl.
Itachi Tobimu řekl stručně a jasně, co si o něm myslí. Nezdálo se, že by to tomu podivínovi nějak zvlášť vadilo. Připomněli mu, že veliteli se říká Vůdce nebo Šéf a že pouze pro Konan platí v téhle záležitosti výjimka. Tobi horlivě přikyvoval.

V noci došlo k menšímu pozdvižení, protože Kisameho přepadla mlsná, ale spletl si dveře a místo do kuchyně vlezl do Zetsuova pokoje a nováčka ošklivě vyděsil. V té chvíli si všichni mysleli, že se něco stalo Konan.

Dalšího dne se Akatsuki sešli až u večeře. Nevypadalo to, že jim společné soužití svědčí. Sasori znechuceně vyprávěl, jak se ráno vzbudil kvůli ptačímu zpěvu těsně u ucha. Nejnovější Deidarův výtvor v sobě totiž ptáčka zpěváčka rozhodně nezapřel.
"No co. Snažím se o věrohodnost!" Ohodnotil to blonďatý ninja.
"Příště bych raději něco méně hlučného!" Odsekl červenovlasý, což všechny přítomné pobavilo.
"Nemám na čem spát!" Postěžoval si Itachi. "Kisame mi v noci roztrhal, ne doslova rozsápal, polštář," zakňoural. Akatsuki se rozchechtali.
Konan zrovna sklízela ze stolu, ale teď se zarazila. "Vždyť jste přece všichni dospělí chlapi!" Zalomila rukama. "Tak se nechovejte jak... malí spratci!" Vykřikla hněvivě a odkráčela.

1.Díl Těžký začátky Akatsuki

Život není lehounkej


V tajném sídle zločinecké organizace Akatsuki je tolik místností, že členové spí každý ve svém pokoji. Bohužel na dva z nich se z nějakého důvodu nedostalo, a tak musí sdílet ložnici spolu...

"To snad ne!" Červenovlasý mladík otevřel dveře svého pokoje a opět se mu podařilo šlápnout na něco neidentifikovatelného a slizkého. "Když už Orochimaru zdrhnul z Akatsuki, mohl po sobě aspoň uklidit tenhle... tenhle humus!"
Rozhněvané výkřiky musely zákonitě vzbudit pozornost. "Co tak křičíš, Sasori?" Ve dveřích se objevila blonďatá hlava. Vzápětí ovšem musela zmizet, aby se vyhnula čínské váze. "Té vázy byla škoda."
"Radši zmiz, Deidaro! Pořád je tu dost věcí, který bych po tobě moh házet!"
"A kvůli čemu tolik povyku?" Blonďatý ninja se divil.
"Ty jsi snad slepej? Orochimaru se včera zdejchnul a tohle mi tu nechal! Ale já se toho odmítám dotknout! Ať si nikdo nemyslí, že to budu uklízet!" Založil ruce v bok a začal trucovat.
Mladík zaujal pozici sedícího Buddhy a tvářil se nesmlouvavě. Druhý chlapík věděl, že když má tuhle náladu, měl by se odsud rychle klidit.
"A to tu v tom teda budeš sedět?" Střelil po něm tak ošklivým pohledem, až blonďák zděšeně couvl.
"Nebudu to opakovat, Deidaro. Ven!"

Uběhla ještě nějaká doba, než se Sasori uklidnil natolik, že se mohl ukázat ostatním. Teď právě seděl na pohovce, rukama, na nichž měl navinuta chakrová vlákna, ovládal dvě loutky, ve tváři výraz naprostého soustředění. Jedna loutka se oháněla koštětem, druhá myla nádobí. V dálce bouchly dveře a mladík sebou trhl. Ozval se zvuk tříštícího se talíře. "Hm. Sedmý." Pustil i svou druhou loutku a ruce strčil za hlavu.
"Šéfe!" Zavolal, jak jen mohl nejhlasitěji. "Došlo nádobí!"
Vůdce Akatsuki právě vylezl z nějakého dosti zaneřáděného místa, protože si oprašoval plášť. "Proč nemyješ nádobí běžným způsobem, Sasori?" Zakroutil hlavou a hledal správná slova, aby mu mohl vynadat.
"Ninja přece musí stále procvičovat a zdokonalovat svá jutsu." Zněla mladíkova odpověď.
Velký šéf se zatvářil ztrápeně. "Proč jen mě vždycky utlučeš argumentama? Dobře, promíjím. Ale jsem zvědav, z čeho budeme dnes večeřet."
Neřekl nic. Vůbec nelitoval, že možná nebude z čeho jíst. Smutek už mu byl dávno cizí.

Setmělo se. U velkého stolu v jídelně se sešla banda chlapů, všichni členové Akatsuki. Konan, šéfova přítelkyně (a spekulovalo se dokonce o tom, že i družka), rozdala všem lžíce a postavila před ně obrovský hrnec s polévkou. Kromě talířů se už v sídle nenacházelo ani moc jídla.
"Ne!" Konan s hrůzou zírala, jak se ta vypráskaná partička vrhla na hrnec jako na kořist a lačně si nabírá jídlo lžící. Přitom se jeden snažil odstrčit druhého, aby na něj zbylo víc.
"Ten ubrus jsem dneska čistila," zanaříkala potichu. "Zapomněli jste pravidla? První porce patří Vůdci!" Rozkřikla se nakonec.
"Pozdě!" Zavrčel Hidan.
"Proč jsi nám nedala talíře?" Nechápal Itachi a tázavě hleděl na Konan.
"Sasori už zase myl nádobí!" Odsekla.
"Pak je všechno jasný," zabublal Kisame.
"Važ slova! Rybu jsem ještě neochutnal!" Houkl na něj červenovlasý.
"O zábavu už je postaráno!" Radoval se Deidara a mnul si ruce.

Šéf přemýšlel, jak si zjednat co nejrychleji pořádek, neboť toho měl mnoho na srdci. "Vážení! Nechtěli už byste se laskavě zklidnit?!" Bohužel to nepřineslo kýžený efekt. "Sklapněte! Nebo vás snad mám umravnit jinak?!" Zařval nakonec a zrudl v obličeji. Ztichli. Tedy až na...
"Kisame, koukni se, co děláš! Nehltej tak! Prskáš to všu..."
"Itachi, já tě varuju...," zavrčel velitel Akatsuki. Uchiha se zarazil a zmlkl.
"Můžu mít ještě dotaz?" Ozval se Zetsu.
"Ale rychle."
"Proč zase umýval nádobí Sasori?"
Vůdce udělal neslušné gesto. "Protože nikdo jinej se k tomu neměl! Protože jste banda líných nemotorných hovad! Proto!" Rozzuřil se.
"Jen klid," Konan ho chytila za ramena. Podíval se na ni a jeho pohled zjihl.
"Máš pravdu. Rozčilovat se můžu až potom," přikývl.
Usadil se se vší důstojností na čestné místo doprostřed stolu a začal hovořit. "Jak víte, není snadné udržovat naše plány, sídlo a identitu členů v tajnosti. Je to práce jako každá jiná. A každá práce něco stojí. Takže jsem se zadlužil a než to splatíme, společnými silami, jak taky jinak, musíme udělat pár změn. Rozumíte doufám, co tím chci říct..." Akatsuki nechápavě vrtěli hlavou. "Za prvé. Musíme šetřit místem. Doteď jste měli každý svůj pokoj, teď se bude spát po dvojicích!"
Členové zaúpěli. Vzdát se svých pohodlně zařízených pokojů? Nikdy! To je přeci svatokrádež!
"Takže... Konan bude spát u mne." Ozval se další protest. "A to z důvodu, aby byla před vámi v naprostém bezpečí." Ale kdo ji bude ochraňovat přede mnou? Blesklo mu ještě hlavou.
"Hm, to to dobře začíná."
"Nebruč Hidane. Není na výběr." Usadil ho Vůdce.
"Tak dál... Itachi a Kisame, Hidan a Kakuzu... a... co chceš, Zetsu?"
"Chtěl jsem jen požádat o povolení," přiznal se ninja, který měl kolem hlavy masožravou kytku. "Víte... ohledně té nové mise. Můj podřízený mi musí být k dispozici. Může pár dní pobývat v sídle?"
"Ale jen pod podmínkou, že budete spolu sdílet pokoj." Zetsu neochotně přikývl.
"Takže zbývá už jenom... Deidara se Sasorim. Vy dva budete parťáci, když se Orochimaru ukázal jako prašivej skunk."
"To ne!" Zaúpěl červenovlasý mladík. "Co jsem udělal, že mě tak trestáte?"
"Neprotestuj, bude to kratší," rýpl do něj blonďák.
Sasori se však nehodlal tak snadno vzdát. "A co Zetsu? Vždyť ten pracuje sám!"
"Jestli jsi poslouchal oběma ušima, tak má podřízeného, se kterým plní mise a kterého nám už brzy představí." Ztišil hlas Vůdce.
"Pokračujeme v jednání. Vyberete si pokoj, který budete společně obývat ve stanovené dvojici a přijdete mi to nahlásit. Čas máte do půlnoci. Všechny pokoje budou vyklizené, aby se v nich daly zařídit jiné věci."
"Toho brajglu, co zanechal Orochimaru na památku, se ani nedotknu," zavrčel Sasori.
"Bude uklizeno a moc mě neštvěte vy... vy... bando myších hovínek!" Šéf už začínal ztrácet nervy a zakoktal se. "A za další. Trénovat se bude zásadně venku, dosti daleko od sídla. Už si nemůžeme dovolit stěhovat se nebo nechat spravovat zničený majetek. Uf. Pro dnešek by to stačilo. Zbytek zítra." Rozpustil je.

"Necháme si můj pokoj?" Tázal se žralok. Itachi pohlédl na nafukovací vodní postel, potrhaný koberec a pár věcí, o kterých nedokázal přesně říct, co jsou zač. Nakonec se vzmohl jen na: "Aha. Tak takhle kdysi došlo k té potopě."
O chvílí později je ostatní mohli zahlédnout pro změnu v Uchihově pokoji. Všude byly poschovávané zbraně, jinak byl pokoj docela obyčejný, s úplně bílou stěnou.
"To je arzenál!" Hvízdl uznale Kisame.
"No... už jsem poztrácel tolik vybavení, že jsem si raději pořídil zásoby. Takže bych se svýho pokoje nerad vzdal. Dojdeme pro tvou postel."
"A máš tu fakt všechno?" Zajímal se žralok.
"Na co si jen vzpomeneš," přikývl.
"I leštidlo na Sharingan?" Zašklebil se.
"Leštidlo na... Kisame!"

"Přece nechceš po mně, abych spal v nějaký modlitebně!" Zděsil se Kakuzu.
"Je to svatyně," opravil ho Hidan. "Navíc tu mám postel se hřebíky a kdybys ji se mnou přenášel, mohl by sis potrhat svý stehy."
Kakuzu váhal. "Vejdou se do skříně mý neobvyklý zásoby?"
"Určitě. Místa je tam dost."
"Tak teda platí!"
Hidan se svým týmovým partnerem vyrazil pro další postel. Zetsu měl zatím klid. Jeho pokoj zůstal pohromy ušetřen. Tedy prozatím.

"Klidně se tu zabydli, Konan." Vůdce Akatsuki byl ochota sama, když jí pomáhal odnosit všechna její zavazadla do své ložnice.
"Díky. Chceš přišoupnout postele k sobě?" Zeptala se.
"Ne. Nechám ti soukromí. Ale kdyby se ti náhodou chtělo, moje postel je dost velká i pro dva."
Přistoupila k němu a zamrkala. "Děkuju, Peine. Co ty víš? Třeba si dám říct..."

Jediná dvojice se ještě nedohodla. "Proč nechceš spát v mým pokoji? Není tam o nic větší luxus než tady." Vztekal se Deidara.
"Nechal jsem tu rozdělanou práci. A nemůžu se jen tak vzdálit od svých loutek." Stál na svém Sasori.
Blonďatý ninja nakonec kapituloval. "No dobře, ale co uděláme s tímhle?" Ukázal na zbytky nedokončené Orochimarovy práce.
"Co na mě tak koukáš? Nehodlám to uklízet!"
Deidara nad tím mávl rukou a vykročil ke dveřím. Sasori mu zatarasil cestu jedním ze svých mečů. "I když by mi nepochybně vůbec nevadilo, kdybys tak rychle zmizel z mého života, stejně ti nedovolím tam jít. Ta rozlitá tekutina bude zcela jistě jedovatá," odpověděl s vážnou tváří a naprosto klidným hlasem.
Blonďák vyděšeně polkl. "Já... díky Sasori."
"Běž si sbalit věci. Jdu to dát do pořádku," zamračil se a pokynul mu rukou. Okamžitě odběhl. Mladík nechal své loutky pracovat, činnost vykonával s chladnou přesností. Právě Deidarovi zachránil život. Proč vlastně? Asi v něm zůstal kousek lidskosti.

Konan hladila Peina po vlasech, ten už spokojeně oddychoval. Blížila se půlnoc. Kupodivu ještě nikdo nepřišel nahlásit, čí pokoj si která dvojice zabrala. Uprostřed noci se všichni naráz vřítili do dveří.
"Pst!" Napomenula je mladá žena a přitom jemně zatřásla se spícím mužem. "Peine? Peine vzbuď se!"
Nechtělo se mu, ale nakonec vstal. "Co chcete?"
Konan mu beze slova podala papír a podržela tužku. Ještě malinko mžoural očima.
"Ještě není půlnoc," poznamenal Hidan.
"Zkraťte to! Jsem unavený," pokáral je Šéf.
"Spím u Sasoriho," oznámil Deidara.
"Kisame zabral můj pokoj," zašklebil se Itachi.
"Nastěhoval jsem se k Hidanovi," prohlásil Kakuzu.
"Fajn," zamumlal velitel Akatsuki. "A teď, pokud vás mohu poprosit... vypadněte!" Jakmile opustili místnost, svalil se Pein Konan na klín.

2.Díl Já jsem tá hodna a ty jsi tá zlá

---------Říkaly mi jménem Méďa!---------
,,No to se ještě uvidí, kdo bude takovej!" Ďábelský smích! Gaarinka se svému bratrovy začla hrabat ve věcech, protože byl na misi. Dřiv by si nic takového vůbec nedovolyla, ale má moc svého bratra rádá, protože už jí nikdo nezbívá. ,,No to se podívejme co tu to máme. Náké dopisy a všechny voní po parfému. Počkat ten poslední je jen účet ten nepotřebuju" Gaarinka vzala dopisy do ruky a všechno narychlo uklidila jak má být. ,,Tak a kam teď? Aby mně tá holka nenašla!" ,,Gaarinka co to děláš?" ,,Jéé ahoj Konan. Jen něco hledám a chcu tomu všmu přijít na klouby." ,,Aha tak ať tě nebolí" tomu moc Gaarinka neporozuměla, ale už si stím hlavu nelámala, spíš hledala místo kam se zašít, aby ji nikdo nenašal. Nejdříve jí napadlo u Itachiho, ale tam by ju Deidara právě hledal jako první a tak šla aspoň za Kakuzou, protože o by nikoho nenapadlo. Né sice kvůly němu, ale kvůly Hidanovi kterého nesnáší! ,,Debo Kakuzo" ,,Las Gaarinko" a oba se začala trochu smát. ,,Copak potřebuješ?" ,,No jen jestly bych se u tebe nemohla nachvilku v pokoji zašít, pokud by to tedy nevadilo." ,,Samozřejmně, že můžeš, ale nevím co na to Hidan." ,,To bude dobrý já to vydržím" ,,Tak JAST!" ,,Moc ti děkuji, taky FAK." Gaarinka se usmála. ,,No tak copak to tu máme?!" ,,Ehmm.... Gaary co vůbec v těch pápírech hledáš?" Ptal se celkem zvědavě Kakuza. ,,No celkově nic" ,,Tak proč je čteš?" ,,Jen potřebuji zjistit náké fakta." ,,Tak přeci jen něco potřebuješ, že! No a jaká fakta?" ,,Jen od jaký holky jsou a tak..." ,,To je od holky? A komus o šlohla?" ,,Ale jen svímu bráchovy a prosím neruš musím si všecno vyjasnit!" Kakuza úplně skameněl. ,,Hej Hidane slišels to Deidara má milenku" ,,No a co já stím" ,,Hidane trochu nadšení" ,,Neotravuj Kakuzo jo!" ,,No jo, no jo!!!" Gaarinka si úplně pozorně začala číst, že si ani nevšimla, že si Hidan a Kakuza hrozí válkou. Tu je něco zajimavého:
----ÚRIVEK Z DOPISU----
......Už se tě nemohu dočka. Snad to už bude brzy a doufám, že na to nikdo nepřídě. Ty můj dravoušku. No a co tá tvá sestřička je pořád stejná? Nemůže na to přijít, že ne? Tak jinak doufám, že to bude brzy.
Pusu posílá XXX
Ty můj sladký Méďo
,,Hmm..... to je zajímavé." Začala s Gaarinka smát, načeš Kakuza s Hidanem zmlkly. ,,Co se děje Gaary?" ,,Nic Kakuzo jen mně tu něco dost překvapilo i to oslovení." ,,To jsem se toho tedy dozvěděl" ,,Neboj časem se určitě dozvíš víc, ale teďka ještě ne. Já už du vrátit ty dopisy ať na to nikdo hlavně nepříde." Gaarinka za sebou zabouchla dveře a šla vrátit dopisy, ale to už ju zarazila Konan ,,Počky chvilku Deidara se vrátil o něco dřív a teďka tam nemůžeš. A navíc je tam s tou holkou." ,,To je vopruz. Se mi nechce čekat, abych neměla s toho malér." ,,No jo, ale rači počkej. A co si vůbec zjistila?" ,,To ti řeknu až toho buu vědět víc ju?" ,,Tak dobrá, ale jsu hodně zvědavá. No a Pein řekl ať tu snáma zůstane" ,,Coo? To si snad zešílela ne?" ,,To ne, ale napadlo mně to, že by to mohlo být o to zajímavější kdybichom ju tu měly na očích a kvový co se ještě může stát víc." Gaarinka se hodně zamislela ,,No jo to máš pravdu" Gaarinka si až teďka uvědomila, že drží ty dopisy ještě v ruce a rychle je strčila do kapsy. Právě se otevřely dveře o Deidarovy pokoje. To, ale už Gaarinka i Konan stihly odejít na patřičnou vzdálenost, aby to nevypadalo podezřele. ,,Hej ty" ,,No co je!?" ,,Jak si to včera říkal, že se vůbec jmenuješ?" ,,Jsem Aki Hatake, zapamatuj si to jo" Aki vyplázla jazyk, načeš se kní Gaarinka uraženě otočila zády. ,,No tak ty seš Aki jo" ,,Jo a co má být?" ,,No mám ti jen vzkázat, že náš šef mi řekl, že tu svámi můžeš zůstat" ,,To je dobrá a co já stím" ,,Jsem doufála, že budeš ráda." ,,Hmm....... to jsem a!" ,, Nic" Konan se urazila stejně jako Gaarinka, ale neotočila. ,,Gaarýý pozor bratr na pozoru." ,,Cos to řekla?" ,,Ahoj sestři jak se máš?" Usmíval se nevíně Deidara ,,No moc dobře ne a ty?" ,,Já užasně a co se děje" Deidara objal Gaarinku tak pevně, že málem chcípla udušením. ,,Bráá..š..ko!" ,,Co je sestři?" ,,Bu...síš....mně!!" ,,Jo promiň." Deidara pustil napůl zabitou sestru. ,,To tu beme jen tak stát?" tákala Konan. ,,Jo já už musím. Sestři tak zítra si musím něco vyřídit. Pojď Aki" ,,Hmm.... to je zajímave a tam to taky." ,,O čem to mluvíš Gaaryn!" ,,To se co nejdříve dozvíš." Gaarinka chvilku počkala až její bratr pořádně odejde a šla vrátit dopisy.

---------Pokračování příště---------

1.Díl Já jsem tá hodna a ty jsi tá zlá

---------Setkání s Akatsuki aneb přítel nebo nepřítel---------


Dívka z ohnívímy vlasmi se procházela kolem jezera a čekala na svou oběť,kterou měla zabít.Dívka pořádně přemýšlela jak by ten dotičný mohl vypadat,protože lidi co si ji najaly ji daly trochu nepřesný popis.Dívka čekala asi 2 hodiny něž ten dotičný došel.Pozorovala ho ze svého úkrytu na stromě.Všimla si,že má na sobě plášť Akatsuki a jak se na něj tak dívala všimla si ještě toho,že má čelenku ze Skyté Kamenné.Najednou na něj někdo zavola,,Hej Deidaro co tam děláš?Poď už musíme jít!" Kluk se otočil a podíval se za sebe kdo na něj volá a byl to Sasori,,Jo už du!".Dívka popadala dech krásou chlapce a div tomu nespadla ze stromu.V duchu si říkala ,,Já ho....přece nemůžu zabít...já...já....přeci....nemůžu....to udělat" a dívka se vduchu rosmutněla.Najednou Deidara stál pod stromem a dívka se podívala na něj,ale už se neudržela a spadla přímo na něj.Deidara zařval,,Sundejte tu věc ze mě!",Sasori si toho všiml a šíleně se rozesmál.Deidara se podíval co to na něj vlastně spadlo a byla to dívka s ohnivými vlasmi jako jeho sestra.Dívka,ale vůbec nevnímala,ale ještě díchala a tak jí Deidara ze Sasorim vzali do sídla Akatsuki.Sasori říkal celou dobu jak šli,že to není dobrý nápad a jak to pořád opakoval tak mu Deidara začal vyhrožovat,že ho nechá vyletět do vzduchu.Tak jak tedy došly do sídla tak hned uvyděli Konan a oba nani zároveň zavolaly,,Konan poď sem rychle potřebujem pomoc."Konan úplně co nejrychlej to šlo přiběhla a řekla,,Proč ste jí sem brali,může říct kde sme,ale teď je to jedno..." Sasori se ušklíbl na Deidaru a dejdara řekl,,Tak promiň,že sem tě neposlech no!" Konan nevěděla očem se ti dva mluvý a řekla jim ať ji vezmou ke Gaarince do pokoje má tam jednu volnou postel.Deidarovy se nelíbylo,že musí být tá holka v pokoji z jeho sestrou,ale zači nic ktomu nic neříkal.Jak ji uložily tak ji Konan pořádně prohlédla a řekla jim,,tá holka má jen otřes mosku a kdo to vůbec je?" Deidara i Sasori se začaly dívat všemi směri a Konan to bylo hned jasný,že neví jak se jmenuje.Konan ktomu ještě dodala,,Vy asi nevíte co k tomu řekne šéf,že?"Sasori hned začal něco breptat,,No já to Dei...." než to stačil doříct tak ho Deidara přerušil,,No výme,ale nemohly sme ji tam takhle nechat" Konan se ťukla do čela,,Ale mohly jste ji tam nechat nic bi se jí nestalo" Deidara vypadal jako by ho právě praštil blesk a odešel.Jak vyšel ze dveří tak vzazil do Itachiho jak se díval do mapy,,Deidaro co blbneš neumíš se dívat kam jideš?!",,Ale jo umým,jo nevíš kde je moje sestra?" Itachi se na Deidaru podíval nechápavě,protože mu to už ráno říkal,,No je přece umě v pokoji",,Bože a co tam dělá!?" Itachi už toho měl dost a tak na Deidaru zařval,,No semno nic hladá tam tu svou pitomou kočku,vždiť jsem ti to ráno už říkal ty tupče",,No tak dít Itachi." Itachi byl v šoku z Deidary,ale pokračoval dál v chůzy i čtení mapy.Deidara mezitím došel k Itachimu pokoji a zaklepal z poza dveří se ozvalo,,To si ty Itachi?Poď mi pomoct tá moje kočka ti vlezla do prádla a nechce ven." Dveře se rozrazily a Gaarinky kočka Gaarýsia jí hned leknutím skočila do náruče,,Já to si ty bratříčku co tak najednou?" Gaarinka kněmu přišla a dala mu malý přátelský polibek na tvář.,,Co tu vůbec u Itachi v pokoji děláš?No,ale to vůbec není důležité.Chtěl jsem ti říct,že u tebe v poji bude chvíly jedna holka",,A jaká?" Deidara se trošku začervenal,,No spadla na mě ze stromu nic víc oní nevím,ale vůbec nevnímala tak sem jí vzal sebou",,Ty ses snad bráško zbláznil,co když to je naký špeh!",,No může,ale....ale"Gaarinka celá naštvá odešla a na svého bratra ještě zařvala,,Už žádné,ale a neříkej,že ikyž si starší tak je to tvoje věc!!!" Gaarinka šla k sobě do pokoje se podívat kdo to vůbec je.Podívala se na dívku a byla skoro stejná jako ona a i vlasy měla stejné barvy,ale už si jí skoro nevšímala,,Hej konan jak tu bude vůbec dlouho?",,No to asi do té doby než se probudí nebo jak to rozhobne Pein",,Aha no,ale ty ho určitě zase přemluvíš tak jak si to udělala semnou,že?" Konan se trošku pousmála,,Kdový,to ukáže jen čas" Gaarinka už věděla,že se bude skoušet Peina přemluvyt,aby tu určitě snima zůstala.Teď si šla,ale Gaarinka už lehnou o 2m vzdálenou postel než byla té neznámé dívky.V noci se Gaarinka probudila,šla se napit a všimla si,že tá dívka není v postely,šla hned za Deidarou mu to říct a všimla si,že tá divka leží sním.Si toho vůbec nevšímala a šla se tedy napít.Pak si zase lehla jako by nic.Ráno už yla Gaarinka jako vždy první s Konan na nohou ai tá dívka a tá jako bi to moc dobře znala šla dokuchina.Na to ji Gaarinka oslovila,,Hej ty jak se vůbec jmenuješ a co to vnoci mělo znamenat!?" Konan nechápala tu druhou otázku a vůbec jí to bylo jedno,,Já se jmenuji Aki Hatake a co tím jako mislíš v noci?To je jako tvůj kluk?!" Konan rači odešla,aby se do toho vůbec nepletla,,Ne to není můj kluk,ale můj starší bratr.A navíc si kněmu jít tak v noci lehnout jak si to dovoluješ!!!" ,,Já nijak proč?" Ale to už se oběvil Deidara a usmíval se na Aki místo na svoji sestřičku.Gaarinka byla stoho úplně naštvaná,že se sebrala a šla někam s ní šla i její kočička Gaarýsia.Deidara řekla Aki,,Nic nevý?" Aki na to,,Nejspíš něco tuší,ale nevím" Deidara se zamislel,,No rači jí to ještě přímo říkat nebudem"


---------Pokračování příště---------

1.Díl Akatsuki na prázdninách

.........TO BUDE ZASE, MEJDAN!.........
,,Zetsu!" Volal ho bělo vlasí podivím. ,,Zetsu! Ukliď si ty svoje kytky z mojí půlky obyváku!", ale pořád nereágoval. ,,Sakra Zetsu slišíš...!" Pořád ho ten dvoubarevný se zelenou hezkou a nákousi kytkou kolem krku nereagoval ,,Zetsu! Žiješ!!!" A stále nereagoval a tak k němu ten bělo vlasí přišel a štouchl do něj, ale pořád nereagoval a nereagoval tak do něj kopl. ,,Hej co coo!? Já nespím ne nespím!" ,,Jo to vydím a ukliď si ty svoje kytky s mojí půlky obyváku!" Zetsu si je tedy šel uklidit a byl nasraný, že ho zato Hidan budí, protože nebyl jedíný kdo určitě spal.
,,Sasori Toby se ptá co to děláš?" ,,Neotravuj!" ,,Toby chce vědět co děláš?" ,,Neotravuj!" ,,Toby chce....." , ale to už nestačil dopovědět, protože po něm Sasri vyjel. ,,Sakra neser mně! Běž otravovat někoho jiného!" Tak šel Toby se smutnýma oči se podívat za Deidarou. ,,Toby chce vědět co Deidara dělá?" ,,Ehmm......" ,,Toby to chce vědě!" Deidara se nasral a zakřičel na něj ,,Ehmm..... Toby můžeš mě na tom záchodě nechat osamotě chcu se koněčně vysrat!!!" Toby tedy odešel, šel si sednou do kouta a tam si pořád potichu pro sebe opakoval ,,Tobyho nikdo nemá rád, ale Toby má rád Tobyho"
Mezitím se Kisama pořád díval na spícího Itachi a přimíšlel o něm ,,Itachi co si vlastně zač........" Kisame chtěl jít už prič, protože ho to přestávalo bavyt a chtěl se podívat co dělají ostatní, ale jak se zvedl tak na něj Itachi vystartoval s katanou, ale bylo divné to ,že přitom pořád ještě spal. Tak si tak tak Kisame zase lehl na postel, nato se Itachi svalyl na zem a pořád spat. ,,Ten má, ale divné spaní?!?"
,,Peine! Peine! Peine!" ,,Hmm...." ,,Halo Peine slíšíš!" ,,Hmm..!!" ,,Peine, sakra slišíš mě!" ,,Vždyř říkám hmm...!!! A vůbe co chceš?" ,,To tam pořád píšeš?" ,,No jen menší překvapení pro všechny. Napadlo mně to s toho našeho včerejšího rozhovoru." ,,Jo aha. a co tě vůbec napadlo?" ,,Nech se překvapit" Konan se urazila, že jí to nechce říct a oděšla někam prič. Pein pořád psal to svoje, a jak psal tak to i dopsal a řekl Konan ať svolá všechny do obyváku a tak to udělala.
......V obyváku.....
,,No tak všeci co tu ste mám pro vás překvapení a myslím, že je dost velké" ,,Může mít Toby otázku?" Pein se na něj podíval ,,No tak jo" ,,Je to překvapení to ,že Toby dostane sušenku?" ,,Ehmm... Tohle to rozhodně není." Ještě ospale řekl Itachi ,,Tak to...ZÍV...rychle vyklop...ZÍV..." Pein tedy začal svůj zajímavý proslov ,,No včera jsem si jen tak povídal s Konan a...." Daj se nedostal, protože ho přerušil Deidara ,,Co už si ji pořádal o ruky" a začal se smát, protože se sám přeřekl. Nato ho konan praštila. ,,To ne Deidaro, nikdo si nikoho nebere. No jak jsem říkal tak jsem si včera povídal s Konan a tak mě napadlo, že bysme mohla jen na menší prázdniny, protože vím, že se vás hodně teďka nudí, když nemáme co na práci. Jo a žádné protsty už jsem nám zamluvyl pár chatek, ale budete tam musel být po dvou a jedna bude trojice. Musíte se sami domluvyt kdo bude ským na chatce. No jinak se můžete už jít zbali. No a, abych nezapoměl bude tam i rybník a zítra vyrážíme"
.....Zítřejšího dne.....
,,Toby nemůže pořád najít svoje spodáry bééé...." ,,Toby nech toho a na máš se dívat pořádně!" Utěšoval ho Deidara a Saspri jen kroutil hlavou. Všichni už byli venku až na Kakuzu který tam nechtěl nechtat svoje peníze, ale nakonec se i tak přemoh. ,,Hej Peine a jak se tam dostaneme a navíc rychle?" Ptal se s divným výrazem Sasori, protože se mu nechtělo nák dlouho jít. ,, Neboj to už je všechno zařízené" Naříkavě říkal Pein. Deidara se chtěl na něco ještě zaptal, ale ještě neš stačil promluvyt tak vyšel Kakuza ze sídla, ale to nebylo to hlavní, protože kním přiběhl veliký zelený šupynatý drak. Byl asi sedúm metrů vysoký a asi devět metrů dlouhý. Ten se přikrčil a Pein řekl ,,Tak tohle je náš odvoz." Všeci začaly zýrat jako kdybi vyděly ducha, ale nakonec si všici nasedly a už se jelo.
.....Na prázkách.....
,,Peine tady to je užasné." Chvályla Konan Peina. ,,Dík" Pein se rozhléd a nakonec řek ,,No tak si všeci děžta vybrat chatky a pak mi řeknete jak jste rozděleni" Sasori Peina šlouchl ,,No víš mi stejně nejspíš budem tam jak sme normálně zodněleni ,že?!" Všeci na to přikývly. ,,No tak dobrá můžete si jen vybrat chatky, ale jen pro zajímavost všechny jsou stejné, ale jen na jiném místě. No a dneska si můžete dělat co chcete. Program mám aš na zítřek" K tomu všeci zborovně řekly ,,PROGRAM!" ,,Ano, program" Všeci se rozběhly k chatkám, ale proto, že šel Kakuzu s Hidanem pomalu tak získaly chatku blísko kadibutek kde to tedy pořádně smrdělo. Všeci jinak byli s chatkou spokojeni a dobře se zabydlely.
.........POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.........

3.Díl DelaroGar - Kočka,Bratr a Duše bojovníka

V minulám díle jste četly,že Yauyi už pomalu začala Saasukince vyscětlovat co se děje.Hikairi je v nemocnici a náký záhadný kluk se uní oběvil a Gaarinka začala podivně zařít a Gaarýsia měla křídla,ale co se bude dít dál?To si přečtěte právě teď.

,,Gaaaariinko co se to-o děje-e?" Náhle vykříkl Gaara,ale Gaarinka mu neodpověděla.Gaara přišel blíž ke Gaarince a chitil ju za ramena,ale rychle zní sundal ruky,protože Gaarinka měla snad 1 000 C°.Pak se ještě více rozářila a Temari,Kankuro a ani Gaara nevěděly co se děje,ale náhle se Gaarýsia začala zvětšovat a zvětšovat až se skoro nevešla do baráku.Temari se otočila a Gaarinka byla přič.Náhle řekla Kankurovy ,,Nevíš kam zmizela Gaarinka?",Kankuro jen zakroutil hlavou a Gaara se taky otočil,ale tá velká kočka ho chytila za šálu a pomalu táhla přič.Ve vesnici začaly lidé prchat prič a nejlepří ninjove přibíhaly kté velké kočce,ale tá je vždy svýma dlohýma dvouma ocasama ohvodila jako by byli škodný hmyz.Gaara se podíval té obrovské kočce do očí a uviděl lítost,bolest,ale i nenávist jaké mívají i jeho oči a moc mu bylo stoho smutno.Obří kočka se začala chytat za hlavu a pořád házela sebou sem a tam,skoro vše kolem zničila.Najednou tá kočka upadla a proměnila se spět na Gaarinku.Gaara se chtěl za ňou rozběhnout,ale Kankuro ho zastavil a řekl mu,,Stůj ty IDIOTE nevíš co se může stát rači to nech na nákých skušených lidech".Temari nachvilku odešla a náhle přišla skupinka ninju a omráčenou Gaarinku spolu z Gaarýsiou si odnesly.To už Gaara nevydržel a žačal kříčet,,Kam ji nesete a co sní budete dělat?!".Ninjove se na něj zlostně podívaly a řekly mu,,Co jeti do toho!!!" Gaara nato,,To je snad moje věc né!!".Ninjove se na něj už nepodívaly a odešly přič z Gaarinkou a Gaarýsiou.Mezetím Hikairi pořád ležela v Nemocnici a jetě spala.Rychle se otevřely dveře a dovnitř vtrhl Naruto s Miokem.Hikairi se vyděšeně probudila a začala lapat po dechu,,Co tu sakra děláte,já ještě spala!?",Mioku se trošku ušklíbl a s kříkem řekl,,Vždyť už je 15:00 hodin.!".Což si do toho Naruto zacpával uši a řekl,,Víc nahlas by to nešlo!".Do pokoje nahládla i setřička a dival se tomu co se tam děja,ale stějně rychle jak se tam oběvila tak i zmizela.Hikairi už to nevidržela a začala se mát,ale nevěděla kdo je ten blondák co je kousek od ní,tak se ho tedy zeptala a on jí odpověděl,,Jmenuji se Naruto Uzumaki a budu příší Hokage".Hikairi s otevřenou pusou hleděla na Naruta a nevěděla co to je Hokage.Mioku ji zavřel pusu a řekl jí,,Pak ti to vše vysvětlým,mno Naruto mě totiž trochu tady do toho jejich místa zasvětil a taky mě nechal u něho přespat".Hikairi se na Naruta usmála a gastem mu poděkovala,ikdyž vlastně nevěděla proč.Trochu se sklonila a podívala se na stolek kde ležel její medajlonek,ale už tam nebila jen půlka,ale byl už celý.Nevěděla jako,že je celý,ale bále se na něj podívat.Sice jí 5min. trvalo než se překola a vzala medajlonek do ruky,ale další 2min. jí zase trvalo než ho otevřela.Jak ho Otevřala tak zůstala hledět,protože tam byla s dvouma kluka a to jeden byl blondák a ten druhý měl zas hnědý dlohý vlasy.Naruto koutkem oka nakukoval na co se to Hikairi dívá a pak řekl co je to za holku z Nejim a Ichirem.Hikairi mu odpověděla,,Tá holka jsem já,ale ti kluci.......ehm...jak si říkal,že se jmenují?".Naruto vyhrkl a řekl,,Co to si ty z Ichirem a Nejim?To potom zamená,že si.....".Náhle ho přerušíl Mioku a začal říkat,,Co stím medajlonem pořád máte?Snad blechy ne!?".Naruto se trošku zasmál,ale Hikairi to moc vtipný nepříšlo.,,Hele Mioku já chci,ale vědět ským tam jsu jasný!!" Mioku polkl v krku,,No tak dobře,když to chcuš vědět ať ti to tedy Naruto řekne no."Uraženě se otočil a pak zase spět na Naruto.Naruto zblednul a vůbec nevěděl co má říkat a zmohl se jen nato,že se podíval z okna které bylo celou tu dobu otevřené.Venku uviděl Nejiho jak se dívá smerem k jejich oknu,ale jak se na něj podíval Naruto tak odešel.Naruto se rozběhl za ním.Hikairi a Mikou na něj začaly volat,,Hej kam běžíš...?",ale Naruto je už neslišel.Za rohel byl opřený Neji a vypadal,že o něčem přemíšlý.Naruto se ho vážným tónem zeptal,,Neji ty víš co jeto za holku,že jo?".Neji dělal,že ho nesliší,ale pak mu dost nimravě odpověděl,,No víš.....Naruto co tě to vlastně.....zajímá?!"Naruto se šíleně zamračil,,No víš zajímá mě to hodně,když se tu sčista jasna oběvý a je v medajlonu stebo a tvým bréchou!".Neji si povzdychne,,Tak dobrá já ti to řeknu..."Naruto se poškrábal na hlavě,,No tak tedy povídej"Neji se mírně ušklíbl a začal povídat,,Víš Naruto já bych správně otom neměl mluvit,ale budiš.Stalo seto před asi před 9 nebo 10 lety kdy byl klan Red už na pokraji smrti,ale jednomu klukovy zvaný Foxy Red se podařilo ukrást tajnou knihu našemu klanu a tak byli vyhoštěni z Listové.Kniza se však nikdy nenašla.Navíc v té době já i můj bratr jsme měly o rok mladří sestru kterou tan Foxy unesl do jiného světa.Svět o kterém se nám může jenom zdát,úplně jný než náš a od té doby jsme ji neviděly.Jediné co mi po ní Naruto zbylo byla jen půlka medajlonu kde byla právě ona....."Najednou se Neji rozbrečel aNaruto ho začal utěšovat a vduchu si říkal(Bože co toje!Takový kluk a rozhodího taková věc,ale co bych dělal vlastně já na jeho místě).Zachvíly oba uslišely hlasitý smích,spoza stromu vyšel totiž Ichiri a úplně se smál brečícímu Nejimu.Neji si otřel slzy a přišel bliž k Ichirovy před kterým se zase rozbrečel,,Neji nebuď náká ufňukaná fajnovka".Neji mu pomalu začal říka,,Ty,ale.....nevíš....,že......se......konečně našla.....naše......sestříčka"Ichiri zůstal s otevřenou pusou stát a řekl,,Kde je,musím ji hned vydět?"Natož Naruto,,No je v nemocnici,ale nevypadá nato,že by si vás pamatovala".Neji s Ichirem,ikdyž se nemají moc v lasce se dohodly,že za ňou zýtra i s Narutem zajdou.A teďka něco se Saasukinkou.Všude lítalo plno věcí a Yauyi už se stoho málém scvokla.Saasukinka naštvaně pořád dělala bordel,,Tak takhle to tedy nechcu,chcu jít dom a né tu trčet s nákým si hadem a ještě s tebou a brejlounem"Jak to uslišel Kabuto tak hnedka příběhl,,Co sto řekla ty jedna malá špíno!"Náhle se strhla bytka,ale to už příšel i Orochomaru a tupě začal zírat co se to stalo s jeho pokojem pro hosty a proč se Kabuto s tou holkou pere.Yauyi se je snažila od sebe odtrhnou,ale pokažde ji od sebe odehnaly slohy jako vole co ti je,nech toho,ty se do toho nepleť a tak podobně.Orochimaru se nato už nemohl dívat a tak je oba chytil jako malé děti.V levé ruce vysel Kabudo a v pravé Saasukince se chtíc i přes tuhle vzdálenost snad i zabýt.Pořád na sebe kříčely náké nadávky,ale to už Orochimaru nemohl vydržet a oba pustil je na zem.Kabuto i Saasukinka se přestaly hádat a oba teďka kříčely na Orochimara proč to udělal.Potom Yauyi odtáhla Kabuta přič a dala mu pár facek,Kabuto pak zdrhl.Saasukinka křicící na Orochima náhla utichla jak usližešela hlasitý křik přímo na ni,,Tak ty si dovoluješ křičet na meho milého Orochimara,tak to sis dovolila až moc příliš holčičko.Orochima se začervenal,Saasukinka se úplně naštvala a začala na ni vklidu křičet,,A proč bych jako nemohla.Jeto jen obyčejný hnusný had!"To už i Yauyi nevidržela a pustila se do Saasukinka,ale tá ji z údivem odhodila až na konec pokoje.To už se,ale divyla i Saasukinka,že má takovou silu.Orochimaru šel pro Yauyi a odnesl si ji prič a Saasukinku z jejím udívem nechaly v polo rozpadlém pokoji.Co se,ale bude dál dít s našimy hrdiny to si přečtěte v 4.Díle DelaroGar - Zmatení a lest

2.Díl DelaroGar

V minulém díle si Yauy odváděla Saasukinu přič a Gaarinku našel ležet v písečných dunách náký kluk a odnesl ji knim do nemocnice,ale co se vlastně stalo z Hikairi a Miokem?To se dozvíte právě teď!

Saasukinka bezmocně jen přihlížela jak tá žena bojuje z vlky a jak skončila došla za ní.Saasukinka se jí zeptala ,,co chceš a kdo si?" .Tá žena ji odpověděla ,,Jmenuji ze Yauy a chci tě jen zachránit a podívat se na tu tvou nohu".Tak se tedy Saasukince podívala na tu nohu a viděla,že je pořádně oteklá a že stím nic sama nezmůže a tak ji vzala do náruče a odvedla knim do vesnice.Jak došly knim do vesnice tak kolem ní začal poskakovat takový divný bílý chlapík z dlouhýmy černímy vlasy a žlutýma očima(kdo to je,že? XD).Saasukinka se ho trošku balá jak tak poskakuje,ale hned jí to přešlo,protože tá holka začala volat ,,Kabuto poď sem rychle!!!".Došel náký šedo vlasý kluk v brýlých a jak uviděl Saasukinku hned se zeptal ,,Yauyo kdo to je?" ona mu řekla ,,To nevím,ale podiv se jí na nohu má ji asi vyvrtnutou".A hned se tedy Saasukince podíval na tu nohu a dal ji na ni nákou si mastičku a pak obvaz a něco proni dopusut nevídaného a podivného udělal.Pak řekl ,,No budeš tu muset zůstat několik dní než budeš moct chodit sama" .Pak už pomalu šel pryč,ale ještě se zastavyl u toho muže co tam taky byl a pošeptal mu ,,Pane ona ji tu vůbec neměla nosit co když prozradí naše místo kde sme?".Ten muž se na něj rozčíleně podíval a řekl mu ,,Kabuto,Kabuto,Kabuto já Yauy naprosto věřím a kdybi si myslela,že tá holka může něco říct tak byjí tu nenosila a navíc se podiv co má nasobě,tá určitě nepocházý z žádně vesnice tu někde kolem".Kabuto pak odešel z křiklavým až žalostným úsměvem pryč.Ten muž za Saasukinkou došel a zeptal se jí ,,Ahoj ty holčičko jak se jmenuješ a co tu děláš?" Saasukinke mu s pošklebem až takovým vyzývavím výrazem řekla ,,No za prvé já nejsem žádná holčička a jmenuji se Saasukinka Uchiha a kdo si myslíž,že si ty?!" na to jí řekl ,,Kdo já su?Kdo já su? Ty to vůbec nevíš jo?!" Saasukinka se podivyla a vduši si řekla a proč bych někoho takového měla znát vypada jako zmrzlina z čokoládovou polevou a kouskem pomerenče. ,,No já nevím kdo si.To si snad náká pop stár nebo co?Že bych tě měla znát" Muž se podivil a Yauyi taky. ,,No když tedy nevíž kdo su tak su Orochimaru jeden z tří legendárních Sanninu" Saasukinka úplně měla tupí víraz,protože vůbec nevědala co ten chlápek říká. ,,Jaký Sannin?Orochima...co?" .Saasukinka byla úplně udivená s toho co jí to říká a vůbec nevěděla kde jí hla stojí. Yauyi řekla orochimarovy ,,Orochimaru rači jdi já jí to vše vysvětlím a ty můžeš vklidu vymíšlet náké plány jak je dostat" Orochimaru tedy odešel a Yauyi začala Saasukince vše vysvětlovat kde je a co sou zač.Mezytím u Mioka a Hikairi.Šli už asi dva dny vkuse a Hikairi už nemohla sotva nohama už pletla a Mioku už taky nemohl,ale měl oněco víc ještě sil a pak řekla Hikairi ,,Mioko počky neodpočinem si trošku?" Mioku nato,,Hikairi musíme jít dál je najít a odvést zase domů"Hikairi: ,,já vím,ale mě už bolí šíleně nohy"Tak tedy vzal Mioku Hikairi batoh a nes ho sám,ale asi po čtyřech kilometrech Hikairi odpadla vyčerpáním a tak ji Mioku vzal do náruče a šel sní dál.Nakonec došly k nákému potůčku nebo spíře menšímu jezeru.Mioku položil Hikairi na zem a dal ji trochu čerstvé vody tá se probudila a ptala ,,kde to sme?" mioku jí řekl ,,No víš sem tě sem odnesl"a poškrápal se na zádech.A ejhle právě kolem nich neco proběhlo a zase.Co to může být?Hikairi a Mioku byly úplně vyděšení,ale jak se to zastavylo tak uvyděly malého pejska s hnědýmy oušky.Hikairi se šíleně moc líbyl a tak na něj začala volat ,,pojď sem pejsku pojď".Ten pejsek začaj někam štěkat a s křový se ozvalo ,,děje se něco Akamaru?"a višl stama takový hnědovlasý kluk a měl něco červenou barvou namalované na tváři.Přišel k Akamarovy a podrbal ho za ušima,ale pak se najednou prudce otočil a postavyl do obrané pozyce a Akamaru taky.Hned na ně vykřikl ,,Kdo ste a co tu chcete a z jaké ste vesnice?" Mioku mu odpověděl ,,No nechápu proč na nás tak křičíš sme ti nic neudalaly.Jo a já se jmenuju Mioko Isamu a táhle tá okouzlující dívka je Hikairi Hyuuga a nejsme z řádné vesnice,ale z města Delaro a kdo si ta?". Tek kluk se podivyl a poškrábal na hlavě a řekl ,,No já su Kiba a ona je z klanu Hyuuga?Co je to město?".Hikairi se úplně podivyla,že zná její přímení Hyuuga a one se zeptala ,,Skama znáš me přímení Hyuuga?" tan kluk jí odpověděl ,,No unás ve vesnici je plno lidi s tímhle přímením".Náhle tam došla náká tmavě modro vlasá dívenka s bíly očima a roztomilým úsměvem.A řekla ,,Ki...Ki...Kibo....ským.....to...tam mluvíš?".Šíleně roztřesený hlásek co říkala úplně mrazyl Hikairi a Mioka na zádech.Kiba na ni zavolal ,,Ahoj Hinato táhle holka je taky z Hyuuga klanu".A Tá holka se podívala na Hikairi a představyla ,,Já...já...su....já...su....Hinata Hyuuga a ty?" Hikairi ji odpověděla ,,Já se jmenuju Hikairi Hyuuga".Pak se představyl Mioko ,,Já se zas jmenuju Mioko Isamu" Hikairi se úplně divyla,že ještě někdo má takové přímení jako ona,protože na světě byla už sama nebo si to aspoň mislela.
,,Vzpomínka"
To byly asi Hikairi čtyři roky co ji daly do adoptivní rodiny a vůbec na nic si nepamatovala.Hikairi žila a pořád žije štastný život a svoje adoptyvní rodiče má šíleně ráda,ale jak jednoho dne když jí bylo devět let zaslechla,že se její rodiče bavý,že má bratra,který žije úplně jinde a nikdy ho neuvidí tak se šílene rozbrečela.Stejně pořád doufala,žeho jednou uvidí.Slišela i jeho jméno a jmenuje se Neji Hyuuga.Vždy sem oněm hledala plno informací,ale on jako by neexistoval.Náhlé probuzení z tranzu.
Mioko začal na Hikairi volat ,,Hej si v pořádku?" Hikairi mu řekla ,,jo sem".Jak se Kiba nani podíval tak se zeptal,,a jak dlouho takhle dete?Vypadáte jako by ste šly týdny a i více možná měsíce" Mioku mu řekl ,,néé jen čtyři dny hledáme své přátele který se stratily" kiba se chtel zeptet,ale než se stačí zepteta tak Hikairi úpadla a omdla.Kiba řekně Hinatě,,Hinato běž do nemocnice jím říct,že jim zachvýly přinešemu Hikairi".Hinata rychle běžela a Kiba z Miokem odnášely Hikairi do nemocnice.Jak tam došly tak se ptala sestřička Mioka z jaké sou vesnice a jí řekl ,,Mi nejsme z žádné vesnice,ale z města Delaro".Tá sestřička vůbec nevěděla o co de a tak se dál už nevyptávala.Mioko po vyšetření došel za Hikairi a díval se smutně nani.Pak došla sestrička a řekla mu ,,Neboj se oni bude v pořádku jen málo pila vody" Mioko jí řekl ,,nám došla voda hned první den,sme ji měly málo a kdych aspoň já věděl jak tu budem dlouho tak bych jí vzal víc!" ona nato ,,To se někdy stane když se špatně vypočítáte".Mioko jen pokívl hlavou jako by souhlasil se sestřičkou a tá pochvýly odešla.Najednou za Miokem došla Hinata z nákým si divným hnědovlasým klukem co se tvářil jako Hikairi když byla dost naštvaná a ten kluk tak taky vypadal.Hinata řekla Miokemu ,,Můžem jít už za Hikairi?" Mioko jen pokrčil rameny.Ten kluk šel za sestřičkou a zeptal se jí a pak vešel za Hikairi do pokoje a přitom držel něco v ruce.Mioko a Hinata chtěly jít sním,ale nechal jen vejít Hinatu.Mioku vůbec nevěděl co se děje.Asi po dvaceti munutách stama odešla Hinata a Mioku se jí ptal jestly se Hikairi už probudila a ona mu smutně řekla ,,ještě ne".Ten hnědovlasý kluk co byl sní v pokoji si všiml,že má na stolku medajlonek,ale jen půlku.Podíval se na něj a pak zarazil a položil ho spět a ještě něco vedle něj a odešel.Jak odešel Hikairi se probudila a Mioku zaní přišel.Ten kluk odešel s úsměvem na tváři jaký zas tak často nemývá.Hikairi se na Mioka úsmývala a začala se ho vyptávat jak se tu dostala,ale než jí Mioku něco stačil říct tak dovnitř přišel Kiba a Hinata,potom se začaly spolu bavyt.Mezytím někde u Gaarinky.Gaarinka už byla celkem v pořádku a ráno ji už měly sté nemocnice pustit a tak jen vyhlížela z okne ven.Náhle,ale uviděla toho kluka ze včerejška co jí zachránil z té pouště,ale divila se tomu proč v tolik hodin nespí a úplně nejvíce tomu proč je zrovna na střeše domu.Pak,ale zeskočil a zamiřil si to přimo kní.Gaarinka ho skoro ani už nevnimala spíš se dívala na měsic který tam zářil víc než unich doma.Náhle se umí otevřely dveře a stál tam ten kluk a zeptal se jí ,,Proč nespíš?" Gaarinka mu jen řekla ,,Já v noci skoro nemůžu spát" On se nani úplně podivně podíval,ale Gaarinka mu moc neviděla v té tmě do tváře.Ona se ho zeptala ,,A proč ty nemůžeš spát" ten kluk jí řekl ,,No nák podobně jak,ale spíš je to tím měsícem.Musím se na něj skoro pořád dívat jak je tak krásný a navíc mohu přemýšlet o plno věcech".Gaarinka mu zas řekla ,,A o jakých věcech můžeš přemýšlet?"on nato ,,O různých,prostě o všeljakých. Jo a včera sem se ti nepředstavyl já su Gaara a běž brzy spát Gaari".Pak odešel a jak zabouchl dveře Gaarince se podlomily kolena,protože takhle dlouho jí už nikdo neřekl,naposledy to bylo když jí bylo asi čtyři nebo pět let a to jí to řekl její bratr.
,,Vzpomínka"
Gaarinka si vzpoměla na ten den kdy její bratr odešel a řekl jí ,,Doufám,že se budeš mýt dobře a nejdeš lepší lidi než jsem já ty moje Gaari"

Gaarinka se rozbrečela touhle spominkou a sedla si na postel,ale pak se uvědomyla,že tu něco chybí.Nevěděla co,ale skoušela si šíleně vzpomenout a i ten měsíc jí něco začínal říkat.Jen si tak vzpoměnout.Gaarinka si skoro celou noc skoušela vzmenout na to co tu chibý a vzpoměla.Bylo to její kotě Gaarýsia.Ráno zaní došel Gaara a Temari ji odvézt knim domů,ale ona jim řekla,že nemá u sebe svou nejduležitější vec a musí ji najít,ale Gaara se jen umýval.Temari vůbec nevěděla o co se a proč se Gaara usmývá.Temari jí řekla,že nejdříve pude knim a pak jí to třeba pomůžou najít,ale Gaara se usmýval ještě víc jako by něco tušíl.Jak došly ktomu jejich domu tak vzal Gaara hned Gaarinku do jeho pokoje a tam mu na roztrhané peřině ležela Gaarýsia.Gaarinka se zaní hned rozeběhla a vzala ji do náruče a Gaarovy poděkovala polibkem na tvář.Do Gaarova pokoje přišla Temari a zeptala se jestly chce jít hledat tu věc a ona jí řekla ,,Už né,už sem jí našla".Temari vůbec nevěděla o co de,ale přišel kní Gaara a něco ji pošeptal do uchu.Temari se usmála a chtěla odejít,ale sběsile tak knim přišel náký kluk úplně v černem a ptal se jestly mu někdo nesebral peřinu z pokoje když spal.Nikdo mu,ale ani nemusel odpovýdat,protože jak zvedl hlavu tak ju uvyděl na Gaarově postely úplně roztrhanou.Ten kluk úplně začal křičet na Gaaru ,,Co si jako myslíš mi sebrat deku a takhle rostrhat?!".Něž,ale stačil Gaara odpovědět tak se do toho vložila Gaarinka a řekla mu ,,To asi Gaara nebyl" on se na ni podíval a řekl ,,A kdo si ty" Gaarinka mu řekla ,,Já su Gaarinka Nii" Tan kluk se trošku ušklíbl a řekl ,, Já su Kankuro.Jo a kdo podle tebe tu deku roztrhal?"Gaarinka mu nic neřekla a jen ukázala na své roztomilé spící kotě v náruči.Kankuro jí,ale řekl ,,No to je hezké,že to nebyl Gaara,ale já teď nemám peřinu"Gaarinka se jen usmála a ze svá kapsičky podobné té na kunai vyndala jehlu a nit a řekla mu ,,Neboj když počkáš pět minut budeš mýt deku zašitou"On jí jen řekl s udiveným vírazem ,,Tá..ták..Dobře".Zachvýly měla Gaarinku tu deku zašitou a Kankuro,Temari,ale i Gaara stáji z otevřenýma pusama jako by se nechumelijo a všichni se jí najednou zaptali ,,Jak umíš tak rychle šít?" Gaarinka jim řekla ,,No mě to naučila jadna kamarádka než umřela na rakovinu".Najednou Gaarince prošlo hlavou jasné světlo a její oči se zbarvyly do černé barvy a Gaarýsia se probudila a pořádně naježila,ale ještě neco neobvýklého.Gaarýsia měla na zádech ještě takové jakoby dračí Křídla.Kankuro,Temari a ani Gaara dříve nic podobného neviděly a Gaarinka začala úplně zařit.Pochopí Saasukinka to co jí Yauy říká?Bude vůbec úplně Hikairi v pořádku?C jí to ten kluk dal ne stolek vedle jejího medajlonku?Proč Gaarinka začala podivně zářit a Gaarýsia má křídla?To vše se dozvíte v příštím díle DelaroGar - Kočka,Bratr a Duše bojovníka

