***Jseš to vážně ty?***
Matsuo šel po několika mitách spátly dovnitř a zamkl vchodové dveře. Podíval se na schody a povzdechl si -Proč bydlím vůbec v tolikátem patře!- Naštvaně vyšel do třetího patra kde měl byt. Chtěl odemknout, ale bylo odemčeno.
Pomalu otevřel dveře a všude byla tma, to předtím nechal rozvícené. Vešel dovnitř a zavřel dveře, rozhlédl se po bytě, nic neviděl. Neodvážil se ani rozvítit.
Zničeho nic se někdo nebo něco mihlo před oknem. Zůstalo to tam pochvíly stát. Byla to něčí postava a stála před oknem na které jesné svítil měsíc. Do tváře nebylo té osobě vůbec vidět.
Matsuo se pomalu přitiskl ke stěně a doufal, že ho ten neznámí nespozoroval. Najednou se rozvitilo, dotyčný rožnul. Matsuo přitisknutý ke stěně strnul.
Koukal na toho neznámého a všimnul si, že to není někdo neznámý, ale že ho velmi dobře zná.
,,A-ahoj Kaito. C-co tu d-děláš?" Řekl koktavě Matsuo. Kaito se šibalsky usmál a nic neřekl. Místo toho šel pomalu k Matsuovy, který byl stále přilepený ke zdi.
Zastavil se přimo předním, byli od sebe asi tak 30cm. Kaito se ještě víc přiblížil. ,,C-co to děláš?" Řekl velice nervózně Matsuo jak se díval na Kaita. Kaito stále nic neříkal jen chytil rukama Matsua. Ten se začal červenat.
,,Matsuo velice si mi chyběl." Řekl líbezně Kaito. ,,Já vím určitě chyběl, ale..." Matsuo odvrátil hlavu od Kaita, načeš od něj dostal pusu na tvář, celý sčervenal. ,,Ale co? Řekni.... To kvůly němu, že." ,,Kaito promiň, ale já tě už nemiluji. Prosím nevíčítej mi to, ale je to tak. ,,To, že mě nemiluješ už vím přeci dávno ty blázínku." Matsuo jen lehce na Kaita pohlédl. ,,Tak co po mě chceš?" Začal se trochu potit Matsuo. ,,Já chci jen tebe a ty to víš." Usmál se. ,,Ale... ale...." Ani nemohl říct co chtěl, protože ho začal Kaito líbat na krku. ,,P-prosím.... prosím.... přestaň." ,,Já nepřestanu dokud se mi nepodvolíš." Matsuo se usilovně bráníl Kaitovím polibkům, ale moc mu to nešlo. Možná ještě něco v něm zůstalo co k němu cítil, ale nechtěl si to vůbec připustit. Sice ho prosil ať přestane, ale on jako by ho neslišel.
,,Tak už dost!" Odhodil Kaita silou nazem Matsuo. ,,Vlezeš mi do bytu a ještě se chceš semnou vyspat. Já jsem ti už říkal, že tě přeci nemiluji!" Kaito na něj smutně hleděl a začaly mu téct malé slzičky s koutků očí. ,,Stím na mě nechoď!" Tákal naštvaně Matsuo, ale nevydržel to. Vzal ze stolku kapesník a slzičky mi utřel a dal pusu na čelo. ,,Kaito proč se tak musíš chovat.... Ale teďka by si už měl jít domů."
Matsuo pomohl Kaitovy vstát a také ho zavedl ke dveřím ,,Eh... Matsuo." ,,No co je?" ,,Nemohl bych prosím u tebe aspoň přespat, já nemám kde spát. Vyhodily mě s podnájmu...." Sklopil smutně hlavu. Matsuo se poškrábal na hlavě a zavřel dveře ,,Tak dobrá pár dní tu můžeš zůstat, ale jestly bude něco skoušet hnedka letíš, jasný!" ,,Ano, děkuji." Skočil Matsuovy kolem krku a dal mu pusu na tvář. Matsou celý s toho strnul.
,,Tak fajn, ale nech toho.... Kito jinak budeš spát na mé druhé madraci na zemi. Ještě nemám ani postel či pohovku...." ,,To nevadí." Celý rozzářený Kaito se se usmál na Matsua. ,,Lehneš si na druhý konec místnosti.... Jinak já du už spát." ,,Dobře." Kaito si vyslekl své triko a hodil ho vedle druhé madrace, také si sundal boty. Sedl si na madraci a pozoroval Matsua co dělá. Ten pochvíly zhasnul tak už na něj blbě vyděl. Rozhodl se, že půjde spát. Usnul za pár minut, celou noc se mu zdálo o Matsuovy.
---POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ---
Žádné komentáře:
Okomentovat