***MIJUJI TĚ***
Jelikož jsem věděl,že máma nebude ráno doma,rozhodl jsem se přispat si,což nebyl tak úplně nejlepší nápad.Věděl jsem,že se Deril zase ppokusí o útok na Sama,protože u něj nebudu a ostatní mu nepomůžou.
Vzbudil jsem se kolem osmé ráno,ale vůbec jsem nespěchal.Proč taky?Škola není jako hospoda,abych tam byl každý den.
Loudavě jsem sešel schody,posadil se ke stolu a začal přežvykovat snídani,kterou mi máma jako obvykle nachystala.Jakmile jsem dojedl,šel jsem se do pokoje převlíct.
Po nekonečném vybírání vhodného oblečení jsem se s batohem na zádech vydal do školy.Vzal jsem to delší cestou přes "Labirint"opuštěných paneláků.
Ty domy mi naháněly hrůzu.Sice se tam vyktyvovalo poměrně dost lidí,ale většina byly pouze žebráci a další zoufalci umístěni nízko ve společenském žebříčku.
Náhle jsem spozoroval povědomou osobu vycházející z jednoho z domů.Promnul jsem si oči,jestli se mi to náhoodou nezdá-nezdálo.Kousek odemě kráčel Deril směrem ke škole a mě se naskytla skvělá příležitost vrátit mu všechno utrpení,které Sam prožil a to i s úrokama.Rozběhl jsem se zaním v doměnce,že ho překvapím útokem zezadu.Deril byl bohužel rychlejší.Otočil se a popadl mě za krk.
,,Co dělá slaboch jako ty,v mé ulici?!"Promluvil dost ostře.,,Jdu do školy?"Pokusil jsem se s jeho sevření uvolnit.,,Takhle pozdě?"Zeptal se a přitlačil mi prsty na ohryzek.DOcílil svého,začal jsem se dusit a on mě měl ve své moci.Ledaže by se mi podařilo se z jeho sevření dostat.
Přestal jsem přemýšlet a uskutečnil plán na získání nadvlády.Vší silou jsem Derila udeřil pěstí do rozkroku.Ten se skácel k zemi,jako právě poražený strom.Přitiskl jsem své koleno na jeho tvář a výtězně se usmál.,,Odteď necháš mě a Sama napokoji!Je to jasný?!"Přitlačil jsem a Derilovi nezbývalo,než souhlasit.Konečně!Sam bude nadšenej!Zajásal jsem vduchu.,,Zvedej se a poď.",,Nemáš mi co rozkazovat!"Obořil se na mě.,,Nejsi v poloze vhodné na námytky."Uvolnil jsem koleno a svižnými kroky s Derilem vpatách došel do školy.
,,Co tak pozdě kluci?"Uslyšel jsem dobře známý hlas uklízečky při vstuppu do vestibulu.,,Kolik mi dáte času na vymyšlení věrohodné výmluvy?"Odpověděl jsem a drze se usmál.Hned nato jsem schytal pohlavek.,,Žádný!Upalujte do třídy!"Na tento rozkaz jsme se otočili a uháněli po schodech do učebny.
,,Zase pozdě?"Zvolal učitel po našem vpádu dovnitř.,,Zaspal jsem."Pokoušel jsem se o nejméně lhostejný ton.,,S Derilem?"
,,Nikdy!"Vyjeknul jsem naštvaně a celý rudý se posadil do lavice.,,Vážně jsi s ním nic...",,Žárlíš?"Přerušil jsem Sama.,,Ne!"Odpověděl rázně a stočil svůj pohled na venkovní krajinu.,,Chtěl jsem ti něco důležitýho říct,ale když se chováš takhle...",,Co?!"Otočil se ke mě prudce a pozoroval mě svýma modrýma rozzářenýma očima.,,A co z toho budu mít?"Optal jsem se a lsttivě se usmál.,,CO bycs chtěl?."Všimnul jsem si mizející záže z jeho oočí.,,Tebe."Zašeptal jsem mu do ucha a po zbytek hodiny jentak seděl,aniž bych si ho všímal.
ZAzvonilo a všichni jako vždy,vyklidili třídu.,,Co si mi chtěl říct?",,Nějakej zvědavej:",,Slíbil jsi mi to!"Okřikl mě hlasem malého rozmazleného dítěte.,,A co mi zato dáš?"Zeptal jsem se a natiskl ho na stěnu.,,Už si říkal co chceš!"To znělo dost podrážděně.,,Radši ti to řeknu.Nechci abys mi tady vybouch.",,Pche..."Sam si mě od sebe odstrčil.,,Potkal jsem Derila a..Zkrátím to.Prostě tě nechá napokoji.Tebe i mě."Sam vypadal zaraženě,ale pak se jeho rty zvlnili do úsměvu.,,Ty..ty se o mě tak staráš."VYhrknul a objal mě.,,Já...",,No?"Tvářil se dost rozpačitě.Náhle pevně zavřel oči a vykřiknul.,,tě muluju!"
Musím přiznat,že tohle mě zaskočilo.A hlavně fakt,že jsme oba kluci.Ale nadruhou
stranu jsem to cítil stejně.Byl jsem rád,že Sam konečně pochopil co je láska.Že ji ale vyjádří mě,to jsem nečekal.,,JAk moc?"Promluvil jsem.,No..K životu tě potřebuju víc,než kyslík."TAhle odpověď mě zahřála u srdce.Byl tak roztomilí.Neváhal jsem a dlouze Sama políbil.Ten nezůstal pozadu a polibek mi oplatil.,,Zvoní."Zamumlal potichu a usadil se do lavice.
Po vyučování jsme šli domů společně a cestou mluvili o různých věcech.Neuniklo mi,že Sam kouří.,,Tohle jsem o tobě nevěděl.",,Kouřil jsem vždycky,když mě Deril mlátil.",,Teď ale nemáš důvod.",,Vím,ale přiznat ti své city pro mě bylo náročné."Přykývl jsem.Náhle mě napadla senzační otázka!,,Za jak dlouho vykouříš Spartu?"Snažil jsem se,aby mi v hlase nešl poznat smích.,,Asi za pět minut."Klaplo to!,,I s trenérem?"Sama to zaskočilo,div se neudusil.Pak se ale uklidnil a já měl na jazyku další otázku.,,Kouříš i zdravě?",,A dost!"Vykřilk a rozběhl se k sobě domů.Nejspíš jsem ho neštval nebo urazil,ale když se naskytne příležitost mělo by se jí využít ne?
Snad poprvý v životě jsem se vykašlal na oběd a spěchal do pokoje udělat si úkoly,které byly pro mě dost náročné.Ale pro Sama ne!Vylovil jsem z kapsy mobil a prozvonil ho.Ani ne po pěti vteřinách mi začal volat.,,Co jsi chtěl?"Ozvalo se.,,Dáš mi opsat ten úkol?",,CO zato?"Neuniklo mi Samovo uchechtnutí.,,Prosím."Chvíli bylo ticha,ale pak se dost hlasitě ozval.,,TAk dobře,ale přijmeš mou nabýdku.",,Cokoliv.Jakou nabýdku?",,To se dozvíš zítra."Zašeptal a ukončil hovor.O úkoly mám postaráno.ale co je to za nabýdku bloumalo mi hlavou.
Po chvíli jsem to vzdal.,,Zítra se to dozvím."Utrousil jsem nahlas a šl se do obýváku dívat na televizi,čímž jsem ztrávil celý zbytek dne.
Ani nevím jak,ale znovu jsem se ocitl v posteli.Znovu jsemm začal přemýtat o Samově nabýdce.,,CO by tak po mě mohl chtít?"Nebyl bych to já,kdybych si nepředstavoval něco hrozně úchylnýho.
Zítra to zjistím,zítra to zjistím opakoval jsem si vduchu dokať jsem neusnul.
Vzbudil jsem se kolem osmé ráno,ale vůbec jsem nespěchal.Proč taky?Škola není jako hospoda,abych tam byl každý den.
Loudavě jsem sešel schody,posadil se ke stolu a začal přežvykovat snídani,kterou mi máma jako obvykle nachystala.Jakmile jsem dojedl,šel jsem se do pokoje převlíct.
Po nekonečném vybírání vhodného oblečení jsem se s batohem na zádech vydal do školy.Vzal jsem to delší cestou přes "Labirint"opuštěných paneláků.
Ty domy mi naháněly hrůzu.Sice se tam vyktyvovalo poměrně dost lidí,ale většina byly pouze žebráci a další zoufalci umístěni nízko ve společenském žebříčku.
Náhle jsem spozoroval povědomou osobu vycházející z jednoho z domů.Promnul jsem si oči,jestli se mi to náhoodou nezdá-nezdálo.Kousek odemě kráčel Deril směrem ke škole a mě se naskytla skvělá příležitost vrátit mu všechno utrpení,které Sam prožil a to i s úrokama.Rozběhl jsem se zaním v doměnce,že ho překvapím útokem zezadu.Deril byl bohužel rychlejší.Otočil se a popadl mě za krk.
,,Co dělá slaboch jako ty,v mé ulici?!"Promluvil dost ostře.,,Jdu do školy?"Pokusil jsem se s jeho sevření uvolnit.,,Takhle pozdě?"Zeptal se a přitlačil mi prsty na ohryzek.DOcílil svého,začal jsem se dusit a on mě měl ve své moci.Ledaže by se mi podařilo se z jeho sevření dostat.
Přestal jsem přemýšlet a uskutečnil plán na získání nadvlády.Vší silou jsem Derila udeřil pěstí do rozkroku.Ten se skácel k zemi,jako právě poražený strom.Přitiskl jsem své koleno na jeho tvář a výtězně se usmál.,,Odteď necháš mě a Sama napokoji!Je to jasný?!"Přitlačil jsem a Derilovi nezbývalo,než souhlasit.Konečně!Sam bude nadšenej!Zajásal jsem vduchu.,,Zvedej se a poď.",,Nemáš mi co rozkazovat!"Obořil se na mě.,,Nejsi v poloze vhodné na námytky."Uvolnil jsem koleno a svižnými kroky s Derilem vpatách došel do školy.
,,Co tak pozdě kluci?"Uslyšel jsem dobře známý hlas uklízečky při vstuppu do vestibulu.,,Kolik mi dáte času na vymyšlení věrohodné výmluvy?"Odpověděl jsem a drze se usmál.Hned nato jsem schytal pohlavek.,,Žádný!Upalujte do třídy!"Na tento rozkaz jsme se otočili a uháněli po schodech do učebny.
,,Zase pozdě?"Zvolal učitel po našem vpádu dovnitř.,,Zaspal jsem."Pokoušel jsem se o nejméně lhostejný ton.,,S Derilem?"
,,Nikdy!"Vyjeknul jsem naštvaně a celý rudý se posadil do lavice.,,Vážně jsi s ním nic...",,Žárlíš?"Přerušil jsem Sama.,,Ne!"Odpověděl rázně a stočil svůj pohled na venkovní krajinu.,,Chtěl jsem ti něco důležitýho říct,ale když se chováš takhle...",,Co?!"Otočil se ke mě prudce a pozoroval mě svýma modrýma rozzářenýma očima.,,A co z toho budu mít?"Optal jsem se a lsttivě se usmál.,,CO bycs chtěl?."Všimnul jsem si mizející záže z jeho oočí.,,Tebe."Zašeptal jsem mu do ucha a po zbytek hodiny jentak seděl,aniž bych si ho všímal.
