***POMSTA***
,,Musím tam jít?"Zeptal jsem se mámy u snídaně.,,O tom jse už mluvili."Mámin hlas nepřipouštěl námitky a ni výmluvy.,,je Pátek."Pokusil jsem se o dobrý argument,který nezabral.,,No právě!ten jeden den to snad přežiješ!"Kěžby!Zaklel jsem v duchu a podíval se prosebně na mámu.,,Konec diskuze a přestaň s tím!"Se sklopenou hlavou a svěšenými rameny jsem se vydal k autu.
,,Netvař se tak.Je nádherný de."Ale tebe se nikdo nechystá zbít!
,,Trápí tě něco?",,Ne!"Odpověděl jsem chladně.
Čím blíž jsme byli škole,tím víc jsem byl nervozní.Máma to na mě naštěstí nepoznala.kdyby jo,zastavila by a já bych byl nucen ji vše vyklopit.
,,Stalo se ti něco?"Optala se mě máma když jsem vystoupil z auta.,,Ne,ale.."
,,Tak vidíš."odpověděla a mrknutím oka byla pryč.Stěška jsem polkl a vydal se do školy.
,,Ahoj Tohasi!"Zvolal učitel při mém příchodu do třídy.Kývnul jsem na něj a poadil se vedle Sama.Bylo divné,že si mě nevšímal.Zato Deril na mě házel pohled masového vraha.Náhle ke mě hodil zmuchlaný papír se vzkazem.Pomalu jsem ho rozevřel a začal si vduchu číst.
"Neboj,tebe néchám,ale tvůj kámoš Sam to pěkně slízne.Opovaž se mě zastavit!Uděláš to a tvá máma tě nepozná!"
Hlasitě jsem polkl a stočil pohled na nicnetušícího Sama.Jako vždy měl oči jen pro venkovní krajinu.
Zazvonilo a žáci se rozběhli ze třídy.Zůstali jsme uvnitř jen já,Sam,Deril a kluci z jeho party,kteří se na Derilův povel zvedli a vyhnali Sama z lavice.Chtěl jsem mu pomoct,ale děsila mě Derilova výhružka.
Deril udeřil Sama pěstí do Tváře.Sam se s tvrdým nárazem hlavy o lavici svalil nazem.Náhle ho však nějakej kluk chytil za vlasy a prudce škubnul rukou.Další mu silně nohou stlačil hrudník.Samovi začaly téct slzy.,,Nechte ho!Nevidíte,že m dost?!"Zvolal jsem.,,Dobře."Odpověděl mi Deril a kopnul sama do zad.Ostatní kluci to po něm zopakovali a odběhli za ním na chodbu.,,To bude dobré."konejšil jsem Sama a přitom ho hladil po vlasech.Ten se ke mě přitulil a silně mě objal.,,Moc ti děkuju."Zašeptal a mírně zčervenal.Já mu odpověděl polibkem na čelo.,,Zvládneš to?"Zeptal jsem se,abych prolomil to trapné ticho.,,Ano.."Odpověděl mi a postavil se.Po několika krocích se skymácel k zemi.,,Zajdu pro učitele.",,Dobře."
***
,,Doprovoďte Sama domů.Jste oba uvolněni z vyučování.Pravil učitel a já vduchu zajásal.,,Můžete jít."Kývnul jsem a vyšel se Samem ven.,,Kde bydlíš?",,Tři domy od tebe."Neuvěřitelné!Bydlí tak blízko a já si ho nikdy nevšiml.
Po cestě plné Samových pádů a klopýtání jsme se konečně dostali k němu domů.,,Máš to tu útulný."Pravil jsem při vstubu do chodby,ze které byla vidět malá kuchyň,obývák a schody vedoucí do dalšího patra.,,Pokoj máš nahoře?",,Ano"Odpověděl a já ho podepřel.,,Zvládnu to sám!"Vyhrknul naštvaně.,,Dobře...dobře"
,,Promiň..."Omluvil se a vyšel po dřevěných schodech.Já se vydal zaním.
,,Máš to tu zajímavé"Jeho pokoj byl divný,nikolvi zajímavý.Polovina stěn bílá a polovina čarná.Skříně,pracovní stolek s notebookem pokryty šachovnicovým vzorem.Zeď nad postelí polepená plakáty strašidelných skupin se jmény související se smrtí a zabíjením.Na poličkách položené obojky a vodítka.Povlečení černé s bílými skvrnami.,,Díky."Pravil Sam a rozvalil se na posteli.Já si k němu přisedl a položil mu ruku na hrudník.,,Ještě jednou děkuju."Za co mi děkuje?!Vždyť jsem nechal Derila a jeho partu zmlátit ho!
***
,,Vážně už musíš jít?"Optal se mě trochu zklamaně.,,Jo,mámě by bylo nápadný,že nejsem doma včas.",,Aha."Odpověděl Sam a objal mě.,,Fakt musím.."S úsměvem mě pustil a já se rozběhl domů,kde mě na stole čekal oběd.
,,Jak bylo ve škole?",,Dobře."Odpověděl jsem a začal hltat.Chtěl jsem co nejdřív zmizet z mámina dohledu.Což se mi povedlo a já se ocitl ve svém barevném útulném pokoji.Stejně jako sam jsem si lehl na postel.Vypadá to,že jsme oba stejně líní a máme rádi spánek.Chvíli jsem jen ak ležel,ale pak jsem se ponořil do říše svých představ.
Probudil jsem se kolem deváté večer.Sešel jsem schody a zamířil do obýváku.Tam jsem zapnul ednu a lehl si na gauč.Půl hodiny jsem sledoval nějakou kriminálku,než mi došlo,že je to ztráta času.Vypnul jsem tedy televizi a zamířil do pokoje.Tam jsem se jako každý večer zachumlal do peřin a po určité době,která je vždy krátká usnul.
,,Netvař se tak.Je nádherný de."Ale tebe se nikdo nechystá zbít!
,,Trápí tě něco?",,Ne!"Odpověděl jsem chladně.
Čím blíž jsme byli škole,tím víc jsem byl nervozní.Máma to na mě naštěstí nepoznala.kdyby jo,zastavila by a já bych byl nucen ji vše vyklopit.
,,Stalo se ti něco?"Optala se mě máma když jsem vystoupil z auta.,,Ne,ale.."
,,Tak vidíš."odpověděla a mrknutím oka byla pryč.Stěška jsem polkl a vydal se do školy.
,,Ahoj Tohasi!"Zvolal učitel při mém příchodu do třídy.Kývnul jsem na něj a poadil se vedle Sama.Bylo divné,že si mě nevšímal.Zato Deril na mě házel pohled masového vraha.Náhle ke mě hodil zmuchlaný papír se vzkazem.Pomalu jsem ho rozevřel a začal si vduchu číst.
"Neboj,tebe néchám,ale tvůj kámoš Sam to pěkně slízne.Opovaž se mě zastavit!Uděláš to a tvá máma tě nepozná!"
Hlasitě jsem polkl a stočil pohled na nicnetušícího Sama.Jako vždy měl oči jen pro venkovní krajinu.
Zazvonilo a žáci se rozběhli ze třídy.Zůstali jsme uvnitř jen já,Sam,Deril a kluci z jeho party,kteří se na Derilův povel zvedli a vyhnali Sama z lavice.Chtěl jsem mu pomoct,ale děsila mě Derilova výhružka.
Deril udeřil Sama pěstí do Tváře.Sam se s tvrdým nárazem hlavy o lavici svalil nazem.Náhle ho však nějakej kluk chytil za vlasy a prudce škubnul rukou.Další mu silně nohou stlačil hrudník.Samovi začaly téct slzy.,,Nechte ho!Nevidíte,že m dost?!"Zvolal jsem.,,Dobře."Odpověděl mi Deril a kopnul sama do zad.Ostatní kluci to po něm zopakovali a odběhli za ním na chodbu.,,To bude dobré."konejšil jsem Sama a přitom ho hladil po vlasech.Ten se ke mě přitulil a silně mě objal.,,Moc ti děkuju."Zašeptal a mírně zčervenal.Já mu odpověděl polibkem na čelo.,,Zvládneš to?"Zeptal jsem se,abych prolomil to trapné ticho.,,Ano.."Odpověděl mi a postavil se.Po několika krocích se skymácel k zemi.,,Zajdu pro učitele.",,Dobře."
***
,,Doprovoďte Sama domů.Jste oba uvolněni z vyučování.Pravil učitel a já vduchu zajásal.,,Můžete jít."Kývnul jsem a vyšel se Samem ven.,,Kde bydlíš?",,Tři domy od tebe."Neuvěřitelné!Bydlí tak blízko a já si ho nikdy nevšiml.
Po cestě plné Samových pádů a klopýtání jsme se konečně dostali k němu domů.,,Máš to tu útulný."Pravil jsem při vstubu do chodby,ze které byla vidět malá kuchyň,obývák a schody vedoucí do dalšího patra.,,Pokoj máš nahoře?",,Ano"Odpověděl a já ho podepřel.,,Zvládnu to sám!"Vyhrknul naštvaně.,,Dobře...dobře"
,,Promiň..."Omluvil se a vyšel po dřevěných schodech.Já se vydal zaním.
,,Máš to tu zajímavé"Jeho pokoj byl divný,nikolvi zajímavý.Polovina stěn bílá a polovina čarná.Skříně,pracovní stolek s notebookem pokryty šachovnicovým vzorem.Zeď nad postelí polepená plakáty strašidelných skupin se jmény související se smrtí a zabíjením.Na poličkách položené obojky a vodítka.Povlečení černé s bílými skvrnami.,,Díky."Pravil Sam a rozvalil se na posteli.Já si k němu přisedl a položil mu ruku na hrudník.,,Ještě jednou děkuju."Za co mi děkuje?!Vždyť jsem nechal Derila a jeho partu zmlátit ho!
***
,,Vážně už musíš jít?"Optal se mě trochu zklamaně.,,Jo,mámě by bylo nápadný,že nejsem doma včas.",,Aha."Odpověděl Sam a objal mě.,,Fakt musím.."S úsměvem mě pustil a já se rozběhl domů,kde mě na stole čekal oběd.
,,Jak bylo ve škole?",,Dobře."Odpověděl jsem a začal hltat.Chtěl jsem co nejdřív zmizet z mámina dohledu.Což se mi povedlo a já se ocitl ve svém barevném útulném pokoji.Stejně jako sam jsem si lehl na postel.Vypadá to,že jsme oba stejně líní a máme rádi spánek.Chvíli jsem jen ak ležel,ale pak jsem se ponořil do říše svých představ.
Probudil jsem se kolem deváté večer.Sešel jsem schody a zamířil do obýváku.Tam jsem zapnul ednu a lehl si na gauč.Půl hodiny jsem sledoval nějakou kriminálku,než mi došlo,že je to ztráta času.Vypnul jsem tedy televizi a zamířil do pokoje.Tam jsem se jako každý večer zachumlal do peřin a po určité době,která je vždy krátká usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat