***POMOC V PRAVOU CHÍLI***
Během dvou týdnů se ze mě stal nejoblíbenější kluk na škole.Učitelé mi tolerovali neudělané domácí úkoly a občasné vyrušování v hodinách,ale žádný z nich mi nedovolil odsednout si od Sama.Byl jako moje prokletí.Nesnášel jsem ho!Nikdy neřekl jediné slovo.Jen se díval z okna nebo si dělal zápisky.K něčemu ale dobrý byl-Nechával mě opisovat.
,,Proč semnou a s nikým nemluvíš?"Mírně jsem sama kopnul.Nereágoval ostatně,jako vždy.Jen se na mě podíval a po chvíli svůj pohled stočil na venkovní krajinu.Kopl jsem ho znovu,tentokrát silněji.Já mu dám,nemluvit semnou!Znovu nereágoval a vůbec se nehýbal.Začal jsem toho mít dost.Náhle mi ale položil svou dlaň na stehno,pěkně blízko rozkroku.Dost mě to vyděsilo,ale nejvíc mě děsil fakt,že Sam si neuvědomoval,jak divnou věc zrovna provádí.Místo toho,posunul svou dlaň ještě blíž.Začal jsem a panikařit a potichu se ho zeptal-,,Co to děláš?"Odpovědi jsem se samozřejmě nedočkal.Místo toho so sam ruku položil na lavici a zbydek dne se mi vyhýbal.
***
Po vyučování jsem musel jít domů pěšky,bo mamka byla v práci a já ještě neměl udělaný řidičák.Zkoušky nejsou tak jednoduchý.Naštěstí jsem si cestu ,,domů"pamatoval.Vydal jsem se ulicí přeplacané obchody a stánky.Chvíli jsem jen tak bloudil a pozoroval zboží ve výlohách.Nemohl jsem si nevšimnout krutě předraženého zboží.Platy tady musí být milionové.
Náhle jsem spozoroval postavu,která mi někoho připomínala.Popošel jsem blíž a uviděl Sama!Ale nebyl sám,byl s ním Deril-dohola vyholený kluk,který každého jen mlátí a provokuje.Udeřil Sama kolenem do břicha,ten se skácel k zemi a schoulil se do klubíčka.Strach mi nedovolil se pohnout.Stál jsem na místě jako socha a sledoval Sama,svíjejícího se v ohromných bolestech.Deril znovu udeřil Sama.Tentokrát ale pěstí a do obličeje.To už na mě bylo moc!Sebral jsem a odvahu a rozběhl jsem se za Derilem.Chytil jsem ho pod krkem a přitiskl ke stěně.,,Co to vyvádíš Tomasi!?"Na jeho otázku jsem nereágoval,přiložil mu prst na ohryzek a stisknul.S úsměvem jsem pozoroval,jak těžce lape po dechu.,,Nech Sama napokoji!"Začal jsem na něj křičet.
,,DObře,dobře..."Pustil jsem ho a zavelel-,,Vypadni!"Deril neváhal,okamžitě vyběhnul a po chvíli mi zmizel před očima.Stočil jsem pohled na Sama.Z úst mu tekla krev a vypadal dost vyděšeně.Pomohl jsem mu vstát a usadil ho na lavičku.
,,Jsi v pořádku?"Zeptal jsem se ho a položil mu dlaň na rameno.Odpovědi jsem se však nedočkal.,,Mluv semnou!"Zvýšil jsem na něj hlas.Zase nic,jen ke mě otočil svou tvář.Skoumal mé oči a já ho napodoboval.Náhle se mé rty setkaly s jeho-Políbil mě.
Svám jazykem se mi probourával do úst.Chtěl jsem se odtrhnout,ale mé tělo mi to nedovolilo.Dokonce mě o vzrušovalo.Po chvíli se odemě odtrhnul a se slzami v očích se mě zeptal-,,Je tohle láska?"Poprvé jsem zaslechl jeho hlas.Byl jemný,jako od anděla.Víc než polibek polibek nebo jeho hlas mě však šokovala jeho otázka.,,Je to láska?"Optal se mě zoufale znovu.Nedokázal jsem mu odpovědět.Jen jsem mírně zakroutil hlavou.,,CO je láska?"Moc na mě naléhal.Bylo mi ho hrozně líto.Vypadal jako hromádka neštěstí.
,,To musíš cítit tady."A přiložil jsem svou dlaň na místo,kde bije lidské srdce.Chvíli váhal,ale pak svou dlaň položil na mou.,,Láska."To bylo poslední co jsem slyšl,než klopýtavě odběhl pryč.
***
Domů jsem dorazil značně pozdě.Jakmile jsem vešel do domu,zasypávala mě otázkami.,,Kde jsi byl? Ským?Proč jsi tu tak pozdě?"Na všechny její otázky jsem si vylhal nějakou důvěryhodnou výmluvu.Nebylo mi to moc platné,ale vyvlíknul jsem se z toho.
Po večeři jsem se vytratil do svého pokoje a jako vždy se rozvalil na postel.Přemýšlel jsem o dnešním dni.Deril,Sam,polibek,láska.To vše se mi míhalo hlavou a tvořilo jednu velkou ,,slátaninu."
Svlékl jsem si všechno své oblečení a vstekle ho hodil ho na zem.Nemohl jsem se dočkat spánku.Znovu jsem začal přemýšlet o dnešním dni a hlavně o derilovi,který se mi určitě krutě pomstí.Otočil jsem se na bok a následkem naprostého vyčerpání jsem konečně usnul.
,,Proč semnou a s nikým nemluvíš?"Mírně jsem sama kopnul.Nereágoval ostatně,jako vždy.Jen se na mě podíval a po chvíli svůj pohled stočil na venkovní krajinu.Kopl jsem ho znovu,tentokrát silněji.Já mu dám,nemluvit semnou!Znovu nereágoval a vůbec se nehýbal.Začal jsem toho mít dost.Náhle mi ale položil svou dlaň na stehno,pěkně blízko rozkroku.Dost mě to vyděsilo,ale nejvíc mě děsil fakt,že Sam si neuvědomoval,jak divnou věc zrovna provádí.Místo toho,posunul svou dlaň ještě blíž.Začal jsem a panikařit a potichu se ho zeptal-,,Co to děláš?"Odpovědi jsem se samozřejmě nedočkal.Místo toho so sam ruku položil na lavici a zbydek dne se mi vyhýbal.
***
Po vyučování jsem musel jít domů pěšky,bo mamka byla v práci a já ještě neměl udělaný řidičák.Zkoušky nejsou tak jednoduchý.Naštěstí jsem si cestu ,,domů"pamatoval.Vydal jsem se ulicí přeplacané obchody a stánky.Chvíli jsem jen tak bloudil a pozoroval zboží ve výlohách.Nemohl jsem si nevšimnout krutě předraženého zboží.Platy tady musí být milionové.
Náhle jsem spozoroval postavu,která mi někoho připomínala.Popošel jsem blíž a uviděl Sama!Ale nebyl sám,byl s ním Deril-dohola vyholený kluk,který každého jen mlátí a provokuje.Udeřil Sama kolenem do břicha,ten se skácel k zemi a schoulil se do klubíčka.Strach mi nedovolil se pohnout.Stál jsem na místě jako socha a sledoval Sama,svíjejícího se v ohromných bolestech.Deril znovu udeřil Sama.Tentokrát ale pěstí a do obličeje.To už na mě bylo moc!Sebral jsem a odvahu a rozběhl jsem se za Derilem.Chytil jsem ho pod krkem a přitiskl ke stěně.,,Co to vyvádíš Tomasi!?"Na jeho otázku jsem nereágoval,přiložil mu prst na ohryzek a stisknul.S úsměvem jsem pozoroval,jak těžce lape po dechu.,,Nech Sama napokoji!"Začal jsem na něj křičet.
,,DObře,dobře..."Pustil jsem ho a zavelel-,,Vypadni!"Deril neváhal,okamžitě vyběhnul a po chvíli mi zmizel před očima.Stočil jsem pohled na Sama.Z úst mu tekla krev a vypadal dost vyděšeně.Pomohl jsem mu vstát a usadil ho na lavičku.
,,Jsi v pořádku?"Zeptal jsem se ho a položil mu dlaň na rameno.Odpovědi jsem se však nedočkal.,,Mluv semnou!"Zvýšil jsem na něj hlas.Zase nic,jen ke mě otočil svou tvář.Skoumal mé oči a já ho napodoboval.Náhle se mé rty setkaly s jeho-Políbil mě.
Svám jazykem se mi probourával do úst.Chtěl jsem se odtrhnout,ale mé tělo mi to nedovolilo.Dokonce mě o vzrušovalo.Po chvíli se odemě odtrhnul a se slzami v očích se mě zeptal-,,Je tohle láska?"Poprvé jsem zaslechl jeho hlas.Byl jemný,jako od anděla.Víc než polibek polibek nebo jeho hlas mě však šokovala jeho otázka.,,Je to láska?"Optal se mě zoufale znovu.Nedokázal jsem mu odpovědět.Jen jsem mírně zakroutil hlavou.,,CO je láska?"Moc na mě naléhal.Bylo mi ho hrozně líto.Vypadal jako hromádka neštěstí.
,,To musíš cítit tady."A přiložil jsem svou dlaň na místo,kde bije lidské srdce.Chvíli váhal,ale pak svou dlaň položil na mou.,,Láska."To bylo poslední co jsem slyšl,než klopýtavě odběhl pryč.
***
Domů jsem dorazil značně pozdě.Jakmile jsem vešel do domu,zasypávala mě otázkami.,,Kde jsi byl? Ským?Proč jsi tu tak pozdě?"Na všechny její otázky jsem si vylhal nějakou důvěryhodnou výmluvu.Nebylo mi to moc platné,ale vyvlíknul jsem se z toho.
Po večeři jsem se vytratil do svého pokoje a jako vždy se rozvalil na postel.Přemýšlel jsem o dnešním dni.Deril,Sam,polibek,láska.To vše se mi míhalo hlavou a tvořilo jednu velkou ,,slátaninu."
Svlékl jsem si všechno své oblečení a vstekle ho hodil ho na zem.Nemohl jsem se dočkat spánku.Znovu jsem začal přemýšlet o dnešním dni a hlavně o derilovi,který se mi určitě krutě pomstí.Otočil jsem se na bok a následkem naprostého vyčerpání jsem konečně usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat