***Poslední Slova***Svírá v rukou fotku která rudá jest. Popelavé ruce ju mačkají a zároveň rovnají. Dlouhé černé nechty po ní přejíždí. Žluté oči zavalil proud slz hledících na fotku, žal ubíjí zhroucené srdce. Pohled na dvě růže u dveří ho drtí víc a víc, ale i přesto se jich nemůže vzdát.
Když z kapsy vytáhne hřeben, nebokáže se bránit slzám. Vidět ty rudé dlouhé pramínky vlasů co na něm zbyly ho ničí. Už ani album se společnými fotkami neotvírá a jen hlavu v rukách otírá.
Slzy, žal, bolest, toho se on zbavit nemůže. Kam se koukne či rozhlédne tam ho vidí a ikdyž zavře oči tak mu příde, že je stále sním. Chce zemřít, nechce cítit tu bolest.
S posledních sil píše verše lásky které doufá, že si on přečte. Píše, píše jich milion. Jsou dlouhé, krátké, ale všechny vlastně stejné.
Dopsal i poslední vůly a učinil tak své rozhodnutí.
Vzal provaz, rudý vlas, fotku a i ty dvě růže. Provaz přivázal na nejvyšší trám, kousek opodál položil závěť. Dvě růže vedle i hřeben s vlasy.
Pomalu stoupá na židly, slzy mu po tváři tečou a fotku milovaného svírá v náruči. Smička mu ladně padla kolem krku a už nic víc mu nezbívá. Setl ji pevněji, židly odhodil. Teď se už houpá, kroutí, dech popadá. Fotka mu z rukou odlítla a už více nedíchá.
Ti co ho najdou mrtvého sic slzy prolijou, ale on to už takhle dál nezvládl. Jen si mohou přečíst jeho slova na rozloučenou a dát je tomu komu patří.
Ten bude číst táhle slova: Říkal jsem, že pro tebe z lásky zemřu. Má láska k tobě byla tak velká, že bez tebe jsem už nemohl dál. Vše co si jen přeju je ať dostaneš mé srdce co pro tebe bylo a tělo co dýchalo, má duše patří jen tobě. Miluji te na věky věků Grelle Sutcliffe. =***
Žádné komentáře:
Okomentovat