***STĚHOVÁNÍ***
,,Stěhujeme se."Tahle slova jsem slyšel poněkolikáté,ale tentorkát mě uvedla do šoku.Zral jsem na svou matku s otevřenou pusou a v duchu se ptal proč.Z přemýšlení mě vytrhl její hlas.,,Běž si zbalit."Se sklamaným výrazem a loudavýmmi kroky jsem se vydal do svého pokoje.
V pokoji jsem se rozvalil na postel a znovu přemýšlel proč.Má přece skvělou práci,je oblíbená a já si konečně našel přátele.Zakroutil jsem hlavou a slezl z postele.Vytáhl jsem kufr a otevřel ho.Všimnul jsem si,že některé věci jsem z něj vůbec nevytáhnul.,,Vzhůru do balení."Popošel jsem ke skřýni,vytáhl z ní několik tryček a kalhot.A naházel je do kufru.Z poliček jsem sebral všechny knihy a uložil je do popsaných krabic.Nakonec jsem otevřel noční stolek,vytáhl z něj několik fotek,mp3 a odhodil je do kufru k oblečení.,,To bylo rychlý."S povzdechem jsem popadnul kufr,na něj naskládal krabice a vyšel z domu.
Venku na mě čekalo mámino červené auto s otevřeným kufrem.Nemohl jsem si nevšimnout máminých dávno naskladaných věcí.S hlasitým vzdychnutím jsem své věci naložil dovnitř a přisedl si vedle ní na sedadlo spolujezdce.,,Tentokrát je to naposledy.Slibuju.",,To jsi říkala i minule."Neubránil jsem se této trbké a zraňující poznámce.Povšimnul jsem si mámina zoufalého výrazu.,,Promiň...nemyslel jsem to zle..jen.",,Dost!Jedeme!"Takhle surová ke mě ještě nebyla.Musel jsem ji dost ranit.Pravda bolí.Pomyslel jsem si,ale hned tu myšlenku zapudil.,,Promiň."Pokoušel jsem se znovu omluvit.,,To nic..máš pravdu.",,Nechci se celou cestu omlouvat.Radši mi řekni,kdy tam konečně budem."Kladl jsem velký důraz na slovo Konečně.,,Asi za dvě hodiny.Těšíš se?"Z této otázky se mi sevřel žaludek a zmocnil se mě zvláštní pocit.,,Pravdu nebo mám lhát?"Promluvil jsem trochu opožděně.,,Raději lži."Tuhle odpověď jsem nečekal.Naštěstí jsem rychle a pohotově zareágoval.,,V tom případě se těším."
,,Bude se ti tam líbit."Jednala semnou jako s malým dítětem,který se porvé stěhuje.,,Je to docela možné."Odsekl jsem.,,No vidíš!Uš tě přešla ta apatie?
,,Ani ne,ale nechci tě zklamat.",,Zvykneš si."Na tohle jsem neodpovídal,jen jsem se usmál a kývnul.
...
Po nekonečných dvou hodinách jsme konečně zaparkovali na příjezdové cestě malého žlutého baráčku s hnědou střechou.,,Nádhera co?"
,,To ano."Odpověděl jsem plný nadšení a očekávání.VYstoupil jsem z auta,otevřel kufr a vzal si své věci.Máma mezitím odemkla dveře.Celý nedočkavý jsem vpadl dovnitř a oněmněl úžasem.Z chodby byla vidět malá kuchyň s lednicí,sporákem a linkou.Postoupil jsem kousek dopředu a nadhlédl do místnosti s televizí,malým dřevěným stolkem,bílým gaučem,několika poličkami a zeleným kobercem.Vylezl jsem po dřevěném schodišti do vyššího patra.Uviděl jsem troje dveře.První s nápisem koupelná,další ložnice a pokoj pro hosty.Zamířil jsem do pokoje pro hosty.Otevřel jsem dveře a uviděl velkou dřevěnou postel se zelenými peřinami.Nad ní bylo několik poliček,do kterých jsem okamžitě naskládal knížky.Vedle postele byla malá bílá skříňka do níž jsem naskládal své oblečení.Na malý pracovní stůl jsem položil fotky a mp3.Kufr jsem uložil do rohu místnosti a svalil se na postel.V tu chvíli do mého pokoje vtrhla máma.,,Líbí se ti tady?
,,Je to nádhera!"Vykřikl jsem a pořádně se zachumlal do peřin.,,To jsem ráda.Zítra tě půjdu přihlásit do školy."
,,V kolik hodin budu vstávat?"Nesnáším ranní vstávání a vše spojeno s tím.Nejradši bych všechno prospal.,,Stačí v sedm."
,,Dobře."Pořádně jsem si zývnul a polootevřenýma očima jsem zíral na matku.,,Je pozdě,Měl bys jít spát.Dobrou..."
,,Jo,dobrou."Vrzání dveří bylo to poslední co jsem slyšel,než jsem se propadl do tmy.
V pokoji jsem se rozvalil na postel a znovu přemýšlel proč.Má přece skvělou práci,je oblíbená a já si konečně našel přátele.Zakroutil jsem hlavou a slezl z postele.Vytáhl jsem kufr a otevřel ho.Všimnul jsem si,že některé věci jsem z něj vůbec nevytáhnul.,,Vzhůru do balení."Popošel jsem ke skřýni,vytáhl z ní několik tryček a kalhot.A naházel je do kufru.Z poliček jsem sebral všechny knihy a uložil je do popsaných krabic.Nakonec jsem otevřel noční stolek,vytáhl z něj několik fotek,mp3 a odhodil je do kufru k oblečení.,,To bylo rychlý."S povzdechem jsem popadnul kufr,na něj naskládal krabice a vyšel z domu.
Venku na mě čekalo mámino červené auto s otevřeným kufrem.Nemohl jsem si nevšimnout máminých dávno naskladaných věcí.S hlasitým vzdychnutím jsem své věci naložil dovnitř a přisedl si vedle ní na sedadlo spolujezdce.,,Tentokrát je to naposledy.Slibuju.",,To jsi říkala i minule."Neubránil jsem se této trbké a zraňující poznámce.Povšimnul jsem si mámina zoufalého výrazu.,,Promiň...nemyslel jsem to zle..jen.",,Dost!Jedeme!"Takhle surová ke mě ještě nebyla.Musel jsem ji dost ranit.Pravda bolí.Pomyslel jsem si,ale hned tu myšlenku zapudil.,,Promiň."Pokoušel jsem se znovu omluvit.,,To nic..máš pravdu.",,Nechci se celou cestu omlouvat.Radši mi řekni,kdy tam konečně budem."Kladl jsem velký důraz na slovo Konečně.,,Asi za dvě hodiny.Těšíš se?"Z této otázky se mi sevřel žaludek a zmocnil se mě zvláštní pocit.,,Pravdu nebo mám lhát?"Promluvil jsem trochu opožděně.,,Raději lži."Tuhle odpověď jsem nečekal.Naštěstí jsem rychle a pohotově zareágoval.,,V tom případě se těším."
,,Bude se ti tam líbit."Jednala semnou jako s malým dítětem,který se porvé stěhuje.,,Je to docela možné."Odsekl jsem.,,No vidíš!Uš tě přešla ta apatie?
,,Ani ne,ale nechci tě zklamat.",,Zvykneš si."Na tohle jsem neodpovídal,jen jsem se usmál a kývnul.
...
Po nekonečných dvou hodinách jsme konečně zaparkovali na příjezdové cestě malého žlutého baráčku s hnědou střechou.,,Nádhera co?"
,,To ano."Odpověděl jsem plný nadšení a očekávání.VYstoupil jsem z auta,otevřel kufr a vzal si své věci.Máma mezitím odemkla dveře.Celý nedočkavý jsem vpadl dovnitř a oněmněl úžasem.Z chodby byla vidět malá kuchyň s lednicí,sporákem a linkou.Postoupil jsem kousek dopředu a nadhlédl do místnosti s televizí,malým dřevěným stolkem,bílým gaučem,několika poličkami a zeleným kobercem.Vylezl jsem po dřevěném schodišti do vyššího patra.Uviděl jsem troje dveře.První s nápisem koupelná,další ložnice a pokoj pro hosty.Zamířil jsem do pokoje pro hosty.Otevřel jsem dveře a uviděl velkou dřevěnou postel se zelenými peřinami.Nad ní bylo několik poliček,do kterých jsem okamžitě naskládal knížky.Vedle postele byla malá bílá skříňka do níž jsem naskládal své oblečení.Na malý pracovní stůl jsem položil fotky a mp3.Kufr jsem uložil do rohu místnosti a svalil se na postel.V tu chvíli do mého pokoje vtrhla máma.,,Líbí se ti tady?
,,Je to nádhera!"Vykřikl jsem a pořádně se zachumlal do peřin.,,To jsem ráda.Zítra tě půjdu přihlásit do školy."
,,V kolik hodin budu vstávat?"Nesnáším ranní vstávání a vše spojeno s tím.Nejradši bych všechno prospal.,,Stačí v sedm."
,,Dobře."Pořádně jsem si zývnul a polootevřenýma očima jsem zíral na matku.,,Je pozdě,Měl bys jít spát.Dobrou..."
,,Jo,dobrou."Vrzání dveří bylo to poslední co jsem slyšel,než jsem se propadl do tmy.
Žádné komentáře:
Okomentovat