***PRVNÍ DEN VE ŠKOLE***
,,Vstávej!Je pozdě!.Uslyšel známý hlas,ale na příkaz nereágoval.,Notak!Tomasi!"Tohle znělo výhružněji.Otevřel jsem tedy oči a uviděl mámu.
,Už jsem myslela,že budu muset vzít kýbl s vodou."
,,To bys neudělala."Máma pozvedla malý plastový kbelík a lstivě se usmála.,,Není v něm voda."Odpověděl jsem výtězně.
,,CO není,může být."Ztěška jsem polkl a rychlostí světla se vyhrabal z postele.
,,Máš strach?"
,,Jen...respekt."Máma protočila oči a vydala se po schodech do kuchyně.Já samozřejmě za ní.Jen jedno mám radši,než spánek-jídlo.
V kuchyni jsem se usadil na židli a vyčkával na snídani.Neumím si totiš sám udělat jídlo.Každý můj pokus dopadl dost býdně.,,Nech si chutnat."Máma předemě postavila mísu s mlíkem a ovesnými vločkami.,,To je snídaně?"
,,Je to jediné,co jsem našla.Nakoupit půjdu později."
,,Aha."S nechutí a výrazem chudáka jsem svou snídani snědl.
,,Nebylo to tak hrozné."Otřásl jsem se a raději se klidil do svého pokoje.
Ze skříně jsem vytáhl modrý triko a kalhoty.Vyrazil jsem do koupelny a pustil sprchu.
,,Jdeš už?"Uslyšel jsem křičet mámu přes dveře.Rychle jsem si umyl zuby a vyšel ven k autu.,,Najednou spěcháš."Tahle dosti jízlivá poznámka mě zaskočila.Nevěděl jsem co odpovědět.Raději jsem nasedl do auta a čekal,než vyjedeme.
Po několikaminutové cestě jsem zahlédl školu a několik pospíchajících kantorů.,,Pojď!"Vytáhla mě mamka z auta a za ruku mě odtáhla ke školním dveřím.,,Nejsem dítě!"Vysmeknul jsem se jí a vešel dovnitř.
,,Zvládnu to sám."
,,DObřeDobře,Zatím."Jakmile máma odešla,začal jsem mírně panikařit.Po chvíli jsem se ale uklidnil a vyšel po schodech.Hledal jsem osobu,která by mi ukázala třídu.Najednou jsem zahlédl uklízečku a rozběhl se za ní.Samozřejmě jsem nedával pozor a zakopl o kýbl s vodou,který mě celého slyl.Zase kbelík!
,,TY budeš To-To-Tomas!"Uklízečka se náramě bavila na můj účet.Náhle se smát přestala a začala se podivně mračit.Ohlédl jsem se auviděl zvláštního kluka oděného do dlouhého černého kabátu a tmavých kalhot.Vlasy měl krátké a tmavé jako noc.Upíral na mě své blankytně modré oči.
,,Ahoj."Pokusil jsem se o pozdrav,který nevnímal a pokračoval ve své cestě.,,To je Sam,jdi za ním."Uposlech jsem uklízečku a rychlími kroky se vydla za tím divným klukem.,,Jsi ze stejné třídy jako já?"Odpovědi jsem se nedočkal.Mezitím se Sam zastavil a otevřel dveře své třídy.
,,Ty budeš Tomas."Zvolal Kantor.
,,Jo,jsem tu správně?"
,,Ano,sedni si vedle Sama."Bezva!Teď budu sedět vedle nejdivnějšího kluka,jakého jsem kdy viděl!Postěžoval jsem si vduchu.,,Co kdybys nám o sobě něco řekl."
,,Jasně."Aspoň zdrřím několik vyučovácích hodin.Pomyslel jsem si a při tom se usmál.
***
Po několika nekonečných hodinách plných otázek typu-Kolik ti je?Máš holku?Jak dlouhu tu budeš? jsem se kponečně mohl vydat domů.Všimnul jsem si Sama,který se na mě díval,jako na nějaké vzácné zvíře.Pak jsem ale stočil svůj pohled na mámino auto.Sedl jsem si na sedadlo spolujezdce a mlčky čekal na rozjezd.
Konečně jsme byli doma a seděli u stolu s večeří před sebou.,,Jak ses měl?"
,,Šlo to."Odpověděl jsem mírně otráven.,,Co se ti nelíbio?"
,,Učitel mě posadil vedle Sama!"Vyjeknul jsem.,,A co je natom?
,,Je divnej."Odpověděl jsem stroze.,,V čem?"Ty máminy otázky mě začaly otravovat.
,,Prostě je!"Vykřikl jsem a utekl do svého svého pokoje,kde jsem se okamžitě rozvalil na postel.Neměl jsem náladu na ty její otázky a kecy.Chvíli jsem pozoroval bílý strop a vybavoval si jeho oči.,,DOst!"vykřikl jsem a přikril si hlavu polštářem.Po chvíli mě ale přemohla únava.Položil jsem polštář na své místo a složil na něj svou hnědovlasou hlavu.Chvíli jsem měl zavřené oči,ale pak jsem se ponořil do bezesné tmy.
,Už jsem myslela,že budu muset vzít kýbl s vodou."
,,To bys neudělala."Máma pozvedla malý plastový kbelík a lstivě se usmála.,,Není v něm voda."Odpověděl jsem výtězně.
,,CO není,může být."Ztěška jsem polkl a rychlostí světla se vyhrabal z postele.
,,Máš strach?"
,,Jen...respekt."Máma protočila oči a vydala se po schodech do kuchyně.Já samozřejmě za ní.Jen jedno mám radši,než spánek-jídlo.
V kuchyni jsem se usadil na židli a vyčkával na snídani.Neumím si totiš sám udělat jídlo.Každý můj pokus dopadl dost býdně.,,Nech si chutnat."Máma předemě postavila mísu s mlíkem a ovesnými vločkami.,,To je snídaně?"
,,Je to jediné,co jsem našla.Nakoupit půjdu později."
,,Aha."S nechutí a výrazem chudáka jsem svou snídani snědl.
,,Nebylo to tak hrozné."Otřásl jsem se a raději se klidil do svého pokoje.
Ze skříně jsem vytáhl modrý triko a kalhoty.Vyrazil jsem do koupelny a pustil sprchu.
,,Jdeš už?"Uslyšel jsem křičet mámu přes dveře.Rychle jsem si umyl zuby a vyšel ven k autu.,,Najednou spěcháš."Tahle dosti jízlivá poznámka mě zaskočila.Nevěděl jsem co odpovědět.Raději jsem nasedl do auta a čekal,než vyjedeme.
Po několikaminutové cestě jsem zahlédl školu a několik pospíchajících kantorů.,,Pojď!"Vytáhla mě mamka z auta a za ruku mě odtáhla ke školním dveřím.,,Nejsem dítě!"Vysmeknul jsem se jí a vešel dovnitř.
,,Zvládnu to sám."
,,DObřeDobře,Zatím."Jakmile máma odešla,začal jsem mírně panikařit.Po chvíli jsem se ale uklidnil a vyšel po schodech.Hledal jsem osobu,která by mi ukázala třídu.Najednou jsem zahlédl uklízečku a rozběhl se za ní.Samozřejmě jsem nedával pozor a zakopl o kýbl s vodou,který mě celého slyl.Zase kbelík!
,,TY budeš To-To-Tomas!"Uklízečka se náramě bavila na můj účet.Náhle se smát přestala a začala se podivně mračit.Ohlédl jsem se auviděl zvláštního kluka oděného do dlouhého černého kabátu a tmavých kalhot.Vlasy měl krátké a tmavé jako noc.Upíral na mě své blankytně modré oči.
,,Ahoj."Pokusil jsem se o pozdrav,který nevnímal a pokračoval ve své cestě.,,To je Sam,jdi za ním."Uposlech jsem uklízečku a rychlími kroky se vydla za tím divným klukem.,,Jsi ze stejné třídy jako já?"Odpovědi jsem se nedočkal.Mezitím se Sam zastavil a otevřel dveře své třídy.
,,Ty budeš Tomas."Zvolal Kantor.
,,Jo,jsem tu správně?"
,,Ano,sedni si vedle Sama."Bezva!Teď budu sedět vedle nejdivnějšího kluka,jakého jsem kdy viděl!Postěžoval jsem si vduchu.,,Co kdybys nám o sobě něco řekl."
,,Jasně."Aspoň zdrřím několik vyučovácích hodin.Pomyslel jsem si a při tom se usmál.
***
Po několika nekonečných hodinách plných otázek typu-Kolik ti je?Máš holku?Jak dlouhu tu budeš? jsem se kponečně mohl vydat domů.Všimnul jsem si Sama,který se na mě díval,jako na nějaké vzácné zvíře.Pak jsem ale stočil svůj pohled na mámino auto.Sedl jsem si na sedadlo spolujezdce a mlčky čekal na rozjezd.
Konečně jsme byli doma a seděli u stolu s večeří před sebou.,,Jak ses měl?"
,,Šlo to."Odpověděl jsem mírně otráven.,,Co se ti nelíbio?"
,,Učitel mě posadil vedle Sama!"Vyjeknul jsem.,,A co je natom?
,,Je divnej."Odpověděl jsem stroze.,,V čem?"Ty máminy otázky mě začaly otravovat.
,,Prostě je!"Vykřikl jsem a utekl do svého svého pokoje,kde jsem se okamžitě rozvalil na postel.Neměl jsem náladu na ty její otázky a kecy.Chvíli jsem pozoroval bílý strop a vybavoval si jeho oči.,,DOst!"vykřikl jsem a přikril si hlavu polštářem.Po chvíli mě ale přemohla únava.Položil jsem polštář na své místo a složil na něj svou hnědovlasou hlavu.Chvíli jsem měl zavřené oči,ale pak jsem se ponořil do bezesné tmy.
Žádné komentáře:
Okomentovat