ZAzvonilo a všichni jako vždy,vyklidili třídu.,,Co si mi chtěl říct?",,Nějakej zvědavej:",,Slíbil jsi mi to!"Okřikl mě hlasem malého rozmazleného dítěte.,,A co mi zato dáš?"Zeptal jsem se a natiskl ho na stěnu.,,Už si říkal co chceš!"To znělo dost podrážděně.,,Radši ti to řeknu.Nechci abys mi tady vybouch.",,Pche..."Sam si mě od sebe odstrčil.,,Potkal jsem Derila a..Zkrátím to.Prostě tě nechá napokoji.Tebe i mě."Sam vypadal zaraženě,ale pak se jeho rty zvlnili do úsměvu.,,Ty..ty se o mě tak staráš."VYhrknul a objal mě.,,Já...",,No?"Tvářil se dost rozpačitě.Náhle pevně zavřel oči a vykřiknul.,,tě muluju!"
Musím přiznat,že tohle mě zaskočilo.A hlavně fakt,že jsme oba kluci.Ale nadruhou
stranu jsem to cítil stejně.Byl jsem rád,že Sam konečně pochopil co je láska.Že ji ale vyjádří mě,to jsem nečekal.,,JAk moc?"Promluvil jsem.,No..K životu tě potřebuju víc,než kyslík."TAhle odpověď mě zahřála u srdce.Byl tak roztomilí.Neváhal jsem a dlouze Sama políbil.Ten nezůstal pozadu a polibek mi oplatil.,,Zvoní."Zamumlal potichu a usadil se do lavice.
Po vyučování jsme šli domů společně a cestou mluvili o různých věcech.Neuniklo mi,že Sam kouří.,,Tohle jsem o tobě nevěděl.",,Kouřil jsem vždycky,když mě Deril mlátil.",,Teď ale nemáš důvod.",,Vím,ale přiznat ti své city pro mě bylo náročné."Přykývl jsem.Náhle mě napadla senzační otázka!,,Za jak dlouho vykouříš Spartu?"Snažil jsem se,aby mi v hlase nešl poznat smích.,,Asi za pět minut."Klaplo to!,,I s trenérem?"Sama to zaskočilo,div se neudusil.Pak se ale uklidnil a já měl na jazyku další otázku.,,Kouříš i zdravě?",,A dost!"Vykřilk a rozběhl se k sobě domů.Nejspíš jsem ho neštval nebo urazil,ale když se naskytne příležitost mělo by se jí využít ne?
Snad poprvý v životě jsem se vykašlal na oběd a spěchal do pokoje udělat si úkoly,které byly pro mě dost náročné.Ale pro Sama ne!Vylovil jsem z kapsy mobil a prozvonil ho.Ani ne po pěti vteřinách mi začal volat.,,Co jsi chtěl?"Ozvalo se.,,Dáš mi opsat ten úkol?",,CO zato?"Neuniklo mi Samovo uchechtnutí.,,Prosím."Chvíli bylo ticha,ale pak se dost hlasitě ozval.,,TAk dobře,ale přijmeš mou nabýdku.",,Cokoliv.Jakou nabýdku?",,To se dozvíš zítra."Zašeptal a ukončil hovor.O úkoly mám postaráno.ale co je to za nabýdku bloumalo mi hlavou.
Po chvíli jsem to vzdal.,,Zítra se to dozvím."Utrousil jsem nahlas a šl se do obýváku dívat na televizi,čímž jsem ztrávil celý zbytek dne.
Ani nevím jak,ale znovu jsem se ocitl v posteli.Znovu jsemm začal přemýtat o Samově nabýdce.,,CO by tak po mě mohl chtít?"Nebyl bych to já,kdybych si nepředstavoval něco hrozně úchylnýho.
Zítra to zjistím,zítra to zjistím opakoval jsem si vduchu dokať jsem neusnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat