Tak tohle je povídka podle snu co se mi zdála ;)
Tak snad se vám bude líbit.
Je na téma Kuroshitsuji.
Řím zachvátila náká záhadná choroba která postihovala hlavně malé děti a Ciel byl požádán, aby se na tuhle záhadu podíval. Ale nebyl jediný kdo se o to zajímal. Aj smrtky se vydaly do Říma, aby se o tom dozvěděly více.
Mezitím někdy na začátku Itálie. ,,Sebastiane jak dlouho to bude ještě trvat?" ,,Můj pane nebojte ještě tak dva dny." Ciel se zarazil a rači nic už neříkal. Jen si v duchu říkal ,,Už jeden tak dlouho a krajina se mi zdá všude stejná, už se nudím".
Někde dál poblíž Říma pod vodou šla 5 smrtek. Pomalu se vynořovaly z podvody a ukázalo se, že to je William, Grell, Ronald, Alan a Eric. Všichni měla stejné kosy, ale v jiných barvách. ,,Proč jsem si nemohl vzít tu svojí skvělou kosičku?" žadonil Grell. ,,Protože tu máme úkol" přitákal William a jednu mu vrazil. Grell dále nic neříkal. Všichni se vydaly na určité stanoviště, krom Grella a Williama. Ti se vydaly k místu zvané ,,Ozaika." Bylo to místo kde byli všechny nemocné děti. Hnedka tam začaly něco hledat, nákou příčinu nebo něco.
O den a půl později. Sebastián aj s Cielem se už pomalu blížily k ,,Ozaice." ,,Tak pane už jsme skoro tam už jen tak 2hod. a jsme tam." ,,No hurá" zajísal úplně znuděný Ciel. Ale najednou zastavyl kočar. ,,Sebastiáné co se děje?" Podíval se ven Ciel. ,,Ale nic jen jsme na někoho narazily." ,,A na koho?" Vystoupil Ciel s kočáru a uvyděl Asuku. ,,Ahoj Ciely" začervenala se Asuka. Ciel od ni odvětil hlavu jako by se na ni nemohl podívat a také ji pozdravil ,,Ahoj." ,,Kam máš namířeno?" Zeptal se Ciel. ,,No já jidu do Ozaiky." ,,Snad nejsi taky nemocná?" Podíval se na ni trochu zaraženě Sebastian. ,,Né to nejsem" Usmála se ,,Ale mám tam jít na pomoc s nákými dětmi" ,,Co ty?" Otočil se na ni Ciel. ,,Ano já, byla jsem požádána nejbližími lékaři, že už si nevědí rady." ,,A to tam deš celou cestu pěšky?" přišel kní Ciel blíž. ,,No sem tam ano, i ne." ,,Tak pojeď snámi. Mi tam máme taky práci." ,,Tak děkuji, ale nechci vás tím obtěžovat." ,,Jaké pak obtěžování." Asuka s Cielem nasedly do kočáru a jely do Ozaiky. Cestou se bavyli o tom co dělaly nebo prožily, od doby co se neviděla.
,,Tak jsme tu" řekl Sebastian jak zastavil kočár. Ciel a Asuka vystopily ven. ,,Tady to je veliké" Podívala se nahoru a dolů Asuka. Ciel jen přikívl. Asuka šla napšed. Šla do místnosti pro lékaře kde si vzala pracovní oděv. Ciel mezitím čekaly na nákého správce nebo toho co to tam vede. ,,To je dost, že jste dojely už si nevíme rady" došel do místnosti taky prošedlý muž. Asuka už mezitím se dívala na náké děti. ,,Takže jak říkáte, je to tak" přikívl muž na jejich otázku. ,,Tak tím pádem byste nám měl ukázat víc." Řekl Sebastian a vstal ,,mladý pán jestly může tak se tu trochu porozhlédne." ,,Ale samozřejmě" Prohlásil ten můj. Sebastián sím odešel jinam.
Ciel chodil po chodbách a sem tam nahlédl do dvěří. Pohled se mu někdy nelíbyl. Jak nahlédl do Posledních dveří na konci chodby tak uviděl Asuku a malého chlapce jak mu pomáha vstát. ,,Táhle práce ti jde, co" řekl Ciel a trochu se usmál. Asuka se otočila ,,Ano asik." Chlapec došel ke stolu a posadil se. Začal si něco psát. Asuka šla k Cielovy, ale než k němu došla už byl v pokoji. Usmál se na ni. ,,Když jste tu běžte přič" ozval se chlapec. Asuka se na něj podívala a přišla k oknu. ,,Kéždybich mohla být spátky ve své rodné zemi." Chlapec se na ni podíval a začal říkat zvlášťní veci ,,Už se nevrátí, vyhoštěna, nikdy, jen prič, nevrátí...." stále si přitom něco psal. Asuce stekla slza po tváři. Ciel chtěl k ní přijít a obejmout ji, ale jen co udělal dva kroky tak se chytil za hlavu a začal řvat, ale né hlučně ani nahlas, ale obyčejným tónem. Asuka se otočila a doběhla k němu. Chytla ho zezadu a začala brečet a říkat mu uklidnujíci věci do ucha. Vyšla sním ven a stále ho obýmala. Po chodbě volala Sebastiana, ale on nepřicházel. Uviděla koho si stát u zdi a koukat na ni. ,,Pomoc mi" Ten dotičný se ani neotočil. Asuka jen z dály uslišela ,,Grell už tak na ni hledí 14hod." Asuka celý zoufala s toho, že Ciel nepřestává řvat ho dovedla do ošetřovací místnosti. ,,Ciely prosím klid" Brečela Asuka, protože věděla, že tohle je příčina nemoci. Objala Ciela jetšě víc a nehodlala ho postit ikdyž kním přišel William a říkal jí ať ho pustí. Asuka se ho držela jako kliště a vůbec ho nepouštěla. William se ji snažil odtrhnout od něj, ale bylo to marné. Stále ho držela v obětí a říkala mu uklidnující slova. Sice to nezabíralo, ale Asuka se přesto snažila. Její tělo zahlcoval chlad. Tělo jí těšklo, ale nehodlala se přesto všechno Ciela pustit.
Do místností vtrhl černý záblesk a Williama odhodil ven a zamkl. Potom byl slišet už jen ženský vykřik. William se snažil dostat dovnitř, ale nešlo mu to. Sebastián doběhl co se stalo, že slišel výkřik. I Grella to probralo a doběhl, všiml si Sebastiana a začal se na něj křenit. ,,Tam uvnitř je Asuka a Ciel, dveře nejdou otevřít, něco je snimi uvnitř." Řekl William. Sebastian se snažil vyrazit dveře, ale nák mu to nešlo, jako by je něco drželo, ale nakoneč je otevřel. V jeho očích se oběvyl zděšený pohled tak jako ostatných. Na zemi ležela mrtvá Asuke smírajícího k sobě Ciela. Oba bes dechu a stedení jako jed. U okna stál Claude, ale rázem smizel. Sebastián jen zařval ,,Tohle to nedaruji!!!" a v očích měl malé slzi. Všichni začaly brečet.
.....KONEC.....
Žádné komentáře:
Okomentovat