1.Díl DelaroGar

,,Sen"
,,Hej ty!"
,,Voláš na mě?"
,,Jo volám!"
,,A co chceš?"
,,No tebe."
,,Mě? Proč zrovna mě?"
,,Líbýš semi.Si jiná než ostatní a dokážeš mě vždy utěšít"
,,cooo?"
Náhle obrovské zemětřesení otřáslo zemí a zem se rostrhla vejpůl.Gaarinka padala dolů a dolů a připadala si jako by to bylo nekonečný.Náhle se z velykým křikem probudila.
,,Ááááááááá?!" Nahle do do jejího pokoje vtrhnul Mioku. ,,Co se tu sakra děje?Není ti níc" Gaarinka se na něj úplně zpocená a vystrašená podívala a řekla. ,,Né to je vpořádku zas se mi jen zdál ten sen víš ne?" Mioko jí odpověděl. ,,Jo vím,ale měla bys stím už něco udělat když se ti ten sen pořád vrací" Gaarinka nato. ,,Podle mě to nic nebude a co jeto stejně jen sen" Mioku stáj jen ve dveřích a zýral na Gaarinku. ,,Hej Mioku co tam jen tak stojíš já se chcu převléct!!!" a hodila po něm polštářem. ,,Jo už du já se musím také převléct,ale musíme si pohnout už sme měly být dávno na snídaní" ,,O.K. budu rychle".Mioku byl samuzřejmě oněco dřív na snídani,ale stejně počkal na Gaarinku než dojde.Mioko zatím jen vzpomínal na den kdy Gaarinku potkal.
,,Vzpomínka"
Učitelka z děcáku představuje Gaarinku. ,,Tak děti tohle je vaše nová kamarádka a buťte na ni hodní".Gaarinka se moc stiděla a Miokovy to v tu chvýli přišlo šíleně roztomilí.Gaarinka navíc měla sebou ještě malou kočičku které je teď už dost velká.Mioko si vždy myslel,že tá její kočka má divnou barvu a nebyl jediný,protože všichni si to v dětském domově mislely.Jé celá býlá(to divný není),ale měla na sobě fialové prohy a na pravém oušku dva kroušky na druhém jen jeden,al ty její velké karamelové očka byla překrásná.Gaarynka ji nikomu nechtěla pujčovat,ale nakonec ji jako prvnímu pujčila Miokovy a začaly se kamarádit.Od té doby sou nejlepší přátelé.uhmek...... ,,probuzení ze vzpomínek"
Náhle seběhla Gaarinka nachystané dolů ze schodů a přišla docela pozdě a tak si z Miokem musely vzýt jen rohlík z máslem a marmeládou.Tak se tedy vydali do školy,ale než tam došly tak se ještě stavily pro Hikairi a Saasukinku.Pak táhle malá parta čtyř nejlepších kamarádů šly společně do školy a příjemně se při cestě bavily.Saasukinka jako vždy povídala něco o nových obchodech a že bychom sme si tam mohly zýtra zajít,ale nikomu se tam moc nechtělo.Hikairi řekla ,,tak už sme u školy" všechny holky řekly Miokovy ahoj a šly do třídy(chodí do stejní 1.C. a Mioko do 2.A.).Mioku se jako vždy moc těšil na Dějepis,protože věděl,že bude mýt zas za 1 a měl.Holky se tak zas nebavyli,ba naopak úplně se nudily.Měli totiž dneska úplně nuddné hodiny a jediné co je od nudy zabavylo byl Tělocvik kde se mohly vydovádět.Po šlo se všichni sešly v cukrárně a daly si každý zmrzlinu.Mioko začal vyprávět o tom zápase co má mýt dneska a říkal,že to bude zas něco nudnýho a že vyhraje jako vždy,kdybi prí byl někdo na jeho úrovni.Gaarinka se jen usmála a říkala mu ,,A já nejsu na tvojí úrověň jo?" Mioku: ,,Ale jo si,ale když.....to by bylo trochu divné kdybich bojoval s kamarádnou a ještě když ti sem tam pomáhám s tréningem" Gaarinka: ,,Hej,ale na tom snad nezáleží!!! Vvvvrrr!!!" Saasukinka: ,,Notak dos,ať se tu ještě neporvete" Hikairi se začala úplně smát,že jí začaly otékat tváře jako by ji do nich píchl roj včel a tak řekla ,,Takhle sem se už pořádně nezasmála a doufám,že ještě zasměju. Jo a možná byste se měly podívat kolik je hodin" Gaarinka: ,,A proč?" Hikairi:No za půl hodiny vám začne zápas" Gaarinka a Mioko: ,,Hops....to si musíme pospíšit pro věsi zatím ahoj a tam" Hikairi a Saasukinka šly na před je čekat před tělocvičnou.Gaarinka si vzala svůj krásný bič,ale také i svou milovanou kočičku kterou sebou bero úplně všude.Mioku si zas vzal svůj ninja Machete a šel z Gaarinkou na zápasiště.Holky na ně čekla před vchodem.Gaarinka dala Hikari kočičku a ony se šly posadit do jevyště jim fandit.Mioko měl hned první zapas a samozřejmě ho vyhrál jak předpověděl.Gaarinka ho měla až posleni a čekat jí vůbec nebavilo,protože ty nervy co tam sou,sou úplně šílené.Sice Gaarinka svůj zápas prohrála,ale nedělala si stím vůbec chladnou hlavu.Potom se šla z Miokem převléct do šaten(né do společných,ale samostatných).Jak višly ven tak už tam byla tma a tak si řekly,že si skrátí cestu přes park.Tak tedy šly parkem a náhle kolem nich projelo několik policejních aut a sanitek.V povzdálý viděly,že de někdo k nim a skovaly se za strom.Ten kde šel kním tak za ním stála policie a a říkalymu ať dá ruce vzhůru,ale on vůbec nezeagoval a mávnutím ruky je zabyl.Saasukinka to už nemohla vydržet a vylezla z poza stromu a řekla tomu chlápkovy něco do větru,ale on to neslyšel.Pak se náhle otočil a uviděl ji ostatni se zaní rozeběhly jí pomoct,ale všimly si,že to vůbec není žádný chlap,ale náký kluk tak v jejich věku,ale docela to všechny zděsilo a navíc vypadal dost divně.Gaarinka se zeptala ,,kdo si?" on se jen usmál a pak zasmál. Gaarinka se znohu zeptala a on jí řekl že se jmenuje Dear Red a že je z minulosti.Nikdo znich nepochopil jak to myslý,že je z minulosti.Pak se ten kluk úplně upřeným pohledem podíval na Hikairi a přistoupil kní blíž a políbyl.Hikairi úplně zrudla,ale pak rázem řekla ,,co si jako myslíž me tu líbat!!" on lí jen odpověděl ,,má rád křehré a krásné dívky jako ty".Mioko to už nevidrře a vykřekl na něj ,,Proč nás nenecháš projýt a nezmizýš?!" on jim řekl ,,pokud mě někdo zvás porazý v souboji tak klidně zmyzým,ale pokud ne tak....." než to stačil doříct tak sním Mioku souhlasil bojovat.Nevím pšesně,ale asi spolu bojovaly 3 hodiny nebo nák tak.Holky byly mezim skované za rohem,ale jem Mioku dostal přímý zásah a začal krvécet tak Gaarinka popošla oněco do zadu a začala kříčet. Saasukinka a Hikairi se otočily a kluci přestaly bojovat.Náhle ten kluk zmyzela nikdo si toho nevšiml.Gaarinku chvýly hledala,ale pask šly na to místo kdy byla na posled.Hikairi chodila sem tam a málem spadla do náké díry která byla jen kousek od toho kde předtím stály.Všichni tam volaly jestly tam Gaarinka není,ale nikdo se neozýval.Saasukinka tam hned skočila a ještě stačila na Mioka a Hikairi zavolat ať něco řeknou unich doma,aby se oni nebály.Mioko chtěl jít zanímy,ale Hikairi ho zastaly a rači šly něco říct ať se oně nebojí.Vymislely si to,že dou stanovat a že za nima maj zýtra dojet.Druhý den se s plnou výbavou sešel Mioko a Hikairi u té díry a skočily tam společně.Tolik světel a jek to tam vypadalo nikdy nikde nevyděla a jak tou dírou padaly jym připadala věčnost,ale jak dopadly tak si pěkně natloukli zadky.Pak vstaly a ani se neohlédly a šly dál a to byla chyba kdybi se totiž otočily tak by vyděly ceduly a naní napsané ,,než se můžete vrátit spět,musí uběhnou několyt let"(co to asi může znamenat,že?Určitě to už někdo ví,že mám pravdu?).Mezitím Gaarinka ležela na velíké písešné duně a vypadala jako mrtvá.Kousek od ní ležele i její kočičí kamarádka.Někdo kolem ní letěl a tak jí vzal unich do nemocnice.Gaarinka tam jen ležela a vůbec nevnímala.Pak se,ale otevřely dveře a Gaarinka se probudila a vyděla,že někde leží.Do dveří vešla náká blondatá holka z vějířem(kdo to asi tak může být XD). Gaarinka se jí zeptala kde to je a co tu dělá.Tá holka jí odpověděla jen tohle ,,Našel tě můj mladří bratr a vyděl tě jen tak ležet v písčných dunách kam rád chodí to máš velíké štěstí,že tam zrovna byl a jak se jmenuješ?" Gaarinka jí odpověděla ,,Gaari....." Vůbec to nestačila dopovědět a někdo úplně rozrazyl dveře a tak stál náký dívný červeno vlasý kluk a měl cosy na zádech a dokonce v takovém vedru šálu.Gaarinka si pomislela jestly není stou šálou v takovém vedru divný.Pak,ale nato blondatou holku promluvyl a řekl ji ,,Temari už ti něco řekla?" Ona mu odpověděla. ,,No právě mi něco chtěla říct,že mám pravdu?" Gaarinka řekla ,,jo...jo....máš pravdu....no já se jmenuju...Gaarinka,Gaarinka Nii" Jak Temari uslyšela to jméno tak se podivyla v jedné místnosti sou dva lidy podobného jména.Pak se Gaarinka zeptala ,,Akdo je vůbec tvůj mladší bratr?" ten kluk z červenými vlasy ji řekl ,,No to sem já a to já sem tě sem přivehl,no spíře řešeno donesl" Gaarinka mu byla moc vděčná děkovalamu.Tak a teď se podívéme za Saasukinkou která skočila nák pochvíly za Gaarinka ji hledat.Ou Saasukinka právě útíká před hordou rozlobených vlků a nevypadají zrovna moc příjemně.Saasukinka jim utíká co ji síly stačí,ale pak náhle zakopne a spadne.A jejda Saasukinka si podvrtla nohu a nemůže vstát,ale ejhle náhle tam skočí náká žena a řekne ,,Nebojse děvenko Yauy tě ochrání".Ona zahnala ty vlky a odvedla si Saasukinku.Co se stajo z Miokem a Hikairi?A kam si Yauy odvedla Saasukinku?A co se bude dít z Gaarynkou dál a vzpomene si na svoje kotě které není sní?To vše se dozvíté v dalším díle DelaroGar - Gaarinka si začíná vzpomínat.Tak se mějte a příště.